efka.saf komentáře u knih

Číst Blackout v době vypuknutí koronavirové pandémie v Evropě je trochu podivné podobenství. Nehledě na to ale musím říct, že jsem se s knihou doslova prala asi měsíc. A ne, nebavila mě. Přijde mi jako dokonalý příklad toho, jak silné téma se skvělým potenciálem skončí nezvládnuté ve stoupě.

SPOILER! Co se týče začátku, jsem u knih zvyklá, že pár desítek (stovek) stráneček se většinou musím začítat. Ale tady to bylo naprosto o dr*ku. Jsem velký fanda krátkých kapitol, u této knihy mě to ale doslova vytáčelo. Kapitoly byly většinou tak krátké a týkaly se takového počtu lidí či institucí, že až do konce se mi v nich nepodařilo se zorientovat. A než se v kapitole něco stihlo rozjet, většinou bylo po ní. Co se týče hlavního klaďase, tak to byl teda zase ironman! Postava, o které se za celou dobu čtení nic moc nedozvíte a nedostanete ani možnost k ní nějak hlouběji přilnout. Jeho ženské protějšky na tom byly ještě hůř. Co se týče konce, plytké, nezajímavé a nepropracované. Kdo byli padouši? Kde se vzali? Jaké byli hlavní motivy? Proč to všechno? Veškeré odhalení si jenom tak plulo po povrchu bez jakéhokoliv potopení se do hloubky.
Ale abych jenom nekritizovala... Oceňuji téma jako takové. Osobně jsem nic podobného nečetla, takže pro mě byla zápletka i přesto zajímavá a neotřelá. Myslím, že čtenáře dokáže přimět k přemýšlení nad naším současným životem a nejednoho i nakopnout k tomu, aby si nakřečkoval trochu zásob na horší časy. Důsledky takového blackoutu byly v knize spíše tak taktně naznačeny, než vyřvány na plnou pusu. Pro někoho dobré, někdo by možná chtěl víc. Rozhodně to ale není nic, po čem by člověk toužil. Oceňuji i autorův doslov na konci, jeho popis toho, jak přistupoval k faktům i jak v zájmu nás všech ledasco poupravil.

Suma sumárum, kniha s výborným potenciálem, který dle mého nebyl naplněn. Být to klasický thriller, s odřenýma ušima by ode mě dostal 2*, ale vzhledem k tomu, že opravdu oceňuji téma jako takové, jednu hvězdičku jsem přihodila k dobru. Knihu doporučuji, ale s rezervou.

10 17.03.2020

Opět jedna z knih, která mě zasáhla jako Amorův šíp. Jenom ten šíp nebyl zrovna Amorův (i když k autorce už chovám značné sympatie). Když jsem dočtenou knihu odložila, měla jsem pocit, že se mi zařízla hluboko do srdce a při jakékoliv snaze o její vytržení se rána rozjitřila a oživila. I skoro po týdnu se mi při vzpomínce na tuto knihu sevře hrdlo.

Zpočátku jsem měla pocit, že se knížka lehce táhne, ale tento pocit mě rychle přešel, jakmile jsem začala vnímat spojitosti mezi 4 vypravěči. A i když byla kniha vyprávěna čtyřmi mladými lidmi, musím uznat, že jsem si oblíbila i většinu ostatních postav, které v příběhu vystupovaly. Autorka umí "vytvořit" opravdu sympatické postavy, ale nikoliv prvoplánově černobílé. Ať se tito lidé zachovají jakkoliv nebo postupně vypluje na povrch cokoliv, odpustíme jim všechno. Kromě hlavních vypravěčů Joany, Emilie a Floriana jsem si zamilovala především "básníka v botách", kterého vnímám jako jednu z nejčistších a nejobdivuhodnějších postav vystupujících ve válečných příbězích, které jsem doposud četla. A za zmínku stojí i poslední vypravěč, Alfred, který je podle mě nejzářnějším příkladem autorčina spisovatelského umění. Je to sociopatický a patolízalský loser přesvědčený o své velikosti a o tom, že je předurčen k vyšším cílům, než všichni ostatní. Je skvostným protikladem k ostatním postavám a pochybuji, že se najde čtenář, který by neměl chuť ho bacit po hlavě minimálně osmikilovým bouracím kladivem v každé kapitole, kterou vypráví nebo ve které se byť jen mihne.

