Helimadoe

Snad jsem to v úvodu přehlédl, ale celou dobu jsem přemýšlel, kolik Emilovi vlastně je. Ke konci jsem se to konečně dozvěděl, a překvapilo mě to. :) Bylo to ale příjemné čtení.

Pomalé nostalgické čtení, když můžete dopoledne zůstat v posteli.
Emilovy vzpomínky a vlastně vzpomínky nás všech, jaká jsme byli jelítka a umíme být navždy, protože když do srdce vstoupí láska, odchází rozum.
Nádherná studie Helmadon, jak se každá ze čtyř starších se svým osudem vzhledem ke své povaze popasovala. A jak se teprve popasuje ta nejmladší? Které z nich je nejvíce podobná Vidlička? Ta má naštěstí více na výběr než ženy té doby.
A pak že mě psychologická literatura nemůže bavit. Inu, Havlíček.
"Nebe, které odměňuje, je v nás."
Krásné, stejně jako film.

Trvalo mi, nez jsem se zacetla, protoze to tempo vypraveni je oproti me bezne cetbe šnečí. Pak me to ale chytlo a uzivala jsem si lehce romantickeho vyletu do dob davno minulych, do nitra mladika, za velkymi touhami lidi s tezkym zivotem. A jsem mile prekvapena, nebot nektere zaverecne pasaze jsou nejen dobove, ale stale aktualni.

"Musíš už jednou vědět, že v životě ti bude častěji se rozhodovati mezi dvěma stranami, ze leckdy budes na vahach, mas-li neco smlcet nebo prozraditi." Str. 206
"Jsme salonni kouzelnici, chvili sami sebe rozveselujeme, chvili samy sebe klameme. Ze svych snu sickolem sebe utvarime raj, v kterem se utesujeme, abychom si vynahradili sve zivotni neuspechy."
"Okolnost, ze dosahnouti neceho znamena dosahnouti toho jen na ukor druha v boji, ucinila me ostychavym a vzdy uspokojujicim." Str. 225
"Hlavu vzhuru! Neni dulezite, zda se nam podarilo to, za cim jsme sli, ale jakou cestou jsme se k tomu ubirali. Hola! Zadnou trpkosr. Zivot nezmenime, to, co mame v moci, je jenom nase vlastni nitro. Uvedme je do harmonie. Premozme certy v sobe. Nebe, ktere odmenuje, je v nas." Str. 227

Mě bohužel tento román nijak moc nezaujal. Je to mé první (a asi i poslední) knižní setkání s Jaroslavem Havlíčkem. Možná filmové zpracování jeho děl je lepší než romány samotné. Toto vyprávění není nijak originální, nepřináší ani poutavý a zajímavý děj. Vzdáleně může připomínat díla Marcela Pagnola, jehož romány jsou ale o 2 třídy lepší. 60-65%, 28. 7. 2025.

04.05.2025

Miluji stejnojmenný film Jaromila Jireše, takže když jsem měla letos v březnu možnost pořídit si na prodejním stánku vydavatelství Kanopa na Knižním festivalu v Ostravě audioverzi knihy, byla to jasná volba.
Jaroslav Havlíček patří mezi neprávem opomíjené české autory, stačí snad jen uvést jeho Petrolejové lampy nebo Neviditelného.
Helimadoe je krásný příběh o chlapeckém dospívání na malém městě v měšťanské rodině, kde vztahy ovládají spíše příkazy a zákazy ze strany matky, než její láskyplná náruč. Emilova nemoc jej vrhá do zcela odlišné rodiny venkovského lékaře s pěti ženami či dívkami různého věku. A Emil se setkává se skutečným životem...
Krásný jazyk, vnitřní monology, precizně vykreslené postavy a jejich osudy, popisy maloměsta a jeho života, bylo to výborné, doporučuji.

29.04.2025

Tak tohle pro mě bylo obrovské překvapení. Kniha se ke mně dostala vlastně omylem, jako dárek k nákupu. Sama dobrovolně bych si ji rozhodně nepořídila a takhle zpětně můžu říct, že by to byla i škoda.
Příběh vlastně nepopisuje nic závratného, jen a pouze obyčejný a naprosto průměrný život dospívajícího kluka. Zažíváme s ním první lásky, ale i zklamání či střet se smrtí a opuštění.
Středem jeho vyprávění je rodina lékaře, který sám vychovává pět dcer dosti přísným režimem. Každá je jiná a jiným způsobem trpí či přijímá svůj úděl v rodině. I když se zdá, že si jsou všichni rovni, není to tak úplně pravda. Vše se změní příjezdem kouzelníka.
Co musím říct, že ten zvrat jsem čekala trošku dřív, docela trvá, než se k němu člověk propracuje, ale vlastně to nijak neubírá kvalitě knihy. Tu jsem poslouchala v podání Václava Knopa a určitě má lví podíl na tom, jak jsem s touto klasikou vlastně spokojená. Čím dál tím víc mě mrzí, že když jsem se před více jak deseti lety prokousávala povinou četbou k maturitě, audioknihy byli spíš jen nemyslitelné scifi.
Takže jo, za sebe vlastně mohu doporučit. Příběh nabízí jakýsi pohled na život na malém městě z pohledu dobře zajištěného hocha, který shodou několika okolností blíž pozná i tvrdší život chudé rodiny. A ve své nevinnosti ještě zjistí, jak může být láska krásná, ale zároveň slepá a krutá.

Literatura je bezbřehá, takže se mnohdy dostáváme k některým zajímavým autorům a vynikajícím knihám ze značným zpožděním. Jaroslav Havlíček je pro mne jedním z těchto zajímavých autorů a Helimadoe jednou z těchto vynikajících knih. Vřele doporučuji.

