Onlineddkk

Příspěvky

DítěDítěFiona Barton

Pro mne výborná četba, stejně jako Vdova. Příběh, opět vyprávěný několika osobami, je napínavý až do samotného konce a přiznávám, že řešení celého komplikovaného případu mě docela překvapilo.

Kate Waters je sympatická novinářka, která dosud neztratila empatii. Je chytrá, schopná a komunikativní. Líbí se mi.

Dávám pět hvězdiček, protože mě to fakt bavilo, a doporučuji.

včera


Prsten BorgiůPrsten BorgiůVladimír Neff

Pokračování skvělých dobrodružství Petra z Kukaně je snad ještě napínavější než byl první díl. Jeho osud si s ním zahrává, on však dokáže díky své neohroženosti, inteligenci ba i vzdělání (kolik jen jazyků ovládá slovem i písmem!), i své čestnosti a pravdomluvnosti všechno překonat. Hrdina jak se patří! Navíc - jeho otčinou jsou Čechy...

Je to neskutečná rozkoš číst, ba i poslouchat - tu skvostnou Neffovu češtinu, rozmanitou, plnou nádherných málo už slýchaných slov i slovosledu, s krásnými přechodníky , přirovnáními i s vtipným a lehce ironickým nadhledem. Čiročiré potěšení.

Doporučuji.

předevčírem


ÚtočištěÚtočištěJérôme Loubry

Skvělé! Do úplně nejposlednější chvíle není nic jisté. Několikrát během čtení si říkáte "aha, tak takhle!" a ono je to stejně všechno jinak. A konec? Nejlepší ze všeho.

Jérôme Loubry se tak u mne zařadil hned za mého oblíbeného Bussiho (shodou okolností žijícího v normandském Rouenu, tedy v té části Francie, odkud pochází i Loubry a kam Loubry umístil děj své knihy...)

Bylo to napínavé, spletité i plné emocí. Doporučuji.

11. října


Eichmann: Architekt holocaustuEichmann: Architekt holocaustuRoman Cílek

Roman Cílek má opravdu nastudováno. Knížka o Eichmannovi (četla jsem druhé doplněné vydání) se četla jako detektivka. Cílek v ní popisuje vlastně kompletní Eichmannův životopis včetně soudobých výsledků zkoumání jeho psychiatrického profilu: průměrně inteligentní člověk, kterému byla svěřena neuvěřitelná moc na miliony. Člověk, který odeslal do vyhlazovacích táborů smrti statisíce židovských mužů, žen i dětí včetně kojenců. Člověk, který - podle vlastního mínění - jen vykonával rozkazy podle svého nejlepšího vědomí a zřejmě i pochybného svědomí. Nic s ním nehnulo, nacistické řešení tzv. židovské otázky bylo nezbytné a on se toho jen ujal...

I když je celá řada skutečností, které Cílek popisuje, obecně víceméně známých, v knížce je spousta informací, které jsem nevěděla. Netušila jsem nic o jednání s představiteli židovských organizací v Maďarsku, jimž Eichmann a spol. nabízeli výměnu milionů Židů za deset tisíc náklaďáků, které Němci chtěli použít na východní frontě. Dověděla jsem se také, že Eichmannova rodina prakticky až do konce války bydlela v luxusní vile v Praze na Ořechovce (protože se tam paní Eichmannové prostě líbilo - bodejť by ne!). A také o celé řadě nechutných detailů z fungování vyhlazovací mašinérie i o poválečném zákulisí.

SPOILER ( i když jde o obecně známá fakta).
Konec byl vlastně vůbec nejnapínavější - útěk do Argentiny a patnáct let života celé rodiny v poměrně skromných podmínkách. Konečně v roce 1960 Eichmannův únos za bílého dne a poté složitý soud v Jeruzalémě.

Místy se člověku obrací žaludek nad bezcitností a cynismem nacistických zrůd i nad jejich pocitem nadřazenosti. Nad genocidou, které nemá obdoby. I nad poválečnou politikou některých vlád, které umožnily útěk a život stovek nacistů hlavně v jižní Americe, USA i jinde.

Četla jsem jako e-book. Bohužel, Epocha si nedala žádnou práci s korekturami. Text se hemží spoustou chyb, překlepů i vynechaných slov. A to si Roman Cílek nezaslouží. Dávám za čtyři a doporučuji.

