Vichr smrti

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Lederská říše, poháněná korupcí a sobectvím, se rozpadá. Císař Rhulad Sengar, obklopený pochlebníky a agenty svého úplatného kancléře, se propadá do šílenství. Všude se kují pikle. Říšská tajná policie vede zastrašovací válku proti vlastnímu lidu. Bloud, kdysi prozíravý bůh, náhle přestává vidět budoucnost. Chaos a děsivé síly se stahují ze všech stran. Na tomto rozbouřeném, zrádném pozadí se snaží říši opustit skupinka uprchlíků. Jedním z nich je Strach Sengar, hledající duši Skabandariho Krvookého, protože by tak mohl zachránit svého bratra císaře. Jenomže s ním putuje Skabandariho nejstarší a nejzatrpklejší nepřítel: Silchas Zmar, bratr Anomandera Dlouhý vlas. A nezahojené rány v jeho zádech nezpůsobil nikdo jiný než právě Skabandari. Motivy Silchase Zmara rozhodně nejsou jasné. A k domovu se blíží velká edurská flotila s válečníky vybranými z bezpočtu národů. A s ní připlouvají i Karsa Orlong a Icarium Zloděj životů – a oba hodlají zkřížit zbraně se samotným císařem. Jenomže při plavbě přes polovinu světa za sebou Tiste Edur zanechali záplavu krve. A taková krutost nemůže zůstat bez odezvy. Někdo za to musí zaplatit, pro někoho to zdaleka neskončilo… Vichr smrti je surový, drásavý příběh o válce, zradě a temné, nezvladatelné magii. Je to nanejvýš nápaditá epická fantasy vyprávěná tím nejnapínavějším stylem....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/26711/big_vichr-smrti-p9R-26711.jpeg 4.7294
Série:

Malazská Kniha padlých 7.


Žánr:
Literatura světová, Romány, Fantasy

Vydáno: , Talpress
Originální název:

Reaper's Gale, 2007


více info...
Nahrávám...

Komentáře (38)

Kniha Vichr smrti

MagdaFish
02. dubna

To že Erikson zabíjí mé oblíbené postavy, a ty nejmilejší už znovu nevrací, jsem si už zvykla, ale tohle bylo fakt krutý! :-/
Jinak jako obvykle: strašně moc postav, nemít u ruky malazský slovník, tak u dobré půlky netuším, co jsou zač a co tu xakru dělaj. :-)
Nejbáječnější postavy: Tehol Beddikt a Bugg, jejich slovní přestřelky jsou dokonalý. A pak samo Hellian! Permanentně v lihu naložená mariňačka, která netuší kde je, co se to děje a proč její kaprál mění hlas a přesto se jí vždycky povede dostat svoje muže, kde je potřeba a ještě u toho zrekvírovat všechen dostupný chlast. Prostě královna Kartoolu! :D

Dominik_13
14. ledna

Ano, ano, konečně se Erikson dočkal a mohl propojit tolik dlouho budovaných zápletek do jednoho obrovského chumlu! Okořenil to hrstkou nových (skvělých) postav, pár (dechberoucími) střípky z historie a vznikl tak geniálně uspokojivý díl. Snad jen kdyby těch malazských vojáků nebylo tolik...


Las_T
05.12.2020

(+ SPOILER) O něco slabší než Lovci kostí. Můj problémem totiž už v Půlnočních vlnách byl kontinent Lederas, kde mě nezaujali ledeřané ani kultura Tiste Edur, které považuji za nejmíň zajímavou rasu v celé sérii. Knihu zase klasicky táhnou Malažané, Trull s Onrakem a vlastně i parta kolem Silchase Zmara je v pohodě i přesto, jak nesympatický hňup to je. Naopak Rudomask byl asi nejvíc zbytečná postava jakou zatím Erikson napsal, jeho linka byla fakt úplně zbytečná. Finále bylo totálně sad, ale co už. Proč když, čtu sérii, která má v názvu “...kniha padlých.“, jsem vždycky tak zaskočený a smutný, když umírají moje oblíbené postavy sakra?

p.mihoc
17.10.2020

Opět neskutečný nářez. Pár věcí jsem sice úplně nepochopil, postav bylo asi 500, neustále jsem se vracel na jejich seznam, abych se v tom neztrácel, neustálý tlak na mou představivost, pozornost a paměť způsoboval konstantní přehřívání naplno pracujících mozkových závitů, nepřátelsky skládaná souvětí často na první čtení nedávající smysl, nesouvislé navazování na jednotlivé sbíhání a obří počet hustě popsaných stran mě stejně i po sedmé pro běžného čtenáře detektivek nepochopitelně doslova přilepilo Eriksonovou Mockrou ke gauči tak mocně, že jsem to tentokrát zvládl znásilnit za 8 dní lígy daleko od naší reality. Vedle Půlnočních vln nejlepší svazek.

tanuki
28.09.2020

Sedmý díl desetidílného cyklu. Posedmé v tom samém vlaku, jen trochu jiný vagón. Za okny se míhá povědomá krajina, cítíte, že jste cíli zase trochu blíž, i když jízda se tentokrát tak nějak nepříjemně vleče, sedadlo tlačí, výhybky nás zavádí na lokální tratě, místo abychom jeli pěkně fofrem po hlavním koridoru.

Jinak řečeno se toho na příběhu dlouhém 900 stran zase tolik nestane. Spousta bezpředmětných dialogů, výplňové vaty a slepých dějových odboček, které s výústěním vyprávění ztrácí svůj smysl. Čím méně děje, tím více postav. Asi aby byl příběh plastický, což bohužel moc dobře nefunguje, i když z ostatních komentářů je poznat, že své fanoušky tento styl má. A je jich většina. :o)

Mako123123
23.07.2020

Mohol by som tu písať o tom ako autora nenávidím za jeho štýl písania: metafory, náznaky, premeny, nedokončené vety, "vysvetľovačky", ktoré sa vzťahujú na jednu- dve zmienky, ktoré sa udiali pred 400 stranami a vy ste si ich ani nevšimli, potom zisťujete, že to bolo dôležité, naopak veci, ktoré sledujete celú knihu aby to na záver úplne vyšumelo do stratena, zmeny, dalšie náznaky, 100 postáv ... atd... ale kašlať nato :P :D

Luigi1
12.07.2020

Opět poutavé i smutné,ale opět Erikson.Nádherné vyprávění a podání děje,jsem nadšen ikdyž těch postav je hafo,ale i to se dá.Moc pěkné.

michal3736
29.05.2020

Neuvěřitelná jízda...je fakte,že přečíst jakýkoliv díl z MKP mi dělá mnohonásobně větší obtíže, než stejně obsáhlá jiná fantasy kniha. Přesto nikdy nejsem tak nadšený, když jednotlivé kousky skládačky zapadají na to správné místo. Kniha je plný zvratů a nejrůznější postavy putují někam a vždy je čeká zrada a některá z nich zemře...nechci dávat spoilery...nejzajímavější samozřejmě na celém příběhu je osud rodiny Sengarů a Karsa Orlong, který si jde svojí vlastní cestou a všichni bohové mu můžou políbit...vy víte co :) Skvělý, ale jdu teď číst něco jiného na chvilku ať si odpočinu.

1