Co se týče závěru, díky bohu, že aspoň takto, ale i tak mi bylo velmi velmi ouzko a nejednou do pláče. Nesmírně oceňuji i autorčiny poznámky a uvedené zdroje, kde nám popisuje, jakou cestu musela podniknout, aby tahle kniha vůbec mohla vzniknout.
Za sebe tedy tleskám a děkuji autorce, že mi rozšířila obzory a seznámila mě s námořní katastrofou, která strčí do kapsy i slavný přeslavný Titanic.

10 30.05.2019

Sharon Boltonová v plné síle a na vrcholu sil. Sheron Boltonová, jak ji známe a máme rádi. Megalomanská zápletka, rozuzlení na hranici uvěřitelnosti, ale tak skvěle napsané, že knihu nedokážete odložit. Mě tato autorka opravdu nesmírně baví a přijde mi, že zraje jako víno. Tahle kniha mě ale uchvátila už na prvních stránkách a to doslova. Celá popisovaná situace kolem problémů v horkovzdušném balonu byla famózní a napínavá jako malé trencle! A to se bavíme o příběhu rozjetém opravdu od první kapitoly. Myslím, že podobný rozlet jsem snad u žádné jiné knihy ještě nezažila, o to víc mě těší, že to opravdu jde. Je pravda, že příběh si svoji kulervoucnost nedokáže udržet po celou dobu vyprávění a zhruba ve třetině jí trošku dochází vypravěčský dech, to ale není dlouhodobý handicap, a tak se příběh zase rozjíždí, až dofrčíme do cíle jako splašená kobyla. Pravdou je, že pokud bychom se chtěli v příběhu trochu porýpat, daly by se najít různé nesrovnalosti a nelogičnosti, ale není jich a moc a nejsou (pro mě) zase až tak podstatné. Příběh je možná pro někoho předvídatelný, ale pro mě nebyl. Ani jedno ze šokujících odhalení jsem neodhalila nijak výrazně v předstihu, takže jsem mohla čučet jako puk přesně v momentu, kdy si autorka přála. A v tom tkví její vypravěčská síla!
Za sebe tedy hodnotím knihu nejvyšším možným počtem * a v současné době tyto samostatné knihy řadím ještě výš, než sérii s Lacey Flintovou. Na další knihu Boltonové se ale nesmírně těším a je mi jedno, jestli bude spadat do série nebo ne.

10 13.05.2019

NO PÁNI! Na tuto sérii jsem narazila úplnou náhodou a nápad zprostředkovat dětem válečné dění a holokaust očima malého chlapce, mě zaujal. Ale to, co na mě čekalo na těch asi 160 stránkách, mě úplně odzbrojilo! Tento příběh byl skutečně nádherný! (Pokud není neuctivé toto slovo použít v souvislosti s daným tématem.) Felixův pohled na svět a celé dění kolem něj mi ovšem přišlo nesmírně kouzelné a dojemné. Ta odzbrojující naivita a dětská nevinnost, která byla v ostrém kontrastu se vším, co se tehdy dělo, byla autorem popsána s řemeslnou dokonalostí. A byť je spousta událostí v knize spíše jen naznačena, zasvěcený (dospělý) čtenář ví a dítě přesto pochopí. Nic to ale nemění na tom, že jsem s Felixem až do konce sdílela jeho naději, že rodiče najde živé a zdravé a zároveň jej obdivovala za jeho statečnost, se kterou se do těchto "sebevražedných dobrodružství" vrhal stále znovu a rovnou po hlavě. Těším se na další díly!

10 08.04.2019

Ačkoliv jsem se tématu Cestopis ve ČV 2019 slušně lekla, protože tato tematika mě neláká, kniha Divočina mě zaujala na první pohled a nakonec jsem dospěla do fáze, kdy jsem se na její čtení opravdu těšila. ...mladá holka zkoušená životem, která se vydá bez předchozích zkušeností šílenou štreku po hřebenech hor... Kdo z nás se v tom alespoň trochu nechce vidět? :)

