Claudius komentáře u knih

Sice to není tak osudově monumentální jako Vzpomínky ledu, ale něco málo osudové monumentálnosti se objevuje i zde. Je ovšem pravda, že nemůžeme mít v každém díle biblické tragédie formátu Psího řetězu nebo, Beru chraň, obléhání Capustanu. Kniha pak není tak "těžká" a jednotlivé stránky na vás aspoň tak nedoléhají, jako nemilosrdné strany již vzpomínaných Vzpomínek.
V tomto díle je mnohem zřetelněji zastoupeno hledání odpovědí. A to je něco, co vy, čtenář, sakra chcete a potřebujete. Čtenář tak nějak srovnal svou úroveň znalostí se znalostmi obyvatel malazského světa a na zbytek si, stejně jako postavy, už musí přijít sám. Z hledačů pravdy se tak stávají vaši spojenci a každá nová informace potěší nejen je, ale hlavně čtenáře. Zatímco Vzpomínky ledu pomohly s ujasněním událostí v Měsíčních zahradách, tak Dóm řetězů nám hezky narovnává Dům mrtvých. Ne že by čtenář v této fázi chápal všechno, však ještě nejsme ani v polovině Knihy padlých, že. Myslím, že není třeba dodávat, že se nemůžu dočkat každé mistrem Kápě zatracené bezbožnosti, jež se bude odehrávat v následujících dílech.

11 03.03.2020

Autor jakoby někdy nevěděl, jak chce vlastně příběh vyprávět. Na jednu stranu je to kniha napsaná veteránem ze CIA, je zde snaha o realističnost, místo zběsilých akcí jako z bondovek tu máme pomalou hru na kočku a myš, sledování, konspirační byty, falešné informace a dvojité agenty. To sice dodává příběhu na autentičnosti, ale příběh se fakt moc nehýbe a postavy většinou přešlapují na místě, pozorují a vyčkávají. Moc tomu nepomáhá ani to, že zápletka nemá žádný směr a cíl, není zde žádný výrazný motiv, který by držel knihu pohromadě. Linie MARBLEA je celou dobu v podstatě pasivní, neb Rusové vůbec netuší, kdo by to mohl být, což čtenář pochopil hned. A SWAN se objeví až někde za půlkou knihy, aby ji Američané hned chytli, a to jen proto, že je úplně blbá, a hlavní postavy na tom stejně žádnou zásluhu nemají.
Na druhou stranu snahu o realistické prostředí moderních zpravodajských služeb kazí Dominika. Jakkoliv si dovedu představit nádhernou, smrtelně inteligentní a všeobecně nadanou bývalou baletku v ruských tajných službách (ostatně mezi neúspěšnými baletkami se musí volavky verbovat jedna radost), nepochopím, proč musel autor přidat její schopnost vidět barvy. Nejenže nám tím Dominika hned prozradí, kdo je hodný a kdo zlý, kdo lže a kdo má purpurovou auru, ale úplně tím zabije jakoukoliv zábavnou paranoiu. Kdyby nebylo od začátku jasné, jestli někdo z Američanů třeba není zrádce, nebo jestli někdo z Rusů třeba neví víc, než říká, kniha by byla zajímavější. Ale ne, Rusové mají prostě zrádnou žlutou a Američané klidnou modrou nebo purpurovou.
Nakonec bych rád zmínil, že přestože celý můj komentář je samá kritika, kniha je rozhodně čtivá a líbila se mi. Někdy si přečtu i Palác zrady.
P. S.: Vážně je někdo z těch šesti řádků za kapitolou schopný uvařit nějaké jídlo?

