Intelektuálové

od:

Intelektuálové

Práce známého publicisty a spisovatele, bývalého šéfredaktora listu New Statesman, zkoumá, zda mají někteří čelní intelektuálové morální právo radit lidstvu, jak se má chovat. Jakým způsobem dospívají ke svým závěrům? Jak pečlivě prověřují své důkazy? Jak velká je jejich úcta k pravdě? Jak uplatňují veřejně vyhlašované zásady ve svém soukromém životě? Jaký je jejich vztah k penězům? Jak se chovají k životním partnerům, dětem – vlastním i nevlastním? Jak jsou oddání svým přátelům? Máte jedinečnou možnost seznámit se s: K. Marxem, J. J. Rousseauem, L. N. Tolstojem, E. Hemingwayem, B. Russellem, B. Brechtem, J.-P. Sartrem a dalšími… Obsah: Jean Jacques Rousseau: „Zajímavý blázen“ Shelley aneb Bezcitnost ideí Karel Marx: „Hrozné, do nebe volající kletby“ Henrik Ibsen: „Naopak!“ Tolstoj: Starší bratr Pánaboha Hluboké vody Ernesta Hemingwaye Bertold Brecht: Srdce z ledu Bertrand Russel: Případ logických nesmyslů Jean-Paul Sartre: „Malá koule chlupů a inkoustu“ Edmund Wilson: Oharek vyrvaný z ohně Ztrápené svědomí Victora Gollancze Lži, bohapusté lži a Lillian Hellmanová Úlet rozumu Vydání první...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/31_/31345/intelektualove-31345.jpg 447
Originální název:

Intellectuals (1988)

Žánr:
Literatura naučná, Biografie a memoáry, Historie
Vydáno:, Návrat domů
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (14)

Přidat komentář
Fillipa
24. března

Nedočetla jsem (Russelem jsem měla dost), nebudu hodnotit, ale s každou další kapitolou ve mně stoupala podrážděnost vůči autorovi.
Obsah:
Jean Jacques Rousseau: „Zajímavý blázen“
Shelley aneb Bezcitnost ideí
Karel Marx: „Hrozné, do nebe volající kletby“
Henrik Ibsen: „Naopak!“
Tolstoj: Starší bratr Pánaboha
Hluboké vody Ernesta Hemingwaye
Bertold Brecht: Srdce z ledu
Bertrand Russel: Případ logických nesmyslů
Jean-Paul Sartre: „Malá koule chlupů a inkoustu“
Edmund Wilson: Oharek vyrvaný z ohně
Ztrápené svědomí Victora Gollancze
Lži, bohapusté lži a Lillian Hellmanová
Úlet rozumu

onRock
15. února

Geniálna a ľahko čitateľná kniha o vratkých základoch morálky mnohých historických celebrít. Určite by si ju mal prečítať každý. Nad krutosťou, sebectvom a cynizmom niektorých romantických či poetických duší sa asi s hrôzou pozastaví.

