ennlady
komentáře u knih
Debutantka
Jan Gardner
Skvělé období první republiky! Učarovalo mi samo prostředí, známá jména, móda, chování zlaté mládeže i jejích rodičů. Příběh sám o sobě byl trošku zdlouhavý, ale čtivý, i když dosti předvídatelný. Líbily se mi mluvnické obraty a lehký vtip. Budu-li mít možnost, ráda si přečtu i další Gardnerovy knihy.
Hon na mrtvého
Tim Weaver
Tahleta knížka, ač první ze série, se mi dostala do rukou až po přečtení několika novějších autorových děl. A jsem ráda. Protože kdybych ji četla jako první, na ty další už bych asi neměla chuť. Tento příběh je opravdu dost divný a přitažený vlasy, je tam hodně honiček a rvaček a jen skončí jedna, za chvíli je tu druhá, taky nepravděpodobných náhod je tam dost, prostě nic moc. Ale pokud tato knížka některého ze čtenářů odradila a pokud ji četl jako první, tak mu můžu poradit, ať dá panu Weaverovi ještě šanci. On fakt umí i o hodně lepší věci.
Zavátá sněhem
Martin Stručovský
Česká detektivka, není špatná, jen mi trochu vadilo, že skoro žádné Matějovo setkání s padouchem se neobejde bez násilí, na mě trochu divoká škola. Na druhou stranu se to hezky četlo, vyšetřování se rozbíhalo do několika stran, aby nakonec všechno do sebe zapadlo a vyřešilo se hned několik zločinů najednou.
Tajemství porodních bab
Sally Hepworth
Tahle knížka se mi docela líbila a to i přesto, že byla na můj vkus trošku pohádková a předvídatelná. Ale na druhou stranu mám moc ráda příběhy z porodnic, porodních domů, prostě rození dětí. Fascinuje mě vždycky to, jak se to dětské tělíčko postupně prodere na svět a jak se z ženy stává maminka. To je zázrak nad zázraky. A tady byly i nádherně popsané emoce tří "porodních bab", které svou práci nesmírně milují a stejně tak každou rodičku a každé novorozeně. Vůbec je v příběhu plno velké lásky lásky a přátelství. Zpočátku to ani tak nevypadá, ale postupně vyvěrá na povrch a je pěkné to sledovat. Celé je to taková nenáročná a trochu sladká četba, ale nepopírám, že mě to docela dostalo.
Vlk samotář
Jodi Picoult
Zpočátku, tak do čtvrtiny knihy jsem byla rozhodnutá, že nedám víc než 3*, tak před půlkou jsem to zvýšila na 4, ale na konci nemůžu jinak než dát 5. Spisovatelka mě opět úplně fascinovala, a to v prvé řadě popisováním života vlků ve smečce, jejich projevy, rituály, hierarchie a rozdělení úloh mezi jednotlivými členy. Fakt by člověk řekl, že mezi nimi sama dlouho žila. I když nejsem zrovna zoolog a nějaká velká milovnice zvířat, tak tohle jsem přímo hltala, stejně tak, jako příběh o životě slonů v knížce Čas odejít. A to vůbec nemluvím o knize Nejsem jako vy, kterou jako by zčásti skutečně napsal autistický chlapec.
Ovšem tady jsem narazila na Lucka, který se mi tedy vůbec nelíbil. Dělalo se mi špatně při představě, jak se krmí syrovým masem a krev mu kape přes bradu na kombinézu, jak přebírá od vlků další jejich rituály a chování, je nemytý, neostříhaný a neoholený a vůbec …. tak tohle byla podle mě úchylka jako hrom. Nevím, možná to jenom nechápu. No a jeho charakter taky teda nic moc. Ostatní postavy jsem docela chápala, i když některé mi byly sympatičtější a jiné méně, ať už jejich jednání mělo jakékoli důvody a následky.
