Šepot vzdálených chvil

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Edie Burchillová dostane nečekaný dopis a vydává se do Milderhurst Castle, vznosného, ale chátrajícího sídla, kde žijí neprovdané sestry Blytheovy. S nimi a s jejich stárnoucím otcem zde před padesáti lety během druhé světové války Ediina matka strávila po evakuaci z Londýna část dětství. Starší sestry Blytheovy jsou dvojčata a většinu svého života zasvětily péči o nejmladší sestru Juniper, která se nikdy nevzpamatovala z psychického šoku, který utrpěla v roce 1941, kdy ji opustil snoubenec. Eddie pomalu začíná rozplétat matčinu minulost, v kamenných zdech Milderhurstu se však skrývají ještě mnohem větší tajemství… Co všechno se vlastně před oním půlstoletím stalo?...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/24_/249993/sepot-vzdalenych-chvil-CwB-249993.jpg 3.9265
Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Ikar (ČR)
Orig. název:

The Distant Hours (2010)

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (97)

Kniha Šepot vzdálených chvil

Přidat komentář
Lasi808
13. srpna

Tak jsem bohužel nedočetla do konce... Příběh by snad mohl být zajímavý a čtivý, kdyby autorka tak moc květnatě nepopisovala všechno kolem a některé myšlenky a pocity postav neopakovala stále dokola. Jako někteří jiní jsem nakonec vždycky nějakou tu stránku přeskočila, ale děj mi i tak přišel nudný... Někdy je méně více :-)

rilajaan
15. května

Posledních 150 stran bylo dobrých, ale než jsem se k nim prokousala. Několikrát jsem knihu už chtěla odložit, protože některé části byly až moc roztahané. Takže jsem něco opravdu i přeskakovala.