jardadr
06. února

Asi půjdu proti proudu. Co se dá dělat. V prvé řadě si kladu otázku, proč sám intelektuál, jakým Johnson bezpochyby je, píše knihu, která má za úkol odkázat tzv. intelektuály do určitých mezí. Je to trochu jako kdyby třeba inženýr genetiky psal kritiku na inženýry genetiky a sám se mezi ně nepočítal. Alespoň tak jsem to z reakcí čtenářů zde i jinde pochopil - má se ukázat, jak ti vlastně s těmi intelektuály po pravdě je. Dobře pomiňme fakt, že Johnson není v akademickém světě příliš brán jako naprosto seriozní historik a neuvažujme o něm jako o zneuznané duši. Akoliv paralely by tu byly; třeba náš pan prezident, v devadesátých letech varující před opovrhováním intelektuálních elit a mluvící o celé třetině obanů jako o eufemisticky řečeno chabých duchem, aby po dvaceti letech naopak napadal intelektuály a tvrdil, že voliči nejsou hloupí. Jistý podobný příběh o "zneuznaném geniu" tam také je.
Další věc je, ke komu tato kniha vlastně směřuje? No jasně, k nám obyčejným lide, abychom viděli, že jsou jako my. Spíš, že jsou často horší, než my? Je přímo zde odkaz na jednu "recenzi" na tuto knihu. Autor je sice otřesen "zjištěními", nicméně vše kvituje s povděkem - tak konečně někdo odvážný, kdo nám odhalil pravdu, nandal jim to. A v dalším článku se už vesele věnuje délce mužského přirození pro nejlepší uspokojení ženy. Ok, je tohle cílová skupina?
Co tahle kniha doprdele vlastně chce říct? Měl snad někdo iluzi, že Hemigway jakožto celebrita nepije a nespí s ženskýma? Že Tolstoj byl celý život, už od narození bělovlasý, moudrý stařec? No a co s Marxem a Brechtem? Nikdy nebylo tajemstvím, že byli pokrytci. A Russoeau? Jeho Zápisky chodce se nedají číst jak jsou naplněny sebelítostí. Ale co to znamená? A proč někdo dává na stejnou váhu Hemingwaye a Shelleyho s Marxem a Sartrem? Pokud někdo chce kritizovat myslitele, kteří mají chuť měnit lidské společnosti, proč ne. Vstupují do veřejného prostoru, je fajn, když na ně bude vidět, a dobře jim tak. Ale prví dva jsou umělci, básníci. Je možné, že bych si nedokázal přečíst báseň od Shelleyho, nebo se podívat na obraz od van Gogha, protože o nich vím, jací byli? Protože ač zde zřejmě jde o jakési varování před intelektuály; "podívejte se, jací jsou, Hemingway je stejný jako Franta z Lhoty", pravda je, že není stejný. Franta totiž nikdy nenapsal takovou krásu jako Stařec a moře. Neberte to špatně, nezastávám se Hemingwaye, ani nikoho z nich. Ale třeba i Franta někdy udělal něco opravdu dobrého, bylo to vždy něco jiného než vykonal Hemingway. A v tom byl Ernst, nebo Shelley nenahraditelný. Otázka zní, co vypovídá jejich život o jejich díle? Proč je potřeba u četby Sbohem armádo vědět o tom, že byl autor záletník?
Navíc Johnson není úplně fair. Sám je velikým kazatelem, který ví, co je nejlepší. Však si přečtěte jeho knihu Nepřátelé společnosti. Tam vám je všechny bez výčitek vyjmenuje a řekne jak škodí. Protože on přece ví, kde je pravda. A ruku na srdce, i jeho výběr intelektuálů, které použil proti intelektuálům je dosti selektivní. Mohl tam být třeba Sokrates, Darwin, Churchill, Ježíš, Mozart (pokud tedy bereme, že intelktuálem byl i Hemingway). A proč nepopsal intelektuály z řad křesťanské tradice? O Františkovi z Assisi, nebo speciálně o sv. Augustinu, do doby jejich obrácení by se daly napsat pěkně šťavnaté řádky. A co teprve fanatik Kalvín? Luther, co jedl jakoNěmec a pil jako Čech? Jistě, Johnson je konzervativní věřící. A chtěl-li by uvést příklad na obhajobu intektuálů, tak Pavel z Tarsu, nebo sám Ježíš by se snadno hodil. Ale o objektivitu zde nejde.
Prostě tato kniha se snaží obhájit neobhajitelné. Že snad nějaká skupina lidí, vymezujících se určitými vrozenými vlastnostmi je horší a z principu své "vyjímečnosti" propadá častěji špatnostem a zlu. A svádí na toto zcestí i nás. Jako by snad neintelektuální svůdci neexistovali - Hitler, Stalin, Gotwald, Zápotocký atd.
A z těch z druhé strany bych rád pro poznání doporučil třeba geniálního historika Zdenka Kalistu, Jana Patočku, fascinující ženu Terézu Novákovou, Karla Klostermanna, samozřejmě bratry Čapkovy. Všechno podělaný intelektuálové. :-)
George Orwell napsal: "Ve dvacátém století jsou pro nás vážnými překážkami úzké zájmy průměrného člověka, poměrně nízká vzdělanost, opovržlivost vůči intelektuálům a téměř všeobecná necitlivost k estetickým problémům."
A Václav Černý: "Intelektuálové vytvářejí společenství kultury... tedy svobodné hledání pravdy o člověku a lidském světě a úsilí o spravedlivý soud o lidech a jejich světě."

Chesterton
18. ledna

Ráda se inspiruji z komentářů spolučtenářů :)) Obzvlášť když od přečtení knihy uplynul už nějaký čas. Mám ráda myšlenkový svět P. Johnsona.
Pět hvězdiček do křupava orestovaných!!!

bertrand
01.12.2017

Ještěže nésu intoš, dostat se Džonsnovi do pazourů, tak si vo mě slušná koc už ani kolo nevopře....

