Dóm řetězů

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

V severní Genabakis vyrazila z hor do nížin na jihu skupinka divokých domorodých válečníků. Hodlají u nenáviděných lidí z nížin vyvolat strach a zmatek, avšak pro jejich vůdce Karsu Orlonga je výprava začátkem neobyčejného osudu. O několik let později, po masakru u Arenu, přijíždí Tavore, nová pobočnice císařovny, do poslední malazské výspy v Sedmiměstí. Hodnost velitele je pro ni nová, a ona navíc musí z dvanácti tisíc vojáků, hlavně nových rekrutů, jen s hrstkou veteránů z Coltainova vojska, vytvořit sílu schopnou odolat výzvě, jakou představují hordy Smršti ša`ik, číhající v srdci Svaté pouště. Čekání však nikdy není snadné. Velitelé ša`ik bojují o moc a jejich zápas ohrožuje přímo srdce povstání, zatímco ša`ik sama trpí, pronásleduje ji pravda o vlastním osudu. Takto začíná úžasná nová kapitola v Eriksonově oceňované Malazské knize padlých. Dotisk 2010 a 2017 (978-80-7197-258-7)...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/5350/big_dom-retezu-VwN-5350.jpg 4.6397
Série:

Malazská Kniha padlých 4.


Žánr:
Literatura světová, Romány, Fantasy

Vydáno: , Talpress
Originální název:

House of Chains, 2002


více info...
Nahrávám...

Komentáře (51)

Kniha Dóm řetězů

Džajna1
16. července

No, tohle nebyla taková pecka jako předchozí dvě knihy, ale konečně si začínáte dávat věci dohromady.
Věci, které byly v předchozích knihách jen zmíněny, tak teď jsou konečně vysvětleny, atd.

A z protivného Karsy na začátku knihy se stal postupně fakt frajer. :D

Hadati
20.09.2020

Mnoho stran je nejprve věnováno barbarskému válečníkovi Karsa Orlongovi, jehož osud zpočátku nijak nesouvisí s hlavním dějem. To se však na konci příběhu, který se týká prakticky jen jeho, nakonec propojí s hlavním příběhem. Zpočátku mi tento hrdina moc nesedl, ale ke konci knihy jsem zjistil, že se dostal na vrchol mých oblíbených postav Malazu.

Po této delší epizodě se konečně dostaneme k hlavnímu dění ve světě Malazu. Příběh začíná tam, kde skončila předminulá kniha, tedy výpravou císařovniny pobočnice Tavore z Arenu do posvátné pouště Raraku, aby zde bojovala proti nepřátelům pod vedením znovuzrozené šaik. Je to tedy takový Psí (Coltainův) řetěz pozpátku. Přestože děj se občas posune i do jiných částí světa k různým dalším postavám, tohle je jeho středobod.

Kromě Tavore a šaik, pak ještě sledujeme zejména osudy asasína Kalama, sapéra Šumaře, spára Perela, Rudou čepel Lostaru Yil, Kvítka a Apsalar.

Společně s Karsou se tu pak objeví i další počet nových postav, ale hlavně se tu začnou více projevovat další rasy, které v předchozích knihách byli jen krátce zmíněny, nebo o nich ještě ani nepadla zmínka.

Musím říct, že při této knize jsem konečně začal lépe zvládat přehled mezi tolika postavami, ale hlavně si už dokážu udělat daleko lepší přehled o všech těch různorodých starobylých rasách a chodbách. A bylo zábavné postupně odhalovat další tajemství Malazské kroniky padlých.


marcel8328
22.08.2020

Nádherná série ????

Luigi1
18.07.2020

Tento díl je zatím nejslabší.Rozhodoval jsem se zda napíšu komentář,ale myslím,že je to moje povinnost,když jsem ji přečetl.Nic moc.