8 04.02.2020

Takže, autor napsal novelu o československém Židovi sloužícím v RAF za druhé světové války. A pak připsal druhou novelu, která je věsměs o tom, jak je ta první novela dobrá.
Možná je to i dobře, protože samostatně ani jedna z těchto linií příběhu neobstojí. V první části jasně vede druhoválečná linie, kdy Poxl pomáhá v hořícím Londýně a bombarduje Hamburk. Druhá linie se akorát čtenáře snaží přesvědčit, jak je první linie skvělá a Poxl West úžasný.
No a naopak v druhé polovině, co už Poxl nelétá a akorát vzdychá a myslí na Françoise, to zase zachraňuje druhá linie. Ta přinese nečekaný zvrat, a dokonce prostor pro úvahy nad mocí psaného slova.
Tento překvapivě objevený rozměr přináší knížce body navíc, stejně jako fakt, že Poxl West je Čechoslovák, nebo zajímavý vhled na židovskou mentalitu. Tři a půl hvězdy.

4 04.02.2020

Seriál jsem viděl, což je možná důvod, proč mi děj připadal přehlednější, než u jiných černobílých manga komiksů. Příběh je dobře udělaný, představí hlavní hrdiny a jejich charakter, motivaci a směr, stejně tak základní zákonitosti jejich světa a magie, tedy pardon, alchymie. Krátce se tam mihnou i padouši, aby dali najevo, že půjde i o něco většího, než na co to zatím vypadá. Přestože je manga černobílá, je překvapivě přehledná i v akčnějších pasážích, což nebývá zvykem ani u celobarevných komiksů. Za mě spokojenost.

4 22.01.2020

Začal bych tím, že je to lepší než Turnus. Když jsem to dočetl, musel jsem zpětně ubrat Turnusu jednu hvězdičku, abych mohl tento posun nějak odrazit v hodnocení. Protože druhá možnost byla dát Prachu tři hvězdičky, a to s odpuštěním fakt ne.
O to horší je, že Prach má velmi dobrý začátek, který vám připomene první díl trilogie. Jules je zase v silu, objevuje, zkoumá, zjišťuje a furt něco dělá. Její kapitoly přetékají dějem a informacemi. Jenomže pak čtenář dočte tu nepřehlednou přehršel v kapitole s Jules ze sila 18 a dostane se k silu 1.
No a silo 1, tam se zase akorát depkaří, melodramaticky umírá a vzdychá nad nevyhnutelností konce. Donald je stejně k ničemu, jako si ho pamatuji, a k tomu navíc vykašlává krev, což je to největší klišé teatrálně umírající postavy, jaké snad existuje.
Po jistém zvratu (zvrat ve smyslu změna děje, nejedná se o nic neočekávaného) pak po sobě akorát všichni křičí a nikdo se nechová rozumně. Mnoho věcí, které mě zaujaly v prvním díle, zůstane nevyřešených, zapomenutých nebo vyřešených zkratkovitě (církev).
Závěr je úplný výsměch. Ani nemám chuť ho v tomto komentáři rozebírat. Ty největší výhrady krásně shrnul koubin007 ve svém komentáři, a tak by se dalo pokračovat.

9 22.01.2020

Přestože nemám rád komiksy, mám rád komiksové stripy. Ke Garfieldovi nemám tak vřelý vztah, jako ke Snoopymu nebo ke Kelvinu a Hobbesovi, ale přesto je to geniální, suché, cynické a zábavné. Je to čtení tak na hodinu, ale na zvednutí nálady ideální.

9 19.01.2020

Já nejsem zrovna fanoušek Assassin's Creed a ani komiksů. A tento komiks vlastně vůbec nic nenabízí. Příběh za nic nestojí, je předvídatelný, nenavnadí na další děj, nezaujme. Postavy jsou tak čtyři, ani jednu z nich jsem neměl rád a jejich jména jsem si nepamatoval.
Kresba je vyloženě ohyzdná. Zejména obličeje a výrazy tváře postav jsou prostě divné, nepřirozené a zkrátka hnusné. Ztráta času.

4 19.01.2020

No nic moc. Nedalo to skoro žádné odpovědi, žádnou návnadu na další díly. Příběh pořád ukazuje totéž. Tom Taylor může a nemusí být literární postava. Literární postavy možná nějak prosakují do normálního světa. A to je vše. O co postavám v komiksu jde, to se tak nějak nedozvíme.
Komiks je ve více pasážích zbytečně brutální a explicitní násilí se do tohoto příběhu vůbec nehodilo. Navíc kresba sama o sobě není moc hezká. A celkově to kazí chyby v sazbě písem. Když už komiks používá pět různých fontů, měli by si sazeči ohlídat, aby jim ta jednotlivá písma seděla, ale bohužel, ani to se nepovedlo. Tuhle sérii už ne.

