Finn69 komentáře u knih

Vůbec se nedivím, že Problém tří těles dostal cenu Hugo - je to nejen dobré, ale hlavně jiné a zvláštní, prostě to vyčnívá z davu :-) Ten pohled z čínské strany je pro nás nový, konečně, kdo někdy četl nějakou čínskou scifi? Já tedy ne a to jsem už přečetl kdeco.
Líbil se mi i začátek, na který si dost lidí stěžuje, vždyť nebýt tam zmíněná Kulturní revoluce, těžko bychom hledali jiný důvod, který by vedl Jie Wen-ťie k tomu, aby vyslala osudnou zprávu na Trisolaris... Všudypřítomná fyzika je docela lidsky vysvětlená, slibuji že i pokud na vás jedenáct rozměrů bude moc (na mě to moc bylo), pochopíte o co jde. Na můj vkus je tu sice trošku moc filozofování, až mi to připomnělo některé díly Enderovy ságy, ale není to na škodu, právě ty filozofické pasáže mi přišly nejvíc "čínské".
Takže líbilo a načínám hned druhý díl.

16 03.09.2018

Krátké, stručné a výstižné dvacatero liberální demokracie pro každého, přestože primárně určené Američanům. Při čtení si často vzpomenete na myšlenky Václava Havla a utřete slzu při srovnání s naším současným prezidentem.
Bohužel voliči Trumpa, Zemana, Okamury a podobně tohle rozhodně číst nebudou a pokud náhodou ano, odhodí to jako liberální žvásty. Čili všechno závisí na té "normální" části populace, která je často až příliš pasivní - a o tom tahle knížečka je. Tady máme stručný návod na to, jak se nenechat zmanipulovat a co se proti tomu dá dělat, je to vlastně jednoduché a samozřejmé...

16 22.08.2018

Ishiguro není žádný R.E. Howard, takže ani Pohřbený obr není klasická conanovka s neporazitelným hrdinou a s děvčaty v průhledných hadříkách s pokličkami na strategických místech. A není to ani Hobit, přestože vlastně i tady jde o putování za drakem. A přestože jsou tu i kouzla, obři a tajemní válečníci. Zkrátka ta pohádková tolkienovská atmosféra tam sice místy cítit je, ale především je to knížka o lidech, o lásce a válce, o lidské paměti.
A o cestě starých manželů možná za svým synem, možná za něčím úplně jiným. Pro mě byla asi nejzajímavější postava Sir Gawain, který tu působí jako takový keltský Don Quijote. Dokonce má i cosi jako Rosinantu a hlídá a chrání svou Dulcineu. Chybí mu jen Sancho Panza.
Váhal jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, a jelikož je to vážně moc pěkně napsaný, tak jsem tam dal i tu čtvrtou.

15 17.04.2021

Tak tohle bylo kouzelné, přečteno na jeden zátah.
Že je to něco pro mě, mi bylo jasné hned po přečtení prvních, po vianovsku mírně potrhlých vět: "Můj otec mi řekl, že než jsem se narodil, jeho povoláním bylo harpunovat lelky. Ukázal mi harpunu a chyceného lelka." A v tomto duchu, především stylově a v rytmu písně Mr. Bojangles se odvíjí celý život poněkud střelené maminky, milujícího tatínka, milovaného synka a v neposlední řadě ptačí kamarádky Slečny Nadpočetné. Je to jízda plná večírků, bláznivých (ihned uskutečňovaných) nápadů, totální nezodpovědnosti vůči všemu a hlavně vzájemné lásky všech těch střelených lidiček. Postupně si ale začnete říkat, že tohle přece nemůže trvat věčně... a když se do ztřeštěného života téhle praštěné rodinky začne vkrádat temnota, máte už k nim tak blízko, že to bolí i vás.

15 01.11.2019

Příjemné překvapení, Syn se mi líbil víc než většina knih s Harry Holem.
Hlavní hrdinou je komisař Kéfas, tentokrát nikoliv alkoholik, ale vyléčený gambler. Tím, o koho jde v knize především, je ale Sonny Lofthus, odsouzený vrah, který se mění z beránka beroucího na sebe cizí hříchy, na nemilosrdného mstitele. Příběh je zajímavý, dobře se to čte a závěr mě osobně docela překvapil, za "Krta" jsem tipoval někoho úplně jiného.