09. října


VyvoleníVyvoleníChaim Potok

Moc zajímavá knížka, která mě donutila doplnit si informace týkající se nejen judaismu, ale i historických okolností týkajících se vzniku státu Izrael.

Samotný příběh vypovídá o vnitřních rozporech v židovských komunitách vyznávajících různé směry této víry a zachovávaných po staletí díky nastavenému systému. Je to zvláštní v 21. století, ale dodržování striktních tradic je zřejmě pro mnohé nevyhnutelné. Na druhé straně je tu vidět snaha především mladé generace vymanit se ze svazujících přísných pravidel a žít život moderněji a otevřeněji...

Vyvolení jsou krásným (pomalým) příběhem přátelství svou mladých hochů a vztahů otců a synů . Doporučuji.

07. října


Královny nemají nohyKrálovny nemají nohyVladimír Neff

Výtečné! Vladimír Neff byl skvělý vypravěč. Zasvěcený v historii, dokonalý znalec rodného jazyka, se schopností spřádat krásné, vtipné, poutavé i napínavé příběhy plné hlubokých myšlenek, sepsaných nevídanou češtinou.

Je čirou radostí číst příběhy Petra Kukaně z Kukaně, napsané s láskou a humorem i nadhledem. Vladimír Neff s laskavostí sobě vlastní vkládá do úst svého duchaplného hrdiny (takto vystudovaného rétora!) dodnes platné myšlenky. Za všechny alespoň ty, jimiž doslova vytřel zrak vévodovi a vévodkyni ze Stramby:

"...Nemáme pro zázrak žádné pojmenování. A to je to nejšílenější, co se může lidskému tvoru přihodit. Člověk je zvyklý všechno označit jménem. A když něco, s čím se setkal, nemůže jménem označit, nezbývá mu než padnout před tím na kolena a kořit se v zbožné hrůze a vědomí vlastní nedostatečnosti..."

"Věru mezi vírou a nevírou není zásadní a nesmiřitelný rozpor, stejně jako není zásadní a nesmiřitelný rozpor mezi životem a smrtí. Neboť, jak známo, život je umírání a podmínkou života je smrt...Rozpor je mezi účastí a neúčastí. Mezi zájmem a netečností, mezi živou myšlenkou a mrtvou formulí, mezi věděním a hlupstvím. Ale není rozporu mezi nocí a dnem, mezi slovem přitakání a odmítnutí..."

Velmi doporučuji.

07. října


Prokletý krajProkletý krajMichaela Klevisová

Bylo to spletité, občas maličko komplikované, ale bylo to dobré. Michaela Klevisová znovu ukázala, jak skvěle umí vnímat a hlavně popsat prostředí, v nichž se její příběhy odehrávají. Pošumavskou ves s osamělými staveními i s opuštěnými polorozpadlými usedlostmi v podzimní přírodě tak jsou jako na dlani...

Tentokrát s velkým pochopením a empatií zabrousila do rodinných historií a vztahů ve složitém prostředí vesnice s obyvateli několika odlišných národností. A ukázala, jak málo toho víme o dějinách vlastní rodiny, jak málo nám záleží na vlastních kořenech. A jak jsou důležité...

Moc se mi to líbilo, i když jsem se občas trochu ztrácela ve složitých vztahových propletencích. Dávám plný počet a doporučuji.

05. října


Kouzlo krajiny krásných koníKouzlo krajiny krásných koníZdeněk Novák

Tohle je opravdu nádherná publikace o chloubě našeho chovatelství, o snad nejstarším velkém hřebčínu na světě, o hřebčínu v Kladrubech nad Labem. O světovém unikátu - o starokladrubském koni, který je od roku 1995 českou národní kulturní památkou. Národní hřebčín Kladruby nad Labem se v roce 2019 zaslouženě zařadil na Seznam světového dědictví UNESCO, a to také díky úžasné krajině Kladrubské Polabí...

Kniha obsahuje opravdu krásné fotografie Jiřího Podrazila a také zasvěcený text odborníka na krajinu i památky, Ing. Zdeňka Nováka.

Doporučuji nejen knihu, ale také návštěvu kladrubského hřebčína, který je jedním slovem skvostný, stejně tak jako krajina, která ho obklopuje.