BookLoverJane
16. března

MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY
Tak jsem si řekla, že si knihy, které budu číst budu vybírat podle chuti, ale teď jsem na to celkem doplatila. Měla jsem týdenní volno, což pro mě znamenalo větší čtecí plány. Dostala jsem chuť na nějakou knihu od Kate Morton, protože Tajemství letního odpoledne byla úžasná kniha a řadí se mezi nejlepší knihy, co jsem kdy četla. Řekla jsem si, že je sice tlustší, ale když mám to volno... no, ale stejně jsem tuhle knihu četla osm dní a za to volno jsem stihla přečíst jenom tuhle knihu, ale nevadí no... Možná ještě vlastně stihnu přečíst nějakou od mojí nejoblíbenější autorky Jacqueline Wilson, ale přejdeme k věci.
Tuhle knihu jsem četla dlouho, protože má sice skoro 500 stránek, ale ten začátek... Přes polovinu knihy bylo popisování a seznamování s dějem a postavami. To seznamování se souvistlostmi děje a s dějem samotným by mi až tak nevadilo, ale ty rozsáhlé popisy, ty jsem musela číst aspoň dvakrát třikrát abych je pochopila a vlastně ani nebyly moc důležité, tak rozsáhlé. Musím uznat, že na to má autorka velký talent a několik let praxe a oceňuju to, ale vážně to nemuselo být v až tak velké míře, protože mě to potom odrazovalo od čtení a nezačetla jsem se do toho. Další mi vadilo, jak tam byla až moc rozsáhle popisovaná povaha Saffy a Percy. Byla tam taky hodně použita charakteristika příběhem, což taky oceňuju, ale, jak už jsem psala, vážně to nemuselo být tak obsáhlé. Autorka musela v hodinách slohu válet, to věřím (já jsem totiž na tohle zrozený antitalent) a hodně její talent na tohle oceňuju, ale mohlo to fakt být použito v menší míře. Když se v polovině knihy dostáváme k zápletce začíná to sice mít trochu ty grády, ale pořád mi tam něco chybí, ta moje Kate Morton, která napsala Tajemství letního odpoledne mi tam prostě v mnoha místech scházela. Naopak co mě bavilo byl rok 1939 a evakuace Meredith. Tenhle rok mě bavil asi nejvíc. Sice v něm nebylo moc odhalení, ale prostě mě to bavilo, bylo to strašně poutavě napsané. Co musím pochválit byly některé hezké a chytré myšlenky, které jsem si od začátku do konce zaznačovala pomocí lepíků a mám jich tam na mě docela dost, protože jsem si tohle zaznačování pomocí lepíků nikdy moc nedělala a když ano, tak jenom párkrát a v téhle knize jich mám asi sedmnáct, což není moc, ale na mě celkem jo. No, ale teď jsem trochu odbočila. Co jsem na tomhle příběhu měla asi nejradši byly postavy a jejich pestrost. Edie, která vlastně byla jediná, která vyprávěla kapitoly z vlastního pohledu mi byla hrozně podobná v mnoha ohledech až na to, že já přece jenom nekomunikuju tak hodně s lidmi, které bezpečně neznám, tak moc jako ona. Romantická knihomolka s malým množstvím přátel, kteří jí ale samozřejmě k životu vystačí avšak se mi zdálo, že díky její výřečnosti si s ní hodně lidí rozumí a oblíbí si ji, holka věčně s hlavou v oblacích, co neustále sní s otevřenýma očima a příliš nevnímá okolí. Jo, je mi hoodně podobná. Její matka Meredith jí byla taky hodně podobná a oblíbila jsem si ji stejně jako její dceru, ne-li víc. Její sestra Rita mě hodně štvala, no a její rodiče? O nich radši ani nemluvím. V takových momentech si vážně uvědomuju, jaké mám štěstí, že mám rodiče, kteří mi dávají tolik prostoru a možností. Edithin táta mi sice v nějakých částech něčím neimponoval (teď už si nevzpomínám čím), ale jinak mi byl sympatický, hlavně jak se tak zabral do toho pátrání po původu Bahnivce. Saffy mi vždycky připadala o mnohem sympatičtější a ochotnější, než Percy. Ale ke konci jsem ji čím dál, tím víc přestávala mít ráda. Prostě mi připadalo, že je taková nesvá, že se moc nerozhoduje za sebe a že až moc spoléhá na své dvojče Percy. Že ona vlastně všechno rozhodne a zařídí. Percy mi na začátku připadala hrozně neochotná, zahleděná do sebe a nevědoucí o smyslu života, ale ke konci jsem ji začínala pořád víc a víc chápat, protože si toho strašně hodně prožila. Vlastně ona jediná věděla o tom, co se stalo Thomasu Cavillovi (nepočítaje Thomase samotného) a nějak s tím musela naložit. Juniper na mě působila zvláštním dojmem. Na začátku nás autorka vlastně seznámila s tím, že zešílela a ona na mě stejně působila tak, že byla trošku blázen i před onou osudnou událostí, ze které zešílela. Ale měla jsem ji ráda. Nějakým způsobem mi byla sympatická a taky se mi líbil vztah mezi Meredith a jí. Bylo mi strašně líto toho, co se stalo, je to celé jedno velké blbé nedorozumění a je to fakt pech. Thomase jsem měla strašně moc ráda, jedna z mých nejoblíbenějších postav z téhle knihy a nezapřu, že bych se do něj možná stejně jako Juniper nebo Meredith zamilovala :). Ke konci jsem prostě ještě marně doufala, že prostě NĚCO a dopadne to s ním nějak dobře, i když to byla malá naděje, když Juniper zešílela. Jak se "to" Thomasovi stalo, jeho poslední slova a ten vlastně poslední odstavec věnovaný jeho pohledu - to mi bylo fakt líto, jenom pitomá náhoda. Ten konec (poslední kapitola před epilogem) mě sice dojal, ale netekly mi slzy jako u Tajemství letního odpoledne, to ne. V očích mi ale přece jenom zajiskřilo a bylo to fakt smutné. Epilog byl takový melancholický, ale zároveň i takové doplnění, jak to bylo dál s Edie Burchillovou a Meredith a asi aby ta poslední kapitola před ním nebyl takový zásah a bylo tam ještě něco, co nekončí tak tragicky. Téhle knize nakonec dávam 3,5*/5*, což jsem tady na Databázi zaokrouhlila poctivě na čtyři, ale tahle kniha mě rozhodně neodradila od toho, abych si přečetla zbytek autorčiných knih, navíc tahle je ze všech nejhůř hodnocená, ostatní už mají, myslím, červené hodnocení, takže už se na ně moc těším. Ocenila bych i zfilmování jejích knih a byla by to podle mě pecka, ale u některých jejích knih by to asi úplně nešlo.