Knihu jsem rozečítala s mírných rozechvěním a těšila se na každou další stránku, kterou otočím. Ale toto nadšení mi nevydrželo moc dlouho. Poté, co se dozvíme něco ze života Cheryl, konkrétně co vše ji vedlo k tomu, tuto pouť podniknout (což je naprosto v pořádku, tyto informace jako čtenáři potřebujeme), už jsem čekala jenom zážitky z divoké přírody, jako např. různá setkání s divokou zvěří, počáteční boj s matkou přírodou, který se posléze změní v určité sepětí s ní. Popisy krásné a divoké krajiny budou střídat popisy boje osamocené osoby s rozmary počasí v panenské přírodě. Ne že by to v knize nebylo, ale vlastně tam těchto vzpomínek bylo docela pomálu. Nejvíce zážitků jsme se dozvídali hlavně z kempů či osad, kde měla Cheryl zastávky a vyzvedávala balíky. Zde jsme se také nejčastěji seznamovali s lidmi, které na hřebenovce potkala a kteří se nejednou vryli i do jejího srdce. Ale právě onen boj a postupné sžívání se s přírodou mi přišlo trochu upozaděné a přijde mi to hrozná škoda.
Co se týče Cheryl jako takové, byla mi jako odvážná trekerka sympatická, ale přesto s řadou věcí, které popisovala ze svého života před hřebenovkou, nedokážu sympatizovat. Ale její odhodlání a odvaha je opravdu obdivuhodná a vlastně jí děkuji za rozhodnutí tyto zážitky sepsat. Nemyslím si, že bych měla stejnou odvahu jako Cheryl, ale opravdu bych si přála, abych tu odvahu našla :).
I přes lehké výtky ke knize se i já tedy připojuji k těm, kteří po dočtení mají touhu nazout si pohory a jít do míst, kde lišky dávají dobrou noc.

10 26.03.2019

Už dlouho se mi nestalo, že bych byla tak ráda, že mám knihu konečně dočtenou. Dala mi opravdu zabrat. Emočně. Vyždímala mě do sucha. Přesto musím říct, že byla nádherná! Vyprávěním a formulacemi, svojí sílou a hloubkou. Obsahem byla doslova děsivá. To bývají i ostatní knihy s podobným tématem, tato mě ale odzbrojovala svojí opravdovostí a sugestivností.

Kniha se poměrně hodně věnuje rodině Sternových před válkou a před vypuknutím všech jejích hrůz. Nahlížíme do srdce Violky v době, kdy se poprvé bláznivě zamilovala i do rodinných vztahů. A zde jsem nejednou přemýšlela, jestli není možné, že Viola po tom všem, čím si prošla, vidí toto období lehce idealisticky. Bylo totiž až neuvěřitelné sledovat, jak krásný láskyplný vztah plný respektu a důvěry v rodině panoval. Působilo to na mě jako z pohádky. Sama ale chci věřit a věřím tomu, že přesně takhle to v rodině fungovalo. O to větší kontrast nastal v momentu, kdy se politická situace začala měnit. Přiznám se, že toto pro mě byla asi nejhorší část knihy. Sledovat onu postupnou degradaci, kdy se z váženého člověka, který nikomu ničím neuškodil, stávalo "něco", co je níž než hmyz létající v povětří, bylo otřesné. V době, kdy rodina se zlomeným tatínkem cestovala dobytčákem do neznáma, jsem měla pocit, že mé srdce je roztříštěné na tisíce kousků.
Části, které se odehrávaly v koncentrácích, pro mě už nebyly tak nové a šokující, přesto se mi ale několikrát zadrhl dech v plicích. Nejhůře mi bylo v části, kdy Anna vyprávěla o svých dvojčátkách. Uvědomila jsem si, kolik štěstí v tomto obrovském neštěstí Violka nakonec měla, a právě díky tomu přežila. To, že měla ale více štěstí než ostatní lidé, neznamená, že jsou její zážitky méněcenné. Právě naopak. Jsem ráda, že Viola přežila. Že zvítězila v dílčích bitvách i v celé její osobní válce (i když s obrovskými ztrátami). Že se vdala za skvělého a statečného muže a měla dvě děti. Že se rozhodla na tyto zážitky ještě jednou zavzpomínat a přenést je do knižní podoby, aby přispěla k tomu, že už lidé nic podobného nebudou muset znovu prožít. Velmi za to tuto ženu obdivuji.

A jestli knihu doporočuji? Samozřejmě! Přesto ale varuji čtenáře, především matky, že nekteré pasáže mohou být doslova nervydrásající a může být velmi obtížné se přes ně dostat.

10 11.01.2019

Uf... Tak tohle bylo extrémně silné čtení... Vlastně jsem měla pocit, že jsem četla 2 různé knížky. Do poloviny to byla první knížka a od poloviny druhá. Na konci se ale vše spojilo v jeden neskutečný knižní počin.

