Claudius komentáře u knih

Dokud Stolbenko jakž takž vyšetřuje vraždy víl, chová se jako detektiv, nebo dělá ze své vůle proboha aspoň něco, je to příjemná, osvěžující a zajímavá akční jízda. Jenomže a bohužel mezi těmito (s postupujícím dějem stále vzácnějšími) okamžiky jsou zde dlouhé momenty, kdy se Stolbenko akorát lituje, bere prášky a nedělá nic. Ke konci už je vlastně jen vláčen ostatními, k vyřešení případů se dostane náhodou a tak nějak mimochodem a nakonec se všechno vyřeší s ničím nesouvisejícím a naprosto náhodným výbuchem.
Stolbenko je sám o sobě nezajímavá a zcela nesympatická postava, která nedokáže táhnout děj ani omylem. Naopak zajímavá Léto má v knize minimum prostoru, akorát pije vodu z konve, kouká na televizi, a když už náhodou začne říkat něco zajímavého, Stolbenko ji okřikne, ať drží hubu.
Na knihu jsem se těšil a po prvních stranách jsem byl nadšený, postupně však bohužel přišlo rozčarování a závěr samotný ve mně zanechal akorát pocit zklamání.

14 09.06.2019

Kniha přečtena v rámci stejnojmenného předmětu vyučovaného na Masarykově univerzitě samotným panem doktorem Balíkem mladším.
Jakkoliv byl předmět a téma knihy zajímavé, je učebnice strašlivě, naprosto mizerně technicky zpracovaná. Slovosled některých vět nedává smysl. Přehršel překlepů a chyb. Někde místo písmena l číslice 1. Naprosto nulová konzistence v přepisech z cizích jazyků (některá jména na jedné stránce uváděna několika různými způsoby). Občasné číslované seznamy často nezačínají od 1, ale pokračují v číslování podle seznamu, který se v knize nachází o tři strany zpět. Některé názvy a jména jsou uvedená kapitálkami, některá ne. Chaos.
Působí to dojmem, že to napsal někdo, kdo viděl Microsoft Word poprvé v životě, ale urputně se ho snažil použít se vším všudy. A to jsem prosím četl třetí vydání, ve kterém by takovéto věci měly být dávno opravené. Na odbornou vysokoškolskou učebnici naprosto tragické.

5 03.06.2019

Pro mě je hlavním hrdinou knihy Stingo. Přestože po Sophii je to pojmenované a její příběh je nosným tématem celé knihy, se Stingem se dokážete sžít. Vzhledem k tomu, že po stránkách knih nepobíhá mnoho dvacátníků bez kouzelných hůlek nebo upírských zubů, byl mi Stingo pro svou obyčejnost a lásku k literatuře blízký. A to až do té míry, že mi přišlo líto, když zrovna skončila Stingova pasáž a nastoupila Sophiina.
Sophiina linie byla výborně gradovaná, jako spirála kroužila kolem toho momentu, k té finální a zvrácené Sophiině volbě. A to je bohužel problém celé této linie. Každý, kdo dokončil aspoň základní školu, ví, jak tato kniha končí a v čem spočívá ta titulní volba. Takže v okamžiku, kdy čtenář po stále víc a víc napínavém finále dorazí k pasáži, u které má jen nevěřícně a v šoku zírat na řádky knihy, si spíše jen smutně povzdechne.

12 31.05.2019

Knížky pana Zelazného nepatří úplně k mému žánru. Přeci jen jsem milovníkem propracovaných fantastických světů a tuto mou zálibu pan Zelazny příliš nenaplňuje. Nicméně stále jsem Zeleznyho knihami bohatě zásobován Pevností, u které se jedná o oblíbenou knižní přílohu, a proto jsem na něj ještě úplně nezanevřel a sem tam si nějakou tu jednohubku přečtu. Což je rozhodně dobře, protože Podvrženec mě opravdu bavil. Na rozdíl od Pána stínů dával smysl a hlavní hrdina byl překvapivě rozumně uvažující sympaťák. Ideální kniha na zkouškové - nenáročná a neodvádějící pozornost.

