ddkk komentáře u knih

Snad nic neprozrazuju, když hned na úvod uklidním všechny fanoušky
Josepha O'Loughlina. Cyrus Haven je jeho skvělý žák, což autor jen tak mýrnyx-týrnyx prozradí až na konec. A je výborný. Vnímavý, mimořádně empatický (však také má za sebou hrozné zkušenosti) a mimořádně sympatický.

Tajemstvími opředená Evie Cormacová se od začátku do konce příběhu postupně proměňuje, hlavně díky Cyrusovi. Jak to s ní dopadne, to neprozradím, ale vzhledem k tomu, že Michael Robotham už vloni vydal pokračování série (When She Was Good), dají se očekávat zajímavé věci...

Moc se mi to líbilo. Oba příběhy, které se proplétají a které spojuje postava psychologa Cyruse, jsou napínavé do samotného konce. A když se nad nimi zamyslím, kterápak z dívek byla vlastně ta hodná a která zlobivá?

Výborné, za pět a doporučuji.

66 26.02.2021

Kdo by neměl rád Marka Ebena ( i když se možná tací také najdou)! Já ho tedy určitě ráda mám. Obdivuju jeho suchý, inteligentní humor, jeho slušnost i občasnou, skoro bych řekla místy až roztomilou - naivitu, i jeho způsob vedení rozhovorů s nejrůznějšími osobnostmi, jeho neprvoplánové, zasvěcené a zajímavé otázky, i jeho vtipné písničky a trochu legrační hraní v jeho "Válečkovském období".

Myšlenky za volantem jsou takové střípky "z každého soudku něco". Krátké a nápadité glosy, mnohdy s humornou pointou. Ne že by to bylo k popukání, ale je to milé, vtipné, často aktuální. Možná nejlépe bych to vystihla slovy - pohlazení po duši.

Doporučuji každému, kdo se chce na chvíli zastavit, usadit se pohodlně do křesla a bavit se myšlenkami Marka Ebena.

93 22.02.2021

Skvělé! Další z výborných krimirománů s Martinem Servazem a úžasnou přírodou Pyrenejí v hlavní roli. V údolí, odříznutém od okolního světa, kdosi páchá příšerné, rituální vraždy. A Martin, i když je suspendován a čeká na disciplinární komisi, se nechá do případů zatáhnout díky nečekanému telefonátu dávno zmizelé Marianne...

Temná atmosféra, horské svahy a jeskyně, starý benediktinský klášter, opat, exkluzivní psychiatrička, bývalí kolegové četníci, nová Martinova láska...co více si přát. Já těch 552 stránek přečetla za dva dny a vřele doporučuji.

65 21.02.2021

Tragické dějiny slezského Zaolzí pokračují. Zbytek republiky o tom, co se děje během roku 1920, 1938 a po zabrání této části země nacistickým Německem, nic neví nebo nechce vědět. Nenávist mezi zdejšími Poláky, Čechy a nově i Němci jen roste, protože křivdy skutečné i domnělé se stále více obnažují. A viníci se přece musí najít, i když jen ti, kteří náhodou chodí do české školy...A přitom jsou to všichni Szlonzaci, kteří mluví "po naszimu"....

Některá místa knihy se mně tolik dotýkala, že jsem musela přestat číst. Vzpomínala jsem na svého tatínka a dědečka, jak museli po polském zabrání území jezdit na vlastní pole s propustkou, protože lány ležely za mostem přes řeku Lučinu, za hranicí mezi tehdejším Polskem a Československem. A přitom ve stejné vesnici... Vzpomínala jsem na tatínkovy kamarády, kteří byli nuceni nastoupit k wehrmachtu, protože jejich rodičům někdo poradil podepsat volklistu, aby nebyli pronásledováni. A na to, jak to znovu odskákali po osvobození... I na životickou tragédii, kdy kvůli nerozvážnému činu místního odbojáře Němci postříleli nevinné muže...