04. října


Hravé úkoly pro šikovné dětiHravé úkoly pro šikovné děti neznámý, neuveden

Všechno, co popisuje anotace, v tomhle zábavném bloku opravdu je. Navíc je trhací, takže sice vlastně na jedno použití, ale zato se dá využít pro zábavu vícero dětí najednou. Používáme ho zatím průběžně, protože jsme ještě nestihli všechny listy s úkoly a hrami využít. Navíc je to blok velmi skladný a lehoučký, takže se dá přihodit do batůžku i s pastelkami a kdykoli a kdekoli vytáhnout na světlo boží a dítka zabavit. Třeba při čekání na oběd v restauraci. Nebo v autě.

Užitečná věcička, kterou jsme koupili za pár kaček v KK. Doporučuji.

04. října


Žárlivost a jiné povídkyŽárlivost a jiné povídkyJo Nesbø

Výborné, dobře vypointované povídky, jejichž společným tématem jsou lidské emoce, především žárlivost v různé podobě. Příběhy, na nichž je dobře poznat, že je psal zkušený autor thrillerů. Jsou různorodé, odehrávají se na různých místech a v různých situacích. Všechny jsou vtipné, napínavé a zábavné.

A ano, nevěra se nevyplácí a jak se říká, dráždit hada bosou nohou je vždycky riskantní.

Doporučuji. Nesbo je prostě skvělý vypravěč.

03. října


Jeden den Ivana DěnisovičeJeden den Ivana DěnisovičeAlexandr Isajevič Solženicyn

Sovětské pracovní tábory byly fakt hnusárna. Musel je vymyslet pomatený psychopatický mozek, jemuž na nějakém tom lidském životě moc nesešlo. Zcela podle hesla " один человек неважно, нас много" (na jednom člověku nesejde, nás je mnoho). A k tomu všudypřítomný stihomam, možnost vyřídit si s jinými vlastní účty, využít situace...

Dneska už o tom, co byly gulagy a co se v tehdejším SSSR skutečně dělo, víme hodně, Jeden den Ivana Děnisoviče dobře zapadá do mozaiky podobných děl. Jenže Solženicyn byl první, kdo se odvážil o tom všem napsat a nést vlastní kůži na trh. Bylo to nepředstavitelné a šokující. A i proto stojí zato si jeho knížky přečíst.

Doporučuju.

01. října


Šachová novelaŠachová novelaStefan Zweig

K téhle útlé novelce mě přivedla jiná knížka - zmiňuje ji Jo Nesbo ve sbírce povídek Žárlivost. Nedalo mi to a díky skvělým komentářům jsem si Šachovou novelu musela taky přečíst. A dávám zapravdu svým oblíbeným - je to skvost.

Vůbec to vlastně není o šachu. Je to úžasná psychologická studie lidského myšlení, vystaveného - čemu vlastně? - ničemu. Je to o skutečných duševních útrapách člověka, který je cíleně izolovaný od zbytku světa, od jakékoli činnosti a jakékoli duševní potravy. Je to o touze zaměstnat mozek, čímkoli, jen aby nebyl vystaven zničující nicotě. To, že se hlavní hrdina dostane k příručce šachových partií, je jen náhoda. A i když šachy nejsou zrovna jeho parketou, dokáže jedinou možnost jak zaměstnat mysl, využít do poslední mrtě. A poté se dostane do téměř schizofrenní situace - je vůbec možné hrát šachy sám se sebou? Být bílý a černý současně? A jak se taková těžko představitelná zkušenost projeví v jeho dalším životě?

Šachová novela není pro šachisty o šachu. Je to mnohem hlubší sonda do myšlení inteligentního člověka v krajní situaci.

Doporučuji.

01. října


Postav si vlastní dinosauří muzeumPostav si vlastní dinosauří muzeumJenny Jacoby

Všeobecná oblíbenost dinosaurů u našich hošíků a jejich kámošů nás přivedla k bezvadné knížce. Nejen že je plna zajímavostí o různých ...saurech, ale navíc obsahuje "bednu plnou kostí", z které si můžeš vylamovat vybrané součástky dinousauřích koster a ty pak na správných místech svého muzea sestavovat a doplňovat. Náš nejvíce nejoblíbenější pravěký dravec - samozřejmě Tyranosaurus Rex (něžně dětmi zván Tý-áR) je samozřejmě obsažen také, rovnou na celé dvoustraně. A k tomu všemu ještě řada fosilních doplňků - hádejte, který vyvolal největší obdiv a všeobecné veselí? No přece zkamenělý dinosauří exkrement!