Knihu jsem rozečítala s poměrně velkým očekáváním. Říkala jsem si, že pár stránek, max. pár kapitol a už poběžím jako Emil Zátopek v cílové rovince. Ale nebylo to tak. O rodinném táboře BIIb jsem nikdy neslyšela a celé to na mě působilo tak nějak "neosvětimsky". Škola, Sněhurka, knihy, děti, dospělí i staří na jednom místě. Opravdu to tak bylo? Příběh mě ze začátku tak nebavil, že jsem si říkala, že to budou max 3*, víc ani ranu a navíc se mi na knize v knihovně podařilo vyhandlovat 2 pokuty, protože jsem se nebyla schopná ke čtení donutit.
Pak jsem se ale přehoupla přes polovinu a dočetla jsem se k 7. a 8. březnu 1944. A tehdy mi spadla brada, naskočila husina a udělalo se mi mdlo. A to mi vydrželo až do konce. Druhá polovina knihy, kterou jsem zhltla do druhého dne, je neskutečná! Přesně jsem pochopila, proč byl začátek takový jaký byl a co nám chtěl autor říct. Chvilemi jsem nemohla ani dýchat a jakmile se Dita dostala do Bergen-Belsenu, uvědomila jsem si, že i když se brodíte v žumpě plné hoven a máte dojem, že hlouběji už klesnout nemůžete, najednou se s vámi proboří podlaha a vy klesáte ještě hlouběji, do míst, před kterými by snad i peklo mělo respekt. Neskutečné! Je neuvěřitelné, co vše jsou lidé schopní vydržet, nejen fyzicky, ale hlavně psychicky. Ditu a její rodinu hluboce obdivuji. Stejně tak obdivuji všechny, co si v tomto pekle dokázali zachovat nejen rozum, ale i odvahu, důstojnost a víru v lepší zítřky. A obdivuji i ty, kteří, ačkoliv bojovali, tolik štěstí neměli a z pekla se nedostali.
Chtěla bych pochopit, proč se to všechno muselo stát, ale asi nepochopím. Myslím, že něco takového prostě pochopit nejde.

Přesto, že vím, že dávat něco někomu jako povinnou četbu, je zcela kontraproduktivní, toto je další z knih, která by měla být čtena, protože mluví o věcech, které prostě nesmí být zapomenuty.

10 13.09.2018

Další skvělá kniha od Yrsy Sigurðardóttir. Sérii s Tórou jsem měla hodně ráda, ale tato nová mi v mnoha věcech přijde ještě vyzrálejší.

Už v prvním díle DNA jsem "obdivovala" autorčinu vražednou kreativitu a ani ve druhém nevraždí zrovna všedními způsoby. Párkrát jsem si říkala, co by se stalo, kdyby se spojila Yrsa spolu s Chrisem Carterem... Tuším, že něco, co by mohlo soužit jako vražedný kodex Islámského státu. Tak snad to ty dva nenapadne.

Co se příběhu týče, naprosto skvělé! Zápletka byla výborně vymyšlena od samého začátku, měla hlavu i patu a hlavně mi přišla i přes celkovou brutalitu velmi slušně uvěřitelná. Vyšetřovatelé sice poměrně dlouho tápali, ale nakonec se dotápali do zdárného konce a odhalili nám celou (opět velmi smutnou!) pravdu. Yrsa vždy své zápletky čerpala v křivdách let dávno minulých, čímž získávaly na pikantnosti a jisté štiplavosti, zde ale čtenáři předkládá i morální aspekt. Kdo je v této knize vrah a kdo je oběť? Kdo je ten zlý a kdo hodný? Koho je nutno chytit a potrestat a koho ne? Myslím, že asi většina z nás, kdo se pročetl až do konce, se nad těmito otázkami musí alespoň trochu zamyslet, protože právě v této knize je hranice mezi dobrem a zlem povážlivě tenká a nezřetelná.

Jedinou námitku mám vůči trojúhelníku Freyja - Huldar - Erna. Nevím, ale nějak mě tyto techtle mechtle nechaly v tomto díle chladnou a odváděly mě od hlavní zápletky, což mi trochu vadilo. Ale zase samotný příběh tento můj subjektivní nedostatek vyvážil.

10 22.07.2018

Moje poslední knížka z tvorby Sharon Boltonové, kterou mi chybělo přečíst. A ano, přiznávám, pro tuto ženu mám velkou slabost, která nade mnou opět zvítězila.

