Vila na Sadové

Už jsem si myslela, že to při té tloušťce knihy a hustotě písma nikdy nedočtu.
Moc mě to bavilo, bylo to syrové a přirozeně psané- jakože si dva dny necisti zuby, nebo má nečisté gaťky (to jsou věci, o kterých se autoři moc nezmiňují, přitom z logiky věci při postupu děje je to realita).
Líbilo se mi prolínání minulosti a současnosti. Bo mi byla velmi sympatická, i Říďa. Urcite se příležitostně pustím do dalších dílů.

Richard Sklář spája historickú fikciu, detektívne napätie a moderný thriller. Mnoho autorov používa dve časové línie ako efektnú kulisu, ale Sklář ich necháva preplietať tak, že čitateľ cíti, ako prítomnosť dýcha minulosťou. A v tejto knihe je skutočný mix historickej fikcie, detektívneho napätia a thrilleru okorenený drsnejším svetom bývalých tajných agentov. Ideálne pre teba, ak miluješ thriller s nádychom mystiky a dejové vrstvenie.
Historická časť je pomalá, hutná, nasiaknutá dusnou atmosférou Protektorátu, moderná linka s Bo naopak ostrá, akčná a písaná v prítomnom čase –je to ako sledovať adrenalínový film. A tento kontrast funguje – po tichom tieni roku 1941 príde facka súčasného nebezpečenstva. Vila na Sadovej tak nie je len dom, ale živý archív ľudských rozhodnutí, zrady, odvahy a tieňov minulosti, ktoré si nájdu cestu aj po desaťročiach.
Bo je síce až príliš „superžena“ – krásna, drsná, inteligentná, prešibaná, s minulosťou tajnej agentky a navyše realitná maklérka, ktorá rieši kupcov so zbraňami. Bond girl na realitnom trhu. A aj napriek týmto schopnostiam jej hlavou neraz preletí: „V tuto chvíli přestává jít do tuhého a začíná jít do řídkého.“ Nie vždy je všetko uveriteľné, ale sledovať spravodlivosť „made in Bo“ v akcii je číre potešenie. Bo je ako ostravský šváb – dupú, strieľajú po nej a ona: „Když nad tím tak zapřemýšlím, nevidět tu spoušť na mém těle by mohl snad jen zanícený vyznavač metylových drinků.“
Veľmi ma bavil tento humor – drsný, trefný, sarkastický, s ostravským nárečím ako korením. Je verné, nenásilné a odľahčí napätie tak, že po temných historických pasážach máš pocit, že si zrazu v krčme pri ostravskom stole.
Vila na Sadové je ako trojchodové menu: predjedlo – historická dráma plná morálnych dilem, hlavný chod – moderný thriller s dávkou adrenalínu, dezert – korenisté dialógy s ostravskou príchuťou. Nie vždy sa chute dokonale zmiešajú, ale práve táto rôznorodosť robí príbeh zapamätateľným.

Nachala jsem si knihu pár dní odležet, než napíšu komentář... A tohle mi vyšlo:
1) Historická linka 1.tajemníka ostravského magistrátu Johanna Proskeho a jeho dcery Stelly, kteří bydlí ve vile po židovském příteli Klausovi, kterého spolu s celou rodinou ukrývají v tajné místnosti ve sklepě je skvělá, výborně napsaná, uvěřitelná, mrazivá..... Zaslouží plných 5*.
2) Linka realitní makléřky Bo, která opravdu v každé kapitole potřebuje čurat (je velkým kontrastem proti ostatním detektivům, kteří zřejmě nečurají / nejí a nespí nikdy :-) :-) ), je psána svižně, v přítomném čase, že se ke konci ani člověk nedokáže nadechnout.

Tady bych měla pár poznámek k uvěřitelnosti, kdy (sice namakaná, ale přesto) 50kg vážící Bo zvládne vyřídit spoustu mafiánů a ještě zvládne zachránit malého vnoučka.. :-) :-) Well, je to asi v pohodě v rámci žánru.

