fereny komentáře u knih
Autorka vypráví příběh tak zvláštně…obyčejně. Žádná velká slova, žádná snaha o bestseller ani o násilné vzbuzování pocitů u čtenáře. Prostě "jen" životy lidí v dané době. Myslím, že právě proto je kniha tak silná. Je uvěřitelná a ta pravda děsí.
Kromě toho a povedeného propracování děje oceňuji i nádhernou spisovnou češtinu :)
Takhle vypadá kvalitně napsaná kniha :)
Za mě silný a smutný příběh, ne úplně nepodobný Haně. Ale se skvěle vykreslenými postavami a s udržením napětí v každé větě.
Mně se styl psaní líbil. Sledujeme Gileád čistě skrze myšlenky hlavní hrdinky, které jsou poznamenány tím, co prožívá, v čem žije. Skoky do minulosti mi nepřišly chaotické, neztrácela jsem se. Byli jsme prostě neustále v její hlavě, bylo to jako koukat do Gileádu skrze okno a nevidět za roh. Je to zajímavý literární počin. Člověk si uvědomí, co vše znamená svoboda, co všechno může nesvobodnému člověku připadat důležité, svobodné, jaké drobnůstky si hýčká, aby se sobě úplně neztratil.
Ze slov poskládané umělecké dílo, citlivá a laskavá knížka o velkých srdcích v krutých časech.
Včera jsem si knihu koupila a včera ji přečetla. "Jedním dechem" doslovně, protože jsem vážně snad celou dobu nedýchala a až s koncem vydechla. Skoro mám chuť tu zhltnutou jednohubku přečíst ještě jednou, pomaleji a s vychutnáním. Dalo by se něco vytknout, ale nevytknu nic. Nezáleží na tom. Je to dílo a mně jde o pocity. Kniha, která ve mně vyvolá ten druh pocitů, který se neztratí ani po dočtení, je dobrá kniha.
A jestli si z toho (nejen) děcka vezmou, že upřímnost, otevřenost, mluvení o pocitech a nevzdávání se jsou důležité, tak prosím ano! :)
Za mě ne, na nucený a stále opakovaný humor moc nejsem. Zaujal mě námět, zpracování už tolik ne. Číst další díly by mi přišlo jako ztráta času. Aspoň že se tento dal strčit do čtenářské výzvy (deníkový záznam).
Nádherná kniha o tom, že peklo i nebe jsou v nás samotných, o smíření se člověka se sebou samým. Příběh je napínavý s až psychologickým vykreslením lidského charakteru a vlastností. A dotkne se srdce. :)
Vždycky jsem věřila, že to, co je v nás (myšlenky, city,..) nám nikdo nemůže vzít. Jak zpívá Nohavica: „Obrat mě o všechno chcete-li můžete, to co však v sobě mám to nedostanete, to vám nedám…“ Tato kniha mě přesvědčila o opaku, což byl emotivně silný zážitek.
"Přišly mu na mysl arabské verše, které mu jednou dala přečíst: -Často jsem slyšel hvízdat kolem hlavy šípy, a nezachvěl jsem se; ale jakmile uslyším šustot jejích šatů, třesu se na celém těle. Často jsem slyšel polnice útočícího nepřítele, a mé srdce i má kůže zůstaly chladné; ale jakmile uslyším její hlas, rozrazí mě horkost.- "
Četla jsem to jedním dechem, zcela pohlcená dějem, a hlavou mi vířilo tisíc myšlenek. Takové knihy mám obzvlášť ráda.
Pohladí po duši, přimějí na chvíli se zastavit a zasnít se.. :)
Je třeba si uvědomit, že to není román, ale divadelní hra. A taky, že to není „pokračování“, že prostě chtěli sehrát divadlo na motiv HP. Pak je to skvělé. :) Celý děj je o rodinných, popř. přátelských vztazích. Ráda jsem si připomněla své oblíbené postavy, ráda jsem je znovu „slyšela“ promluvit, ačkoliv neřekli nic nového :D Je to taková zpestřující koncovka.
O sektě samotné se toho moc nedozvíte, neproniknete hloub. Ale psychologická stránka o snadném ovlivnění dospívající dívky, která se cítí osaměle, je vykreslena hezky.
Žádný převratný děj to nemá, ale jako popis dané doby a vhled do duše třináctiletého hocha a jeho prožívání to bylo moc hezké, skoro takové lyrické. Havlíček se čte dobře :)
Taková slaďárna to byla, ale dobrá slaďárna! :D Užila jsem si to a dostala, co jsem očekávala.
Třetí díl byl lepší, než druhý a na stejné úrovni, jako první. No…konec dobrý, všechno dobré, ale jsem ráda, že už to mám dočtené :D Nějak jsem se nemohla s hlavními hrdiny pořádně sžít. Co se mi ale ohromně líbí, je výzdoba stránek (všech dílů), číst tyhle knihy elektronicky je fakt škoda, chce to mít je v ruce :)
Na druhý díl jsem se těšila a co se týče obsahu, nezklamal mě. Jsem ráda, že znám pokračování, že vím, jak to dopadlo, hlavně u Daniela doma. A líbí se mi, jak realisticky se umí autor do kluků vžít, jak umí popsat jejich pocity, náhledy, pochybnosti o sobě samých. To se mi líbilo už v jedničce. Oproti jedničce je tento díl více dějový a akční. Ale oproti jedničce (alespoň za mě) ztratil určité kouzlo. První díl byla báseň. Nedostali jsme všechny informace, sami jsme si skládali detaily z náznaků, ale detaily nebyly důležité. Příběh se více soustředil na pocity, na sbližování, na to „to“ mezi nimi. První díl mi drásal nervy a zároveň hladil duši, opravdu hotová poezie. U druhého dílu se mi to už nestalo. Kdybych to měla porovnat s prvním dílem, bylo by hodnocení 4/5, ale když to neporovnám, samo za sebe si to 5/5 zaslouží :)
Ještě P.S. Za napsání celého tohoto příběhu opravdu děkuju! ♥