Kniha byla opravdu dlouhá jako Lovosice a furt jsem měla pocit, že se toho v ní zase až tak moc neděje. Zavražděné jsme znali, vraha vlastně taky a většinu času se pořád konaly nějaké tanečky mezi Maggie a Hamishem a my čekali, kdy už ho začne konečně zastupovat. Téma jako takové mě také zvlášť neoslovilo, fenomén fanklubů usvědčených vrahů mi přijde dost padlý na hlavu (i když v knize byl docela hezký vhled do problematiky a i určitá vysvětlení, proč se ženy do vrahů zamilovávají, což oceňuji). Skoro až do samého konce jsem byla přesvědčená, že víc jak 3 hvězdičky dát nemůžu, protože ostatní Sharoniny knihy jsou mnohem čtivější a akčnější, ale jakmile jsem se dočetla k závěru, nějak mě to opět dostalo a já si řekla, že ačkoliv je kniha možná nejslabší, nakonec potvrdila vysoké spisovatelské kvality S. J. Boltonové a 3* by byly prostě málo v porovnání s knihami ostatních autorů. Co také velmi oceňuji, jsou netradičně vložené články, části spisů, dopisy či e-maily, které zajímavým způsobem ozvláštňovaly jinak velmi volně plynoucí děj.

Nakonec bych tedy řekla, že Sharon Boltonová opět potvrdila své spisovatelské kvality a napsala další velmi čtivou knihu, i když je v mnohém netradiční a řadu lidí neosloví. Přesto ji za sebe doporučuji dál, ostatně jako všechny ostatní autorčiny knihy.

10 11.05.2018

Mé první setkání s Chrisem Carterem, které dopadlo famózně! Na autora jsem narazila už před nějakým časem a překvapilo mě vysoké hodnocení všech jeho knih, takže jsem věděla, že se do něj dřív nebo později pustím. Co mě ale trošku odrazovalo, byla naturalisticky popisovaná zvěrstva, o kterých se zmiňoval nejeden čtenář v komentářích, a i když můj žaludek za ta léta už něco vydrží, pořád jsem váhala. Pak ale přišla zpráva z knihovny, že Popravčí čeká a nebylo již cesty zpět :).

Už v první kapitolce nás Carter krásně naladí na svou vlnu sadou mučeníčka, a i když se mi žaludek poprvé otočil kolem své osy, hned jsem věděla, že tohle mě už nepustí. Nesmírně oceňuji kratičké a úderné kapitoly, ve kterých autor dávkuje napětí pomalu a postupně a nejednou jsem přečetla o 50 stran víc, než jsem měla v plánu, a to jenom proto, že autor zakončoval kapitoly tak, že jsem prostě knihu nemohla odložit. Oba vyšetřovatelé mi okamžitě padli do oka a já děkuji autorovi, že z nich zase neudělal alkoholové trosky, které případ nerozlousknou bez flašky vodky z večerky za rohem. A co samotné vraždy? Jo, tak tohle byla tedy síla. Carterova fantazie v tomto ohledu očividně sahá dál, než fantazie běžného smrtelníka a já musím říct, že zvlášť v jednom případě mi opravdu běhal mráz po zádech. Nikdy bych se nechtěla ocitnout na Carterově seznamu nepřátel :).
Co se týče rozuzlení, nemám opět jedinou připomínku. Autor poodhaluje pravdu postupně a nic v knize není navíc ani v ní nechybí. Prostě pecka každým coulem a já jdu pozlatit místo v knihovně, kam hodlám knihy Chrise Cartera ukládat!

10 06.03.2018

Mně se teda kniha neskutečně líbila! No líbila... Řekněme, že se mi velmi dobře četla :). Považuji ji za jeden z nejlepších knižních zážitků a cokoliv o ní teď napíšu, asi bude obsahovat nějaký ten spoiler, tak zvažte, jestli číst dál.