15 30.01.2016

Po pár stránkách jsem si uvědomil, že jsem Ptáky bez křídel před (hodně) lety už četl, a vzpomněl jsem si, jak mě to tenkrát donutilo otevřít a důkladně přečíst Dějiny Řecka abych se líp vyznal v tom galimatyáši řecko-tureckých vztahů. A tahle knížka je vlastně o tomhle - jak vznikalo z Osmanské říše Řecko a Turecko, a jak lidé s překvapením zjistili, že jsou Řekové či Turci. A jakmile to zjistili, začali si přičinlivě vzájemně podřezávat krky.
Většinou budete číst o osudech obyvatel malého pobřežního městečka, kde žijí vedle sebe křesťané a muslimové už tak dlouho, že i ty dvě víry začaly pomalu splývat. Mluví turecky, píší řeckou alfabetou, berou se mezi sebou a vesměs se považují za Osmany. Několik z nich potkáte i v dalším parádním kousku Louise de Bernières, Mandolína kapitána Corelliho.
Druhou linku tvoří první světová válka, která tuhle idylu dost zásadně nabourá. S tím je úzce spojená strmá kariéra Mustafy Kemala Atatürka a vůbec vznik moderního Turecka. Hrůzostrašné jsou pasáže o etnických čistkách (Kurdové vs. Arméni, Řekové vs. Turci, Turci vs. Řekové i Arméni atd.).
Je to velký příběh a výborná kniha, skvěle napsaná i přeložená, chytí vás to za srdce.

14 11.07.2020

Christopher Moore, kterého jsem ještě před nějakými 14 dny neznal, se pomalu ale jistě stává jedním z mých oblíbenců. Moc se mi líbily už oba díly Špinavé práce a Nejhloupější anděl je obdobný úlet. Totálně odbržděná smršť nápadů a gagů, naštěstí ani náznak politické korektnosti, navíc ještě kaloň ve slunečních brýlích a zombie nakupující v IKEA, co chtít víc?

Veselé vánoce :)

14 05.12.2019

Hodně zajímavé, hodně zvláštní, hodně dobré.
Přestože se vlastně celý děj odehrává někde ve vesmíru na planetě Oáza, není ta scifi linka až tak zásadní. Je ale zajímavá a originální, domorodí "Milovníci Ježíše" jsou prostě neskuteční a když se v závěru nakonec vysvětlí jejich chování, oblečení i důvod jejich náboženského zápalu, je to docela pecka.
Přestože je hlavním hrdinou misionář a "Kniha zvláštních nových věcí" je samozřejmě bible, není to úplně ani kniha o náboženství. Řekl bych, že nejvíc je to asi o víře, o vztazích mezi lidmi, o naději a beznaději... atd.
Navíc se to moc pěkně čte, inu Faber & Janiš, to už je sázka na jistotu :)

14 07.06.2019

Příběh Rezavých panen je hodně temný a na první dobrou vypadá až bezútěšně. Rozpadající se předměstí Clevelandu, krachující továrny a dívky měnící se v podivná monstra. Každá změna se zdá být k horšímu a jediný, kdo se změnit odmítá, je spolužačka "rezavých panen", maturantka a rebelka Phoebe. Sama proti všem může těžko vyhrát - ale třeba je naděje právě v rezavých pannách a v tom, co se z nich stalo...
Ta knížka mě totálně dostala, přečetl jsem ji skoro na jeden zátah a pak se ještě vracel zpátky. Zatím je to určitě to nejlepší z Medusy a pro mě jedna z nejlepších knížek letošního roku.

13 19.11.2023

Rozhodně zvláštní a krásně napsaná knížka s dokonalou atmosférou. Přiznám se, že od Susanny Clarkové jsem nic takového nečekal, k jejím ostatním knihám (které mám moc rád) má Piranesi hodně daleko. A trefila se mi s ním do vkusu, já asi nemám co vytknout.
Chápu, že tu někomu může chybět víc příběhu, já ale nemám pocit, že by to bylo na závadu. Stejně jako u Hudby ticha toho notorického flákače Patricka Rothfusse, což je snad jediná věc, ke které mě napadá Piranesiho přirovnat.
Dávám plný počet a doporučuji.

