Tvář vody

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Příběh jako z jiného světa zasazený do Ameriky šedesátých let a odehrávající se na pozadí studené války. Elisa žije osamělý život v malé špeluňce nad kinem Arcade v Baltimoru. Pracuje jako uklízečka v přísně střeženém výzkumném středisku a jedinou radostí pro ni je, když si před noční směnou vybírá, jaké střevíčky na podpatcích si obuje. Ale poté, co s kolegyní Zeldou odhalí utajovaný vládní experiment, se její dosavadní život navždy změní. Tvář vody je neobvyklý a křehký příběh o lásce, svobodě, sebeúctě a rovnováze v přírodě, který zpracovali dva umělci ve dvou různých médiích. Tvář vody ve filmovém zpracování obdržena dva Zlaté glóby – za režii Guillerma del Tora a hudbu Alexandra Desplata....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/367291/big_tvar-vody-bgP-367291.jpg 3.5287
Žánr:
Literatura světová, Romány, Sci-fi

Vydáno: , Host
Originální název:

The Shape of Water, 2018


více info...
Nahrávám...

Komentáře (89)

Kniha Tvář vody

veriszv
07. července

Aneb další divnokniha, kterou jsem poslouchala a nebýt toho audia, snad bych ji i odložila…

Mohlo by to být fajn čtení, kdyby to nebylo tak ukrutně pomalé a ukrutně se to nesnažilo obsáhnout všechny křivdy světa.
Je tady ukázka všech utlačovaných menšin, co vás napadnou: handicapovaná němá Elisa, její soused homosexuál, její kolegyně černoška, utlačovaná žena v domácnosti, která už nechce být závislá na svém manželovi, navíc to celé má ještě ekologický podtón.
Rozdělení na dobro a zlo je vám naservírované na stříbrném podnose a označené do dálky svítícími reflexními páskami. Celé to potom působilo černobíle a jednoduše.
Navíc to dost tlačí na pilu a snaží se moralizovat kde se dá, což netvrdím že je špatně, ale nemám ráda, když se to dělá až tak prvoplánově a až tak okatě.
Poslední hřebíček byla potom romantická linka, která byla hrozně rychlá a tím pro mě úplně nereálná a vlastně z toho udělala pohádku.

Dost mě to mrzí, protože ten námět byl podle mě skvělej, jen to zpracování mě zkrátka neoslovilo…

Dinotrain
31. března

Cetla jsem usima a suprove nacteno. Pribeh samotny mi prisel jak sonda o premene spolecnosti v 60. letech, viz. Lany. Jinak spis takova pohadka o dobru a zlu pro dospele. Moc se mi libi prebal knihy.


lenkaabooks
01. února

Já v podstatě souhlasím s kritickými komentáři níže. Nelogické chování postav, ostraha neostraha výzkumného objektu, atd. Já to brala jako pohádku, pohádku o lásce. Němá dívka a božský vodní tvor proti zlému vojákovi. Nelze si nepřipomenout Krásku a zvíře.

AraVulpecula
26. ledna

Nemůžu říct (respektive napsat), že byla kniha lepší než film. Tentokrát tomu tak zkrátka nebylo. Zpočátku mi vadil přítomný čas, ve kterém je kniha psaná, ale jak jsem se začetla, ani mi to nepřišlo. Postava Richarda Stricklanda je oproti filmu spíše oběť generála Hoyta, takže mi ho i přes to, že je to hlavní záporák, bylo tak trochu líto. Je zde velmi hezky popsáno jeho šílenství a vnitřní boj. A bonus - kniha má velmi krátké kapitoly.
Podle mě, pokud jste viděli film a líbil se vám, nebo pokud si libujete v Krásce a zvířeti, kniha vás nemůže zklamat.