Kniha je psaná v ich-formě a svůj životní příběh nám vypráví 15. letá Annie, která si v životě prošla doslova peklem a myslím, že nikdo z nás si to neumí a asi ani nechce představit. Příběh je doplněn velmi zajímavou rozpravou Annie s vlastní matkou (která ale stále čeká na soud ve vazbě) i dívčinými myšlenkovými pochody a vše do sebe zapadá jako prdel na hrnec. Osobně jsem byla velmi napnutá, jak bude vypadat soudní proces a přesto, že byl rozpracován asi jen ve dvou kapitolách, chvílemi mi atmosféra přišla tak hustá, že jsem musela knihu odložit na kolena, vydýchat a pak jsem zase frčela dál. A závěr? Ten považuji za naprostou třešničku na dortu. I když byl lehce předvídatelný, tak byl přesně takový, jaký by měl být. Takhle by to - dle mého názoru - v reálném životě prostě vypadalo. Uznejte sami, hollywoodský (happy)end ve stylu: Annie vbíhá do školy s automatickou puškou, kosí spolužáky, posléze svou pěstounskou rodinu i náhodné kolemjdoucí, následně se prostřílí do vězení, zachrání matku, o které se v závěru zjistí, že je vlastně taky obětí a společně obě uhání na bílém koni vstříc horizontu, to by mě teda doslova zabilo. A knížku taky :).

Pro mě rozhodně 100% zážitek a doufám, že o autorce zase brzo uslyšíme! Díky Ali!!

10 22.11.2017

Kruté, zvrhlé, zvrácené. Zároveň čtivé, poutavé a napínavé. Nezastírám, že jsem knihu přečetla jedním dechem, ale když jsem ji konečně odložila, bojovala jsem s pocitem, že na můj vkus tam bylo prostě všeho moc. Těch mrtvol - lidi padali jako houby po dešti hlavně v závěru knihy - a dokonce i krutost hlavního záporáka na mě chvílemi byla už příliš. Ale na druhou stranu, Joona je stále supermanovský sympaťák a rozhodně se k němu hodlám vrátit v dalším díle. Tuto knihu ale rozhodně doporučuji, příběh je velmi rafinovaný a promyšlený a já stále bazíruji mezi 4 a 5* :).

10 12.07.2016

(SPOILER) Na tuhle knihu jsem měla zálusk od chvíle, co vyšla, ale dostat se v knihovně k ní, to byl fakt nadlidský úkol. Nicméně se to podařilo a já musím uznat, že čekání se v tomto případě opravdu vyplatilo.
Nejčastěji je knize vyčítán poměrně velký počet stránek a jistá ukecanost, což bude asi i pravda, nicméně mně z toho nevadilo ani jedno. Čtení mě bavilo od začátku. Autorka postupně budovala atmosféru, seznamovala nás s charaktery lidí a postav, s koloritem vesnice, tradicemi, mytologií a s lesem, kde asi nebude všechno úplně v pořádku. A to vše prostřednictvím krásného jazyka a nadmíru bohaté slovní zásoby, nad kterou srdce čtenářovo zaplesá. Zabralo jí to více stran, ale podle mě to bylo nutné, aby fungovala druhá půlka knihy, abychom sami dokázali pracovat s charaktery jednotlivých postav, které najednou nebyly takové, jako na začátku.
Co se týče zápletky, mezi námi, byla famózní! Ono pár duchařských hororů už na scéně je, ale jejich největší slabinou bývá ne úplně funkční konec. Ono vymyslet to tak, aby to fungovalo a čtenáře uspokojilo, není žádná procházka růžovou zahradou. Zde známe hlavního "padoucha" téměř od začátku, nicméně autorka přišla v závěru ještě s jedním WOW momentem, kdy nesmírně potěšila i mé kriminalistické srdce, což nesmírně oceňuji.
Hlavní postava žurnalisty Petra mi byla sympatická od první chvíle a moc jsem mu fandila. Co se týče jeho věrného přítele Imbuse, tolik lásky jsem ke knižnímu psímu hrdinovi cítila naposledy možná u Lassie :-). Parádní dvojka, která se mi vryla do srdce.
A teď se dostávám k samotnému konci, posledním pár odstavcům, závěrečnému vydechnutí nad příběhem. Přátelé, možná si stojím na vedení, ale mně to prostě nesedí a asi jsem to nepochopila. A pokud by zde byl někdo, kdo má jasno a je svolen k malé diskuzi nad závěrem, uvítám ho v soukromé zprávě.
Jinak knihu vřele doporučuji k přečtení, nemusí sednout každému, ale její kvalita je neoddiskutovatelná. A na druhý autorčin počin se také velice těším.

