eliska2669
komentáře u knih
Muži, kteří nenávidí ženy
Stieg Larsson
Poslouchala jsem to jako audioknihu a nevím, jestli to platí jako že jsem to četla. No nic. Má to dobrou atmosféru, kterou si vybavuju ještě teď, je to inovativní a má to relativně originální rozuzlení i sympatické postavy.
Posel
Markus Zusak
Pokud máte zájem o kýčovitý americký film s opravdu hlubokým morálním ponaučením, které do vás autor hustí všech 354 stran, s opravdu nevěrohodnými dialogy (aka týpek se baví s člověkem, na kterého zrovna narazil na ulici, jako kdyby ho znal přinejmenším od dětství), spoustou frází a citátů, které se do textu nehodí, protože je jinak psán jakýmsi rádoby drsným nespisovným stylem... No. prostě Zusak mě irituje na nejvyšší míru. Čau.
Enderova hra
Orson Scott Card
Docela zábavný, ale nějak jsem čekala, že se to hrozně moc rozjede, nicméně to nepřišlo. (Snad v dalších dílech?) Nijak zvlášť mě to nezasáhlo...
Nadace
Isaac Asimov
Jak už psali jiní - nic se tam neděje, je to vlastně nudný, samá politika a spousty jmen, které se vždycky změní, když už se jakž-takž začnete rozkoukávat.
Ale přesto. Přesto mám z knihy nějakým způsobem naprosto boží, geniální a totálně dobrý pocit, přenesla se na mě z ní jakási atmosféra a s láskou na ní vzpomínám.
Tankový prapor
Josef Škvorecký
Nějak jsem čekala Zbabělce a veselého Dannyho (nebo aspoň nějakou válku s tankama), místo toho tam byl suchý a depresivní Smiřický bez osobnosti, pouze s pár pražskými holčinami či místními maminami, co stejně ani neměl rád. A zbytek jen nuda, šeď a deprese. Ach jo.
Lovci hlav
Jo Nesbø
Zaujal mě hlavní "antihrdina," a celkově to, že jsem bůhvíproč očekávala detektivku s detektivem v hlavní roli, a vůbec tomu tak nebylo. Ale zas taková bomba to nebyla, vzhledem k tomu, že už po půlroce od dočtení mi v hlavě nezbylo téměř nic...
Vnější tma
Cormac McCarthy
Depresso bez účelu, bez cíle, bez konce. Jeden větší chudák než druhej. O co mu vlastně šlo, jak tam chodil? Nakonec stejně akorát přišel o všechno, i o boty...
Dobrodružství Huckleberryho Finna
Mark Twain (p)
Vtipné, geniální a s total dobrou atmosférou. Někdy depresso. Story je docela komplikovaná, budu si to asi muset někdy přečíst znova, ikdyž jsem to už párkrát četla. Vybavují se mi z toho spíš takové obrazy, jak je u nějaký paní v přestrojení za holku, jak je se zločinci na lodi, něco s černochama, a má absolutně nejoblíbenější scéna s opilým otcem a jeho hláškami aka "Tremp tremp, mrtví jdou, trem tremp, jdou si pro mne. Ale já s nimi nepůjdu..." nebo "Pomoc, pomoc, kouše mě do týla!"
Město z kostí
Cassandra Clare (p)
Zábavná a jednoduchá fantasy literatura. První až třetí díl jsou dobré, pak už se to hrozně komplikuje, postav je moc a člověk se v tom pomalu nedokáže orientovat.
Jinak je to samozřejmě naprosto stupidní záležitost, typické "upíři ale nejsou takoví, ve skutečnosti jsou JINÍ..." wow, to je tak originální..., je tam až moc různých nadpřirozených kidů, fakt moc, moc Jaceových hlášek (nad kterými se fanynky popadají smíchy za břicho, hahahaha, on je tak sarkastický, já ho miluju) a tak.
Dobrej je Alec, než se dá dohromady s tím čarodějem.