Znovu musím z hloubi srdce poděkovat paní Lednické za úžasné dílo napsané tak, že někteří osvícení učitelé ho zařazují mezi povinnou četbu. Spíš by ale i tyto nesmyslně tabuizované součástí našich dějin měly najít místo v osnovách dějepisu.

Druhý díl Šikmého kostela za deset, kdyby to bylo možné. A doporučuji všem.

114 21.02.2021

Obdivuhodná osobnost, pozoruhodná a půvabná žena, která prožila zajímavý a nekonvenční život nejen mezi společenskou smetánkou Evropy, ale i mezi prostými lidmi milovaných Vrchotových Janovic. Měla velké štěstí, že její rodiče byli velkorysí, vzdělaní a moderní lidé, kteří svou dceru již v dětství nesešněrovali zbytečnými omezeními a dali jí do života lásku a sebevědomí. A i když matka Sidonie Nádherné se stala po smrti manžela pro své osamění úzkostlivou osobou stále myslící jen na své děti, její dcera nakonec pochopila, co všechno pro ni udělala a jak moc ji milovala...

Velmi jsem se Sidonií soucítila, když jí nejprve nacisté a poté komunisté zničili a rozkradli vše, co se rodině podařilo v předchozích letech vybudovat. Dotýkal se mne její smutek a pocit vykořenění po nevyhnutelném útěku za hranice. Chápala jsem i její osamění po ztrátě všech blízkých - rodičů, bratrů i milovaných mužů...

49 17.02.2021

Nezbývá mi, než se přidat k těm čtenářům, které Robert Bryndza pokračováním série s Kate Marshallovou moc nepřesvědčil. Po velmi slušném Kanibalovi mě bohužel Mlha docela zklamala a dočetla jsem jí jen proto, abych zjistila, jak si nakonec poradí s příběhem unesené italské dívky, protože pachatel byl nasnadě.

V knize jsou místa, která mě nudila a měla jsem tendenci je spíš přeskakovat, taky mi vadila doslova odfláknutá linie rodiny pachatele. Celkově jsem měla dojem, že je to takový pel-mel slepenec (Tristanovo přiznání, asi dodatečně vsunuta role Petera, nepochopitelné jednání dosud čestného patologa...). No a konec byl pro mne opravdu jen těžko zkousnutelný a těžko uvěřitelný... Jen jako třešnička na dortu byla "akční" Tristanova sestra v županu a papučích s králíčky.

Nechci knihu jen hanět, pořád je to slušný příběh, i když se musím v mnohém ztotožnit třeba s Lenkou.Vílkou (jen jsem naštěstí neblinkala :-)) a další příběhy Kate a Tristana už asi číst nebudu.

Dávám za tři, i když s váháním.

59 11.02.2021

Zuzanin dech jsem poslouchala jako četbu na pokračování na stanici Vltava v podání Andrey Elsnerové. A byla jsem trochu překvapená - celý příběh na mne zapůsobil nejen svou lehkostí, podpořenou podáním interpretky, ale především nezúčastněností a dokonce chladem, s jakým je vyprávěn. Jako by o nic nešlo. Předpokládám, že to byl záměr autorky nebabrat se zbytečně v citových výlevech, ale mně právě ty city docela chyběly. Odstup, skoro reportážní popis událostí, stručnost, to všechno mi sebralo možnost více se s hrdiny a hlavně se Zuzanou ztotožnit...

Dávám čtyři hvězdičky, ale stejně jako intelektuálka (Zvuk slunečních hodin) nebo 85098211 (Hana) jsem četla na obdobné téma lepší knihy.

72 10.02.2021

Fejetony a krátké příběhy ze života mi zpříjemnily odpoledne. U některých jsem se jen usmívala jako že to je fajn, u jiných jsem se fakt zasmála nahlas, že se v tom poznávám nebo že je to sranda...občas tragikomická.