3 30.12.2019

Tři velmi dobré, zajímavé a skvěle napsané povídky. Jistě, překlad je mizerný, občas nám nesedí tvary přídavných jmen a některá vlastní jména osob či míst mohla být přeložena jinak, nebo aspoň nějak. Ale nad samotným Martinovým příběhem panuje naprostá spokojenost. Už aby tu byly další knihy. Ať už s Dunkem a Eggem, nebo vlastně cokoliv ze světa Písně ledu a ohně.
Původně jsem měl obavu před vyhlídkou na Oheň a krev, ale teď se fakt těším. Jen další texty, příběhy, historii, cokoliv.

11 30.12.2019

Muži ve zbrani jsou nejlépe hodnocenou knihou ze Zeměplošské série, a myslím si, že právem. Zábavné, chytře napsané postavy, detektivní linka, intenzivní finále.
Městská hlídka je pravděpodobně tím nejlepším, co Zeměplocha nabízí, a kdyby to člověk četl jen kvůli ní, asi by to stálo za to. Nicméně, ostatně jako i u předchozích dílů, je trochu zmatený sled děje a událostí a někdy není snadné zjistit, kdo řekl co. Asi není špatný nápad sehnat si nové vydání ve dvojknize.

10 22.12.2019

Přestože mám knížky pana Kotlety poměrně v oblibě, v této knize je zatím asi nejvíce zřetelné, že je to pořád to samé. Osvěžující povídkový styl Swingers party je tady bohužel nahrazen souvislým příběhem, který je zase o dalším týpkovi, který kosí nadpřirozené svinstvo. Tentokrát bohužel není on sám nadpřirozený nebo jinak vylepšený (kromě sem tam nějaké magie), takže to nemá tu originalitu předchozích knih. Finále je ucházející, ale než se do něj Kosek dohrabe, je to někdy zbytečně jednotvárné a člověk má často pocit, že tohle už četl.

6 15.12.2019

Hlavní hrdina je všechno, co si jen můžete do podobné knihy přát. Racionální, chladnokrevný, inteligentní, dokonce vzdělaný v Trifidech. Kromě úplného začátku mu rychle dojde, co se stalo, co je třeba udělat, jaké jsou nejpalčivější hrozby. Nikdy se nedostanete do situace (pro tento žánr poměrně obvyklé), kdy naštvaně řvete (aspoň v duchu) na hlavního hrdinu, co to sakra dělá?! S jeho prostou a chladnou racionalitou a cílevědomostí musíte jen a jen sympatizovat. Škoda jen, že ostatní postavy už jsou jen víceméně epizodní (a třeba slepé osazenstvo Shirningu je v příběhu úplně zbytečné).
Kniha obsahuje nepřeberné množství témat k morálním úvahám, které předhazuje hlavnímu hrdinovi. Bohužel řešení většiny z nich hlavnímu hrdinovi až moc usnadňuje - ať už je to nemoc nevidomých na začátku, nebo zjevná arogance a přemrštěnost návrhů Torrence v závěru. Kdyby kolonie slepců zůstaly zdravé, případně kdyby Torrence přišel s sice náročným, ale proveditelným plánem, hlavní hrdina by nemohl činit zásadní volby tak snadno.
Kniha je to výborná, ale kdyby nebyla takto černobílá, případně byla i o něco delší, byla by naprosto perfektní.