Pěkný příběh v době, která nebyla zkažená konzumem, zároveň v době, která přinášela řadu komplikací díky horšímu zdravotnictví.

Jaroslav uměl psát jako málo kdo a jeho knihy, to je sázka na jistotu skvělého hřejivého čtení, které vás vtáhne nejen do příběhu, ale i do doby, ve které se děj odehrává. Tato kniha je tomu důkazem!

Krásné a poetické čtení jako dělané pro chvíle, kdy člověk potřebuje vypnout a přenést se daleko od dnešní moderní digitální doby.
Více než příběh mě zaujaly pocity a vykreslení postav i prostředí, které autor umí čtenářům mistrně zprostředkovat.

"Stává se často, že poetický námět, doplňovaný melancholickými chvílemi prchajících let nabere na sebe tolik cizího oděvu, že nahou pravdu pod ním již nikdy nezjistíš."

"Není důležité, zda se nám podařilo to, za čím jsme šli, ale jakou cestou jsme se k tomu ubírali."

Poetické, romantické, psané nádherným jazykem. Skvěle vykreslená atmosféra první lásky, maloměsta, lidí. Ačkoliv nejsem milovník popisů ani básní, tato kniha mě okouzlila. Pokud by chtěl někdo vysvětlit, co je to impresionismus, tak tato kniha mu dá odpověď.

Moje další stará láska. Krásně melancholický příběh z chorobného maloměstského prostředí, kde existují jenom jednosměrné emoční vztahy.

Poetický mnohovýznamový román Helimadoe nazvaný dle počátečních slov pěti dcer podivínského lékaře, vystupujícího proti konvencím, ale zároveň přísně střežícího zavedený rodinný řád. Děj nám retrospektivně vypráví student z bohaté rodiny, lékařův pacient - mladík Emil. Prostřednictvím Emila konfrontujeme nejen dvojí rodinné prostředí, ale sami se vracíme zpět do svého dospívání, prožíváme opětovně své první lásky, své chyby a omyly, které život provází a rozplétáme křehké pletivo milostných vztahů. Krásný návrat do minulých časů. Kniha rozhodně stojí za přečtení.

Půvabná knížka napsaná krásným jazykem. Styl takový romantický a melancholické. Návrat do starých časů.

Mám moc ráda Neviditelného, toho jsem četla třikrát, a proto jsem se sama pozastavila nad tím, že jsem od Havlíčka nečetla nic jinýho. Proč?

Maloměsto - a já miluju maloměsta! - se všema svýma postavičkama, překrásný jazyk, malebné popisky... To pro mě bylo několik krásných večerů.

Maloměsto, podivínský doktor s k podivínství spějícími dcerami a dospívající jinoch. Drobné i velké události ústí v dilema - nechat se svázat konvencemi provázenými jistotou, nebo sebrat odvahu ke svobodnému životu s rizikem neúspěchu? Tato otázka zůstává stále živá bez ohledu na prostředí a letopočet.

Dlouho jsem nečetla nic tak s hezkými a oslnivými popisy.

(SPOILER) Helimadoe od Jaroslava Havlíčka je příběh mladíka Emila, který se s rodiči přestěhuje na malé město. Hned záhy ho stíhá zápal plic, který mu změní život nejen po fyzické stránce, ale hlavně po té stránce dospívání :) v doktorově domácnosti se totiž potkává s jeho dcerami Helenou, Ludmilou, Marií, Dorou a Emou. Zažívá nejen první přátelské svazky, ale především své první lásky :) a my tak můžeme sledovat jeho pocity i rozpory, které mnohé z těchto situací přináší :)

Helimadoe jsem četla v rámci čtenářského klubu s @ann.ctenarskyklub @bary_cteni @zazie_v_metru a mnoha dalšími :) a jsem moc ráda, že jsem se k této klasice dostala :) Helimadoe je moc krásný, příjemný a vtipný příběh, který navíc velice citlivě odhaluje zákoutí chlapeckého dospívání a chlapecké duše. Emil mi částečně připomínal Péťu Bajzu z Bylo nás pět, hlavně ta pohoda klukovských let byla velice podobná :) co mi vyhovovalo trochu méně je stará čeština, která se mi hlavně zpočátku louskala skutečně těžko. Časem jsem si ale zvykla a do příběhu tak zaplula úplně snadno :)

Pokud máte chuť na klasiku, určitě moc doporučuji! Já osobně hodnotím 4 z 5 :)

Pokud si ze školních lavic vybavíte, o čem pojednává poslední Havlíčkův román Helimadoe, budete zákonitě očekávat velké (nebo alespoň nějaké) emoce.
V příběhu sledujeme Emila, prominentního hocha z malého města, který naváže intenzivní přátelský vztah s pěti dcerami (HElenou, LIdmilou, MArií, DOrou a Emou) svého podivínského lékaře Hanzelína, a ač zpočátku okouzlen nejmladší Emou, po setkání se starší Dorou propadne té . Slepě, bezhlavě, a důvtipný čtenář samozřejmě velmi záhy vycítí nevyhnutelnost zrady. Jakkoliv bolavá však má pro Emila tato zkušenost být, v mém případě k přenosu jakýchkoliv emocí vůbec nedošlo. Možná se celý příběh ztratil v poetických konstrukcích vět a významů, možná sám autor neměl zcela jasno v záměru, který chtěl ve vyprávění následovat.
Helimadoe jsem původně začala poslouchat jako audioknihu a myslela si, že mi tak zásadně nevyhovuje interpretace Václava Knopa, až jsem ukořistila klasickou knižní podobu, nicméně můj dojem z četby to příliš nezměnilo - bylo to pro mě zkrátka úporné a namáhavé.