13 12.03.2023

Co jiného otevřít na Halloween, než pořádnou sbírku hororových povídek?
Jelikož český horor prakticky neznám, od Českého temna jsem nic moc nečekal a nejvíc jsem se asi bál toho, že to bude stát za pendrek :) Ale při sám Nyarlathotep, nakonec mě mrazilo v zádech úplně z jiných důvodů.
Jak jsem četl jednu povídku za druhou, to české temno kolem mě pomalu houstlo a houstlo. Zejména druhá půlka knihy je vážně dobrá a závěrečná povídka Synek Kristiny Haidingerové je skvělá třešnička (nebo oční bulva?) na tomhle krvavém dortu. S rudou polevou. A v něm zapíchnuté černé svíčky, samozřejmě. Nebo možná uřezané prsty.

13 02.11.2022

Lidi, tohle je skvost.
Že to bude zážitek, prozradila už první povídka "Kaj se, Harlekýne!“ řekl Tiktátor. A jelikož tohle není klasická povídková sbírka se 2-3 výbornými a zbytkovou výplní, ale v podstatě Ellisonovo "Best of", bylo to dál pořád lepší a lepší. Že tomu dám plný počet, mi bylo jasné už po přečtení dalších tří či čtyř kousků.
Je to plné fantazie a neuvěřitelně pestré, najdete tu klasické scifi, horror i humor, prostě pro každého něco a pokaždé je to něčím překvapivé a zvláštní. Každá ta povídka má něco do sebe, těžko něco vyzdvihovat. Některé z nich by si možná těch hvězdiček zasloužily šest, třeba Mefisto z Onyxu, Jeffinovi je pět, Kluk a jeho pes, Měkká opička ... a vlastně všechny ostatní :)

13 06.03.2021

Tohle je klasický King, takový jakého známe a máme rádi.
Už dávno dobře víme jak to dělá, ale stejně mu na to zase znovu a znovu skočíme. Zase se necháme vtáhnout do knížky, zase se vžijeme do prostředí, skamarádíme se s většinou postav a pak trpíme, když se jim dějí škaredé věci :)

13 09.02.2021

Šesté dítě nezklamalo, je to stejně jako předchozí díly parádní thriller. Tak jako jeho hrdinové je trochu šílený, možná trochu překombinovaný, ale hlavně nabitý dějem a plný takové té "noir" atmosféry. Nechybí šokující momenty, papírové krabičky ani překvapivý konec. Ano, vidíte dobře, tentokrát se nekoná žádný cliffhanger, všechny dílky do sebe zapadnou a nebudete stačit koukat :)
Určitě celou tuhle sérii doporučím, je to hodně dobré a napínavé čtení, navíc po všech těch Harry Holech a dalších je to takový příjemný závan nového vzduchu. I když ten vzduch trochu páchne zatuchlinou a nejspíš jde odněkud z márnice :)

13 22.04.2020

Dost černý humor, ale jaký jiný byste u knihy o smrti čekali? A je to vážně docela povedené a zábavné, určitě doporučuju.
Trochu mě děsí ta představa, že se moje duše bude válet v nějaké zastavárně. A to ještě jen v tom případě, že se pověřený Smrť nevyprdne na to, ji vyzvednout...