Výborný byl příběh s nefunkčním kotlem, neboť podobnou zkušenost jsme učinili i my (pro změnu jsme sice nemuseli vyměnit všechny součásti kotle na vodu, ale zjistili jsme, že pan vodař-plynař pozapomněl na napouštěcí ventil...). Líbily se mi i do Prahy odeslané zimní čepice, protože je už únor (to já zas marně sháněla plavky v květnu a společenské šaty v lednu...) a taky kavárničky s dětskými koutky (omylem jsem s vnukem kdysi do jedné vstoupila a měla z toho noční můru ještě když se mu narodil bráška).

Doporučuji pro ukrácení dlouhé chvíle a spravení nálady.

47 06.02.2021

Po mnoha podobných příbězích z období 2.světové války, které se odehrávají ve Francii (a vůbec nejsou špatné), je tohle příběh, který se trochu vymyká.

Nevidomá francouzská dívka a mladičký německý sirotek, voják wehrmachtu, které náhoda svede dohromady téměř na konci války v bretaňském Saint-Malo. V bývalém korzárském městě, obkrouženém hradbami, s úzkými uličkami, vysokými kamennými domy a úžasnými vysokánskými komíny, z nichž jeden hraje v příběhu také svou roli. Jen díky detailnímu modelu města, které vyrobí dívčin otec, se jeho slepá dcera dokáže v ulicích bez obtíží sama orientovat...

Moc hezký příběh, i když na můj vkus napsaný trochu moc chladně a s nadhledem. Doporučuji.

88 06.02.2021

Moje první knížka od Roberta Bryndzy, kterému jsem se zatím nějak podvědomě vyhýbala (asi u mně zafungovalo to, co u reklam na prací prášky: čím více marketingu, tím méně důvěry ...). Ale musím uznat, že Kanibal byl fakt dost dobrý. Čtivý, napínavý, zajímavý a vůbec jsem se nenudila. Naopak, po delší době jsem zas potřebovala číst a číst až do konce.

Pravda, téma není sice bůhvíjak originální, ale líbila se mi bývala policistka, nyní VŠ učitelka Kate, samozvané soukromé očko v sukni, líbil se mi i její trochu stydlivý a občas nudný asistent Tristan. A hlavně měl příběh spád.

Doporučuji.

58 06.02.2021

I u mne to bylo v pořadí nejdříve film a pak kniha. Obé výborné, i když film se od předlohy dost odlišoval (klíčová scéna s Rosie se mi tentokrát líbila více právě ve filmu).

Dnes už těžko uvěřitelné podmínky u amerických cirkusů, tvrdost a někdy i krutost, na druhé straně až dojemná oddanost ke zvířatům a láska na celý život - to vše autorka popsala ve své knize, k níž čerpala ze skutečných příběhů reálných cirkusů. Na knize je vidět, že se do neobvyklého způsobu života musela opravdu zamilovat, podařilo se jí najít spoustu zajímavostí i kuriozit, které jsou neuvěřitelné i zábavné. Už jen ten systém cirkusů na železnici! Jasně, při rozloze Spojených států by to ani jinak nešlo, ale stejně, než jsem viděla a četla Vodu pro slony, nic takového by mě ani nenapadlo...

Moc hezká knížka, kterou doporučuji.

55 03.02.2021

Slavíka jsem měla v knihovně už pár let. Trochu mě děsil svou objemností... Jen díky nemocné mamince, které jsem se knížku rozhodla věnovat, jsem si ho přece jen předtím přečetla. A moc se mi líbil.

Příběh z okupované Francie, šťastný i nešťastný, je o složitých rodinných vztazích, příběh, který se nevyhýbá ani tzv. kolaboraci zoufalých žen nucených k intimním stykům s nacisty jen aby přežily a ochránily své děti. Nevyhýbá se utrpení, mučení, koncentrákům ani pochodům smrti. Ale je i pln lásky, pochopení a naděje.

Doporučuji.