8 31.05.2019

Začátek je bravurní. Čtenářsky velmi atraktivní prostředí ulice a podsvětí postupně nahradí taktéž velmi atraktivní prostředí nájemných vrahů a organizovaného zločinu. Kulisy světa jsou poměrně dobře zpracované a dávají tušit mnohem větší hru v dalších dílech.
Jenomže pak přijde druhá polovina knihy, která se oprostí od představování světa a budování atmosféry a vrhne se na akci. A nemůžu si pomoct než konstatovat, že s akčními scénami autor docela zápasil. Jakýkoliv boj je většinou nepřehledný, kostrbatý, netušíte, kdo je zrovna kde a odkud útočí. Tato nejistá část knihy mě po výborném začátku velmi zklamala. Nemluvě o tom, že jsem se ke konci knihy ztrácel už i v tom, kdo pracuje pro koho, kdo koho zradil a kdo je čí dcera.
Redakce by si rozhodně zasloužila více péče - můj oblíbený klenot je ze strany 270 a zní "Půvabná šlechtična mu o hlavu rozbila květináč. Všude kolem se rozletěly květiny a hlína, ale květináč neutrpěl ani prasklinku".
Po úvodu jsem měl jistotu, že přečtu i zbývající díly. Po závěru už o tom začínám pochybovat.

8 25.03.2019

Knihy o čarodějkách jsou vždycky trochu jiné, než ostatní zeměplošská literatura. Příběh je takový méně dětinský, dospělejší, drsnější. Natvrdo se tu mrzačí, mučí a umírá. Nemluvě o tom, že o smrti se tady i hodně mluví a přemýšlí.
Vždycky to u mě má kniha těžké, pokud ji čtu hned poté, co jsem dočetl Eriksona. Mé hodnocení je možná až moc přísné - kniha má mnoho myšlenek, má poselství, má Bábi Zlopočasnou a Stařenku Oggovou. Ale já nevím, takováto přece Zeměplocha být nemá. Zeměplocha má hlavně bavit a satiricky rýpat do všeho kolem. Dámy a Pánové nejsou vtipní ani parodičtí, ti jsou prostě jen děsiví.
Sen noci svatojánské jsem viděl, ale již je tomu dlouho a jednalo se o takové to moderní, do současnosti zasazené pojetí. Nejspíše mi nějaká ta komická paralela knihy a hry z tohoto důvodu unikla a kdyby se tak nestalo, hodnotím výše.

7 12.03.2019

Tento díl je přelomový. Po dvou dílech a 1294 stranách, kterými jste se se štěstím Oponn nějak prokousali, už víceméně chápete zákonitosti světa. Znáte motivaci většiny postav a děj vám konečně dává smysl. Pokud jste vydrželi až sem, jsou Vzpomínky ledu vaši zaslouženou odměnou.
Prakticky každá postava má dost charakteru k tomu, aby dokázala sama o sobě utáhnout samostatný román. Každý z Eriksonem vytvořených národů má bohatší historii a kulturu než Spojené státy a každý z nich má své místo a smysl ve světě malazském. A ta magie! Jsme zvyklí na světy, ve kterých je magie jakože normální věcí, a když ji někdo použije na úrovni, kterou zvládne dvanáctileté dítě, jsou všichni úplně na větvi (aneb mnoholičný lektvar vyřeší všechny vaše problémy). Magie ve světě Malazské Knihy padlých je uvěřitelná, smysluplná. Lidská společnost opravdu vypadá a chová se tak, jakoby v sobě měla magii (a pološílené bohy) odjakživa.
(Následující část obsahuje vyzrazení děje) A co se konce týče, nemůžu říct, že bych byl překvapený. Anotace i recenze mě neustále přesvědčovaly o krutém zacházení Eriksona s postavami. V komentářích sem tam naleznete smutek truchlících čtenářů. A on byl prostě moc dobrý, moc dokonalý, aby nebylo jasné, že tohle nemůže dobře dopadnout.
Budete postrádán, seržante.

