Tankový prapor

77 09. února

Výpověď o žalostném nezdaru socialistické armády … zlomit v mladých lidech – vojácích základní vojenské služby - vlastní názor!
Poměrně věrně vykreslené poměry v socialistické armádě 50-60 let … řadou v podstatě nezávislých scén ze života záklaďáků vás provede … no kdo jiný, když je řeč o panu Škvoreckém, než jeho alter ego – Danny Smiřický. V Tankovém praporu, ale na rozdíl od jiných jeho příběhů, není Danny tak úplně hlavní postavou, ale jen jednou z mnoha. Tady nevypráví jen Danny, jak je zvykem u jiných autorových knížek o Dannym.
V hlavní roli se tak objevuje s nadsázkou popsaný běžný život jednoho tankového praporu v kasárnách v Kobylci r. 1954 – za poslední půlrok vojenské služby tak vojáci projdou několika vojenskými cvičeními, ale bojovat budou hlavně s tupou omezeností svých velitelů a především s velmi intenzivním stykem s čistou lidskou hloupostí :-).
A nebojte, rotný Smiřický a jeho nenaplněné „lásky“ – tu svou nezanedbatelnou roli mají :-).
Dostane se vám tak celkem ucelený obraz – vlastně spíš velmi podařená karikatura – poměrů v československé socialistické armádě. A protože se jedná o karikaturu, čekejte patřičné výrazové prostředky … vojáci tak nepůjdou pro vulgární výrazy a pikantní obscénní scény nikam daleko … prostě, bude se mluvit tak, jak se na „cimře“ mezi kluky, nejspíš mluvilo :-).

PS: Víte, že … Rudé právo tehdy označilo Škvoreckého za „cynika, kterému nejsou svaté ani věci, z kterých se zrodila svoboda lidu" a že se mu podle nich "podařilo vykreslit vlastní morální charakter tak nízko jako dosud nikomu"? Tak takhle nějak psal o panu Škvoreckém tehdejší tisk.
A ten dnešní? … „Román lze označit jako nejzdařilejší českou satiru vojenského života od dob Haškova Dobrého vojáka Švejka.“ A s tím už můžu rozhodně souhlasit :-).

„Došel na cestu a posvítil si baterkou na plánkonspekt: „23.00–04.00 osádky provedou okopové práce a zamaskování bojových vozidel, 04.30–04.50 pohotovost k vyražení k útoku, 04.50 zahájení dělostřelecké přípravy, 05.00 vyražení k útoku.“
Takže může do půl páté spát. Měl by ovšem chodit po osádkách a sledovat práci. Ale hovno.
„Hospodin,“ oslovil výchovného náčelníka praporu. „Mrkni se na to a trochu jim zvedni mandle. Já du chrápat.“

3 20. ledna

Tuhle knihu si většina lidí plete s Černými barony. Myslím, že za to můžou ty filmy. Ale co se prózy týče, myslím, že je celkem příznačné, jaké situace si Škvorecký vybírá: ty kulturní přehlídky, recitační soutěže a odznaky Julia Fučíka. A taky to, že Škvorecký často nejde na první dobrou, ale je tak trochu ironický ("aby byl hezký na obě strany,“ jak v jeden moment popisuje svého hrdinu, který dělá dobře nadřízeným i svým bratrům ve zbrani). A taky tam samozřejmě musejí být ženský, když je to Škvorecký. Na druhou stranu tam té (sebe)ironie bylo oproti Zbabělcům málo.

1 29.12.2022

Ještě si pamatuju jaké to bylo na povinné vojenské službě. Bohužel pořád dost aktuální.

4 17.11.2022

Super knížka - fakt vtipná. Moje oblíbená pasáž je, kterak jsou zkoušení i vojáci s vyšší šarží ze znalostí, a i když historické události řeknou třeba blbě (chronologicky naopak), jsou jim uznány jako správné, protože oboje se stalo a bylo to řečeno v jedné větě- - takže to vlastně zas taková chyba není :D.
Nejlepší kapitoly jsou Fučíkův odznak a nadšený poručík, který zkouší otcovskou metodu pedagogického působení a zažívá jen zklamání a Útok na spěšně vybudovanou obranu nepřítele :)

1 14.09.2022

Trochu mi to přišlo jako rozšířená verze filmu, ovšem hláška "hledám pohon pro svůj ohon" je geniální.

8 28.08.2022

Nerada hodnotím film x knihu, ale v tomto případě je kniha spíše průměrem, filmové zpracování je skvělé.

94 16.08.2022

Tankový prapor nebo Černí baroni? Prapor je sofistikovanější román o armádní tuposti, nadutosti a buzeraci, více satira než legrace. Postavy jsou skutečné, promyšlené, usazené do dějinného a společenského kontextu. Malinkatej ďábel není karikatura, ale komunistická kreatura! Připomněl mi důstojníky a politruky socialistické armády, které jsem měl tu smůlu osobně poznat. Ke knize jsem se dostal až s porevolučním vydáním, přečetl ji a šel do kina na poslední skvělý Olmerův film.