Eleanor-ka komentáře u knih

Kniha byla velmi čtivá, člověk se začetl prakticky hned a četla se moc hezky. Příběh byl také zajímavý, ale přikláním se k tomu názoru, že místy poněkud naivní. Z historického kontextu v knize nebylo zmíněno nic navíc, co by každý z období 2.světové války nevěděl. Byly zde i jisté nedostatky, které se nedaly přehlédnout. Proto spíše považuju toto čtení za oddechové. Největší průser byl dle mě happyend. Zde bylo opravdu cítit, že knihu psal americký autor.
V závěru však hodnotím pozitivně, kniha mě bavila.

10 04.03.2020

Mám poněkud smíšené pocity. Kniha byla zpočátku velmi čtivá a působila velmi zajímavě. Až do poloviny mě bavila, ale poté mi to přišlo celé takové zmatené. Styl psaní mi nevadil, jen mi zde vadily menší mezery, které nebyly tak úplně dovysvětleny. Spíš mě víc bavily pasáže z východu. Ty části ze západu mohly být zpracovány přece jen o něco víc záživněji. Musím hodnotit spíš průměrně.

1 17.02.2020

Samotná hlavní myšlenka byla pěkná, ale zpracování této young adult bylo místy vážně absurdní. Nelíbila se mi ta morbidnost a vztahy mezi postavami. Celkově mi zdejší charaktery spíše vadili a jediný, kdo mi byl sympatický, byl Sagan. I samotná hlavní hrdinka mi občas lezla na nervy. A musím říct, že tohle je snad nejvíce teen YA od autorky a nejspíše i její nejméně vydařená kniha. Ve srovnání třeba s Odvrácenou tváří lásky či Námi to končí, které byly víc dospělejší a pojednávaly o opravdových lidských problémech, tohle bylo velmi smýšlené. Hodnotím však standartně za čtivost.

2 13.11.2019

Tak tohle byl snad nejsmutnější a nejvíce empatický příběh z pera Aleny Mornštajnové. Samozřejmě, že největší tragédii přinesla kniha Hana, ale Tiché roky mě zanechali zcela šokovanou. Bylo mi neskutečně líto nedoceněné Bohdanky, ale i zahořklého Svatopluka, který přes všechny strasti svého života nedokázal vést šťastný život. Tato kniha je vskutku odlišná než předešlé autorčiny knihy. Je zde pouze jedna dějová linie, omezený počet postav a není tu žádná nadsázka jako třeba u Hotýlku či Slepé mapy. Opět však námět s vysokým potenciálem. Budu se opět opakovat, ale paní Mornštajnová nezklamala. Otevřený konec zde mě trošku zamrzel, ale musím říct, že byl nejspíše na místě.

18 07.11.2019

Do této knihy jsem se pouštěla s nesmírným elánem a zvědavostí, co tato výjimka přinese. Ještě jsem snad nečetla nic od černošské autorky, o to víc jsem se do čtení pouštěla se sympatiemi. Téma rasismus je aktuální po celém světě, věc, která pravděpodobně nikdy zcela nevymizí a nad jehož otázkou by se měl každý zamyslet. Vím, jaké jsou problémy rasových menšin z první ruky, takže jsem se s hlavní postavou Starr dokonale zosobnila.
Kniha byla velice čtivá, psaná plynulým slangovým jazykem s příjemnou dávkou humoru, při němž jsem se často neubránila úsměvu. Ovšem.. čekala jsem od knihy vskutku trochu víc. Čekala jsem až do samého konce na něco, co nepřišlo. Žádný velký bum, zadostiučinění.. spíš jaksi otevřený konec s dávkou pokory. Sledovali jsme defacto charakter hlavní hrdinky Starr, která se denně stávala střetem obou světů, při čemž objevila sama sebe. Tragický příběh, inspirovaný autorčiným "zážitkem", který nám dost autenticky nastíní skutečný život černošských obyvatel ve Spojených státech. Ale vzhledem cílové skupině, se dá spíše označit za oddechové čtení. Ovšem, doporučuji.

22.09.2019

Moje druhá zkušenost s autorkou a nejspíše i poslední. A na nebi čekají hvězdy je průměrný román pro ženy o odpuštění druhým a sobě samým, který je pojatý poněkud jednoduše a naivně. Zbytečně natahující děj, kterému by se dalo předejít, kdyby před sebou hlavní hrdinky tak hloupě "neutíkaly" a vše si ujasnily už na začátku. Chápu, to by se potom nevyskytl tento hořko sladký příběh, který nás má pohladit po duši. Pro mě to bylo jen oddechové čtení s ojedinělými úšklebkami. Za čtivost musím hodnotit standardně.