Bavilo mě to (i když historická linka jaksi víc) a postavu Bo i Řídi jsem si celkem oblíbila. Uvidíme, jestli sáhnu po dalším dílu.

Ukázka:
Zápis v deníku 10. 8. 1943
(...) Učiniv pokus a zaměniv Čapka za Bezruče, dosáhl jsem pouze toho, že Mařka neklidná a Josefínka plakala. Není dobrá Maryčka Magdonova pro naše dítě ni zvířenu. Doktor Galén pak v Bílé nemoci spolehlivě uklidnil jak děvče, tak psa. Možná Bezruč klade slova jinak než lahodí jemnému sluchu mládí.

Dvě dějové linky byly super, čekala jsem, kdy se tyto příběhy propojí a jak.. Co jsem nečekala, že současná dějová linka bude takový masakr.. a co mě asi nejvíc překvapilo, byla hlavní hrdinka Bo, nejučůranější knižní postava, jakou jsem poznala, navíc jaksi skřížená s Brutální Nikitou.. ostravština mi až tak nevadila, krom jediného... Mi, věty takhle začínající mi vážně lezly na nervy..
Jinak ale příběh se mi hodně líbil a jsem ráda, že jsem si knihu přečetla.

Za mě mohu říct - skvěle napsaná kniha. Velmi čtivě. Ti ,kteří znají Ostravu a okolí mají velký bonus, kdy lépe vidí, kde se děj odehrává. Tím mě kniha ještě více dostávala. Určitě sáhnu po pokračování. Moc díky autorovi.

Detektivka po "česku"

Když jsem četla recenze na tuhle knihu, trochu jsem se bála. Ale jako bývalá holka z Ostravy jsem ji prostě musela přečíst. A byla jsem nadšená. Jasně, Bo je takový Nick Slotter v sukni a člověk musel hodně slevit, ale to ostatní, to bylo super. Prolínání historie a současnosti formou zápisků, možnost se podívat na mapu, přivřít oči a zasnít se a být skoro při tom...
No a nakonec jsme si udělali výlet a ona tam fakt ta vila je . Akorát už asi nebude tak hezky strašidelná, protože ji začali rekonstruovat....

Neznám Ostravu, končím u "Baník pi..." ale líbil se mi výlet, který jsem díky knize podnikla. Dokonce i s návštěvou muzea věnujícího se válečné historii města a galerie. Stejně jako byly válečné pasáže realistické a mně se svíraly vnitřnosti obavou o rodinu, jejich podnájemníky a psy, tak byly současné pasáže přitažené za vlasy a mně se svíralo všechno obavou o Bo a její nejbližší. Moc se mi líbila hlavní hrdinka a její životní příběh trochu ve stylu Brutální Nikity, super. A běželo to samo. Jen někdy se mohla najíst a vyspat, pak bych trochu snadněji uvěřila, že tahle Bo je z masa a kostí. Povedené, už mám v ruce další díl...

Knize se rozhodne nedá upřít ctivost a napinavost. Po pomalejším začátku jsem se nemohla od knihy odtrhnout a vědět, jak vše dopadlo. Take střídání dvou dejovych linek a jejich závěrečné propojení je skvělé. Souhlasím však s autorovou učitelkou češtiny, ze tě fantazie je az příliš moc a dej je v něčem až přehnaný a nereálný. Ve skutečnosti by Bo musela být superhrdina, aby to vše přežila. Za toto tedy strhavam jednu hvezdicku.

Pasaze z let 1942-1943 se mi libily urcite vice, nez pasaze ze soucasne Ostravy. Dojem mi jaksi kazil ostravsky humor, jestli se to tak dat. Obesla bych se bez gatek, spodar a mrcku a jinych vyrazu, ale asi to tam proste ma byt. Rida mi byl blizsi nez Bo.
Jinak je to ostravsky masakr motorovou maklerkou.

