Fillipa komentáře u knih
Díky, pif69, nebýt pokračování komentáře, dala bych Ti palec :-)
pif6912.01.2015
Přečetl jsem Waltariho Egypťana Sinuheta ,několikrát , a ve srovnání s tímto románem mi Řeka bohů připadá jak čtení pro mateřské školky.
Po Agónii a extázi (Irving Stone) o Michelangelu Buonarrotim jsem se nadšeně vrhla po knize o dalším umělci a vědci, který žil v téměř stejné době. Opět jsem se těšila na množství informací o Leonardovi a jeho díle - zbytečně, anotace vůbec neodpovídá. Musela jsem se hodně přemáhat, aby kniha neskončila v nedočtených.
Klub nenáročného čtenáře, to by byl štítek pro tuto i jí podobné knihy. Poslední týdny (vlastně od ledna 2020) odsouvám autory, které preferuji, a nahrazuji je poslechem knih, od kterých nečekám nic víc, než kulisu při práci. Realita je napjatá až až , není třeba ji ještě zahušťovat. Jenže doposlouchám a další den nevím, co jsem slyšela, hodnocení si odpouštím.
Už automaticky 5* jako vždy, když pan Vondruška nevybočí ze svého stylu. V začátcích (cca před 15 lety) jsem byla okouzlená každým příběhem, doba pokročila, přišli jiní autoři, ale nostalgie funguje. Čtenářům připomínám, že by tuto knihu neměli číst jako já - tedy prolog - epilog - vlastní román :-)
Tohle byl podle mne nejhorší díl z prvních 4, které mám za sebou. Ano, psát o nebezpečí číhajících na sociálních sítích je určitě prospěšné, ale nemělo by to být jediným kladem detektivky.
Spoiler:
Jsem ochotná akceptovat možné i nemožné schopnosti vyšetřovatelů a pronásledovatelů padouchů, protože za nimi vidím dlouholeté zkušenosti a výcvik. Do pohádek pro dospělé patří, příběhy čteme pro zábavu, Dostojevský není pro každý den. Ovšem zkuste si bez zkušeností a nácviku odemknout spínacím špendlíkem visací zámek! Ani v pohodě u stolu na židli. Prostě autor se vrací na 40% bez ohledu na vše ostatní.
Četla jsem první vydání někdy v roce 1982/1983 a byla jsem mírně rozpačitá z toho, že se jen domácností zaměstnaná Tinna s pomocnicí pro úklid a vaření hroutí z věcí, které u nás musí každá žena zvládnout při zaměstnání a bez pomocnice. Tenkrát jsem si poprvé uvědomila, jak vysoké nároky jsou v ČSSR na ženy kladeny, že žena do práce prostě musí, protože z jednoho platu rodina nevyžije. Nemohu se rozhodnout, jestli se mi kniha líbila nebo nelíbila. Zapůsobila tak, že jsem na ni nezapomněla.
Baví mne archaická čeština i styl anglických detektivek a vždy po nějakém čase si knihy E. Fikera zopakuji stejně jako příběhy s Leónem Cliftonem, u kterého není autor pokaždé jasný.
Je to úžasné - v příbězích se pátrá :) Žádná válka gangů, terorismus, televize či nedej pánbu mobil a internet, prostě nádhera.
Ano, poslech audioknihy byl velmi příjemný, proto mi nevadila ani romantika, ani fantasy. Tištěnou knihu bych odložila.
Poslední dobou poslouchám spíš knihy, které se dají nazvat "kulisovými" a jsou tak na 50 %.
dvě a půl hvězdičky nemáme, takže tři.
Pěkný počátek slibované serie, jen příliš silně podsouvaná asociace Sherlocka Holmese mi vadila.
Ano, čekala jsem mnohem víc, ano, text byl aktuální před sto lety.
Příběhy Oldřicha z Chlumu budu jako kulisu poslouchat dál, ale už je v nich tolik nesrovnalostí (ty historické přecházím), že je nechci hodnotit. Navíc musím souhlasit se čtenáři, kteří tvrdí, že příběhy jsou jeden jako druhý, serie je už příliš dlouhá.
Vztah Robin a Cormorana přebíjel detektivní zápletku, vadila mi politická vložka zapracovaná do děje, který nejspíš zapomenu. Knihu budu mít navždy spojenou s genetickou poruchou bílých hříbat.
Po třetím díle jsem se na pokračování těšila, po této je mi vcelku jedno, jestli nějaké bude.
Dodnes si pamatuji film ..... příběh na mne musel hodně zapůsobit.
První setkání s autorem mě příliš nenadchlo, čekala jsem úroveň Jeffery Deavera. Vůbec mi nevadí rozvláčnost textu, ale musí být o něčem. Tady jsem narážela jen na uměle natahované dialogy a úvahy o sošce, jejíž tajemství by briskně odhalil kdokoliv, pokud by věděl, že tajemství má.
Myslela jsem, že autoři nemohou spáchat nic horšího, než byl Stalker. Velký omyl. Touhle nastavenou písečnou kaší jsem s nimi definitivně skončila.
Mnohem poutavější než na stejné téma napsaná "Pořád jsem to já" (Lisa Genova).
Maud mě okouzlila, snad budu mít jednou tolik síly a laskavosti jako Helen, pokud se do podobné situace dostanu.
Alzheimerova choroba. Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, ale nemohu souhlasit s všeobecnou chválou. Fakta o nemoci jsem přijala, příběh ne. Autorčin styl se mi nelíbí.
Nedočetla jsem (Russelem jsem měla dost), nebudu hodnotit, ale s každou další kapitolou ve mně stoupala podrážděnost vůči autorovi.
Obsah:
Jean Jacques Rousseau: „Zajímavý blázen“
Shelley aneb Bezcitnost ideí
Karel Marx: „Hrozné, do nebe volající kletby“
Henrik Ibsen: „Naopak!“
Tolstoj: Starší bratr Pánaboha
Hluboké vody Ernesta Hemingwaye
Bertold Brecht: Srdce z ledu
Bertrand Russel: Případ logických nesmyslů
Jean-Paul Sartre: „Malá koule chlupů a inkoustu“
Edmund Wilson: Oharek vyrvaný z ohně
Ztrápené svědomí Victora Gollancze
Lži, bohapusté lži a Lillian Hellmanová
Úlet rozumu