Je to bezva zábava pro děti od 5 let ( a samozřejmě pro jejich příslušné dospěláky).

Doporučuji.

01. října


Nebezpečná hraNebezpečná hraCamilla Läckberg

Tak tohle se mi líbilo. Příběh by klidně snesl delší a hlubší zpracování, ale i v této podobě stojí zato. Kdyby nebyl tak tragický, napsala bych, že je zábavný, ale to se asi opravdu moc nehodí...

Dvě dvojice nešťastných teenagerů, kterým zdánlivě nic nechybí. Kromě lásky a péče vlastních rodičů. A kteří skrývají svá vlastní tajemství...

Doporučuji.

28. září


Poslední větaPoslední větaLisa Genova

Jsou věci v životě, na které se nikdo nemůže předem připravit. Nemoci, jakou je ALS, patří mezi ně. Nikdo z nás si ani na okamžik není ochoten připustit, že by ho něco tak strašného mohlo potkat. A pokud o ALS nic neví, tím větší hrůza, deprese a bezmoc se ho postupně zmocňuje. Nikdo zatím neví, jak a proč vzniká, jak si vybírá své oběti, nikdo dosud nemá tu moc ALS porazit...

Příběh pětačtyřicetiletého úspěšného klavíristy a jeho rodiny je neuvěřitelně silný. Autorka krok za krokem odhaluje nejen postupující projevy nemoci. Vůbec si nebere servítky a syrově ukazuje všechno, co nemocného a jeho pečovatele provází, a to především bezmoc a jistotu, že není jiné cesty, než se smířit s příšerným koncem, protože nic jiného než smíření a také odpuštění nezbývá...

Lisa Genova odhaluje také vše, co je ve vztazích bývalých manželů skryto. Jak osamělý může být i úspěšný člověk, kterému zdánlivě nic nechybí. Jaké kořeny může mít arogantní a bezohledné chování. A jak strašné je zjištění, že se ve chvíli nouze nejvyšší třeba nenajde nikdo, kdo by byl ochoten pomoci...

Je to výborný román, k němuž Lisa Genova načerpala obrovské množství informací přímo u zdroje - u lidí, kteří trpěli ALS, u jejich pečovatelů, lékařů i rodinných příslušníků. Je to příběh, který se klidně může komukoli a kdykoli stát. A i proto stojí určitě za přečtení.

Doporučuji.

28. září


Muž bez tvářeMuž bez tvářePeter May

Peter May v poslední době už podruhé lovil v šuplíku. Po Karanténě ani Muž bez tváře však bohužel nedosahuje kvalit předchozích knih, třeba série Enzo a už vůbec ne Ostrova Entry nebo skvělé trilogie z ostrova Lewis...

Muž bez tváře je zdlouhavý, místy nudný a z mého pohledu docela slabý příběh. Klouže po povrchu a ani slibná linie s autistickou dívenkou se vlastně nijak nevyvíjí. Pro mne opět nepřesvědčivé a i když mám v knihovně všechny zatím u nás vydané knihy PM, příště si určitě počkám, než si další koupím.

25. září


Vesmír: 60 úžasně zajímavých skutečnostíVesmír: 60 úžasně zajímavých skutečností neznámý, neuveden

Tohle je další z knížek pro děti od tří let ze série 60 úžasně zajímavých skutečností. A je zajímavá. Má hezké jednoduché obrázky s okénky, v nichž je spousta zajímavých informací (některé jsem ani já vůbec netušila!) rozdělených do kategorií Kdy? Co? Kde? Jak a kolik? Proč? Pravda nebo lež? A tohle víš? Právě jsme dokoukali výborný film o Apollu 11 První člověk, a tak se nám to hezky hodí.

Doporučuji.

P.S. Víte, kde se na Zemi vzalo zlato a platina? A jak je to s plenkami pro kosmonauty? A jakou vlastně barvu má Slunce?

24. září


Rosemary a její synRosemary a její synIra Levin

Pokračování příběhu Rosemary a jejího syna Andyho po třiceti letech ve mně vyvolává rozpaky. Je to prostě jiné. Ďábel si přichází na své, což jsem ovšem spolu s mámou Rosemary nechtěla moc připustit. O to překvapivější (a drastičtější) byl konec příběhu. A což teprve úplný konec a definitivní rozuzlení! Já přesto zklamaná nejsem. Příběh neustále, i když po Levinovsku pozvolna, gradoval a zápletka byla čím dál zajímavější...