9 28.10.2023

Už s první autorovou knihou jsem věděla, že pan Křivanec musí i nadále zůstat v mém zorném poli. Kniha Poslední nadechnutí byla více než jen povedená prvotina, byl to vážně intenzivní čtenářský zážitek. S druhým počinem nás již autor ale nezavedl do fiktivního amerického města (které pro mě bylo asi hlavní Achillovou patou celé prvotiny), ale začali jsme se pohybovat po českých luzích a hájích, což bylo přesně to, co knize v mých očích chybělo. I třetí díl se odehrává u nás, tentokrát na Šumavě, což jsou kulisy více než famózní! Přečetla jsem ji za den na jeden zátah a nesmírně jsem si ji užila. Pan autor nejen že dokáže vymyslet zajímavou a neotřelou zápletku s drastickým modem operandi, ale především ji umí zakomponovat do výborného příběhu. Má skvělý vypravěčský jazyk prošpikovaný hovorovými výrazy či různými nářečími, což knize dodává právě onen punc českosti (které v překladech prostě nenajdeme). Celé vyšetřování stojí na opravdu poctivé policejní práci a spolupráci mezi jednotlivými členy týmu, a ne na nějaké náhodě uměle vycucné z prstu proto, aby se příběh mohl uzavřít, jak je tomu v mnohých jiných knihách. Zápletka díky tomu působí i přes svoji drastičnost opravdově a přesvědčivě. I hlavní vyšetřovatelská dvojice mi docela sedí a ke konci knihy jsem už měla opravdu chuť na medovou třináctku :-).
Za mě tedy rozhodně knihu doporučuji, protože je to přesně to, co česká detektivka potřebuje. Autorovi přeji hodně zdaru v jeho spisovatelské dráze a budu se těšit na další krimi jízdu dvojice HornBach. Krásných a poctivých 5*.

9 22.09.2023

No... Co napsat :-). Zajímavá knížka. Pro mě její hlavní síla tkví především v exotickém africkém prostředí, ve kterém se příběh odehrává. Jedná se o zajímavou sondu do botswanské kultury, která pro mě byla zajímavým čtenářským zpestřením. Co se týče samotných kriminálních případů, zde žádné velké drama nečekejte. Přístup paní Ramotswe je svérázný, nicméně všechno jí vycházelo skoro až zázračně. Nejvíc mě na knížce vytáčelo asi neustálé omílání jmen, což navíc tím, že byla exotická, to na čtenáře působilo ještě okatěji. Ovšem i tak to byla celkem nenáročná oddechovka a já jsem ráda, že jsem si ji přečetla. Na druhou stranu, potřebu sáhnout po dalších dílech určitě necítím.

9 15.03.2022

Prostě Agatha Christie! Ono možná není třeba ani nic víc dodávat. Já Agathu zbožňuju. Na jejích knihách a seriálu se Suchetem jsem vyrostla a neztrácí pro mě své kouzlo ani s přibývajícími lety. Tohle je první díl s Poirotem a i když jej z filmové podoby znám jako své boty, četbu jsem si užila. Poirot je zde vykreslený jako pěkný prevít, který z Hastingse dělá trošku blbce, ale co si budeme namlouvat, pro samotnou Agathu nikdy Poirot neměl být ukázkou ryzího charakteru. Líbí se mi, jak autorka dokáže rozvinout složitou zápletku na takřka pár stranách, což už dnes dokáže málokdo.
I když tento díl neřadím k těm nejlepším, četba to byla zábavná a kvalitní. A je super, že každoročně se dá Agatha propašovat do čtenářské výzvy :-).

9 25.01.2022

Tahle kniha z dosavadní trilogie se mi líbila nejvíc. Byla napínavá, chytlavá a svým tématem dosti znepokojivá, jako ostatně obchod s lidmi, natož s dětmi, bývá vždycky.
Jude se pomalu začíná stávat lehce "normální", což mě na jednu stranu těší, na druhou stranu to, co ji dělalo zajímavější mezi plejádou knižních detektivů, se pomalinku vytrácí. Nicméně můj pohled na knihu se tím nijak nemění.
Příběh byl svižný, zamotaný tak akorát, počet stránek optimální a osudy postav se zajímavě na konci propojily. Z činů některých postav mě docela zamrazilo. Zajímavé jsou i osudy hlavních postav: Jude, Uriah i Elliot tvoří velmi sympatický trojlístek a osobně doufám, že autorka jejich vztahy bude nadále rozvíjet i v dalších dílech.

