Claudius komentáře u knih

Velice zajímavá kulturní sonda do velice zajímavé země. Bohužel často sklouzává k různým výčtům jmen a, co si budeme nalhávat, každý, kdo si nějaké pro pozdější potřebu nezapíše, každé jedno z mnoha japonských jmen nadobro zapomene v moment, kdy jej přečte.
Díky tomu má ovšem kniha jedinečný potenciál k tomu, aby s ní zapálený otaku seděl u Googlu a pomocí jmen významných režisérů si dále rozšiřoval sbírku anime. Jelikož já nejsem zapáleným otaku, občas jsem měl pocit, že nejsem cílovou skupinou knihy. Každopádně je to kniha velice zajímavá, ale myslím, že člověku Japonskem nepolíbenému toho moc nedá.

4 24.08.2018

Asi bych hodnotil výše, kdybych četl v 50. letech, kdy kniha vyšla. V té době byly televizní stěny, mušličky v uších a reality show místo zpráv zvráceným vykreslením totalitní budoucnosti, zatímco dnes se jedná o každodenní realitu. V dnešní společnosti nepůsobí nic z hrůz, co se v knize dějí, tak strašlivě a neuvěřitelně (což samozřejmě dokazuje genialitu Bradburyho vize budoucnosti). I když má kniha stále své nezpochybnitelné a důležité poselství, musím říct, že čas ji ubral něco na její působivosti.

10 24.08.2018

Nemůžu se ubránit smutnému konstatování, že do atmosféry prvního dílu to má velmi daleko. Objevování metra s vyjukaným Arťomem, kdy nevíte, co na něj vyskočí zpoza dalšího záhybu tunelu, bylo zcela něco jiného než procházení tunelů s nezničitelným Hunterem a zkušeným Homérem. S Arťomem jste měli radost, když v pořádku došel do další stanice, žasli jste nad krásami Polis a trnuli nad hrůzou v Kremlu. S Homérem jste vždy věděli, kam jdete, co vás tam čeká, a že to Hunter pravděpodobně zabije.

15 24.08.2018

Össeané, církev, Lodě ani strašlivé hmyzí božstvo již pro čtenáře nejsou nějakou novinkou. Mimosmyslové vnímaní je stejně samozřejmé jako Lucasova chladnokrevnost. Zkrátka zde není nic, co by odvedlo čtenářovu pozornost od naprosto hrozného příběhu.
Skutečně, poté, co Lucas celou knihu pobíhal s Aš~šádem nebo za Aš~šádem od ničeho k ničemu jsem si říkal, jestli mi něco neuniká. Načež jsem objevil, že skutečně existuje i Myceliu předcházející série Fomalhiwa. Jelikož tato série je poměrně dlouhá a nevalně hodnocená, rozhodně ji číst nehodlám. Stejně jako zbytek série Mycelium. Velké zklamání.

4 24.08.2018

Velké překvapení. K této knize jsem přistupoval velice opatrně, převážně kvůli vlažnému hodnocení zde. Navíc jsem byl všemi Asimovovými knihami, které jsem četl, poměrně zklamán. Možná i díky tomu se mi kniha velice líbila, jelikož se Asimovově stylu příliš nepodobá. Tohle totiž není ani tak o robotech, jako o psychologii jako takové.
Inteligentní a sympatická hlavní postava, sonda do zajímavého prostředí dětské psychiatrie a nemalý prostor pro úvahy okolo robotiky mě zcela pohltily. Pouze ten akční závěr se do knihy moc nehodil a působil až rušivě. V každém případě si v brzké době přečtu druhý díl.

3 24.08.2018

Jedna z lepších zeměplošských knížek, ale i tak jsem tomu nějak nemohl přijít na chuť. Brutova proměna byla docela divná a násilná. Kvizice měla velký nevyužitý potenciál, totéž by se dalo říct o Pratchettově pojetí bohů a božství. Filosofie okolo náboženství je asi nejsilnější stránkou celé knihy, ovšem kromě závěru se výrazněji neprojeví. Pořád jsem měl pocit, že se ze všech těch nápadů a motivů, které mistr Pratchett v knize sype, dalo vymáčknout mnohem více.