Na knize je ovšem vidět, že ji Ira Levin psal už ve svém pokročilejším věku, kdy už možná občas ztrácel pozornost. Například v knize Rosemary má děťátko se dvojice stěhuje do bytu v budově Bramford, zatímco v pokračování se mluví o Dakotě. Taky tak nějak vyšuměl náznak incestu, který Levin rozehrává, ale už se k němu nevrací. ..

Nicméně to nebylo špatné, i když na "děťátko" druhá část nemá.

14. září


Rosemary má děťátkoRosemary má děťátkoIra Levin

Ani já nejsem příznivkyní hororů, vyjma ovšem takových, jakým je třeba Kingova Misery anebo právě doposlouchaná Rosemary od Iry Levina. Podotýkám, že film Romana Polanského jsem viděla a nijak mi to neubralo ze zážitku z knihy...

Nenápadný děj, podezřelé dění pozvolna se rozvíjející kolem manželů Rosemary a Guye, zlověstní sousedé a tragické osudy některých jejich přátel, zvláštní průběh těhotenství a konečně dítě...Horor z příběhu činí to tušení zla, které ve čtenáři narůstá, to skoro civilní napětí, které se pomalu šíří stránku za stránkou. Už skoro víte, jak to všechno dopadne a stejně se bojíte, aby nebylo ještě hůř...

Výborný Levinův horor a protože jsem nikdy nečetla pokračování Rosina příběhu, tentorkát si ho nenechám ujít. A doporučuji.

14. září


Český rájČeský rájJaroslav Rudiš

Tak jo, denně tři plzně, nikdy to nepřelakovat a stále řádně pružit! To jsou nejpodstatnější životní moudra saunovací partičky. Obyčejní chlapi a sonda do jejich duší (mají-li jaké...). Zasvěcené úvahy o ženách i o jejich docela obyčejných životech...

Vůbec to nebylo špatné a docela jsem se pobavila. Poslouchala jsem jako audioknihu ve skvělém podání Petra Čtvrtníčka, který to mužské plkání pozvedl na vyšší level.

13. září


Nejmenuji se MiriamNejmenuji se MiriamMajgull Axelsson

Příběh Maliky - Miriam je mimořádný. Jen málokterá kniha o holokaustu se mne tolik dotkla jako právě tato...

Babička vypráví vnučce o svém více než půl století starém tajemství, o tom, kdo vlastně je a kým se díky náhodě stala. A díky kterému přežila nevyslovitelné hrůzy, na které ona sama ani nechce vzpomínat. A které jí také umožnilo prožít důstojný život...Je to příběh, který je přes veškerou svou nepochopitelnost, uvěřitelný, je to příběh, který odhaluje méně známou hrůznou genocidu Romů...

Přesto, že jsem o nacistických koncentrácích už leccos přečetla, netušila jsem nic o pokusech s nemocí noma na podvyživených romských dětech. Nevěděla jsem nic o protiromské švédské politice padesátých let. A přiznám se, že jsem skoro nic nevěděla ani o podmínkách v Ravesnbr"ucku...

Tak jako klokan.1905 mohu jen shrnout: čtěte, tady jsou slova zbytečná.

13. září


Nevítaný hostNevítaný hostShari Lapena

Asi to není úplně špatné, ale, bohužel, inspirace Agáthou Christie je jednoznačná. Nemám ráda podobné pokusy, navíc s vyústěním, které se moc nepovedlo. Kdo je skutečným vrahem bylo docela dobře odhadnutelné, motivy zločinu trochu kulhaly. Tak trochu z nouze ctnost.
Co jsem ocenila, byl úplný závěr - dokonce jsem se musela zasmát: To ti patří!

04. září


Sněžná slepotaSněžná slepotaRagnar Jónasson

Díky knize jsem se dověděla zase něco víc o Islandu, o místních tunelech, počasí...Ale příběh sám mě moc nezaujal, chybělo mi napětí, ztrácela jsem se v ději i postavách a dočetla jsem jen s vypětím všech sil.

U mně tentokrát jen za dva.