V mládí jsem hltal příběhy Old Shatterhanda z Divokého západu. Byl to pro mě velice kladný hrdina vždy bojující za dobro a spravedlnost a já jsem mu vždy fandil.
No a hlavní hrdinka Bo knihy Vila na Sadové je pro mě takový novodobý Old Shatterhand v sukních z divokého severovýchodu České republiky.
Taky bojuje sama. Místo padajících skal a kamenů využívá požáru v chemičce. Místo boje v peřejích bojuje v jímce. Místo Winchestrovky používá svůj Falkon. Místo na koni jezdí v Hummeru svého přítele a kolegy Řídi, který je pro ni takový Vinnetou, i když dočasně indisponovaný.
Včera před dočtením knihy jsem se vydal do míst, kde se odehrává část děje. Šel jsem ulicí Keltičkovou, Na Bunčáku a Přívozem. Sadovou ulicí občas také procházím, tak tu jsem včera vynechal. Na Slezské Ostravě je už to úplně jinak, než píše autor v knize. Je tam postavena spousta nových domů a naopak spousta staveb šla k zemi.
Autor napsal pohádku pro dospělé z reálných kulis Ostravy s velice nereálnou zápletkou. Ale tak to v pohádkách chodí, je tam obvykle nějaké nadpřirozeno. A Bo vyřeší spoustu nepravděpodobných situací a všechny nástrahy zvládá. Jak se mi líbily Mayovky, tak se mi líbila i tahle Sklářovka.
Druhá linka příběhu odehrávající se za okupace je vynikající sondou do historie a ostravských reálií té doby. I když byla válka, tak se budovalo. Teď válka není a ..........
Takže za mě 5 hvězd. :-) A teď po napsání komentáře si přečtu komentáře ostatních čtenářů, jak tento příběh viděli oni.

Román čtivý, udržující čtenáře v napětí, nedokážete odložit. Vysoko hodnotím jazyk (zejména deníkové protektorátní pasáže psané kultivovanou archaickou češtinou), znalost historických i geografických reálií, mnoho trefných komentářů k nedávné minulosti Ostravy. Příběh sám je zamotaný snad až příliš a představa, že si jedna žena poradí s balkánským gangem trochu přitažená za vlasy, ale logiku nepostrádá a koneckonců i dospělí čtou rádi pohádky. Dobré

V knize ze prolínají dva příběhy, jeden současný, drsný, s drsnou Bo, která jako realitní makléřka musí řešit spoustu zvláštních věcí, které se točí okolo vily na Sadové. Druhý příběh je vlastně deník stárnoucího úředníka za protektorátu. Ty příběhy si v knize žijí vlastním životem, oba jsou zajímavé, úžasné, čtivé a na konci se kruh uzavře. Zjistíte, že vše patří k sobě, i když to zdánlivě tak nevypadá. Další úžasná kniha o válečné Ostravě, příběh obyčejných lidí, lidského utrpení a hrůz války, o kterých jsme se ani ve škole neučili. Dlouho budu mít knihu v hlavě.

ač babička, ač nejučuranější babička české literatury (TomHr), hlavní hrdinka je šaramantní dáma, která se navzdory své minulosti snaží žít "normální" život. Přesto jí minulost dobíhá a komplikuje život. Otázkou je, zda by ho vlastně uměla žít bez adrenalinu. Rozhodně je sympatická její pokora k těm "normální" starostem a radostem i svérázný přístup k životu. Druhá dějová linka je vystavěna na vzpomínkách Johanna Proskeho, který byl v době protektorátu jedním z obyvatelů Vily na Sadové. Prolínání obou příběhů je zajímavé a dodává příběhu na tajemnosti. Ostravsko je region rázovitý a taková je i celá knížka. Na jedné straně až brutální popisy násilí, na straně druhé tajemno okolo vily .... Za mě výborný literární počin, díky za něj.

