Tankový prapor

Kniha moc hezky nastínila nesmyslnost doby, nesmyslnost tehdejších protlačovaných hodnot. Avšak párkráte jsem se v ději trochu zrtatil ve stylu: „kdo s kým o čem pro koho…“ Ale zase přišla pasáž a hlášky, které mě odbouraly. Je dobře, že kniha byla napsána!

Řekl bych, že jsou dva základní typy humoru: 1. tam, kde je důležitý obsah nad formou (příkladem jsou anekdoty, Švandrlíkovi Černí baroni, Haškův Švejk). 2. tam, kde je důležitá forma, způsob vyprávění nad vlastní vtipností obsahu (např. Thurberovy povídky, Haškovy Dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona). U prvního typu je kruciální, jak moc vtipné je samo o sobě to, o čem autor vypráví. Pokud příhoda vtipná není, autor pohoří. U druhého typu je jedno, nakolik jsou příhody samy o sobě vtipné, důležité je jejich podání, autorův um při práci s českým jazykem. Já osobně dávám jednoznačně přednost tomu druhému. A jedním z vrcholných představitelů tohoto druhého typu je Josef Škvorecký a Tankový prapor navíc představuje jeho vrcholné dílo. Stavím ho daleko výš než jsou Černí baroni, kteří jsou vlastně jen sledem často ne příliš vtipných vtipů, podávaných přímým, jednoduchým stylem. Zato u Tankového praporu se člověk může laskat s báječnými slovními obraty a vychutnávat popisy situací, u Černých baronů o něčem podobném nelze mluvit.

Takové české "jak jsem vyhrál válku" + holky a místní reálie...absurdní situace, obcházení pravidel, "vychcanost"...a za mě legrace

(SPOILER) Škvoreckého jsem si chtěla přečíst už dlouho, a tak jsem sáhla po Tankovém praporu. Vlastně jsem si říkala, že by kniha mohla být dobrá, ale netušila jsem co čekat. Každopádně jsem ji dočetla a to horko těžko.
Poprvé mě děj zaujal až na nějaké sté stránce, kdy se prováděly testy FO (Fučíkova odznaku), jinak jsem se často v ději ztrácela. Častokrát jsem se nudila a ani přehršel postav mi v orientaci děje moc nepomáhal. Dílo mi přišlo jako složenina několika povídek, jejichž společným jmenovatelem byl Sedmý tankový prapor. Častokrát jsem si musela hledat i významy některých slov. Celkově knihu hodnotím vlažně.

Já jsem byl s touhle knihou spokojen. Nechápu proč to někdo srovnává s Černými barony a kvůli tomu tuhle knížku kritizuje.

Černí baroni jsou jedineční, žádné podobné dílo ne jen u nás ale ani ve světě zřejmě není.
Není fér jakoukoli jinou knihu s nimi srovnávat.

Mně Tankový prapor rozhodně nepřijde jako nějaké tuctové dílo. Naopak. Je dost málo podobných děl, pokud vůbec nějaké. Autor se snaží psát s nadhledem o té, zcela jistě hodně nepříjemné a složité době tehdejší vojenské služby.

Škvorecký napsal knihu, kterou si zcela jistě se zájmem přečetlo (a dočetlo) velké množství čtenářů.
Původně jsem chtěl dát čtyři hvězdy ale když jsem si přečetl ty některé komentáře, dám plný počet.

Film jsem samozřejmě také viděl a ano, je dobrý, líbil se mi také. Tímto pozdravuji Romana Skameneho, aneb Majora Borovičku!!

Člověk si pamatuje hlavně ty veselé pasáže. Výborně fungují a baví. Realita byla podstatně drsnější a v podstatě všem šlo o "kejhák" a to doslova. Pěkné...

Kniha má hodnotu jako satira na poměry v armádě socialistického Československa - jako taková je čtivá. Ale pro ty, kteří v té době na vojně byli, je v textu strašně moc faktických chyb, které působí hodně rušivě; major zvaný Malý ďábel by na kontrolu zakopaných tanků nepřijel džípem, jak je psáno, ale Gazem, "důstojník pro výchovu" se tehdy nazýval politruk atd. Ano, na vojně se mluvilo hodně sprostě, ale v tomto textu ty vulgarity působí nějak moc uměle, účelově...
Černí baroni od pana Švandrlíka je úplně jiná, umělecky vyšší liga.

Tuto knihu jsem četl celé 4 měsíce. Byla dost zdlouhavá, většinou je zde popisována činnost Švejkovských vojáků, což mě samo o sobě tolik nebavilo, čekal jsem že se zasměji více. Dialogy postav jsou nezapomenutelné, ovšem jich je velmi málo. Bylo to opravdu zdlouhavé, ubrání pár stránek by rozhodně neuškodilo. Viděl jsem i film a ten to zadaptoval velmi dobře, nebyl zdlouhavý a dialogy byly výborně provedené. Prostě případ kdy film je lepší než kniha.

