cornetka komentáře u knih
Skvělá čtivá kniha o třech rozdílných lidech, mezi kterými přeci jen existuje pojítko.
Musím říct, že z knihy jsem taková rozčarovaná. Obě dějové linky byly zajímavé, ale na mě nepropracované. Chybělo mi v nich dost informací. Byla jsem zvědavá na propojení příběhu, ale nedočkala jsem se nebo jsem to nepochopila.
Taky škoda těch chyb, překlepů a ke konci i popletených jmen.
Na druhou stranu je to ale taková knižní jednohubka, která se rychle čte. Nenáročného čtenáře by asi mohla uspokojit.
Je to takové nenáročné čtení. Pro mě bylo nejzajímavějších až posledních pár stran, kdy se začalo dít něco víc a děj byl celkem napínavý.
“Člověk raději zapomíná na to zlé, co prožil, jenže odepsat se to nedá, jde to s námi i nadále
Při čtení s vámi budou cloumat různé emoce, tedy spíš ty nepříjemné jako je bezmoc, soucit, nenávist, zloba, lítost, nepochopení, co se vlastně děje. Čtení bylo o to horší, že hned na začátku si přečtěte, že se jedná opravdu o skutečný příběh. Kniha rozhodně není pro každého a ke čtení to chce pořádnou dávku odvahy a odhodlání.
Autorce patří obdiv, že se při psaní byla ochotna vrátit do dětství a prožít ty hrůzy znovu. Bylo mi špatně jen při čtení, natož to prožít a psát o tom.
Kniha byla vydána před více než 20 lety, ale to ji na čtivosti neubírá. Na konci knihy je několik dalších skutečných příběhů týrání děti, ze kterých mi šel mráz po zádech a které se zrovna tak četli těžce a s nepochopením, čeho jsou rodiče schopni.
Autorka v osmi rozhovorech vyzpovídá devět žen. Každá je úplně jiná a život jim přinesl rozdílné osudy. Jsou různého věku, zájmů i povolání. Jedno mají ale společné - jsou bezdětné.
Podtitul knihy je Příběhy žen, které se nestaly matkami. Představovala jsem si tedy, že hlavním tématem rozhovorů bude, zda bylo jejich rozhodnutí nemít dítě, zda za ně rozhodl osud nebo někdo jiný. Při čtení jsem tedy byla trochu rozčarovaná, protože téma “děti nebylo probíráno tak, jak jsem očekávala, spíš jen tak okrajově. Jednalo se tedy víceméně o jejich životní osudy, které byly i tak zajímavé. Každá ze zpovídaných žen to měla v životě těžké, ale dokázaly se s danou situací poprat - co jiného jim také zbývalo.
Nejvíc mě bavil rozhovor s devadesátipětiletou Marií, která opravdu neměla lehký život. Přesto se dokázala se vším vyrovnávat a smířit a i v tomto úctyhodném věku dokázala být nad věcí.
Za zmínku stojí také krásné ilustrace, které nevznikly jen tak. Ilustrátorka se účastnila jednoho setkání s každou respondentkou. Tím je trochu víc poznala a dokázala tak vytvořit ilustraci odrážející a charakterizující danou ženu.
Kniha mi sice přinesla trochu něco jiného, než jsem čekala, ale i tak jsem ráda, že jsem si ji přečetla.
Podle anotace jsem čekala nějaké zákulisní drby z módního salonu, ale dostala jsem něco jiného - šest různých životních příběhů, které spolu nijak nesouvisely nebo jsem to možná nepochopila. Některé nebyly špatné a možná by vydaly každý zvlášť na samostatnou knihu.
Myslím, že tento příběh není jen pro děti, ale i pro dospělé. Téma je pěkně zpracované a doplněné o krásné ilustrace.
Mě osobně se kniha moc líbila. Je ukázkou toho, co s lidmi můžou drogy udělat a kam až je dostanou. Je to věrný obraz toho, jak je těžké si závislost přiznat. Kniha je neskutečně čtivá a jsem moc ráda, že se ke mě dostala. Nejvíc jsem fandila Filipovi a jeho Emičce.
Takové knihy by měli číst děti i rodiče, aby si aspoň trochu uvědomili, kam je závislost může dostat, že se to fakt děje a hlavně že do toho může spadnout kdokoliv z nás.
Moc mi nesedl styl psaní, ale kniha je to zajímavá. Určitě to chce mít na čtení dost času a nepospíchat.
Musím říct, že mě kniha mile překvapila. Je to taková knižní jednohubka, která mě bavila a pobavila. A to od začátku do konce. Moc dobře se mi kniha četla a mnohdy jsem Vojtovi a Janě záviděla. A chápala jsem i Lucku a její názor výchovu, který byl rozhodně jiný než babičky.
Šílená babička si vás získá hned od první stránky. Je nabitá spoustu zábavných historek, ale i zajímavých myšlenek šílené babičky - třeba že je potřeba žít přítomností - s tím rozhodně souhlasím. Chcete-li si tedy přečíst něco vtipného a nenáročného, sáhněte po této knize. A určitě si budete myslet stejně jako já, že takovou babičku taky chcete!
Hezký dobrodružný příběh doplněnými krásnými ilustracemi.