Námět eutanazie byl bezesporu hodně zajímavý, ale hlavně opět smekám před stylem psaní. Při některých pasážích mám pocit jako bych jedla jednu z nejlepších čokoládových bonboniér, kterou mám ráda a mám chuť si to pořádně užít a pošetřit, jenže je to tak dobré, že nedám pokoj, dokud to nezbaštím, a to rychle.
Doporučuji stejně jako všechny knížky od této autorky, které jsem četla.
Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti
Ransom Riggs
Kdybych byla teenagerka se zálibou ve fantasy příbězích, byla by pro mě knížka asi dost velkou peckou. Já ji přečetla kvůli čtenářské výzvě a taky trochu ze zvědavosti, tedy bez velkého očekávání, proto nejsem nijak zklamaná. Bylo to příjemné čtení, místy vtipné a ne nezajímavé. Jsem ráda, že jsem to zkusila, bylo to zase něco jiného. Jedna postava vedle druhé byla skutečně velice neobvyklá (mírně řečeno), ale každá takovým milým způsobem. A přes své podivnosti to byly pořád děti, nezáludné, hravé a někdy vyděšené. Souhlasím, že obrázky tam udělaly svoje, zjistila jsem, že se k nim musím vracet a opakovaně si je prohlížet.
Sklenice srdíček
Jennifer Hillier
No tak tohle teda byla síla! Název mi připomínal příběh spíše romantický, obálka nějaký upírský horor, ovšem skutečností byl nervy drásající thriller, jaký jsem nečekala. Některé pasáže jsem musela číst hodně zrychleně a trochu přeskakovat, protože byly fakt morbidní, a to jsem zvyklá na leccos. Rozhodně nechci ale nikoho odradit, protože příběh sám je thriller především psychologický a velice čtivý. Autorku jsem do této doby neznala, ale musím říct, že je hodně dobrá, tedy mně se alespoň trefila do vkusu.
Dilema
B. A. Paris (p)
Nemůžu jinak, než dát 5 *. Ta přemíra emocí mě úplně dostala, navíc to bylo opravdu věrohodně a skvěle napsané. Zasáhlo mě to tak silně, že jsem vůbec nemohla přestat číst a sdílela pocity postav jako svoje vlastní, což se mi stává málokdy, chvílemi jsem doslova fyzicky cítila strach, výčitky, vztek, zoufalství, nenávist i lásku. Myslela jsem, že knížka bude nějaká tuctovka, ale byla jsem hodně překvapená. Podle mě nejlepší autorčino dílo, které jsem četla.
Nemesis
Jo Nesbø
Zpočátku jsem se do knížky nemohla začíst, nějak mě nechytala. Možná jsem nebyla tak úplně správně naladěná. Hned na začátku dojde v jedné Osloské bance k loupežnému přepadaní, které se nezdá skoro ničím výjimečné, snad jen tím, že je při něm zastřelena jedna z pokladních. Harry Hole se do vyšetřování zakousne s jemu vrozenou urputností, neboť se mu na případu něco nezdá. Pomáhá mu jeho nová kolegyně Beata, která je nesmírně šikovná, vyzná se ve čtení videozáznamů a navíc má fenomenální paměť na tváře. V průběhu pátrání dojde k další tragické události: ve svém bytě je zastřelena bývalá Harryho milenka Anna. Oba případy se zamotávají a jen pomalu rozmotávají, dokud není vše rozlousknuto. Rozuzlení jsou překvapivá, ale zase ne takové "Tééééda", jak jsem čekala. Harry během obou vyšetřování opět utrpí několikero prakticky smrtelných zranění, kterým by každý druhý člověk podlehl jedna dvě, ale proč ne. Zatím je dobře, že žije, třebaže už hodně jeho blízkých pan Nesbo nechal zemřít. Nicméně ano, hodnotím 4 * a určitě doporučuji.
