Vrchol vulkánu: Oceněné povídky Harlana Ellisona

28.09.2022

Harlan Ellison je za oceánem kultovní a kontroverzní sci-fi autor, ale u nás je stále docela málo známý a přehlížený.
A je to škoda. Člověk, který je držitelem spousty ocenění, zanechal za sebou cca 1700 povídek a v podstatě objevil Dana Simmonse, by si zasloužil větší pozornost.
Vrchol vulkánu je slušný průřez jeho tvorbou. Jsou tu povídky, které dokážou svou experimentální/abstraktní formou spoustu čtenářů odradit, ale i přímočařejší kousky, které už jsou v pohodě stravitelné.
Pro mě osobně jsou úplným vrcholem tohoto vulkánu tyto povídky :

- ,,Kaj se, Harlekýne!'' řekl Tikytak
- Džin, protřepat, nemíchat
- Nemám ústa a musím křičet
- Na pomezí
- Kluk a jeho pes
- Paladin ztracené hodiny
- Jak zajímavé : Človíček
- Jeffinovi je pět
- Lidští údržbáři

Hodnocení: 8/10

08.01.2022

Tak prosím za mě ne, asi jsem na to prostě intelektuálně slabej.
Cca 5 povídek bylo dobrých, tak 1-2 skvělé, ale zbytek mě šíleně nudil, těžko jsem se jimi prokousával a knihu jsem dočetl s vypětím všech sil.

14.11.2021

Ellison se s tím nemaže. Nevysvětluje, ale rovnou chrlí lávu příběhu. Některé povídky jsem asi úplně nepochopil, ale o důvod víc, proč se k nim jednou vrátit. Originální, až výstřední nápady a schopnost vcucnout čtenáře do způsobu prožívání cizích entit a zprostředkovat (mimo)smyslové vjemy a zkušenosti, které jsme nikdy nemohli prožít. A taky zkušenost člověka vězněného strojem či vlastní myslí, nebo naopak duše ztrácející se v čase i prostoru.
Řízný i poetický jazyk a občas absence rozcestníků a jiných orientačních bodů.
I ve Vrcholu vulkánu je pro mě nejlepší povídka, která mě vtáhla a ohromila někdy před dvaceti lety v Ikarii – Mefisto z onyxu.

Tak já ji nedala ... Je mi to líto, ale nedočetla jsem :(
Ani nevím proč, prostě mi to nešlo.

11.04.2021

Bezesporu jedna z nejlepších knih, které jsem v posledních měsících četl. Harlan Ellison mě navnadil již první vydanou sbírkou povídek Nemám ústa&musím křičet. Vrchol vulkánu však překonal všechna má očekávání a jen mě utvrdil v přesvědčení, že jeho autor je opravdu mistr-povídkář.
Tak především: zaujala mě originalita příběhů, v mnoha případech i jejich myšlenková hloubka. Ellison je autorem nekonvenčním, místy provokujícím, ale vždy nespoutaným a stylově osobitým. Jeho sdělení jsou naléhavá a někdy připomínají vodopád myšlenek a slov.
Místy to nebylo tak docela snadné čtení, protože autor ve svých příbězích odkazoval na různé mytologické postavy a události z dávné historie. Tady právě projevil svou erudici a přehled. Potěšilo mě, že v povídkách nezapomínal ani na humor.
Ocenění zaslouží i kolektiv překladatelů, který rozhodně neměl jednoduchou práci.Přesto se jí zhostil na výbornou.
Knihu vřele doporučuji všem příznivcům kvalitních povídek. Harlan Ellison jich napsal kolem 1700. Přál bych si, aby se jich v českém překladu objevilo co nejvíce.