Nebýt čtenářské výzvy, tak bych v obchodě po téhle knize jednoznačně nesáhl. Upřímně jsem čekal, že mě to vůbec nechytne, ale snad díky tomu, že jsem značnou část poslouchal jako audioknihu, se mi to poměrně zalíbilo.
Obecně mám rád, když autoři do knih přidávají autobiografické prvky. Po literární stránce je to vlastně moc hezky napsané a humor byl doopravdy vtipný.
Stále to ale není moc pro mě, asi bych mezi tím humorem ocenil víc napínavého děje. Navíc si upřímně myslím, že kdybych neměl k dispozici audioknihu a musel to číst vlastníma očima, asi by mě to začalo po nějaké době nudit.

„Dodržováním
okopových
norem
bojujeme
za mír.“

Díky Čtenářské výzvě (a Odznakům :-) :-) :-)) jsem se opět vrátil k této knížce. Tankový prapor jsem již kdysi několikrát četl. Podobné příběhy se tenkrát odehrávaly skoro na každém Vojenském útvaru. Já osobně jsem byl u protiletecké roty T3 (Těžká třetí). Také jsem si užil mnoho srandy, nepochopení i lásek. V tomto nám pan Josef Škvorecký nelže. Akorát je jeden z mála, který o tom prostě napsal. A protože u tankánů sloužil, měl to, jak se tak říká, z první ráčny.

Je v tom mnoho pravdy, jak to tenkrát vlastně celé fungovalo. Jenže, díky filmu se z knihy stala jen podřadná záležitost. Jakoby si lidé o tamní době nechtěli pořádně číst a tak dali přednost filmovému zpracování. To bylo přímočařejší a díky hereckým výkonům herců „herecké“ doby i přehlednějším a srandovnějším. Ale pozor, nemyslete si, že to byla nějaká zas tak moc špatná doba. Jak řekl pan Pelc . . .a bude hůř.

Citát: Nic se přece nemůže stát, kromě toho, co se stane mně samému. Všechno ostatní se snese.

Knížka je definitivně lepší než ta dost odfláklá filmová verze s Vaculíkem. Černí baroni - tam je to zase přesně naopak. Viz můj komentář níže

No, v tomto případě musím konstatovat, že film je lepší než knížka.

Po knížce jsem sáhla v rámci čtenářské výzvy a nebyla to zrovna nejšťastnější volba. Nadržené a sprosté zelené mozky se snaží s humorem přežít povinnou vojenskou službu v komunistickém režimu. Občas jsem se pobavila, ale většinově nudila, nějak mě to nevytáhlo, v podstatě bez děje, prostě to není můj šálek čaje, promiňte, pane Škvorecký :-)

Moc se mi to nelíbilo, štvali mě tam různé chyby, občas jsem nerozumněla o čem se baví, občas ani jazyku, např. u jedné moravské písně, přišlo mi to spíše jako vymyšlený text, abych nebyla jen negativní, tak je zde pár pasáží u kterých jsem se i zasmála.

Celý Škvoreckého příběh se soustřeďuje na humoristickým způsobem podaný popis poměrů panujících v čs. armádě v padesátých letech minulého století se zvláštním přihlédnutím ke zobrazení důstojnického sboru. Poměrně zdařile se povedlo vystihnout tehdy panující dobu i její atmosféru. Avšak ve srovnání třeba s Černými barony od Švandrlíka je celkový dojem a vyznění přece jen o něco slabší. Musím říct, že v tomto případě bylo rovněž všeobecně známé a velmi zdařilé filmové zpracování lepší než knížka samotná.

Obsah znám z filmového zpracování, nyní připomenuto v aknize, která mne do 2/3 bavila, možná proto, že obsah mi byl znám, poté jsem se již nudila. Každopádně se autorovi podařilo pravdivě popsat s dávkou humoru naší Lidově demokratickou armádu z období 50-tých let minulého století. Neměli to lehké soudruzi na té i druhé straně. Dnes toto dílo působí humorně, ale v té době .....vliv sovětské strany byl velmi silný.

Kniha mne zklamala, ale ani film na mne neudělal nijak zvláštní dojem. Pro mne jsou lepší Černí baroni a nic s tím nenadělám. Všechny postavy mi připadaly ploché a v podstatě mne nezajímaly. Vím, že autorovi šlo především o celkový záběr tehdejší doby, ale prostě mne to nechytlo.

Film byl skvělý , kniha mě zklamala.

Jeden z mála případů kdy se mi zfilmovaná verze líbila víc než knižní předloha.