3 06.09.2019

Do knihy jsou se pouštěla opatrně vzhledem k vlně negativního ohlasu, ale musim říct, že jsem celkem spokojená. Je sice pravda, že děj se zbytečně moc vleče a spíš než thriller je to obyčejná detektivka, ale za mě moc pěkně a originálně podané. Není to tak typické jako severské detektivky a to byl můj záměr. Líbil se mi autorčin styl psaní i humor a postřehy. Samotná zápletka mě taky zaujala a hlavní postava byla též sympatická - doufám, že se bude objevovat v dalších dílech autorky. Vzhledem k tomu, že se jedná o debut, je to velmi podařená kniha. Věřím, že autorka nás v budoucnu ještě překvapí.

3 01.09.2019

Na to, že Stephen King nepíše jen horory, jsem přišla až po nějaké době a hned jsem usoudila, že si jeho detektivku musím přečíst. Začátek byl slibný, hltala jsem každé slovo ale čím dál, tím víc mi - jako každá jeho doposud mnou přečtená kniha od něj - připadal i Pan Mercedes zdlouhavý a místy nudný. Příběh sám o sobě byl drsný, z něhož mrazilo, ale po přílivu množství postav jsem se ztrácela a potom jsem už nebyla s to knihu dočíst. Nevím, jak ráda bych se i já stala fanouškem legendy jménem King, ale nejspíš zůstanu jen u zfilmovaných verzí...

3 06.08.2019

Tohle byl poněkud zvláštní příběh. Byla jsem vcelku nesvá kvůli té morbidnosti, kterou v sobě kniha nesla - ujetost v podobě Hodiny smrti, která vám dala předem vědět že do 24 hodin zemřete. Upřímně, já osobně bych nechtěla dopředu vědět, že umřu i za předpokladu, že bych si svůj poslední den mohla užít. Nepřipadá mi to totiž moc přirozené. Ale je zřejmé, jaká byla hlavní myšlenka autora a sice, že si člověk až v soudný den uvědomí, že chce žít a jeho dosavadní život byl mnohdy nijaký a bez barev.
Mimochodem četlo se to moc pěkně, o tom žádná. Konec mě však nenadchl, otevřenost dle mého nebyla na místě. Celkově mám dost smíšené pocity z této knihy.

1 26.07.2019

Jedinečný příběh, který tak zcela neodpovídá názvu knihy. Nebýt čtenářské výzvy, pravděpodobně bych se do knihy nikdy nepustila a přišla bych tak o vyjímečný čtenářský zážitek.
Děj byl skvěle promyšlený, citlivý, místy divoký, místy něžný, který vás bezprostředně vtáhl a nechtěl pustit.
Kniha, po jejím přečtení vám ještě dlouho uvízne v hlavě její obsah a která vás donutí se zamyslet nad podstatou vašeho bytí.
Doporučuji všem. Nadherné, kouzelné a tak živé.

5 19.07.2019

Na knihu jsem se chystala především kvůli dobrému ohlasu, ale když jsem se začetla, najednou jsem zapochybovala o kvalitě této knihy. Zpočátku to bylo takové celé zmatené, dost jsem se v tom ztrácela a nemluvím o těch kratičkých kapitolkách, které mi přidávaly na nepřehlednosti, paradoxně. Ale četlo se to nesmírně lehce, i když jsem některé věci nechápala...
Až skoro do více než poloviny jsem byla přesvědčená, že mě kniha už ničím nepřekvapí a nehodnotila jsem ji průběžně moc kladně, ale zvrat na konci mi tenhle názor naprosto vyvrátil.
Za mě promyšlená kniha, z které místy mrazí. Příběh, který nikoho nenechá chladným, je však podaný s nesmírnou gracií a elegancí. Že by to bylo tou francouzskou autorkou?

6 13.07.2019

Ve srovnání s Hotýlkem a Hanou, je tohle podle mě slabým odvarem z pera Aleny Mornštajnové. Možná to je tím, že je to její prvotina a teď jsem ráda, že jsem nejprve sáhla po Hotýlku, který je pořád dle mého nejpovedenější knihou autorky.
Ani vlastně nevím, proč se mi Slepá mapa nelíbila tolik jako ty dvě předešlé, když se jedná vesměs o stejný styl psaní a dějové linky si jsou taky velmi podobné. Jde mi spíše o to, že jsem téměř všechny postavy nemusela, každá měla své specifické chyby a nejsympatičtější mi byla snad jen Anna. Zpočátku jsem měla ráda i Alžbětu, než se začala rozhodovat jen na základě jistého profitu. A Anežka se mi hned zdála jako moc depresivní a naivní osoba.
Slepá mapa je kniha, která nám opět podává obraz života obyčejných Čechů od první světové války až do konce totalitního režimu. Klasicky postavy jsou zde příliš autentické, žádný dokonalý hrdinové, jak už to v knihách od paní Mornštajnové bývá.
Ze začátku mi dělalo celkem problém se i začíst a proto nemůžu hodnotit nadstandartně, i když se jedná o mého oblíbeného autora.
Ale jak se říká- konec dobrý, všechno dobré. Ten úsměvný happyend se mi trošku nezdál, ale i tak jsem se neubránila úsměvu. :)