V první polovině jsem měla co dělat, abych se některými povídkami prokousala, rozhodně jsem musela dost přemýšlet, o čem byly, a nejsem si jistá, že jsem to všude domyslela. Žádné úplně lehké čtení. Zhruba od povídky Croatoan to šlo podstatně lépe a musím přiznat, že ty nejmainstreamovější (Mephisto z Onyxu....) jsem si užila nejvíc. Za přečtení to určitě stojí, ale nečekejte žádnou kingovinu :-)

12.03.2021

Věřím, že jsou lidi, kteří si Harlana oblíbí. Mně se naopak stal dost protivným. Knihu jsem četl čím dál tím víc s donucení, netěšil jsem se na další a další povídky ve stejném nabubřelém a často nepochopitelném stylu. Abych úplně nekřivdil, jednotlivé povídky ode mě dostaly často 4*, jednou i 5*, ale 2x Odpad, v průměru něco přes 60%. Ale fakt jsem si četbu neužil, takže moje první a poslední setkání s tímto rozporuplným autorem. Psát rozhodně umí, ale většinou píše pro sebe a ne pro čtenáře. Jo - doslov je moc dobrý. 12. 3. 2021.

Odkládám v polovině druhé povídky pro nepřekonatelný odpor ke stylu psaní s neustálým opakováním kusů vět nebo sloves... Když to na těch několika stranách bylo už poněkolikáté, pochopila jsem, že to není chyba, ale vlastnost.
Př. : A prošli jsme jeskyní krys.
A prošli jsme stezkou vařící páry.
A prošli jsme zemí slepých.
A prošli jsme bažinou malomyslnosti.
A prošli jsme údolím slz.
A konečně jsme došli do ledových jeskyň.

06.03.2021

Lidi, tohle je skvost.
Že to bude zážitek, prozradila už první povídka "Kaj se, Harlekýne!“ řekl Tiktátor. A jelikož tohle není klasická povídková sbírka se 2-3 výbornými a zbytkovou výplní, ale v podstatě Ellisonovo "Best of", bylo to dál pořád lepší a lepší. Že tomu dám plný počet, mi bylo jasné už po přečtení dalších tří či čtyř kousků.
Je to plné fantazie a neuvěřitelně pestré, najdete tu klasické scifi, horror i humor, prostě pro každého něco a pokaždé je to něčím překvapivé a zvláštní. Každá ta povídka má něco do sebe, těžko něco vyzdvihovat. Některé z nich by si možná těch hvězdiček zasloužily šest, třeba Mefisto z Onyxu, Jeffinovi je pět, Kluk a jeho pes, Měkká opička ... a vlastně všechny ostatní :)

05.02.2021

První polovina mě zklamala. I veleslavné kusy jako Nemám ústa..., nebo Kluk a jeho pes (jak tuhle ptákovinu mohl někdo zfilmovat?) mi přišly o ničem, jen na efekt a snahu lacině šokovat (však to na konci knihy Ellison svým způsobem přiznává). U čtení mě drželo předsevzetí a pak skvělá práce s jazykem (klobouk dolů před překladateli). Někde v polovině se to však zlomilo a mnohé povídky byly vskutku vynikající (pro mě je vrcholem Jeffinovi je pět a nedivím se, že ze všech publikovaných shrábla nejvíce prestižních cen). Jako seznámení s HE super, ale po jeho dalších pracích se pídit nebudu.

02.02.2021

Vrchol vulkánu jsem četla něco přes měsíc. Ovšem ne z toho důvodu, že by mě Ellisonovy povídky nebavily, bylo to přesně naopak: vychutnávala jsem si každé slovo, každý řádek, každý odstavec. Podivovala se nad vytříbeným jazykem, nečekanými konci, rozličností jednotlivých povídek. Žasla nad originalitou, umem vytvořit nečekané zápletky a taky nad prací českých překladatelů...

27.01.2021

Harlan Ellison byl bezpochyby šílenec, ale jeho fantazie dokázala být bezbřehá. Vyráběl světy, které jsou okouzlující i hrůzné a mnohé z nich jdou do hloubky o dost dál, než by člověk od sci-fi povídek čekal. Ta přehlídka zraněných duší, které narážejí na různé neskutečné druhy nekonečna, ze mě dlouho nezmizí.

26.12.2020

Řeknu Vám to asi takhle: začal jsem číst v osm večer a skončil druhý den ve dvě odpoledne. Nešlo přestat a to jsou to povídky. Čtenářský zážitek roku 2020. Nějaké dotazy?