trudoš
13.05.2020

Tak se nám další kolečka v soukolí osudu pohnula vpřed. A ne právě tím pohádkovým směrem.
Čtvrtá kniha z desetidílného Malazského cyklu je znovu protkána tolika příběhy, že není v lidských silách je srozumitelným způsobem popsat tak, aniž by mozek nevytekl ušima. Každopádně bych čtenářům doporučil před otevřením románu znovu nahlédnout do Vzpomínek ledu, a především pak do Domu mrtvých, na který Dóm řetězů navazuje. Určitě to pomůže v orientaci mezi postavami a souvislostmi, ke kterým se tentokrát autor hodně vrací.
Steven Erikson jinak opět potvrdil, že mu post krále moderní fantasy patří zcela oprávněně. Odmítá se pohybovat v mezích spotřební fantastiky, přičemž jeho pojetí žádným způsobem nebourá zaběhnutá pravidla, a zároveň je originální ve všech směrech. Navíc imaginace, s níž balamutí čtenářovu hlavu, jakoby neznala mezí a za svůj chladnokrevný přístup k postavám by zasloužil nařezat. Rozhodně to není jednoduché čtení pro každého, ale možná právě proto je to celkově tak dokonalé.

Thekingofdisco
09.03.2020

Já nevím... čtvrtý díl a já se pořád nedokážu vcítit ani do jedné z postav.
Velké plus je začátek knihy, který je napsán jen z pohledu jedné postavy, a ač se jedná o doposud neviděný kus Malazského světa, je dobře (na poměry Malazu) popsán.
Za mne doposud nejslabší díl. Bohužel.

Claudius
03.03.2020

Sice to není tak osudově monumentální jako Vzpomínky ledu, ale něco málo osudové monumentálnosti se objevuje i zde. Je ovšem pravda, že nemůžeme mít v každém díle biblické tragédie formátu Psího řetězu nebo, Beru chraň, obléhání Capustanu. Kniha pak není tak "těžká" a jednotlivé stránky na vás aspoň tak nedoléhají, jako nemilosrdné strany již vzpomínaných Vzpomínek.
V tomto díle je mnohem zřetelněji zastoupeno hledání odpovědí. A to je něco, co vy, čtenář, sakra chcete a potřebujete. Čtenář tak nějak srovnal svou úroveň znalostí se znalostmi obyvatel malazského světa a na zbytek si, stejně jako postavy, už musí přijít sám. Z hledačů pravdy se tak stávají vaši spojenci a každá nová informace potěší nejen je, ale hlavně čtenáře. Zatímco Vzpomínky ledu pomohly s ujasněním událostí v Měsíčních zahradách, tak Dóm řetězů nám hezky narovnává Dům mrtvých. Ne že by čtenář v této fázi chápal všechno, však ještě nejsme ani v polovině Knihy padlých, že. Myslím, že není třeba dodávat, že se nemůžu dočkat každé mistrem Kápě zatracené bezbožnosti, jež se bude odehrávat v následujících dílech.

Y.F.N.
05.01.2020

SPOILER

Stejně jako v předchozích dílech je forma otřesná. Bylo pro mne fyzickým i duševním utrpením číst stále se opakující větné spojení a obraty. Autor operuje s velkým počtem postav, ale co z toho, když nezvládá jejich charakteristiku. Polovina z nich mluví a jedná totožně. Napadá mě snad jen to, že je vychovala jedna a táž víla kmotřenka a oni tak převzali její obyčeje a mluvu. V tom případě se panu autorovi hluboce omlouvám.
Postavy si nikterak nevyvíjejí anebo jednají zmateně. Např. pobočnice Tavore je popsána jako klidná, takřka vševědoucí žena a přitom je skoro ve všech dialozích překvapená a v rozpacích. Menší vývoj prodělal též Karsa - z arogantního blba se během své výpravy proměnil v již ne tak arogantního blba, co si osedlal koně a umí lépe máchat mečem.
Ale abych jen nekritizoval, tak je tu docela dobře budováno napětí. Od poloviny knihy až po naprosto zmršenou "bitvu" na konci. Dost jsem se pobavil, jak hromotluk karsa zosnoval svou pomstu, aby ji nakonec autor podal tak, že se Toblakai prostře zjeví ze tmy a protivníka chytne pod krkem. To jsem opravdu nečekal, to přiznávám.
Je tu pár světlých míst a škoda, že dějové linky Kvítka+Apsalar a Iccaria+Mappa, které měly potenciál nakonec vyšuměly do ztracena. Asi to má být pobídka k nákupu další knihy, ALE aby se příběh rozbíhal ještě při čtvrtém díle, tak to nevím..

1