04. září


Mise AfghánistánMise AfghánistánTomáš Šebek

Tak takhle to vypadá v nemocnici v bojových podmínkách, kde denně hrozí smrtelné nebezpečí. Kde se lékaři musejí rozhodovat okamžitě, kde není čas na konzultace a kde jde často o vteřiny. Nepředstavitelné situace, s nimiž se lékaři potýkají často sami, protože prostě nikdo další není k dispozici...

Chce to spoustu odvahy, obětavosti i schopnosti improvizovat, taky asi i značnou dávku odolnosti a - v tom nejlepším slova smyslu - jisté otrlosti. To, čeho jsou lékaři bez hranic denně svědky, by většina z nás těžko zvládala. A nejde jen o dospělé oběti, nejhorší ze všeho je to, že často na příšernou místní situaci doplácejí ti nejmenší...

Poučná kniha, kterou je dobré si přečíst. Kdo ví, co vše se ještě právě v Afghánistánu odehraje...

Doporučuji.

04. září


Strašidýlko StrášaStrašidýlko StrášaAlena Mornštajnová

Mrňavý strašpytel Stráša, vlastně Bubu, je naším dalším oblíbencem. Je tak roztomilý a naivní, že si ho oba vnoučci hned zamilovali. A nejen Strášu. Taky jeho kamarády - Helenku a Matěje i Luisu (kampak se nám zatoulala?) a Slávka. Moc se jim líbily hezké ilustrace Galiny Miklínové.

Je to povedená knížka pro menší děti s hezkým a napínavým příběhem, kterou mohu jen doporučit.

04. září


Jen aby, řekla moje ženaJen aby, řekla moje ženaMichael Třeštík

Zpříjemnila jsem si den. Glosy, ba i kratičké příběhy z FB páně Třeštíkově, jsou vtipné, lehce ironické, vesměs optimistické a nejvíce ze všeho zábavné. Moc se mi líbí, jak se Michael Třeštík dokáže na svět dívat s nadhledem a suchým humorem, a hlavně jak si dokáže dělat legraci i sám ze sebe. To vážně každý nedokáže:

-Vždycky je mi divné, když dostanu skvělý, opravdu výborný nápad, a on mi pak dává výhradně naprosto debilní výsledky.

-Včera si na nás Ela po dlouhé době udělala čas. Hodně času. Až jsem začal uvažovat o zařazení do programu ochrany utajovaného dědy.

-Vždycky mě potěší, když někdo, kdo je několik hodin denně na Fejsbuku, řekne, že nemá čas číst knížky.

Hm, možná ten Fejsbuk kvůli panu Třeštíkovi vezmu na milost...

Doporučuji.

27. srpna


Máslem dolůMáslem dolůPetr Šabach

Tak tohle je moc příjemné čtení. Takové normální, naše, české, vtipné a veselé, někdy smutné. U některých příběhů s Evženem i s Arnoštovými rodinnými příslušníky jsem se musela smát, u jiných zamyslet. Šabach byl prostě skvělý vyprávěč.

- Bacha, vykřikne najednou Evžen, hází přes mou hlavu v záklonu bundu a zároveň se mne snaží stáhnout znovu dolů. Chabě protestuju, ale pak se sesunu zpátky na podlahu. Škvírou v kabátě pozoruju, jak do kupé vchází průvodčí a že by prosil jízdenku. Zkusmo trochu zaštěkám. Jen tak, co to s ním udělá.
- Cestujete se psem?, ptá se průvodčí Evžena.
- Se psem Kazanem, hlásí Evžen.
- Má košík?
- Samozřejmě!
- Hezkej pes, konstatuje průvodčí.
- Čistokrevnej, chlubí se Evžen.
- A má pěkný boty! loučí se s námi oběma uznale průvodčí...

Doporučuju.

26. srpna


Levá strana světaLevá strana světaLisa Genova

"...A je tu Bob.
- Vidíš mě?, ptá se.
Vidím vězení, okno, židli pro návštěvy a televizor.
- Ne, odpovím.
- Otoč hlavu.
Otočím ji. Vidím vězení.
- Ne, na druhou stranu.
- Žádná druhá strana neexistuje."
- Ale ano. Otoč hlavu doleva. Stojím tady.
Zavřu oči a představím si, jak stojí...Otevřu oči a otočím hlavu. Vidím vězení.
- Nejde to.
- Ale jde. Je to jednoduché.
- Není.
- Nechápu, proč prostě nemůžeš otočit hlavu.
- Vždyť jsem ji otočila.
- Doleva.
- Žádné vlevo neexistuje.