Kniha se mi velice líbila. Svižně to odsípalo, četlo se to samo. Určitě si od autora ještě něco přečtu.

Výborné, i když některé brutality mi přišly až ujeté.

Ostravský Bruce Willis si říká Bo a je to hlavní hrdinka Vily na Sadové. Ač žena v letech, dokonce už babička, navíc sužována urologickými problémy (asi nejučuranější postava české literatury) sice málem umře, ale samotinká vyřídí balkánský gang. Ostravou se řítí dvoustovkou, je plná klišé o policajtech a řidičích velkých černých bavoráků, zkrátka nepříliš sympatická bába. Autor si vysnil svou hrdinku a cítí potřebu vykreslit ji čtenáři do nejmenších detailů, a tak se v první kapitole dozvíme, co Bo ráda jí, jak bydlí, čím jezdí, jaké nosí hadry a spoustu dalšího balastu, který obrázek postavy nevylepšuje. Naopak. Škoda že autor nenechal větší prostor fantazii.
Dojem z knihy významně vylepšuje druhá dějová linie, zasazená do let nacistické okupace. Deníkové záznamy vyššího úředníka ostravské radnice Proskeho plasticky zobrazují každodenní život, či spíše přežívání, v okupované Ostravě. Proske je naturalizovaný Němec, zdánlivě přisluhovač fašistické vrchnosti. Je to však člověk, který dokáže dobře rozlišit dobro a zlo, a to i v době relativizace hodnot a nulové ceny lidského života. Člověk, který i v předdůchodovém věku, kdy by se mohl držet v závětří a jít s proudem, najde v sobě sílu a osobní statečnost. Vyhraněný smysl pro čest a povinnost mu nedovolí nezapojit se do odbojové činnosti. Tato historická část knihy je působivá a autor ji zdárně propojil se současnou akční zápletkou.
Navíc: kdo zná Ostravu a okolí, místní reálie a osobnosti, ten si knihu užije dvojnásob. Takže přes všechny výtky pět hvězdiček a jdu omrknout další knihy Richarda Skláře.

Z knihy mám pocit, že si autor zpočátku plánoval napsat dva plnohodnotné příběhy. Ani jednomu se ale nechtěl věnovat na 100%, tak to nakonec našrouboval do sebe, aby si značně kvalitnější historickou linkou vypomohl při objasňování současnosti a použil to jako oslí můstek. Na knize je tak strašně moc poznat, že ji psal muž. Bo je vykreslena jako totálně neženský voják v záloze, který se jednou za čas rozpomene, že je vlastně žena. Zvláště když si v četných případech neustále potřebuje odskočit. Nevím, jestli jsem měla třeba špatnou verzi, ale Hýrnyx Týrnyx neexistuje. Když už, tak Mýrnyx, tohle by měl editor pohlídat. Na druhou stranu chápu, že v té přehršli ostravštiny to byl asi oříšek. Věty začínající „Mi se…“ mě neskutečně štvaly. Je to škoda, potenciál kniha měla a na začátku mě bavila, dokud se to nezvrhlo.

Na mě tedy dost dlouhé a zbytečně natáhlé a místy taky docela brutální, úplně mi nedělalo dobře o tom číst. Na druhou stranu jsem se dozvěděla něco o protektorátní Ostravě, o tom jsem zatím žádnou knihu nečetla, tento děj byl zajímavý, i když místy také trochu hluchý. Bo, na to jak musela být inteligentní, když dokázala tolik předvídat a poradit si ve svízelných situacích měla občas vyjadřování jak z páté cenové, té ostravštiny na mě bylo moc, zas až takhle my tady v Ostravě opravdu nemluvíme :)
Děj mi přišel občas málo uvěřitelný, no ale i přes to všechno na něm něco bylo, protože knihu jsem neodložila a se zvědavostí dál četla, jak oba příběhy dopadnou. Konec byl dojemný. Snad o takových příbězích budeme i nadále jen číst a nikdy je nebudeme muset zažít.