8 28.02.2019

"... před veškerou starodávností má přednost prostředí natolik soudobé, aby běžný čtenář dokázal sám posoudit jeho věrohodnost. ... aby se čtenář mohl ztotožnit s postiženou osobou, zatímco v příbězích z dávnověku je čtenář téměř nevyhnutelně odsouzen do role pouhého diváka."
Jsem rád, že poté, co mě tato sbírka vytrvale přesvědčovala o tom, že pan James je odborník na slovo vzatý a rozumí tomu více než já, nemusím svou kritiku postavit jen na svém špatném vkusu. Samotný autor představil pravidla pro dobrou strašidelnou povídku a je v tomto duchu citován v rámci závěrečné statě "Kamenný škleb ďábelské zloby". Ze slov, které jsem si rovněž dovolil citovat na úvod tohoto komentáře, jasně vyplývá, že i dle jeho názoru je nutná jistá soudobost strašidelné povídky, aby se mohla nazývat strašidelnou. Tím se dostáváme k největší slabině sbírky - ve 21. století se s gentlemany pobývajícími na zámcích anglického venkova 19. století dokáže ztotožnit jen málokdo. Čtenář je tedy, dle slov autora, odsouzen do role pouhého diváka, jeden z autorem představených pilířů dobré strašidelné povídky tím padne a v autorem precizně poskládané mozaice začne něco chybět.
Kniha tedy můžou sloužit jako náhled do doby minulé, a i někdy vyvolá ono příjemné mrazení, ale přestože jistě byla ve své době špičkovým čtením, dnes už poněkud zestárla.

3 24.01.2019

O této knize musíte přemýšlet. Mnoho motivů k zamyšlení je tam podsunuto jen tak, jakoby nic. Kniha je na vás vyplivne a už zase jede dál. Mercerismus založený na tom jediném, co androidi nemůžou. Kámoš Buster jakožto android v opozici. Lidská posedlost zvířaty a životem. Náladové varhany. Androidi zpívající operu. Speciálové. Zpochybňování vlastního lidství. A hlavně, sní androidi o elektronických ovečkách?
A všechno je přitom, jak má být. Je dobře, že vám to kniha jen předhodí a neřekne, co si o tom máte myslet. Vy totiž musíte myslet. Přemýšlet. Kdo se nezamyslel nad tím, zda by souhlasil s posíláním androidů na odpočinek? Je možné odlišovat lidi jen na základě jejich schopnosti soucitu, když přitom s tvory lidem tak podobnými nemá lidstvo žádný soucit? Kdo vám zaručí, že všechny vaše vzpomínky, vše, co si pamatujete, že se stalo do tohoto konkrétního okamžiku čtení cizího komentáře na internetové databázi, vám někdo nenaprogramoval do hlavy, ale opravdu se staly? Ale to je v pořádku, nepropadejte beznaději, nalaďte si osmsetosmaosumdesátku, chuť dívat se na televizi, ať je v ní, co chce, a pusťte si Kámoše Bustera a jeho Přátelské přátele.

21 07.01.2019

(SPOILER) Komentář obsahuje vyzrazení děje.
Zpočátku jsem to považoval za obrácený Twilight. Místo upírů skrývajících se mezi lidmi zde sledujeme lidi skrývající se mezi upíry. Jediné, co bránilo dokonalé lovestory mezi člověkem a upírkou by fakt, že v tomto světě něco jako upíří vegetariáni neexistuje a existovat ani nemůže, když vezmeme v potaz, co přítomnost lidí (glupanů) s upíry dělá. A vzhledem k tomu, že se hlavní hrdina zakoukal do upírky Záře, měli jsme jen dvě možnosti - buď si uvědomí, jaké je to hnusné upírské monstrum a najde si glupanku (Sisy?), nebo Záře nebude tak úplně upír. No a víme, kde byla nakonec pravda.
Samotná společnost upírů byla velmi dobře provedená a uvěřitelná, vyskytovalo se jen velmi málo logických děr v systému. Děj, bohužel, poměrně předvídatelný. Samotné odhalení Genova glupanství však bylo dost divné - čekal jsem, že okamžik "pádu masky" bude mít v příběhu nějaký větší smysl a cíl, či že to snad udělá i dobrovolně. Že se tak stane náhodou na základě paprsku je dost podivná příběhová klička.
Další díly prozatím vynechám, ale v budoucnu se jim nebráním.

10 03.01.2019

Útlá knížečka naplněná krásnými ilustracemi. Příběh samotný nedává moc smysl, takže jsem v něm neustále hledal tu pointu, to geniálno, co mi zřejmě neustále těsně unikalo. Zřejmě nikoho nepřekvapí, že jsem z toho dostal tak akorát hlad.
Už teď mám ale špatný pocit, že jsem hodnotil příliš nízko. Třeba si to jednou přečtu znovu a pochopím.

