Helimadoe

kniha od:


Koupit

Helimadoe, román Jaroslava Havlíčka, je příběhem o ovdovělém doktoru Hanzelínovi a jeho pěti dcerách – Heleně, Lídě, Marii, Doře a Emě. Dívky pracují v domácnosti, poněvadž Hanzelín nesouhlasí se vzděláváním žen, až jednou do města přijede kouzelník, který okouzlí Doru a přemluví ji, aby s ním utekla...

https://www.databazeknih.cz/images_books/61_/6122/helimadoe-v50-6122.png 4.1193
Žánr:
Romány, Literatura česká
Vydáno:, Josef R. Vilímek
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (30)

Kniha Helimadoe

Přidat komentář
VeruRomanská
31. května

Ja teda chapu, proc vsichni obdivovali Čapka, ale Havlíček si totálne získal mé srdce!!! Divím se, že mu v hodinách nudné literatury nebyl věnován prostor. Nebo byl, ale tak nudne, ze si to nepamatuju. Tahle kniha od nej me tak dostala, ze mam chut to rict kazdemu, jak je skvela! Ma hodne co nabidnout u tech, kteri nehltaji jen dej a neurazi je i trosku premysleni nad samotnym bytim cloveka.

andrii24
14. dubna

Opojná je melodie, když se znovu strunky první mízy rozezní. Múza láska dala mi tvé jméno, když se rozednilo. Sladkou medicínu nemocnému. Rajský tón, /t/akt amorkovský. Zátiší, kousek cudného erotického pelu, "menu" prchavého vzrušení..."Tvá ňadra, jako dva ranečky převázané mašličkami z hedvábí. Sliny se sbíhají, ochutnávám, rozbaluji..."

GyttaOggová
22.11.2018

Krásná poeticky psaná kniha o první lásce a mladické naivitě. Příběh plyne pomalu, ale čtenáře pohltí a unese až ke konci. Těším se, až si přečtu další Havlíčkovu knihu.

jakafe
20.07.2018

Helimadoe - nádherný název a stejně nádherný i příběh a jazyk, jakým Jaroslav Havlíček píše a zejména popisuje. Tento román jsem četla už podruhé, s odstupem už mnoha let a našla jsem tam opět něco jiného. Protože je to příběh o přechodu z věku dětského do dospívajícího, a protože Emil v závěru vzpomíná na prožité roky v městečku, člověk musí žasnout, jak vždy najde něco nového, případně v novém pohledu... odvislém od toho, jak člověk zraje. Teď už jsem i já začala vnímat tesknotu po těch kouzelných okamžicích dětství...
Nejde ale "pouze" o vzpomínky a uvědomění si běhu času, ale i o kauzalitu. Nemohu si pomoci, ale i když měl doktor Hanzelín v mnohém pravdivé nebo zajímavé názory, tak to on mohl za utrpení svých dcer. On se ve svém podivínství a misantropii rozhodl, že životy Heleny, Lídy, Marie a Dory rozkouskuje na čtyři části, bez jakékoli alternativy a neustále. Co asi dělaly poté, co jejich otec zemřel? Kam se poděly? Lze soudit Doru za to, k čemu se vzchopila? Jak vysoký má kdo práh sebeobětování? Jistě, v historii měli potomci - a ženy zejména - méně sebeurčení než nyní, ale osud Helmadon byl opravdu trochu příliš.
Už to, že si kladu tyto a další otázky, to, že i když v mé paměti byla tato kniha živá, znovu mě ohromila, jsou znaky velikého díla. Nádherné jsou i popisy krajiny a přírody, popisnost mám v knihách velmi ráda a pan Havlíček je toho skutečným mistrem. Kdo miluje krásu češtiny, nebude zklamán. Jsou tu také citlivě vylíčeny charaktery jednotlivých postav, zejména pěti Hanzelínových dcer a jejich vztahů. Ze všech dospělých mi nejmoudřejší přišel Emilův otec. Jsem si jistá, že Helimadoe si přečtu ještě několikrát znovu, stejně tak se těším na další autorova psychologická díla.

aktijnov
16.05.2018

Autor má můj obdiv. Píše o době notně vzdálené, a přesto jsou tam místa, která platí i dnes. "Předsudky, příchylnost k rodině, zvyk poslouchati, strach z neznámého - to je ta kouzelná čára, kterou nedovedly překročiti ženy... - tenkrát i dnes - a přece, nač narážely? Na pouhé nic..."

topipig
10.02.2018

Jaroslav Havlíček a jeho jakékoliv vyprávění mě opravdu vždycky zasáhne. Stejně jako tento příběh o dospívání mladého chlapce z maloměšťácké rodiny, kterého do života vyškolí první opravdová láska a zejména samorostlý a podivínský doktor Hanzelín. Já jsem nejdříve viděl film, když jsem byl ve stejných létech jako hlavní hrdina Emil a knihu jsem četl až nyní. Musím ale uznat, že režisér Jaromil Jireš naprosto přesně vystihl charaktery a tváře všech postav, zejména Hanzelínových dcer - hubaté a kostnaté Heleny (Zuzana Bydžovská), tiché a hodné Lídy (Jana Riháková-Dolanská), stále usměvavé Marie (Ljuba Krbová), zlé, náladové a po světě toužící Dory (Lucie Zedníčková - ta zahrála fakt dokonale) nebo nejmladší Emy. Vypravěčský způsob Havlíčka je fakt jedinečný, ukazuje svět ve své pravé podobě bez nějakých příkras a život takový, jaký doopravdy je. Miluju jeho styl psaní, kdy popisuje třeba jen vůni lesa, tekoucí potůček nebo jakoukoliv roční dobu. Je to, jako bych byl přímo v jeho představách, cítil kvetoucí stromy a slyšel hvizd ptáků. A někde v dálce vidím nerudného doktora Hanzelína jak jede z návštěv svých pacientů v kočáře se svými dcerami, které zpívají do tichého večerního kraje, do toho dusají koňská kopyta a cítím chlad nastávající noci. Nádhera! Geniální autor, geniální díla. Jaroslav Havlíček a jeho tvorba zůstane pro mě navždy velká srdeční záležitost.

hroneczek
18.12.2017

Nevím proč, ale od autorů této doby mám vždy nulové očekávání. Proto je vždy pěkné, když mě kniha mile překvapí, líbí se mi a dokonce bych si ji přečetla ještě jednou. Palec nahoru.

Petruse21
15.10.2017

Musela jsem začínat na 2x, protože prve se mi nepodařilo dostat ani přes 30 stránku. Řadím to k Havlíčkovým méně povedeným dílům. Nejsilnější mi přišel popis ženy s leprou a popis života Helmadon.