Červenka nese smrt
Jo Nesbø
Trošku jsem se ztrácela v postavách, ale i přesto dávám plný počet. Nesbo zkrátka dokáže čtenáře chytit a nepustit i ve chvílích, kdy napětí nijak negraduje a nadneseně řečeno "se nic zvláštního neděje". Opět nesmírně čtivě napsané, příběh zajímavý, co víc dodat?
Žena mého života
Tim Weaver
Opět bomba! A tahle snad ještě větší než ty Weaverovy předchozí. Tentokrát se příběh obešel bez honiček a téměř bez rvaček, ale o to byl pro mě úžasnější. Klubíčko bylo tentokrát opravdu hodně zašmodrchané a pro Davida Rakera bylo nesnesitelně těžké a bolestivé ho rozmotat, ale nakonec jako vždy zvítězil a zlo bylo potrestáno... Ono se to fakt nedá popsat, ale jisté je, že tahle knížka je skutečně dechberoucí, čtivá, napínavá po celou dobu, prostě mě naprosto uchvátila.
Jo, ještě doplňuji jako už někteří čtenáři přede mnou: úvodní povídání a poděkování českému čtenáři mě až dojalo a pana Weavra si za to vážím ještě víc než před tím.
Sestry
Bernard Minier
Přečteno jedním dechem! Děj mi vůbec nepřišel zdlouhavý, naopak. Dočetla jsem jednu kapitolu a musela se hned vrhnout na další, protože napětí nádherně gradovalo a prostě to nešlo knížku odložit. A když už si myslíte, že máte ve všem jasno a že chybí jen takové to doladění, tak se to celé zhoupne jako na překlápěcí houpačce a vám jen nezbývá než si říct TY JO nebo něco podobného. Mimoto mám hrozně ráda Minierův styl psaní, takže pro mě tedy lahůdka. Četla jsem všechny jeho romány a skoro bych tenhle zařadila na první místo. I když.... Ona to není soutěž, on to je Minier.
Vlk
Samuel Bjørk (p)
Moc a moc a moc se mi to líbilo. Dávám plný počet i přesto, že konec mě maličko zklamal, protože mi nebylo jasných hezkých pár věcí. Nicméně jinak super. V lese visí anděl a Sova mě nadchly, Clona trochu zklamala, ale Vlk to zase narovnal. Doporučuji všem, kdo mají rádi detektivky s pomalejším postupem vyšetřování a spoustou indicií.
Odbočka v lesích
Kateřina Karolová
Mám ráda psychothrillery a lehčí horory. Tuhle knížku nevím, kam bych zařadila, ale horor to byl, to ano, i když mě to nejak nechytilo. Šestice mladých lidí odbočí do lesa, kde se začnou dít podivné věci, které se podobají děsivým snům. Mně se docela líbilo, jaké jsou vztahy mezi členy této na první pohled pevně sevřené komunity. Je tam ukrytá rivalita, závist, pohrdání, opravdové lásky ani moc ne. A každá z postav otvírá své nitro a naplno vyjadřuje to, co ji na kom štve co by si přála jinak. Je pravda, že ve vyhrocených situacích většinou drží při sobě, no, většinou ano. Po těch všech jejich trablech jsem čekala, co přinese konec... já nevím, taky bych od něj čekala víc.
