Dóm řetězů

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

V severní Genabakis vyrazila z hor do nížin na jihu skupinka divokých domorodých válečníků. Hodlají u nenáviděných lidí z nížin vyvolat strach a zmatek, avšak pro jejich vůdce Karsu Orlonga je výprava začátkem neobyčejného osudu. O několik let později, po masakru u Arenu, přijíždí Tavore, nová pobočnice císařovny, do poslední malazské výspy v Sedmiměstí. Hodnost velitele je pro ni nová, a ona navíc musí z dvanácti tisíc vojáků, hlavně nových rekrutů, jen s hrstkou veteránů z Coltainova vojska, vytvořit sílu schopnou odolat výzvě, jakou představují hordy Smršti ša`ik, číhající v srdci Svaté pouště. Čekání však nikdy není snadné. Velitelé ša`ik bojují o moc a jejich zápas ohrožuje přímo srdce povstání, zatímco ša`ik sama trpí, pronásleduje ji pravda o vlastním osudu. Takto začíná úžasná nová kapitola v Eriksonově oceňované Malazské knize padlých....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/53_/5350/dom-retezu-K3O-5350.jpg 4.6316
Série:

Malazská Kniha padlých (4.)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Fantasy
Vydáno:, Talpress
Orig. název:

House of Chains (2000)

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (41)

Kniha Dóm řetězů

Přidat komentář
denniys
27.12.2018

4. díl tohoto gigantu mi zatím přišel nejslabší, ovšem na skvělosti mu to neubírá..možná to bylo tím, že předchozí díly byly emočně narvané ( Coltain, Whiskeyjack atd.)..každopádně to vynahrazoval Karsa Orlong, na jehož další osud se opravdu těším..a jelikož je Malaz návyková záležitost, vrhám se rovnou do dalšího dílu..

michal3736
19.12.2018

U této série to mám vždy úplně stejné. Ze začátku se hrozně namotivovaný a přečtu zrhuba 200 stran, potom se ale seknu a nemůžu se donutit číst dál. Nejhorší pro mě však je nechat něco nedokončené a tak sem se před měsícem rozhodl to dočíst a rozhodně jsem neprohloupil. Čím člověk pokračuje dál a dál, tak už mu některé věci přijdou už pochopitelné a postupně se v tom už neztrácíte. Pak se to ale záhy otočí a je tam zase zmatek. Rozhodně za mě Karsa Orlong je největší překvapení celé serie. Nemám rád spoilery, takže tím to končí. Pět hvězd je to skvělé, ale hrozně hutné a proto si vždy odskočím k něčemu jednoduššímu, takže teď si jdu odpočinout k Eleniu.

Las_T
30.11.2018

Karsa Orlong...naprosto OP skvělá postava. Kdyby Erikson popsal v každé knize 2-3 postavy jako jeho vůbec bych se nezlobil. To by ale každá kniha měla 2000 stran.
Co se týče Tavore a 14. armády, tak jsou jejich kapitoly pomalé ale podle mě stále dobré. Seržant Struna je hrozně likeable, jeho kapitola kde hovňousek bojuje v aréně, je bezkonkurenčně nejvtipnější kapitola prvních čtyř knih.
V knize je taky hodně vedlejších linek. Nejlepší je asi Kalam a Lostara Yil. Na Trulla Sengara jsem zvědavý v pětce. No a Apsalar a Řezník mi přišli v knize naprosto zbyteční :D

Největším mínusem knihy je opět Felisín a celé dění ve Smršti. Objevuje se tam fakt až zbytečně moc postav. Snažil jsem se pochopit jejich motivy, ale ve výsledku je to jedno jelikož *Spoiler* valná většina z nich na konci na cca deseti stranách pochcípá rukou jednoho bojovníka. Úplné finále knihy bylo dle mého spíš vtipné, jelikož Erikson ještě v druhé knize popisuje armádu Apokalypsy jako obrovskou, neporazitelnou a hrůzostrašnou armádu, kdežto ve čtyřce zemřou všichni Psobijci během jedné noci. Okey.