75 03.02.2021

Pohádky-nepohádky, občas pro menší děti i docela rizikové čtení, třeba takový na první pohled neškodný Paleček nebo František Nebojsa. Nebo broušení vražedné dýky na jazyku loupežníka, mluvící nebožtík zabalený do záclony či bezhlavý chlap, který má zájem o hru v karty...

Mám docela vtíravý dojem, že se Jan Werich ve Fimfáru pěkně vydováděl. A doslova nekřesťansky se otřel o naši socialistickou bývalost (dle vzoru současnost). Však koho by napadlo věnovat pohádku zasloužilému vrabci anebo nechat Honzu vyhrát Rallye Monte Carlo s šestsettrojkou?

Bavím se hodně výmysly páně Werichovými a nejvíce nejradši mám Lakomou Barku a samozřejmě Tři veterány...Mimochodem, v posledním vydání knihy najdete v ilustracích Terezy Bartůňkové zpodobněného i samotného autora Fimfára.

Knížku velmi doporučuji každému, kdo má rád naši mateřštinu a má smysl pro recesi.

94 27.01.2021

Po mnoha letech jsem se vrátila k útlé novele K.J Beneše, kterou napsal v padesátých letech minulého století. Tehdy bylo téma zavlečení mnoha českých dětí do nacistického Německa během okupace hodně žhavé a bolestné.

Příběh je atraktivní, dvacetiletá Heda je začínající úspěšná západoněmecká herečka, která se shodou náhod dostane na filmový festival do Karlových Varů, o nichž ani netuší, že jsou ve skutečnosti jejím rodným městem. A věci se dají do pohybu.

Příběhu se dá leccos vytknout, určitá propaganda se v něm skutečně objevuje (ale možná by bez ní K.J.Beneš knihu v té době vůbec nemohl vydat, kdo ví?), také jazyk je poplatný době vzniku novely, ale příběh je to krásný, bere za srdce a současné mladé generaci by možná mohl připadat jak z jiného světa...

39 27.01.2021

Dočetla jsem a přiznávám, že jsem trochu rozpačitá. Dva prolínající se příběhy a každý z nich úplně jiný.

Příběh vily na Sadové a jeho obyvatel v době okupace Ostravy je mimořádný. Plný tajemství, plný skromného a přitom životu nebezpečného hrdinství, jednoduše a prostě popsaný v deníku "obyčejného" hrdiny Johanna Proskeho. Napínavý a zajímavý, včetně odhalení toho, co bylo dál. Za tuhle část knihy bych klidně dala všech pět hvězdiček.

Ale co s šíleným současným příběhem nepravděpodobné Bo, který obsah knížky natáhl na skoro pět set stran? A k čemu byla ta bosenská linie, která tak nějak zůstala nedovysvětlená? Někdy jsem měla pocit, že jde spíše o komiksový příběh s Larou Croft po x letech...

A nakonec, jakožto rodilá Slezanka, musím na sto procent souhlasit s komentářem Metly, líp bych to nenapsala.

Richardu Sklářovi přeji vše dobré a jeho Vile na Sadové uděluji tři dobré hvězdičky.

56 23.01.2021

Ani tento díl série mne nezklamal. Je opět plný tajemství, která se zdají být už navždy pohřbena. A nejde jen o tajemství obyvatel vesnice Tornaby a zámku Bokelundu, i samotná Thea Lindová, hlavní hrdinka vyprávění, cosi skrývá. Do samotného konce příběhu není jasné, jak to všechno vlastně bylo...Vůbec mi nechyběla akčnost a oficiální vyšetřování, naopak, četbu jsem si docela užívala a Thee držela palce.

Pro mne napínavé, zajímavé, stejně tak, jako předchozí díly Ročních období. Doporučuji.

Je pozoruhodné, jak se švédská společnost (donedávna deklarovaná jako nerasistická a smířlivá) staví k Romům, které, alespoň podle výborného překladu, nazývá cikány.

61 15.01.2021

Tahle knížka na mě v knihovně čekala už docela dlouho, koupila jsem si ji hned jakmile vyšla a nějak jsem na ni pozapomněla. Úplně neprávem. Je to totiž skvělý psychologický román, o thrilleru nebo detektivce bych v tomto případě rozhodně nemluvila...