Sylvienka
13. března

Byla to má druhá kniha od této autorky, musím říct, že jsem očekávala víc... ve srovnání s knihou Tajemství letního odpoledne.
Začátek byl nudný, ale i tak jsem se pak do knihy začetla a ke konci jsem se už od knihy nemohla odtrhnout. Dávám 3 hvězdy kvůli nudnému začátku, ale i přesto se chystám přečíst zbytek knih od této autorky.

HanaNov
12. ledna

Pro mě to byla opět skvělá jízda! To, co tu některé komentáře kritizují, mi právě přišlo skvělé a originální. Kate Morton miluju, líbí se mi její vypravěčský styl, netradiční výstavba příběhu, specifické budování napětí a způsob, jakým pracuje se čtenářem. Konkrétně u této knihy mi trochu vadilo vyprávění v první osobě, zpočátku mě to úplně bilo do očí a nedokázala jsem se s tím ztotožnit, nicméně po několika kapitolách jsem si zvykla. S hlavní hrdinkou jsem neměla problém se ztotožnit a spolu s ní jsem prožívala postupné odhalování pravdy až k závěrečnému finále, které mě opět dostalo do kolen. Je pravda, že Šepot vzdálených chvil byl oproti ostatním autorčiným knihám v některých pasážích hodně popisný, ale dokonalé popisy úžasně dokreslily příběh a vlastně byly i přímo jeho významnou součástí. Spojení příběhu s literárním dílem mi přišlo geniální a všechny tři sestry se mi doslova dostaly pod kůži. Jak jsem se prokousávala stránkami, lačnila jsem pořád víc po tom, abych se o Percy, Saffy a Juniper dozvěděla další a další podrobnosti. Jejich osudy mě zasáhly především kvůli jakési bezvýchodnosti a neutěšenosti, v jejímž středu zůstala pouze sesterská láska. Ani jedna z nich díky souhře mnoha náhod a důsledkem špatných rozhodnutí nedosáhla na své štěstí. Doporučuji překonat pro mnohé možná nudný začátek, potom už knihu nedáte z ruky.

kathla
09. ledna

Dle recenzí jsem moc neočekávala a nakonec jsem byla příjemně překvapená :) Ano, kniha obsahuje zpočátku rozvleklé popisy, které mě místy dost štvaly, ale před druhou polovinou už to byl styl TÉ Kate Morton, co znám z ostatních jejích knih: napínavé, velmi čtivé, místy i hrůzostrašné a celé rozuzlení parádní!

martinaandulka
25.11.2018

Je to druhá kniha od autorky,kterou jsem četla a opět nezklamala.Děj se odehrává ve dvojí rovinách 1941 a 1992.Příběh mě úplně pohltil a hlavně za púlkou se kniha špatně odkládala,

Markisska
12.11.2018

Tak jako většina knih od této autorky mi přijde, že se začátek táhne a nemohu se začít. Snažím se dávat pozor na detaily, které vedou k rozluštění záhady na konci příběhu. Od poloviny už knihu nechcete odložit. Krásně barvitě napsaná kniha se smutným koncem...jako vždy.