Papírová města
John Green
Co se dá od Greena očekávat: otravná holka, přiblblý kluk a spousta rádobyduchaplných citátů. Ale narozdíl od Aljašky to tady zachraňuje skvělá atmosféra nočních střech, opuštěných benzínek a dalekých cest. Ten koncept někam utíkat mi přijde nádhernej, ale nedá se to moc vyjádřit slovy, myslím si, ani tady to nedopadlo dobře. Nakonec je to vždycky k horšímu.
Mistr a Markétka
Michail Bulgakov
Jedna z nejvíce WTF knih, co jsem kdy četla. Na mě asi až moc. Pamatuju si z toho jen změť charakterů, u kterých jsem nikdy zrovna nevěděla, jestli to teda je ten ďábel, nebo ne, přejetí tramvají a to jak je nějaká holka nahá na plese.
Myslím, že se mi líbily ty pasáže s Pilátem, ale vůbec jsem nenašla žádnou spojitost s příběhem.
Tortilly pro bratry Daltonovy
René Goscinny
Nejlepší, nejgeniálnější komiks ever. Miluju to. Srdcovka nadevše, jako každý Lucky Luke, kde se vyskytují Daltonovi. My k sobě patříme... my jsme jak slunce... slunce je jak den...
1984
George Orwell (p)
Zábavné, dobrá atmosféra. Ale ne tak věrohodné, jak tvrdí jiní. Nevěřím, zkrátka mi nepřijde reálné, že by někdo chtěl používat něco jako doublethink nebo newspeak, a že by bylo opravdu možné začít si myslet, že 2+2 je 5 (aniž přitom zešílet). Zároveň tam naprosto chybí jakýkoliv psychologický přerod postavy, zdá se, že Winston již od začátku nenávidí režim a Velkého Bratra, nicméně jak k tomu doputoval? Kde vzal tyto podvratné myšlenky? Pokud se v tomto režimu již narodil, tak by přece chápal tohle všechno jako přirozené. A pokud se převrat stal již za jeho života... proč proti tomu začal bojovat až teď? Literární hodnota díla tímto dost klesá.
Černá hra
Jozef Karika
Boží, boží, boží. Totální hnus, depresso jaxviň.
Spoustu věcí jsem ale autorovi nevěřila. Není to takový ten dokonalý styl psaní, který vás donutí věřit, že všichni tohle lidé skutečně žili - spíš pořád přemýšlíte nad tím, jestli by se takhle někdo skutečně zachoval nebo smýšlel - a to člověka dost dekoncentruje. Nicméně silný dojem z knihy a spoustu zajímavých nových informací o devadesátých letech, o Slovensku nebo třeba o Romech ty negativa docela přebily.
Nevyžádané rady mládeži
Marek Vácha
Rozporuplný autor, je vidět, že to sám v sobě nemá úplně srovnaný. Je tam hrozně moc zajímavejch a podnětnejch myšlenek a kniha mě dost zasáhla, nicméně autor si ve spoustě věcech protiřečí - odsuzuje uťápnuté vzorné křesťanské chlapce, kteří prožijí svůj život v nudné průměrnosti, chce, aby dívky byly krásné a tak, a zároveň odsuzuje i promiskuitu a nezávazný sex a tyhlety věci. A takových míst se našlo více...
Krvavý duben
Ismail Kadare
Totálně miluju Ďorga i celou tuhle knihu. Zvláštní propojení "moderního světa" a světa starejch krvavejch zákonů, který vlastně nemají vůbec žádný smysl. Starý záhadný hrady, kde se něco odehrává, něco fakt zlýho. A ta krajina. Zamlžený albánský kopce.
A ta lovestory, to je asi nejlepší lovestory, jako jsem kdy četla, právě proto, že je to tak moc vystihující. Ach, ano. Doporučuji nastokrát.
Povídky o vlasti
Dmitry Glukhovsky
Ufuf. Povídky byly dobrý, dokud nedošlo na ty absurdity. Nevím, zřejmě to mělo ještě více podtrhnout absurditu samotných reálií, nebo co. Těžko říct. Ale nesedlo mi to. Vlastně mě ty postavy většinou štvaly, přišlo mi, že jednaly a mluvily totálně nerealisticky.