Elsa je podivuhodná žena, s mnoha schopnostmi, znalostmi a zkušenostmi. Co ona všechno ví a umí! A co se o ní a její rodině, synovi Martinovi a vnoučkovi Bastienovi, pomalu obnažuje před čtenářem!... Je jediná, která je přesvědčena o nekalostech odehrávajících se u sousedů. Nikdo jí nevěří a zdá se, že údajně týraný chlapec je jen Elsinou vidinou ...

Je to smutný příběh a určitě stojí zato si ho přečíst. Moc doporučuju.

"Spi, Bastienku, klidně spi. Babička Elsa nad tebou bdí..."

51 12.01.2021

Musím znovu poděkovat svým zde oblíbeným za tip na tuhle nenápadnou drobnou knížečku. Nemá ani dvě stě stránek, je napsaná tak prostě, že to už ani víc nejde a přesto mě úplně dostala.

Na první pohled nevzrušivý, docela krátký příběh jednoho negramotného patnáctiletého děvčete, Mary, které, jak se zdá, má v životě štěstí. Od nekonečné dřiny a bezcitného, obhroublého otce, který nikdy nejde pro ránu daleko, se náhle ocitne v úplně jiném prostředí. A čtenář věří, že se pro Mary všechno změní, vždyť je vlastně nadaná, naučí se rychle číst i psát, má kolem sebe lidi jiné vrstvy....

Konec příběhu přichází zčistajasna, nečekaně a neodvolatelně. Samozřejmě, dalo se to čekat, ale nic tomu, co se stane, nenasvědčovalo...

Příběh ve své prostotě je hluboký a nutí k zamyšlení o osudovosti toho, kam jsme se narodili a co nám bylo dáno do vínku. Doporučuji.

68 12.01.2021

Sonety mne dlouho míjely, až jsem drobnou knížečku náhodou objevila zastrčenou mezi mnoha jinými ...

34
Pročpak jsi sliboval krásný den bez oblaků,
proč jsi mne nechal jít bez pláště na cesty,
když mne pak překvapil čas plný nízkých mraků,
ve kterých ses mi skryl jak v dýmu také ty?
Abys teď setřel déšť z mé rozpraskané tváře,
nestačí, jestliže zasvitneš z oblaků:
kdopak by chválil lék, kdo by stál o lékaře,
jenž ránu zacelí a nechá plno švů?
Ani tvůj osud mou strast nezmírní - marná snaha:
i když ty lituješ, já nesu její tíž;
zármutek toho, kdo ublížil, nepomáhá
tomu, kdo musí nést tu křivdu jako kříž.
Ale ty slzy, ach, ty perly lásky tvé,
ty slzy bohaté vykoupí všechno zlé

Příjemné pozastavení v podivné době a oddech od jiné literatury...doporučuji.

57 10.01.2021

Pořídila jsem vnukům krásné vydání Petiškových starých řeckých pověstí s moc hezkými ilustracemi Václava Fialy. Prolistovala jsem je a zjistila, že už jsem z nich spoustu věcí zapomněla....

Knížka je sice určená pro děti, ale vsadím se, že dneska většina dospělých o Prométheovi, Orfeovi, Tantalovi ani dalších starořeckých bozích a vládcích a jejich příbězích vlastně vůbec nic neví. A přitom osobně považuji alespoň jakousi znalost starověkých dějin a s nimi spojených božstev za součást obecné vzdělanosti. Takže k oprášení kdysi nabytých znalostí anebo k základní orientaci není tahle knížka vůbec špatná. Navíc obsahuje mapku starověkého Řecka a na konci rejstřík základních pojmů.

Mně se moc líbí a doporučuji.

P.S. Ví snad někdo, kdo byla Nioba, kde se nachází tartar anebo za co vlastně trpěl Tantalos?

91 07.01.2021