Ani tento díl nemá chybu. Je opět čtivý a napínavý až do konce.
Redaktorka Renata Kalenská nám přináší skvělé rozhovory, jejichž hlavním tématem je transplantace a to z několika úhlů pohledu.
Na začátku vypráví svůj příběh, kdy sama podstoupila transplantaci ledviny a slinivky. Je to velmi silné vyprávění, u kterého rozhodně v klidu nebudete. Operace a především první dny po ni byly dost náročné. Sama říká, že tato kniha je obrovskou poklonou všem transplantačním chirurgům a celému transplantačnímu týmu.
Skvělý je rozhovor s transplantačním chirurgem Jiřím Froňkem, kapacitou v této oblasti. Vůbec mi do teď nedocházelo, jak je tato chirurgie úzce spjata s tolika dalšími odbornostmi. V rozhovoru se seznamujeme s jeho cestou transplantační chirurgií a s tím jak to celé funguje. Je to velice přesná práce, ve které jde o milimetry, ale také o minuty nebo vteřiny.
Velmi zajímavé byly rozhovory s příjemci, ale i dárci. A nejvíc emotivní byl rozhovor s maminkou, které zemřela malá dcera a musela se rozhodnout, zda dá svolení k darování orgánů.
Měli bychom si uvědomit, že transplantace je pro příjemcem vlastně jediná možnost, jak zachránit jeho život.
Tato kniha nám otevírá oči a podává obraz o tomto tématu. Rozhodně ji doporučuji a jsem ráda, že se ke mě dostala.
Je to zvláštní kniha, která určitě není pro každého. I tak mě ale nutila číst až do konce.
“Na každou slzu je tady totiž dvakrát tolik smíchu.
“Mám za to, že i člověk se špatnou diagnózou se může prostě usmívat.
Janu Ryšánkovou Faltynkovou můžete znát díky jejímu blogu Kdo bojuje - vyhrává, ke kterému u vydala i knihu.
Ke mě se ale teď dostala její druhá kniha Život s diagnózou.
Podle názvu knihy si dokážeme představit, co nás čeká. Skutečnost je ale mnohem horší, nebo aspoň pro mě byla. Jana bez příkras popisuje, jak se jí opět zmocnila nemoc (a né jednou), jak trpěla při léčbě a to nejen fyzicky, ale i psychicky. Naštěstí má skvělou rodinu a skvělé kamarádky, kteří ji vždy podporovali a podrželi.
Pro mě to bylo dost náročné čtení, při kterém mi běhal mráz po zádech. Jana dokázala tak skvěle popsat svoji pocity a stavy, že mi bylo dost často těžko. Knihu jsem si musela dávkovat postupně podle toho, jak jsem její obsah vstřebávala. Ale rozhodně stojí za přečtení.
Obdivuji Janu za její vesměs pozitivní přístup a za to, jak to všechno zvládala. Přeji jí, ať se jí daří tak, jak si přeje a ať má pořád úsměv na tváři.
Ač má kniha víc jak 500 stránek, četla se hrozně rychle. Bylo pěkné sledovat vzájemnou spolupráci Ani a Thomase,, jejich vznikající vztah, ale i jejich hádky a nedorozumění. Je to kniha plná emocí, ale i vtipných a úsměvných scének mezi těmi dvěmi. A moc fain bylo prostředí knihovny. Čtení jsem si moc užila.
Je to zajímavá kniha. Bylo zajímavé sledovat život Ady, která chránila svou sestru a také dospěle Nely, která se snažila zjistit, co se opravdu stalo. Obě to měli těžké a obě se snažily. Ale stejně mi tam chybělo takové to wau.
V první půlce knihy jsem se nemohla nějak začíst, ale nevzdala jsem to. A udělala jsem dobře. Děj pak začal do sebe víc zapadat a začala jsem víc chápat spojitosti. Příběh začal byt víc akčnější a čtivý. A rozhodně to nebylo místy snadné čtení.
Jedná se o thriller, který stojí za přečtení. Čekejte několik zápletek, které se postupně odkrývají, stejně tak i chování Paris bude víc odůvodněné a pochopitelné.
Je to zajímavá kniha, ve které je na mě až moc vražd za sebou. Nicméně zpracování se mi líbilo, ale skoro všichni mi byli nesympatičtí - nějak mi vadilo jejich chování. Kniha je ale čtivá a rychle se čte.
Tahle kniha mi neskutečně sedla. Styl psaní, postavy, děj, prostředí, propojení časových linek - prostě všechno. Jen tedy nevím, zda bych ji nazvala jako psychologicky thriller - spíš takový hororový. Každopádně je hodně čtivá, děj rychle utíká a úplně mě vytáhla do děje.
Autorce se výborně podařilo navodit děsivou atmosféru, která působila tak věrohodně. Celé to ještě povýšila skvělými obrázky, které vás v klidu nenechají. Často zažijeme situace, po kterých bych okamžitě prchala z domu a nikdy se tam nevracela. Je to skvělá kniha, která je inspirovaná skutečnými událostmi - doporučuji přečíst i doslov, ve kterém se o tom dozvíte víc. Pokud se chcete bát ještě víc, čtěte knihu večer nebo v noci.