4 24.08.2018

Ach ano, mí jediní kamarádi a přátelé, z této storky by každej príma bajat hned volkoval ven do najtky někoho ztolčokovat či zlukovat chorošný bresty nějaký čajiny. Hírovat přitom nějakého Ludwiga Vana či Mozartovu čtyřicátou a úspěšnou najtku zakončit drinkáním plus-mlíka v Mlíčňáku Korova s frendíkama.
Bratříčci moji, tuto výbornou, prvotřídní knížku vřele odporoučám. Na týnský verdy si rapído zvyknete, zvládl to i ubohej starej Tupoun.
Jen ten titul je stupído, kdo kdy slyšel o mechanickým pomeranči?

14 24.08.2018

Klasické tajemné povídky, které jsem čekal v celé knize, jsou občas nečekaně prolnuty povídkami humornými (Brýle, Obchodník) a, bohužel, i "dobrodružnými" a filosofickými. Poslední dva zmíněné typy jsou často táhlé a k uzoufání nudné. "Dobrodružné" povídky jsou ubité technickými detaily a filosofické povídky se při nejlepší snaze dají jen velmi těžko pochopit. Podrobnější komentář u každé z povídek jednotlivě.

7 18.06.2018

Opět další výborná, chytlavá a čtivá kniha o lady Harringtonové. Tato má sice drobné chyby, které ji trochu upozaďují v porovnání s perfektními úvodními díly, a sice docela dost nelogické chování záporných postav, a jejich motivaci, která byla tak trochu přitažená za vlasy. Ovšem lady Harringtonová je zřejmě až moc dokonalá, aby proti ní šel někdo objektivně uvažující.
Jedna z mých nejoblíbenějších knižních sérií.

2 31.05.2018

Nevím, jestli jsem si již zvykl na neobvyklý způsob, jakým je příběh Stopařova průvodce veden, ale přijde mi, že poslední dva díly jsou mnohem přehlednější, lineárnější a (relativně) pochopitelnější než Všeobjímající mišmaš druhého a třetího dílu trilogie. Ovšem pokud mě Stopařův průvodce za těch pět dílů něco naučil, pak to, že některé věci v tomto a většině okolních vesmírů smysl prostě nedávají, a s tímto faktem jsem se zcela smířil.
Jo, a v příběhu je dokonce i sám Král.

4 24.05.2018

První část docela rozvleklá a nepříliš záživná. Druhá část se Slovany podstatně lepší. Kniha však trpí typickými neduhy těchto kratších věcí - příběh je jednoduchý a prostor pro postavy minimální. Hlášky se vyskytují jen velmi minimálně, vlastně skoro vůbec, akce na Kotletu poměrně nenápaditá, nepřehnaná, nevýbušná.
Něco tomu zkrátka chybí.

6 16.05.2018

Jako závěr nic moc. První díl trilogie byl zajímavý objevováním světa, jeho obyvatel a zákonitostí. V druhém díle už tento faktor celkem haproval a třetí díl je vlastně celý jen o bojování. Já chápu, že čtu knížku ze světa WarCraftu, ale i ten boj mohl být pojat trochu zábavněji a zajímavěji. Četl jsem to celý měsíc a trochu mě to bohužel odradilo sáhnout po dalších knihách univerza, ačkoliv jsem to měl původně v plánu.

4 06.05.2018

Jakmile jsme přišli o onu fascinaci z nového a relativně originálního prostředí sila, nějak to ztratilo své kouzlo. Tento díl stále pracoval jen s pocity beznaděje a deprese. Nekonal se ani velký zvrat, který by nás donutil pohlédnout na první díl ve zcela novém světle - naopak, celý origin systému sil vysvětlil v podstatě tou nejpravděpodobnější cestou, jaká se nabízela.
Odpovědi na otázky kniha předkládá buď k uzoufání pomalu, nebo zcela nezáživně, případně zdlouhavě odpovídá na otázky, které nás zajímají jen povrchně (očekávatelný a nepřekvapivý původ Sóla). Zklamání.

11 07.04.2018

Překvapivě nápaditý a zajímavý komiks s překrásným prostředím, které je největším klenotem obecně nádherně nakresleného komiksu. Chemie mezi hlavními postavami funguje na jedničku. Příběhy jsou jednoduché, ale logické a uzavřené. Výborný komiks.

7 04.03.2018

Číst tuto knihu hned po zážitku z mistrovského vypravěčského umu Stevena Eriksona byl pravděpodobně špatný nápad. Příběh mi připadal nenápaditý, postavy otravné, prostředí nepromyšlené a celý styl vyprávění prostě špatný.
Popis prostředí byl asi nejhorší, často jsem neměl tušení, kde vlastně hrdinové jsou, občas se v místnostech jen tak objevovaly dveře, případně sloupy. Ačkoliv jsem se děsil toho, že se dočkám dalších dokonalých a nepřemožitelných hrdinů typu Forgotten Realms, a místo toho se mi dostalo rozhádané a protivné skupiny archetypů, nejsem z tohoto příběhu nijak zvlášť nadšený.