Hospodyně
Natalie Barelli
Příběhy s touto tématikou mám docela ráda. Někdo, kdo se chce někomu za něco pomstít, se k němu nastěhuje jako hospodyně, domácí učitelka, chůva nebo něco podobného a mnohdy dokonalé životy se otřesou v základech. A tohle se zvlášť povedlo. Nejdřív to vypadalo skoro jako jasná záležitost, pak to začalo být trošku divné, pak se to změnilo na jinou stranu, aby závěrem bouchla bomba. Je pravda, že už se ke konci dalo mnohé předpokládat, ale bylo to wow! Vlastně jsem vůbec nemohla přestat číst, nejen ze zvědavosti, ale i proto, že se to moc hezky četlo, bylo to napsané s jemným humorem a elegantní lehkostí, nic náročného, ale ani jednoduchého. A malá Mia bylo kouzelné dítě. Úplně jsem si ji představovala. :-)
Poprava
Yrsa Sigurðardóttir
Knížka mě úplně pohltila, vůbec jsem ji nemohla odložit. Yrsa píše nekomplikovaným svěžím stylem a je to velice čtivé. Vůbec mi nechyběla brutalita z minulých dílů. Tento příběh se zakládá na propletenosti událostí a hříchů jednotlivých aktérů, není to ale propletené moc, abych se v tom ztratila. Počáteční zločin a to, co po něm následuje, je tak podivné, že z toho vyšetřovací tým má pěkně zamotanou hlavu. Ovšem jakmile se první drobné dílky začínají spojovat, je už jen otázka času, kdy se vše rozlouskne. No, a závěr mě teda překvapil.
Mlčící pacientka
Alex Michaelides
Začátek mě taky moc nebavil, přišel mi vleklý a říkala jsem si: uf, zase jeden nudný psychothriller. Pak se to ale začalo rozbíhat - a konec? Pro mě šok. Nejdřív mi to připadalo jako padlé na hlavu (no, maličko to bylo, ale zajímavě), ale pak jsem si všechno dala dohromady - a jinak to prostě být nemohlo.
40 dní pěšky do Jeruzaléma
Ladislav Zibura
Já se bohužel musím přidat k té ne úplně nadšené menšině. Jo, Ladislav píše vtipně a několikrát jsem se jeho popisu situací docela zasmála, ale jinak mě to moc neoslovilo. Možná jsem čekala víc, třeba trochu košatější popisování cesty, krajiny, měst a vesnic, kultuře a tak. Sice bylo fajn jeho vyprávění o lidech, se kterými se potkával a seznamoval, ale jinak mi to připadalo, že jenom putuje po silnicích, které jsou většinou nebezpečné kvůli provozu, nebo u někoho pije čaj či večeří anebo spí. Trochu se to rozjelo až v Jeruzalémě, ale to už byl na konci. Popravdě se mi nejvíc líbila poslední kapitola, kde je schováno takové milé vyznání. Nicméně nevím, jestli si od chlapce ještě něco přečtu.
Šepot vzdálených chvil
Kate Morton
Krásný příběh a skvěle napsaný. Tuhle autorku mám ráda, i když její Hodinářova dcera mě trochu zklamala, takže jsem se malinko obávala nějaké moc velké romantiky. Ale příjemné překvapení! Nijak přeslazené ani sladkobolné vyprávění. Jakmile se začal postupně rozvíjet příběh tří sester žijících na chátrajícím zámku, už jsem byla polapená. Všichni členové jejich rodiny mají svá tajemství, živí i ti mrtví, a když o tom všem čtete, opravdu máte pocit, že cítíte vůni jednotlivých pokojů, archivu i bahna z vodního příkopu a že slyšíte šepot celého domu a všech zákoutí uvnitř i venku. A je to pocit opravdu příjemný. Dvě dějové linie dodávají celé knížce ještě víc na čtivosti. Doporučuji.
Pozvala mě dál
Lucy Clarke
Asi do poloviny knížky jsem se do čtení musela nutit. Připadalo mi to celé o tom, že se někdo neustále pohybuje po domě spisovatelky Elle Fieldingové, z čehož ona čím dál víc panikaří. Navíc ji tlačí termín odevzdání knihy a ona se nemůže přinutit k práci. Straší ji minulost i současnost a pomalu už nevěří nikomu ze svého okolí a ani sobě. A jelikož tyto návštěvy se opakují prakticky každý večer pořád dokola, trochu mě to unavovalo. Zhruba v půlce se to trochu vylepšilo a maličko nabralo na rychlosti a skoro před koncem to už bylo docela zajímavé. Takže 4 *.