38 06.12.2019

Ještě v první půlce knihy mě jímaly pocity rozmrzelosti a neočekával jsem, že bych knihu hodnotil lépe než třemi hvězdami. Některé pasáže To má strašlivě (a poměrně zbytečně) dlouhé. Každý jeden z hlavní sedmice si musí odbýt své setkání s Tím, a to dokonce v obou časových liniích. Chápu, že se autor snaží budovat atmosféru, ale tohle mě někdy docela nudilo. Nemluvě o tom, že čtenář stejně ví (zejména v linii padesátých let), že postava svůj zážitek přežije. Pak se ještě náš klub Smolařů musel tak pět set stran dávat dohromady (resp. pohádat se s manželkou a přicestovat do Derry), než se mohlo konečně něco začít dít.
Navíc mi celkový dojem kazil vyloženě odfláknutý překlad (pád místo podzim, sestřenice místo bratranci apod.) a korektury (opakovaně chybějící předložky hlavně v závěru, posunutý text typu "al brzye" atd.). A to jsem prosím četl úplně nejnovější vydání z roku 2019. Takové chyby už by dávno měly být opravené.
Ovšem nakonec jsem dal hvězdičky čtyři, a to z toho důvodu, že jsem se zvládl prokousat až k závěru. Závěr je něco úplně jiného. Úchvatný, silný, a pohlcující. Rychlé prolínání časových linií dodává knize dosud nevídané tempo, finální konfrontace s Tím a rituál Chüd zase temný, až lovecraftovský nádech. Jakkoliv vám můžou být postavy během většiny příběhu úplně ukradené, jakmile se dostanou do kanálů, jste tam s nimi.
A ta Želva už jim tentokrát nepomůže.

13 30.11.2019

Wilbur Smith od první Řeky bohů nezapomněl psát, spíše mám pocit, že zapomněl, jak psát Taitu. Sice jsem nebyl tak zklamaný jako z Boha pouště, kde bylo mé očekávání vyšší, ale i tak mě Faraon nijak nenadchnul.
Taita jako vždy perfektní a geniální, a přesto se tentokrát mýlí častěji, než je obvyklé. Své poznatky prostě ví a málokdy vysvětlí, odkud. I všichni jeho společníci, v čele s Ramesem, Serrenou, Tehuti a Hurotasem jsou krásní, silní, stateční a dokonalí. Naopak faraon Utterik Turo je prohnilý, krutý, šílený a ještě ke všemu, považte, nejspíše homosexuál. Příběh je tedy předvídatelný a nijak napínavý, závěr překvapí jen málokoho. Pro fanoušky prvního dílu hezký návrat k Taitovi, pro ostatní je to zbytečné.

8 19.09.2019

Tuto knihu jsem dostal jako knižní přílohu Pevnosti Plus (8/2016), a četl jsem ji bez znalosti předchozích dílů. Je mi tedy jasné, že k plnému docenění příběhu a charakterů postav mi nějakých těch deset knih chybí.
Neznalost předchozích dílů nicméně moc nevadí. Je sice škoda, že postavy nejsou moc prokreslené a některé mají vyloženě jednoduchý charakter (Vincenc), ale chápu, že k jejich prokreslování docházelo na poli předchozích knih. Jan Hlávka je rozhodně špičkový autor a skoro to až působí, že pravidla série Kladiva mu spíše svazovala ruce. Co na začátku rozehraje jako působivou skladbu politiky a intrik, se stejně vyřeší mlácením oponentů a střelbou.
Rozhodně mě to navnadilo spíše na tvorbu pana Hlávky, než na doplnění dalších dílů Kladiva.

7 06.09.2019

Četl jsem hned po knize věnované hře Dragon Age. I druhá z vlajkových značek BioWare nedělá na knižním poli své herní sérii ostudu a je překvapivě přístupná i čtenářům hrou nepolíbeným.
S vesmírem Mass Effectu jsem obeznámen a pro člověka, který se rád šťourá v loru her, to bylo velmi příjemné čtení. Kniha nabízí jinak nevídaný pohled do každodenního, civilního života obyvatel vesmíru Citadely, o kterém se může komandéru Sheppardovi jen zdát, a přitom docela slušně zachovává akční přístup známý z her.
Samostatně kniha neobstojí, jako rozšíření propracovaného vesmíru je docela solidní.