9 20.05.2021

SPOILER
No páni! Tak touhle knihou jsem proletěla jako kulový blesk! Angela se s tím tedy nepárá a tentokrát nám předložila zcela strhující příběh s nebývale krutou, snad až odpornou zápletkou! Na druhou stranu, kniha vás do svých tenat chytne a opravdu až do posledních stran nepustí. Je výborně napsaná se svižnými a inteligentními dialogy a čtenář prostě musí vědět, kdo za tím vším hnusem je a proč. Co se týče Kim, je to budlok :). A v tomto díle ještě zavilejší, než v předešlých, ale to se dá trochu čekat, jelikož jde o přežití devitiletých holčiček. Jenom kdyby pořád nechodila do závěrečného boje sama. Už mi to přijde obecně v krimithrillerech jako stále se opakující klišé. Ale čert to vem :).
Myslím, že každý, kdo se knížkou prokouše, si uvědomí, jak náročné je být rodičem. Nikdy, opravdu nikdy bych se v podobné situaci nechtěla ocitnout. Brrr. Co se týče padouchů, no, děkuji pěkně. Krutost subjektu 2 byla opět naprosto nechutná a stejně jak v případě doktorky Alex v minulém díle doufám, že takových odlidštěných strojů mezi námi moc nechodí. Co se týče hlavního mozku, přišlo mi, že tam dotyčná osoba čněla jako bizon mezi volavkama a uvědomila jsem si, že kdyby to vše bylo pouze o subjektu jedna a dva, působilo by to možná trochu realističtěji. Na druhou stranu, takhle jsme ale měli aspoň nečekané překvápko na konci.
Takže co říct závěrem? Výborné, výborné, výborné! V celku excelentní detektivka, která vám nedá spát, dokud ji nepřečtete. Těším se na další díl!

9 28.03.2020

Ale jo, tohle opravdu nebylo špatné! Poměrně dlouho jsem na knihu v knihovně čekala, proto jsem doufala, že bude aspoň stát za to. A i když jsem už četla lepší knihy, tuto jsem si ve finálě docela pěkně užila.

Velmi mě zaujal způsob vyprávění. Ich forma tomuto příběhu skvěle seděla a pravidelné střídání vypravěček Sáry a Isly působilo velmi svěže, byť o nic originálního v širším kontextu nešlo. Příběh byl hodně spletitý a postupně jsem pořád střídala své uhozené tipy, co se asi opravdu stalo a jak to vše dopadne. A chtěla bych zdůraznit, že jsem ve všem byla úplně vedle :). Atmosféra byla velmi hutná, místy by se dala krájet, což je podle mě známka kvalitního psychothrilleru. Co ale oceňuji na celém díle nejvíc, bylo vykreslení charakterů a především velmi zajímavý popis vzájemných vztahů mezi Sárou a Islou. Tento vztah byl velmi plastický a odvíjel se na obou pólech - jak v rovině nerozlučného přátelství, tak v rovině léta potlačované nenávisti.
Za sebe tedy knihu určitě doporučuji; jedná se jak o velmi zajímavovou vztahovou sondu, tak o velmi kvalitní a napínavý thriller.

9 16.04.2019

Bezesporu skvělá kniha pro čtenáře a fanoušky děl Agathy Christie! Už před nějakou chvílí jsem si ji vypůjčila z knihovny, leží mi stále na nočním stolku (co si budeme namlouvat, kabelkové vydání to zrovna není) a já si v ní listuji téměř každý večer před spaním. Poté, co se prokoušete (s větší či menší lehkostí) úvodními kapitolami (oceňuji zvlášť kapitolu Trojčlenka), máte možnost číst si o jednotlivých dílech této spisovatelky, která jsou řazena chronologicky podle toho, jak příběhy vznikaly.
Nemyslím si, že je vhodné číst knihu na jeden zátah (i když možné by to pro řadu čtenářů určitě bylo), spíš bych knihu viděla jako ideální příručku, po které sáhnu vždy v momentu, kdy si přečtu nějakou další knihu od A.Ch. Dozvíte se spoustu nových myšlenek, jaké postavy byly zamýšleny, kdo měl být detektivem a někdy se dozvíte dokonce i různá alternativní vyústění zápletek. Osobně jsem si prošla poznámky ke všem knihám, které jsem od autorky četla a nejednou jsem byla docela překvapena. Ostatní poznámky číst z principu nebudu, i když řadu děl znám velmi dobře ze seriálového zpracování. Ale až jednou přijde chvíle, kdy opět sáhnu po některé "Agathe", vzápětí beru i tuto knihu a doplním si zbývající perličky a pikošky, které obestírají vznik daného příběhu.

9 26.01.2019