Tak tohle bylo typicky americké. Přišlo mi to, jako bych sledovala jednu z těch klasických komedií, plných mouder, ačkoli od začátku víte, jak to skončí. Kniha byla naivní ukázkou odpuštění, kde mě hlavní hrdinka místy štvala. První polovina byla sice hezky psaná, ale nudná a ta druhá už byla o dost lepší. Líbilo se mi prostředí i samotný nápad, ale jak jsem již zmiňovala - dle mého soudku se jednoho o vskutku naivní záležitost.
Konec knihy byl podle mého to nejlepší. Musím hodnotit spíše neutrálně.

02.07.2019

Na začátek - nejsem fanoušek severských detektivek, tohle je moje premiéra s norským autorem. Popravdě, trochu jsem se toho obávala, protože - jak jsem již zmiňovala - nejsem zrovna dvakrát příznivcem těchto knih. Což o to, detektivky miluji, ale spíše si potrpím na klasikách od Královny zločinu, která psala skutečné záhady, při nichž jste do samého konce netušily absolutně nic.
V lese visí anděl byla svižná, čtivá kniha, která však byla místy předvídatelná - a to je bohužel největší zabiják detektivek. Nevím jak ostatní, ale mě zjištění vraha na konci nijak zvlášť nepřekvapilo.. Ale samotný děj a propracovanost případu jako takového mě vážně zaujal a místy mě i mrazilo. Postavy mi také byly sympatické a na druhou stránku bylo fajn číst i něco, co není typicky americké nebo britské. Až na ty norské názvy, ty jsem jenom projela očima a nesnažila je vůbec vyslovovat. :D
Takže, abych to shrnula.. svůj účel kniha splnila - zaujala, upoutala, bavila. Spokojená.

8 23.06.2019

Mám ráda milostné romány s válečnou tématikou a celkově historicky naladěné knihy, takže už jenom z tohoto pohledu jsem byla spokojená. Nevadilo mi na knize ani to, že byla místy zbytečně natahující, především tedy v přítomné rovině. Příběh Jess a Willa mi nepřišel tak dechberoucí jako ten Stellin s Danem, ale byla jsem ráda za happyend tak jako tak. Knihu jsem četla poměrně dlouho, vzhledem ke kombinaci s učením se na ústní zkoušky, ale konec dobrý - všechno dobré. :D
Hodnotím striktně kladně. Oddechová záležitost, která vám však uvízne ještě delší dobu v hlavě. :)

5 29.05.2019

O Karolině Mikšíkové jsem doposud neslyšela a po knize jsem sáhla zcela náhodně. Líbilo se mi, jak je knížečka uspořádána a dostalo se mi od ní přesně to, co jsem také očekávala. Bylo to svižné, vtipné a milé. S venkovským životem mám úplně minimální zkušenosti, ačkoliv jsem nikdy nežila v žádném velkoměstě. Akorát mi ty kratičké povídky připadaly spíš jako takové úsměvné vypravování o autorčině životě, které by se hezky četly i na nějakém blogu. Ilustrace byly také zábavné a autorčin humor mě opravdu bavil. S tím sportem to máme stejně! :D

4 11.05.2019

Není toho moc, co bych chtěla dodat. Nadčasový, jednoduchý a zcela výstižný děj s poněkud namáhavým jazykem. Neurazilo, ale ani nijak zvlášť neoslnilo.

3 07.05.2019

Nejlepší klasika, kterou si zamiluje bezpochyby každá generace. Znám všechny balady nazpaměť a nikdy z nich nepřestanu mít husí kůži. Ráda se ke Kytici vracím a považuji ji za nejlepší svého žánru. Veledílo české literatury.:)

13 04.05.2019

Uffff.. tak toto bylo.. náročné. Už jen co jsem se nemohla začíst po pár stránkách, jsem si říkala, že jsem s tímhle dílem asi neudělala moc dobře, když jsem si jej zvolila jako jednu z možností, u kterých budu muset obstát při ústních. Většinou se mi nestává, že bych určité pasáže přeskakovala, ale tady to nešlo jinak. Spousta složitě psaných souvětí a zbytečné natahování. Přitom děj a téma knihy s velikým potenciálem. Škoda.:)

5 04.05.2019

Líbila se mi myšlenka, ta temná stránka příběhu, ale to jednoduché, až trošku podle mého primitivní zpracování mě jaksi zanechalo na vážkách. Ovšem - je to novela a klasika, což se musí brát v potaz. Četlo se to hezky. Za mě neudělá žádný maturant krok vedle při výběru tohoto díla.:)

5 01.05.2019