vlkcz
30.12.2021

Přiznávám, že film jsem neviděl a po přečtení knihy po tom ani nijak zvlášť netoužím.
Je vidět, že autoři mají ke světu filmu blízko. Na mnoha místech jsem si dovedl přesně představit, jak asi film vypadá. Jenže co člověk skousne vizuálně s podkresem vhodně zvolené hudby, tak napsané na papíře prostě nefunguje. V podstatě jde o více či méně logicky poskládaná klišé bez nějaké výrazné stopy originality.
Divím se, že ve štítkách je pouze americká literatura. Přitom to je jako když pejsek s kočičkou pekli dort. Jenže na červenou knihovnu je tam moc brutality, špionážní linka je slabá, najde se náznak duchovna, ale tak školometsky podaného, že to člověka spíš otráví. Jako ekologická agitka to taky moc nefunguje, právě kvůli té příliš okaté angažovanosti.
Ale nejvíc bolí ta naprostá absence logiky. Pominu ten základní stavební kámen celého příběhu, proč by se vůbec armáda měla zajímat o nějakého mýtického tvora z Amazonského pralesa. Do zelených mozků člověk nevidí a nápady se rodí i tam. Ale nějak jsem nepochopil, proč musel mít vzorek slanou vodu, když ho odchytili uprostřed pralesa v řece. Jasně, sbratření přes slzy bude působit dojemně, tak proč ne? Po výpadku proudu je tma, všichni v ní do něčeho narážejí, ale přitom bez problémů vidí, že má ten druhý něco v kapse, další si okouzleně hledí do očí... Například.
Souhlasím s komentářem, který napsala Metla. Je to taková pohádka nové korektní doby o tom, jak němá uklízečka s pomocí homosexuálního malíře a náhodného přispění černošské přítelkyně hrdinky převezou ostrahu střeženého vojenského objektu. A nakonec všechno dobře dopadne, i když tak nějak andersenovsky smutně.
Fakt jsem se s touhle knížkou pral. Skoro týden, což je při těch 350 stránkách dvakrát déle, než v případě díla, které mě zaujme.
A tu druhou hvězdu má za to, že mi na poslední chvíli splnila letošní ČV.

Metla
14.11.2021

Dokonalá pohádka pro všemožné současné aktivisty: výrazný ekologický podtón? Splněno. Apel na vznik osvícenější, soudržné lidské společnosti? Splněno. Utlačování menšin? Splněno. Hodná, opuštěná, opomíjená uklízečka s fyzickým handicapem? Splněno. Hodná, moudrá, věrná černoška? Splněno. Hodný, moudrý, věrný homosexuál? Splněno. Hodná týraná manželka se snem o lepším životě? Splněno. Heterosexuální běloši mužského pohlaví reprezentující rasisty, homofoby, sadistické psychopaty, vrahy, zkrátka nejhorší Zlo a póvl ve vesmíru? Splněno. A nebýt potřeby napasovat do příběhu romantickou linku, určitě by byl náležitě využit prostor pro transgender tématiku v podobě obojživelného čehosi, přivlečeného z pralesa.
Ano, jsem otrávená z vehementně propagovaných klišé a jediných správných světonázorů 21. století. Od doby, kdy jsem dospěla, myslím doopravdy dospěla (zhruba v pětadvaceti), přestala být realita kolem černobílá a pokud je mi taková podsouvána, šprajcnu se, jakkoliv třeba v jistých ohledech s ideami souhlasím.
Přesto jsem „Tváří vody“ proplouvala v pohodě, vzorně držela palce zástupcům Dobra, dokonce odpustila kočičkopejskovou přemíru ingrediencí. Divnou lásku (náhlou - žbluňk, je zamilovaná) a hrubé kopance v logice jsem překousávala obtížněji.
Guillermo del Toro je v první řadě hollywoodský filmař, téměř scénáristický styl vytváření obrazů (občas kýčovitých, jindy zbytečně násilných) nepřekvapil. Vlastně jsem v myšlenkách koketovala se čtvrtou, soucitnou astrou... kdyby mi posledními větami nezaklepali na mozek Svědci Jehovovi (nebo podobný spolek) a nepropleskli mě Strážnou věží (nebo podobným plátkem). Chtěla jsem přišplouchnout ucházejících 70% v souladu se zdejším průměrem, ovšem na cílové pásce má trpělivost s agitací přetekla - a nejen s ní:

„Odvalil z cesty mrtvolu ženy. Z díry v hlavě jí vytekl mozek. Vylovil z hromady muže. Zářivě modrá střeva mu visela z žaludku.“
Ehm. Pominu-li důvod magorovitosti ústředního padoucha (PTDS, pokud jsem správně pochopila) a s tím související zbytnou popisnost hromady nechuťáren, překladatel je vskutku odborník přes lidskou anatomii. Jak se taková ostudná pípovina vůbec mohla dostat až do tisku?

Belanna
24.09.2021

Zvláštní příběh, originální námět, čtivý styl psaní a přesto se nemohu zbavit pocitu, že nebýt vojenských agentů a občas drsnějších scén, celé by to působilo jako pohádka pro dospělé stylu Kráska a zvíře.
Nespokojená nejsem, byla to změna.

Nikola086
06.09.2021

Příběh čisté lásky. Naprosto zajímavý a netradiční námět na knihu. Kniha je psaná jiným stylem než jsem zvyklá, ale vůbec mi to nevadilo, právě naopak mi styl sedl a knihu jsem měla velmi rychle přečtenou.
Některé pasáže nebyly ideální, ale jiné to vynahradily.
Jak už jsem zjistila, tak kniha není pro každého, ale doporučuji čtenářům, kteří hledají zpestření ve svém knižním gustu.

1