5 03.03.2018

Naivně jsem očekával, že to bude dávat větší smysl, než Měsíční zahrady. A ono asi ano, už aspoň přibližně tušíte, co se děje, a závěr vám nabídne několik odpovědí. Ovšem rozhodně množství otázek zůstane nezodpovězených. Už na začátku knihy jsem se rozhodl, že hned poté, co se mi podaří prokousat se všemi díly Malazu, si zase pěkně otevřu Měsíční zahrady a přečtu si to znovu. Opět naivně doufám, že při druhém přečtení už mi to bude dávat smysl celé. Uvidíme.
I přes to, že nepřestávám žasnout nad úžasnou promyšleností a uvěřitelností světa Malazské Knihy padlých, nejsem s to dát plné hodnocení. Čtenářský komfort je minimální, je třeba si neustále něco domýšlet, odhadovat, předpokládat a teoretizovat. Když si chce člověk u četby odpočinout, toto není ta správná série.

6 17.02.2018

Rozhodně odlišná než první díl. Ať už zmíněným rozdělením příběhových linií, tak celkovým laděním příběhu. Zatímco první díl představuje morálně nejasnou cestu hlavního hrdiny skrz války jeho krále, ve kterých nestojí úplně na té ospravedlnitelné straně, v tomto díle je jasně a černobíle rozděleno, kteří jsou ti dobří a kteří jsou ti špatní. Tedy aspoň po onom zásadním zvratu asi v polovině. Od něj jakoby se jednalo o docela jinou knihu a nutno dodat, že první polovina, plná objevování nových zákoutí Sjednoceného království, mě bavila více. V druhé jakoby se každá postava soustředila na totéž - shromáždit kolem sebe nějakou armádu a vrhnout ji do boje. Někdy se mi dokonce stávalo, že jsem si pletl linii Vélina a linii Frentise. Některé špatně zapamatovatelné vedlejší postavy tomu jen napomáhaly.

8 21.01.2018

Neubráním se srovnání s Pýchou a předsudkem hned v úvodu - Rozum a cit je rozhodně slabší z této dvojce. Zatímco Elizabeth v Pýše a předsudku často mění prostředí, objevují se nové postavy a v ději je hned několik zvratů, v Rozumu a citu jakoby se toho moc nedělo. Prostředí se změní sotva dvakrát, zvraty jsou očekávané a po celou dobu si musíme vystačit s postavami, které poznáme na začátku.
Neberte mě špatně, je to dobrá kniha, užil jsem si ji, jen prostě ne tak dobrá, jako Pýcha. Prostředí předviktoriánské Anglie je velmi zajímavé, Elinor i Mariannu si zamilujete, paní Dashwoodová je po paní Benettové dokonale rozumná dáma. Jen mi přišlo, že se vše po celý příběh jen měnilo k horšímu, aby se na konci vše zázračně vyřešilo ve smyslu deus ex machina.

7 16.12.2017

Asi nejlepší díl od legendárního prvního. Mělo to hlavu a patu, souvislý děj, člověk většinu času věděl, co se vlastně děje a vůbec tam nebyl silně neoblíbený Zaford. Jenom trochu škoda, že se víceméně celý děj odehrával na zemi a nepoznali jsme nějaké nové ujeté světy; ale to je hádám daň za onu zmíněnou konzistenci děje. Jsem zvědavý, jestli další díl bude v tomto lineárním trendu pokračovat, nebo se opět rozletíme do všech koutů galaxie.

4 11.11.2017

Neotřelé, zajímavé, poutavé téma. Jsem velmi zvědavý na další díly a opravdu doufám, že v nich bude ještě více zvratů, a že se objeví konečně nějaký pořádný cliffhanger, jaký je pro tento žánr typický. Juliette nemůžete jinak než vřele fandit, smrti postav dost bolí, padouchy nesnášíte, vše jak má být. Nejlepší je ale silo jako takové - ten systém, jak funguje stabilní a soběstačná společnost nahnaná do obří podzemní věže, je geniálně vymyšlený a právě objevování tohoto systému a zákonů života v silu mi přišlo na celé knize to zdaleka nejlepší.

12 14.10.2017