Nikdy jsme nebyly
Lara Prescott
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/420143/bmid_nikdy-jsme-nebyly-Fgi-420143.jpg
3
23
8
Dvě znepřátelené světové mocnosti, dvoje tajné služby a jedna zakázaná kniha, která může změnit svět. Blíží se světová válka a o tom, kdo zahyne a kdo bude žít, rozhodují slova. V Moskvě je zatčena Olga Ivinska, múza Borise Pasternaka, nejnebezpečnějšího spisovatele v Sovětském svazu. Tajná policie ví, že Pasternak píše román Doktor Živago, ve kterém říká pravdu o sovětském režimu, a svou moc mu připomene tím, že zatkne jeho milenku a pošle ji do gulagu. Ve stejné době začíná čerstvě vznikající CIA pašovat do SSSR zakázané ruské knihy, aby dokázala, že skutečná svoboda vzkvétá jen v demokracii. Když Pasternak román dopíše, získá CIA rukopis, dopraví ho do USA a začne školit novou členku tajné skupiny, která má román dostat zpět do SSSR a tam rozšířit.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , Slovart (ČR)Originální název:
The Secrets We Kept , 2019
více info...
Přidat komentář
Nebol zlý príbeh, ale ani nič výinmočné. Chvíľu som mala pocit, že čítam časť Folletovej trilógie Century, lebo príbeh o pašovaní a publikovaní zakázanej knihy sa objavil aj tam. Hlavné hrdinky ma dosť štvali a ich osudy mi boli v podstate ľahostajné. Asi najlepšou časťou tejto knihy je vlastne príbeh toho ako uzrela kniha Doktor Živago svetlo sveta a len za to jej dávam 3 hviezdy. AJ
Zpočátku jsem radostně četla, ale pak mi to přišlo zmatené. Hup sem, hup tam. Podle mě to ještě není "vypsaná" autorka a to, o čem píše, je jen vyčtené. Bez vlastních zkušeností v rodině, tak nějak si to asi v Americe představují. Čekala jsem víc napětí a ne dívčí povídání střídané zážitky z gulagu a Lubjanky. Pasternak je tak významná osobnost, že by měl zanechat v románu mnohem hlubší stopu. Prostě ne, je to prvotina a je to dost poznat. Kdyby to napsal Rus, věřím, že by to mělo jinou šťávu.
Dávám 4 hvězdy, abych trochu pozvedla hodnocení, protože zas tak špatná mi kniha nepřišla. A tady jsou důvody proč:
1. Autorka na základě skutečných událostí a podkladů (třeba i od CIA) vytvořila román, kde si určitá místa doplnila svou vlastní linkou a představivostí. A zas a znovu oceňuju, že otevírá pro mnohé neznámé téma.
2. Zase mě autor donutil, abych se pídila po tom, co se skutečně dělo. Dokážete si představit, jaký to muselo pro Pasternaka být, když ho vyloučili ze svazu spisovatelů a všichni jeho přátelé se ho zřekli (ačkoliv mohli Živaga tajně obdivovat a velebit)? Když se musel na nátlak SSSR zřeknout Nobelovy ceny, protože jinak by ho vyhostili na Sibiř?
3. Další z malých střípků, proč jsou mezi Amerikou a Ruskem tak strašně zvláštní politické vztahy.
4. Ke komentáři přede mnou - mně přišlo vyprávění Olgy uvěřitelné a emotivní dost. Věřím, že milenka spisovatele nemohla být něžná duše (a z některých popisů bylo jasně vidět, že Pasternak byl umělec tělem i duší a že velmi často byli jeho blízcí a rodina až "na chvostě") a že jejich vztah nebyl nikdy jednoduchý. Navíc sama Olga byla umělkyně a i ona občas upřednostnila vlastní zájmy třeba i před dětmi.
5. Západní linka super, ta mě bavila, i když Irina byla zvláštní brouk :-)
Takže jo, parádní četba na víkend, dozvíte se něco nového a já si přidávám Doktora Živago do knih, co si chci jednou přečíst. Ale možná, možná na něj musím ještě trochu dozrát.
Mně se kniha celkem líbila. K páté hvězdičce jí chybělo jen málo. Vadila mi zejména určitá sterilnost, hlavně v části Východ; autorka popisuje děj v Sovětském svazu padesátých let naprosto bez emocí. Necítila jsem z knihy ani lásku Olgy k Borisovi, ani strach, paniku či beznaděj, když byla v Lubjance a poté i v gulagu. Byl to jen takový nijaký popis aktuální situace. Naopak část Západ se celkem povedla, aby taky ne, autorce je toto prostředí bližší. Myslím, že dějová i vztahová linka mezi Sally a Irinou byla velmi povedená.
Jen - nemůžu si pomoct, ale mohér, kožich a králíčci podle mě fakt nemají nic společného... a také mě nadzvedla hned první věta, protože jednotkou pro měření rychlosti psaní na stroji je úhoz, nikoliv slovo...
Mám poněkud smíšené pocity. Kniha byla zpočátku velmi čtivá a působila velmi zajímavě. Až do poloviny mě bavila, ale poté mi to přišlo celé takové zmatené. Styl psaní mi nevadil, jen mi zde vadily menší mezery, které nebyly tak úplně dovysvětleny. Spíš mě víc bavily pasáže z východu. Ty části ze západu mohly být zpracovány přece jen o něco víc záživněji. Musím hodnotit spíš průměrně.
Nepříliš čtivá fikce, nevěrohodné z obou stran, hlavně poněkud zmatené vyprávění na obou stranách, přitom s nevhodným častým opakováním.
Nevěrohodnosti začínaly už od podružností, zbytečně zdůrazněných detailů, jako když Pasternakova milenka v Lubjance hned v úvodu zmíní ve své ručně psané výpovědi, že má je maličký kousíček tužky ... a napíše dalších dvacet stran textu... A pak nepřesnosti v pojmech jako Nemocnice Johna Hopkinse (on to byl Johns Hopkins - nejspíš se tohle ale objevilo jen v českém vydání, Američanům by se to nestalo).
Nikdy jsme nebyly
Některé negativní recenze mne překvapily. Kniha se četla velmi dobře. Výborně zpracované téma a žádná hluchá místa. Já mohu určitě doporučit.