9 30.12.2018

S černobílou mangou mám vždycky jeden problém. Jakmile dojde na jakoukoliv akci, je většinou naprosto nepřehledná. Tentokrát jsme se sice obešli bez okýnek obsahujících všehovšudy čtyři čáry a slovo "vžum", stále jsem však měl problém poznat, kdo zrovna kým třískl o zem.
Příběh by se určitě nedal shodit ze stolu jako nudný, ale je docela otravné, že hlavnímu hrdinovi celou knihu pomalu docházejí souvislosti, které každý čtenář s inteligencí vyšší než vydlabaná tykev pochopí ihned. Předpokládám, že s dalšími díly se bude otravnost hlavního hrdiny snižovat, ale prozatím to zjišťovat moc nehodlám.

7 28.12.2018

Přestože se mi celou dobu nelíbilo, jak se mi komiks snaží podsunout svou strašlivou brutálnost, syrovost a drsnost, ve výsledku se mi to docela líbilo.
Příběh má rozhodně něco do sebe, Zlý kůň je správný drsný ranař a jeho nepřátelé zase krásně prohnilí. Bohužel kresba je místy hodně nepřehledná. Hlavně v akčních scénách často nevíte, kdo vlastně mlátí koho a čím. Do dalších dílů nepůjdu, protože komiksy nevyhledávám, ale nelituji seznámení se s tímto příběhem.

9 28.12.2018

Rozhodně lepší a přehlednější než první díl. Již se zde nenachází tolik vesmírných astrálních formování světů, ale je zde více konkrétních, lineárních příběhů jednotlivých národů a ras. Sledujeme konkrétní osudy konkrétních hrdinů Azerothu. A navíc se pohybujeme v dobách, o kterých běžný hráč už něco málo ví, nebo aspoň viděl film.
Plnému hodnocení stále brání jistá, byť nejspíše nutná, zkratkovitost a nepřehlednost.

5 28.12.2018

Jaká škoda, že je to tak krátké. Slibný začátek, gradující prostředek, a pak náhle uťatý konec. Jak to ten Santa udělal, že dal všechno do pořádku? Co udělal s prokletými hračkami? Nevíme, a je škoda, že nevíme.
Obrázky jsou nádherné, verše miloučké a krásně přeložené. Krásné čtení na Vánoce.

6 24.12.2018

(SPOILER) Komentář obsahuje prozrazení děje.
Přestože se stále jedná o dílo mistrovského vypravěčského umu George R. R. Martina, nemůžu dát plný počet hvězd. Zkrátka mi přišlo, že všechny předchozí díly, včetně (a možná právě) Hostiny pro vrány, byly lepší, čtivější a napínavější.
Spektakulární bitvy, nečekaná úmrtí, pikantní scény, kam jste se poděly? Prakticky všechny postavy zanechá příběh tam, kde je našel. Jestliže dojde u nějaké postavy k nějakému zvratu, nechává si ho autor na samotný konec, nebo, v případě Jaimeho, se o této postavě do konce knihy už nic dalšího nedozvíme (prostě někam odjel s Brienne, asi, čtenáři přijmi to). Jediná výjimka je Tyrion, který je sice pořád nejzajímavější postava, ale tentokrát za celou svou dlouhou cestu prakticky ničeho nedosáhne a nechává se spíše zmítat osudem. Nevím, jestli to není mnou, ale tomuto dílu prostě něco chybí. Tak snad se někdy dočkám vytouženého pokračování.

7 24.12.2018

Největší chybou knihy je její obálka. Ta, jakkoliv velmi zdařilá, budí spíše dojem hard sci-fi. Nemluvě o názvu a zasazení přímo odkazujícím na dílo mistra Asimova.
Příběh jako takový je však samotnými sci-fi prvky líznut jen lehce a rozhodně bych ho označil spíše jako thriller. Potud chápu rozčarování těch čtenářů, kteří pod vlivem názvu a obálky čekali něco zcela jiného.
Oproti prvnímu dílu mi chybělo větší množství medicíny v příběhu. Zatímco první díl se točí skoro výhradně okolo léčby a má skoro až ladění à la Dr. House, tento se z nemocničního prostředí vymaní poměrně rychle a vyústění nemá ani s případy doktorky Calvinové mnoho společného. I tak se to velmi příjemně četlo a já se těším na české vydání třetího dílu.