Jedno plus bych dal ještě za Kotilliona. Byl jsem na něj zvědavý už od jedničky a v tomhle díle se objevuje celkem často, přičemž jsem si ho velmi oblíbil. Asi jediný bůh, který není naprostý hňup :D

Šumař vzhlédl a setkal se se Sépiovým upřeným pohledem. Sapér pohnul rty, nezvučně říkaje Jsou z nás boháči, ty mizero.

sarka9190
17.08.2018

Zatímco první 3 díly byly pro mně víceméně rozjezdové, čtyřka mne dostala svym spadem, při kterém nezapomenu opomenout opojny začátek. Na nejakych 200 stránkách vystřihnul autor akční road story, která by sama o sobě strčila většinu autorů, kteří se akční fantasy věnují, hravě do kapsy. Gotrekem začínaje. Tímto si tento díl získal me srdce, které si na těch 200 strankach od všech těch pletich a složité mytologie odpočinulo.

tanuki
14.08.2018

První část pojednávající o Karsu Orlongovi je dokonalá. Nekomplikované přímočaré vyprávění, které je radost číst. Doufal jsem, že o něm bude většina knihy, ale nestalo se tak. Když se děj dostává na Raraku, tak začíná typické zahlcení postavami, které nejsou nijak zvlášť popsány, je jich hromada, různě mezi sebou intrikují a jejich motivy jsou zastřené a nejasné, i když se pomalu v průběhu vyprávění ozřejmí. Proti pouštním bojovníkům táhne armáda císařovny, což je další linka, ve které se nic moc neděje. Příběh Onraka a Trulla Sengara je opět zajímavější a pár věcí osvětlí. V linii Perela a Lostary se dokonce mihne milostný motiv, kterými autor výrazně šetří.

Opět se biju do čela v případech, kdy si staré postavy potřebují dát nová jména, jako by toho chaosu ještě nebylo málo. Na konci následuje již klasická řežba, kdy se s většinou těžce zapamatovných postav navždy rozloučíme. Jsem zvědavý, jestli v některém dílu toto schéma bude porušeno. :o)

Imos
07.05.2018

S. Erikson znovu nezklamal a další díl se drží vysokého nastoleného standardu.

Kaik
25.03.2018

Bylo to tedy utrpení! Snad nikdy se mi nestalo, že bych knihu v půlce čtení odložil a několik let se přemlouval, abych ji dorazil. Děj je pekelně roztříštěný, postav, pojmů, míst a jmen je zkrátka tolik, že udržet moji pozornost nebyla šance. A ty nekonečné nepochopitelné dialogy! Nejspíš je to moje chyba - po předchozích třech bichlích už jsem si mohl zvyknout. Anebo to Erikson prostě už přehnal...
Každopádně se jedná o epickou fantasy, kde není žádný jeden centrální hrdina, ale stovky menších, kteří dohromady tvoří jeden pulsující svět na své cestě přidat se k hromadě padlých. Mám v knihovně nakoupené všechny zbylé díly, jejich hřbety dohromady měří 51 cm a vpravdě přemýšlím o tom, že bych ten půlmetr dovedl využít i jinak.
Jednu hvězdu dávám za příběh Karsy Orlonga, se kterým jediným jsem se dokázal celkem ztotožnit. Druhou hvězdu věnuji sám sobě za to, že jsem ten maglajs dotáhl až do konce.

Dyaebl
03.03.2018

Další díl dočten, další obdiv autorovi a další sled různých pocitů a myšlenek a další část Knihy padlých odhalena. Strašně moc jsem si zamiloval ten pocit, který se objevuje v zatím každé knize z tohoto krutého světa. Půlku knihy člověk jen pobírá co se děje a poté přijde teprve vysvětlení v podobě obrovského zvratu či události a děsně mě hřeje u srdce, když se dostanu k tomuto momentu...

Velmi mě mimo jiné zaujala příběhová linka válečníka Karsy Orlonga a především jeho osobní vývoj z, až téměř bezduchého barbara, k trošku uvažujícímu barbarovi.
A nejvíce mě okouzlil Onrak Zlomený a Trull Sengar. Jejich části naneštěstí nebyly moc rozsáhlé, ale o to více emotivní.

A na závěr, dát méně nežli 5 hvězd tomuto skvostu, je
zkrátka nemyslitelné...
Urugale, buď mi svědkem!