13 01.12.2019

Tak tohle mě totálně dostalo.
A přitom je to jen (hodně seversky úsporně) popsaný každodenní život jedné norské rodiny na začátku 20. století. Žádná severská detektivka, žádná zběsilá akce, prostě jen práce, zima, práce, bouře, práce, ryby, práce, práce. A to bez přestávky od té doby, co se naučíte chodit, až do smrti. Moc se tu nemluví ani se nehrabeme ve vztazích a psychologii - věci jsou prostě tak jak jsou a musíte s nimi žít.
Zní to asi docela depresivně, ale nikdo z ostrovanů by svůj domov dobrovolně neopustil a bez toho každodenního boje s mořem, s přírodou, by asi žít ani neuměli.
No, a já si jdu urychleně pořídit další dva díly :)

13 04.11.2019

Jak Gaiman, tak Pratchett patří k mým oblíbencům a tak jsem jejich společné dítko samozřejmě nemohl vynechat. A i když mám od obou pánů oblíbenější knihy, pobavil jsem se dobře, jak poprvé, tak i teď podruhé.
Můj favorit je jednoznačně démon Crawley. Jeho projížďka v hořícím Bentley za burácení Best of Queen jednoznačně zastiňuje cokoliv, co předvedl jeho kolega anděl. Dobrá byla i mladá Anatéma a její kniha proroctví, to byl určitě Pratchettův nápad :) Naopak hodně mě zklamal Antikrist. Já vím, je to ještě kluk, ale takhle bezbarvý, bez chuti a zápachu, tohle má být výhonek Satanův, ničitel světů?

13 15.07.2019

Tuhle knihu mám moc rád, četl jsem ji už několikrát. Byla to pro mě taková úvodní lekce do středověkého Japonska, která mě pak přivedla k dalším fascinujícím tlustospisům typu Taiko nebo Musaši.
Rozhodně doporučuji, jak těm kteří se zajímají o středověké Japonsko a samurajskou kulturu, tak milovníkům dobrých historických románů se silným příběhem.
Pět hvězd, jak jinak :-)

13 11.08.2017

Tahle knížka mě velmi příjemně překvapila, vyklubalo se z ní něco naprosto jiného než jsem očekával. Není to v pravém slova smyslu ani detektivka, ani scifi, přestože by tomu napovídala ocenění která nasbírala. Představte si příběh odehrávající se na alternativní Aljašce, kam byli (zřejmě po druhé světové válce) na pár desítek let přesídleni evropští Židé. Stát Izrael v tomto světě vůbec nevznikl a Palestinu ovládají pevně Arabové.
V aljašském městě Sitka se za tu dobu vytvořila jakási židovská autonomie, kde se mluví jidiš a kde podsvětí vládnou židovské sekty z východní Evropy. Kolem je území indiánských kmenů a blíží se čas kdy azyl pro Židy vyprší a město Sitka se Indiánům vrátí zpátky.
Detektiv Landsman vyšetřuje vraždu feťáka nalezeného ve špinavém hotýlku - posud by to byla detektivka, byť v dost zvláštním prostředí. Pak ale narazí na zvěsti o Mesiáši, návratu na Sion a na plány židovských sekt i křesťanů návrat Židů do Izraele uspíšit a připravit tak cestu k Armageddonu...
Líbil se mi Chabonův styl, bavily mě výrazy v jidiš kterými autor nešetří, příběh i postavy byly zajímavé, prostě pět hvězd :-)

13 30.01.2016

McCammon mě tentokrát opravdu hodně překvapil, čekal jsem plnokrevný horor a dostal magický příběh jednoho klukovského léta z šedesátých let minulého století. Ano, i tady potkáte živé mrtvé nebo třeba lesní obludy, ale vidíte je očima dvanáctiletého kluka s hodně velkou fantazií a to všechno se tu objevuje tak nějak samozřejmě, jako by to bylo v Zephyru úplně běžně k vidění. Nabízí se srovnání s Kingovým To nebo Simmonsovým Temným létem, ale tahle knížka je prostě jiná - trochu magická, trochu detektivka, trochu horor, hodně nostalgie...
Krásně se to čte, už docela dlouho se mi nestalo, že by mě něco chytilo tak jako tohle klukovské vyprávění. Jasných pět hvězd a řekl bych, že si dám brzy repete.

Neodpustím si poznámku k názvu - v originále se tahle knížka jmenuje Boy's Life, nicméně nakladatel cítil potřebu ji přejmenovat na "Smrt před úsvitem". Moc to k ní nesedí, a nezdá se mi, že by mohlo mít nějaký zásadní vliv na to, kolik se prodá výtisků. Celkem bych přivítal, kdyby těchhle blbostí nechali.

12 11.11.2023