Thalamický syndrom opomíjení je porucha, o které málokdo ví. A právě touto poruchou trpí hlavní hrdinka knihy Levá strana světa Sára. Až do onoho osudového okamžiku, kdy se pro ni všechno změnilo, si zakládá na své dokonalosti a schopnostech. Sama o sobě prohlašuje, že je "perfekcionistka typu A", která, podle vlastního mínění, bezchybně zvládá náročnou práci i svou rodinu - tři malé děti a manžela Boba. Ani na vteřinu ji nenapadne, že žije život plný stresu, napětí, nedostatku času, že osmnáct hodin práce denně není úplně to pravé. Až do chvíle, kdy se její tělo i mysl vzbouří...

Lisa Genova dokázala na napínavém příběhu Sáry dokonale popsat, co vše syndrom opomíjení vlastně znamená. Čeho všeho se postižený člověk musí (nebo taky nemusí) vzdát. Je to tklivý příběh ženy, která v nejlepších letech musela úplně přehodnotit svůj život. Která dokázala najít cestu ke své matce (a tím si ode mne zasloužila velké uznání). A také k novému životu.

Výborný příběh, díky kterému jsem se zase dověděla něco nového. Možná bych dala i pět hvězdiček, ale kvůli tomu typicky americkému konci jako z béčkových filmů dávám nakonec čtyři. Ale doporučuji.

26. srpna


Policejní křeček a zámecký zlodějPolicejní křeček a zámecký zlodějDaniela Krolupperová

Po úspěchu 1. dílu policejního křečka Bruna jsme zakoupili i díl druhý, v němž se Bruno opět pochlapil - pomohl dopadnout rafinované zámecké lupiče, kterým se zachtělo cenných šperků! Napínavé a dobrodružné čtení se zase osvědčilo. Bruno je u nás ten nejvíce nejdobřejší policista na celém světě!

25. srpna


Farářův konecFarářův konecJosef Škvorecký

Nejdřív jsem viděla film, pak jsem objevila jeho literární předlohu. Kapánek se liší, ale ne moc. Film má výhodu v tom, že Schorm do něj obsadil samé hvězdy československé kinematografie 60.let v čele s Vlastimilem Brodským. Samozřejmě jsem si je při četbě knihy stejně k jednotlivým osobám dosazovala...

Příběh je kratičký, trochu banální, mnohdy komický a občas smutný. Ovšem Škvorecký to se svými postavami vždycky uměl. Vkládá jim do úst neuvěřitelné perly a vytváří tak lidi z masa a kostí. A člověk si vzpomene na tu hroznou dobu 50. let kupodivu s ironickým úsměvem:

-Někdo možná řekne: k čemu je nám taková stříkačka. Pravda, u nás jsme s požáry skoncovali. Dodržujem všechna protipožární opatření, takže nějaká vzpoura živlů je vyloučena. Ale já vám řeknu jedno: ta stříkačka je tu proto, kdyby někoho napadlo nějaký požár založit, aby ho varovala. Lidé se mají mít rádi, a jeho počínání by bylo marné. U nás už nikdy žádný požár nebude! Záštitou toho je nám na věčné časy tato stříkačka! -
Opět rozmáchlé gesto - a v té chvíli samozřejmě odkudsi zazní zoufalé:
- Hoří! -

A ještě jedna milá zajímavost. Postavu nevěsty Anny psal Škvorecký pro svou ženu Zdenu Salivarovou. Ovšem co této noblesní dámě tehdy vložil do úst, to je s podivem:

...A vtom do sadu vtrhne Anna - co vidí (svého novomanžela sápajícího se po místní héteře Majce), promění ji v lítici. Vrhne se po Majce, vyrve ji z Toníkova objetí a obě se pustí do křížku. Tak, jak to dívky dělají. Hlasitě se párá plátno blůz, vlasy bez sponek divoce víří v klubku nohou a rukou.
- Ty děvko! Ty kurvo votahaná! Necháš mýho muže! -

Moc hezká knížečka (i film). Doporučuji k přečtení i ke shlédnutí.

20. srpna


1 ...