5 27.08.2019

Tato kniha byla mé první setkání se světem Dragon Age a hned na začátek zmíním, že to vůbec nevadilo. Celý příběh je příjemně uzavřený, vše je vysvětlené a vše dává smysl i člověku, který netuší, že nějaká hra existuje.
Samotný příběh je překvapivě velmi dobrý a chytlavý. Postavy dávají víceméně smysl, jejich motivace je uvěřitelná (až na Katriel, ta smysl nedávala vůbec). Bavilo mě objevování nového světa, bavily mě pohledy k záporákům, bavilo mě špičkování Marika, Loghaina a Rowan. Závěr nebyl úplně nejlepší, ale jinak velmi kvalitní fantasy, když vezmeme v úvahu, že se jedná jen o "vedlejší produkt".

6 15.08.2019

Jednoznačně zklamání. Sestupná tendence druhého dílu se bohužel plně projevila v díle třetím.
Vyústění příběhu okolo Spojence je prostě divné, ale aspoň se nám nějakého vyústění dostane. Většina ostatních zápletek ani pořádné vyústění nemá a jejich postava jenom umře. Z celé té myriády postav mě zajímal jenom Vélin, Lyrna a Reva. Zbytek byl nezajímavý, zaměnitelný a mně naprosto ukradený. Kladné postavy vždy odhodlané, statečné, loajální a spravedlivé; záporáci naopak zcela zkažení, zlí, zrádní. V zajetí se kladné postavy chovaly vždy zcela hrdě a nezlomeně, kdežto záporné se hned pokálely (skutečně, všimli jste si, jak často se tam někdo pokálel?). Královna Lyrna měla být postavou budící rozpory, děsivá ve své pomstě. Jenomže čtenář jí vidí do hlavy a ví, že je ve výsledku naprosto dokonalá a že od ní nehrozí žádný charakterový zvrat, ostatně jako od kohokoliv dalšího.
Pro příště by mě určitě zajímalo víc Alpírie a lorda Verniera - tato část Ryanova světa má velký, a bohužel zcela nevyužitý, potenciál. Ostatně jako mnoho dalších míst a národů knihy.

10 03.08.2019

Jako většina povídkových sbírek trpí i tato poměrně značným kolísáním kvality. Zatímco hned na začátku čtenáře navnadí skvělým a vtipným Igorem, dále kvalita jen klesá ("Úhel poslechu" je s odpuštěním příšerný), aby na konec přišly výborné povídky pana Medka a pana Pohunka.
Některé příspěvky navíc trpí tím, že jsou součástí steampunkové sbírky. Jako zcela samostatné počiny někde v časopise by jistě zaujaly svým prostředím a pojetím. Když už však čtete pátou povídku v řadě plnou paromobilů a vzducholodí, už tím zas tak ohromení nejste.

8 16.07.2019

Dokud Stolbenko jakž takž vyšetřuje vraždy víl, chová se jako detektiv, nebo dělá ze své vůle proboha aspoň něco, je to příjemná, osvěžující a zajímavá akční jízda. Jenomže a bohužel mezi těmito (s postupujícím dějem stále vzácnějšími) okamžiky jsou zde dlouhé momenty, kdy se Stolbenko akorát lituje, bere prášky a nedělá nic. Ke konci už je vlastně jen vláčen ostatními, k vyřešení případů se dostane náhodou a tak nějak mimochodem a nakonec se všechno vyřeší s ničím nesouvisejícím a naprosto náhodným výbuchem.
Stolbenko je sám o sobě nezajímavá a zcela nesympatická postava, která nedokáže táhnout děj ani omylem. Naopak zajímavá Léto má v knize minimum prostoru, akorát pije vodu z konve, kouká na televizi, a když už náhodou začne říkat něco zajímavého, Stolbenko ji okřikne, ať drží hubu.
Na knihu jsem se těšil a po prvních stranách jsem byl nadšený, postupně však bohužel přišlo rozčarování a závěr samotný ve mně zanechal akorát pocit zklamání.

14 09.06.2019