Cinik
04.06.2017

Paul Johnson si klade otázku, mají-li tzv. intelektuálové právo být něčím jako vůdci ukazující lidstvu cestu svými myšlenkami. Dle autora nemají, což je názorně demonstrováno přehlídkou a životopisy nejvýznamnějších levicových intelektuálů, ikon dnes dominujícího levicového myšlení. Nu, je pravdou, že rozumný člověk musí při pohledu na toto hrůzné panoptikum amorálních šílenců, feťáků, alkoholiků a hochštaplerů přiznat, že tyhle lidi opravdu není důvod ctít a následovat. Leč...

Nechci s ním souhlasit, dokázal bych najít jiné intelektuály a vzory, skutečné příčetné vzdělance a lidi úcty a následování hodné. Faktem ale je, že tyto mnohem lepší varianty intelektuálů zaujaly a ovlivnily "moderní" lidstvo podstatně méně. Bohužel. Postačí ale tento smutný fakt coby argument, který činí z Johnsona automaticky vítěze? Doufám, že ne...

zimela
02.06.2017

Johnson zakop o díru na trhu, kterou je třeba honem rychle něčím ucpat. Nejlépe srolovaným Bleskem pro Intelektuály. Už se mi to rýsuje; šokující skandály zahraničních suprstárs (Hawking PODVÁDÍ...s kalkulačkou!), hodně fotek (Jan Sokol - v klobouku, baloňáku a slunečních brýlích- mizí v taxíku před BORDELEM!) a křiklavé titule (David Navara na KREKU!)..to bude trhák! Stejně jako je trhák (i když, pravda, poněkud monotónní; intektuál lže, podvádí a ničí všechny ty bezva, nevinné lidi kolem sebe) tahle mňami stoka bezcharakterního bahna.
Celkově vzato se mi ale ulevilo; jen si představte tu hrůzu, kdyby Johnson v análech omylem natrefil na nějakého skutečného Anděla. TO, by byl průšvih!
5 do křupava orestovaných *****

petr0486
05.11.2015

Poměrně ostrá (ovšem oprávněná) kritika na 16 světských, nenáboženských, intelektuálů.
Posledních 7 osobností pro mě byly neznámé a nezajímavé. V některých částech autor zacházel příliš do hloubky k nezáživným detailům které pro mě byli nečitelné a při pohledu na některé stránky jsem už věděl že bude lepší je přeskočit.. Naopak bych vyzdvihl to, že Johnson si kritiku "nevycucal z prstu", ale hodnotí objektivně a nezaujatě na základě doložených pramenů (deníky, dopisy, životopisy..)

Tozbee
29.07.2015

V mysli mi utkvěla především úvodní myšlenka knihy, která říká, že intelektuálové jsou pro společnost nebezpeční, protože jsou v prosazování svého pohledu na svět zaslepení a jejich myšlenky mohou (katastrofálně) ovlivnit životy milionů lidí. Skvělý základ pro diskuzi, která se může zvrtnout jakýmkoliv směrem.

Jonny
21.10.2014

Stinné stránky "slavných" intelektuálů. Čekal jsem něco víc obecného (ale to je můj rybíz, měl jsem si o knížce přečíst dopředu víc informací).

Koňadra
03.08.2014

Veľmi poučná knižôčka, ktorá odradí od akéhokoľvek bezhlavého zbožňovania, vytvárania kultov, modiel a guruov.

Miramarek
17.05.2014

Když název "Intelektuálové" čtete ironicky posměšným tónem, víte přesně, jakým stylem je kniha napsána. Chvílemi jsou medailonky zbytečně bulvární. Ale člověka to čtení baví - "oni" jsou totiž stejní jako my.

Morsie
23.10.2013

Po téhle knize jsem sáhla vlastně ani dobře nevím proč. Snad kvůli intelektuálům, o kterých je, snad kvůli dobrým referencím. Zkrátka jsem byla zvědavá na jiný, nijak sentimentálně ani uctivě zkreslený pohled na několik významných mozků minulého a předminulého století. Je to zvláštní kniha, nebere si servítky a nahlíží pod pokličku nejednoho velkého muže. Zbavuje vás iluzí a odkrývá nepříjemnou pravdu. Za to si té knihy vážím asi nejvíc - je upřímná. No co, byli to lidi - někdy docela odporní a nemorální, ale byli - není důvod je zbožšťovat a přisuzovat jim důležitost, která jim ani nenáleží. Vskutku zajímavá kniha, která vám rozšíří rozhled i náhled.

mončičáček
20.05.2012

Paul Johnson je můj oblíbený historik, mám ráda jeho styl psaní, moc hezky se čte. Navíc výběr "intelektuálů" je velmi zajímavý a pestrý - vedle Enresta Hemingwaye, Sartra nebo Brechta stojí Jean Jasquess Rousseau, Shelley, ale také Karl Marx. Doporučuju všem :-)