5 03.11.2018

Ačkoliv jsem se tomu snažil zabránit, mé očekávání bylo velké. Kniha je vychvalována do nebes, drží první místo zde na Databázi, vévodí všemožným žebříčkům prodeje. Přitom jsem si u jejího čtení nemohl ubránit pocitu, že se jedná "jen" o slušný nadprůměr, ke kterému se díky popularitě dostalo mnoho čtenářů se zkušenostmi s průměrem až podprůměrem. Následně byli nadšení z toho, že si konečně přečetli i kvalitní literaturu natolik, že z knihy v ohlasech udělali mistrovské dílo.
Nechci tady knížku nijak shazovat. Byla zajímavá, dobře se četla. Ale byla zoufale předvídatelná a nenápaditá. Již v prvních kapitolách jsme se dozvěděli, kdo příběh přežije, a v jakém stavu. A na cestě postav do stavu a místa představeném na začátku nebylo, přiznejme si, zbla nic překvapivého. Cesta židovské rodiny od zabavení majetku přes Terezín až po Osvětim byla jako z učebnice. Kdo má základní znalosti historie a nebude šokovaný faktem, že nějaký koncentrační tábor v Osvětimi existoval, se z této knížky bohužel na zadek neposadí.

34 23.10.2018

Klasický příběh čtyř mušketýrů o tom, kde se najíst, kde sehnat peníze a kde se nechat vydržovat nějakou (pokud možno bohatou a skoro vždycky vdanou) paničkou. Trochu jsem od toho pod vlivem filmů očekával působivé akční dobrodružství o ochraně královny, záchranách pan v nesnázích, snad i muže se železnou maskou. Ačkoliv mise pro královnu se objeví, a pannu v nesnázích zachraňují tak nějak celou dobu (byť poněkud pasivně), nečekal jsem, že v knize budou hrdinové řešit to, koho půjdou vyjíst který den, protože jsou všichni zase úplně švorc. Nemluvě o historkách o Porthosovi zneužívajícím pohostinnost jak nebohého hostinského, tak jeho vévodkyně.
Jak zde v komentářích již bylo zmíněno, Richelieu působí jako vznešený politik, co celou dobu s d'Artagnanem sympatizuje, a ne jako zákeřný intrikářský had, za kterého ho všichni mají. Král naopak působí jako sobecký, neschopný slaboch nemilovaný vůbec nikým. I samotní mušketýři, ohánějící se věrností ke králi, bez váhání pomáhají krýt milostné vrtochy královny.
Mimochodem (spoiler), když vám někdo dá tu důvěru a svěří vám pod zámek hlídat krásnou ženu s tím, že je to manipulátorka a zabijácká mrcha, které nemáte věřit ani slovo, a vy, přestože tohle všechno víte, se necháte sbalit, pomůžete ji utéct a zabijete vévodu z Buckinghamu, jste idiot.

20 14.10.2018

Začínám si všímat, že "Harringtonovky" mají poměrně pevnou strukturu. V první kapitole z pohledu někoho cizího se něco ošklivě pokazí. V druhé kapitole se většinou podíváme za záporáky, abychom zjistili, co se děje a co kují za pikle, načež pak do kanceláře někomu, kdo problém z první kapitoly řeší (typicky admirál White Haven nebo některý z vesmírných lordů). Samozřejmě tito se shodnou, že na problém nasadí lady Harringtonovou, tedy v další kapitole se podíváme za ní, jak dělá něco nebetyčně cool (zápas, létání, střelba, cokoliv).
A víte co? Mě to tak nějak vyhovuje. Kvalita je stále nadstandardní, a přestože by se z mého komentáře dalo vyčíst, že si snad stěžuji na repetetivnost, není tomu tak. Například v této knize nejenže nalezneme dosud prakticky neviděný vhled do života níže postavených členů posádky, ale dostane se nám dokonce vícero klíčových bitev. Jediné, co předvídatelné je, je naprostá, nezpochybnitelná a všestranná dokonalost lady Harringtonové, ale to víme už dávno, že.

8 03.09.2018