Vichr smrti

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Lederská říše, poháněná korupcí a sobectvím, se rozpadá. Císař Rhulad Sengar, obklopený pochlebníky a agenty svého úplatného kancléře, se propadá do šílenství. Všude se kují pikle. Říšská tajná policie vede zastrašovací válku proti vlastnímu lidu. Bloud, kdysi prozíravý bůh, náhle přestává vidět budoucnost. Chaos a děsivé síly se stahují ze všech stran. Na tomto rozbouřeném, zrádném pozadí se snaží říši opustit skupinka uprchlíků. Jedním z nich je Strach Sengar, hledající duši Skabandariho Krvookého, protože by tak mohl zachránit svého bratra císaře. Jenomže s ním putuje Skabandariho nejstarší a nejzatrpklejší nepřítel: Silchas Zmar, bratr Anomandera Dlouhý vlas. A nezahojené rány v jeho zádech nezpůsobil nikdo jiný než právě Skabandari. Motivy Silchase Zmara rozhodně nejsou jasné. A k domovu se blíží velká edurská flotila s válečníky vybranými z bezpočtu národů. A s ní připlouvají i Karsa Orlong a Icarium Zloděj životů - a oba hodlají zkřížit zbraně se samotným císařem. Jenomže při plavbě přes polovinu světa za sebou Tiste Edur zanechali záplavu krve. A taková krutost nemůže zůstat bez odezvy. Někdo za to musí zaplatit, pro někoho to zdaleka neskončilo... Vichr smrti je surový, drásavý příběh o válce, zradě a temné, nezvladatelné magii. Je to nanejvýš nápaditá epická fantasy vyprávěná tím nejnapínavějším stylem....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/26_/26711/vichr-smrti-26711.jpg 4.7224
Série:

Malazská Kniha padlých (7.)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Fantasy
Vydáno:, Talpress
Orig. název:

Reapers Gale (2007)

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (29)

Kniha Vichr smrti

Přidat komentář
Pohan
14. dubna

A vracíme se do Lederu. V této knize se konečně naplno propojí linie Ledeřanů z páté knihy s Malažanama. A střet těchto dvou říší toho nabídne hodně. Taktéž se vrací postavy z páté knihy, kvůli kterým jsem si ten díl tak oblíbil. Zejména Tehol a Bugg… Zkrátka, sedmý díl byl zatím nejlepší.

!!!Může obsahovat spoilery!!!

Linie v Lederas byla pro mě asi nejlepší. Tehol a Bugg měli znova vtipné dialogy. Bavily mě intriky uvnitř Věčného příbytku mezi kancléřem a císařem. A ve stínu skrytým Bloudem, který vše pozoroval. Bloud dostal více prostoru a já nevím… Doslechl jsem se, že to má být jeden z hlavních záporáků, ale já mu prostě zatím fandím. No a pak tu jsou ještě patriotisti, parchanti, ale bavily mě číst jejich kapitoly. Tedy Karose. Tanala jsem nesnášel.

Linie v Dren nabízí akci už od začátku knihy (později se o to postarají mariňáci). Jsem rád za Toca a za K'Chain Che'Malle. Bavilo mě to, ale celá ta akce ohledně Rudomaska a Oulanů byla pro knihu celkem zbytečná. Tak snad v dalších dílech bude o tom něco více, aby tato linie měla smysl.

Linie Silchase byla pro mě bohužel nejnudnější a to jsem se na něj dost těšil. Silchas byl nevýrazný, a celou linie táhly postavy v jeho doprovodu. Což byl problém, protože kromě Silchase a Stracha mi byl osud ostatních postav celkem jedno. Tato linka mě ale dostala ve sbíhání. Dopadlo to dost smutně, když si uvědomím, že jediný kdo musel zemřít byla Konývka a Strach padl naprosto zbytečně.

Mariňáci zde byli parádní. Moc se mi líbilo jejich tažení k Laderas. Ne jako velká armáda, ale jako malé jednotky. Zase trochu odlišný druh války.

Sbíhání bylo po mírném zklamání z finále šesté knihy opět super. Jak už jsem napsal, sbíhání v chodbě Tellann (teda, doufám, že to byla Tellann) se Silchasovou linkou a Trullovou linkou mě zaskočila. Ale to nebylo nic proti sbíhání v Lederas. Zobákovi svíčky byl ten nejsmutnější moment zatím v sérii. A pak tu byly další skvělé momenty, Karsa proti Rhuladovi, Icarium najde svůj stroj. Zkrátka sbíhání bylo velké. Jsem rád, že se vrátil Brys a Křováka. Jsem rád, že jsem se po tolika knihách dozvěděl, co se stalo s Šedými meči a nebo, kde se ukrývá Fener.

tuommo
20. února

Standardní sedmička:-)... člověk potřebuje fakt dobrou paměť, protože pamatovat si, kde jaké postavy skončily v předchozích dílech, je nad mé síly... Dějové linky jsou fajn (Rhulad a patriotisti; Tehol & Bugg; Udinaas; Lovci k.; Rychlej;...to je fakt šílený, kolik toho je!), sbíhání a finále měly drajv... Tak jdeme dál, no...

sarka9190
28. ledna

Vichr smrti uzavřel dění mého oblíbeného 5.dílu. Svižně kompaktně, opět s gradujícím uzavřením. Opravdu důkaz toho, že u mne bodují Eriksonova díla, kde není 3 000 postav, ale jenom 2 000, a stejně tak počet dějových odboček. Celistvé, srozumitelné. Mrknu na přebal knihy a vím, o čem byla.

denniys
27.12.2018

Za mě rozhodně jeden z nejlepších dílů..zase jsem si pobrečela, zasmála se, bála se, prostě užívala každou jednu stránku..Karsa vs Rhulad - dokonale napsáno, celkově posledních 100 stran je opět neřízený fičák..a nejvíc mě dostal Zobák :(

Dyaebl
25.08.2018

Vichr smrti se ,stejně jako všechny předchozí knihy, dělí na pár příběhových linií, které rád přirovnávám k větvičkám stromu. Jak se příběh posouvá, jednotlivé větvičky se spojují, tloustnou a na samém konci už je to jeden velmi mohutný kmen - finále. Žel, tento kmen byl velmi melancholický, prohnilý a ani trochu pozitivní (snad až na Tehola).

Vichr smrti vskutku dostál svému jménu a zanechal mě rozhořčeného, smutného a v slzách beznaděje. Velmi silný díl. Více netřeba říkat...

Dervish
04.10.2017

Tak sedmá skládačka do puzzle úspěšně zasazena a musím říct, že to na začátku vypadalo na nejlepší knihu ze série, bohužel v závěru přišlo několik okamžiků, kdy jsem si řekl: "pro mistra kápě, proč?" Především změna chování Rudomaska, kdy byl nejdříve skvěle a chladnokrevně uvažující mašina na zabíjení, později už jen ne příliš schopný a zmatkující velitel, který vede své vojsko jak telata na porážku - odkud se vzala ta proměna? Nebyli tam oulané vlastně tak trochu navíc? Pak přišel příchod barghastů do války, what the fuck? Proč? Vůbec nebyli potřeba, ani nikdo nevysvětlil jak se tam dostali. Pro Toca, ale jděte. Icarium zase tak nějak vyšuměl, jako již obvykle, ten hajzlík mě neskutečně vytáčí :)

Ještě, že tam jsou paliči - s těma je sranda vždycky. O Masan Gilani už se mi snad i zdá. A Tehol jako císař, to je největší bomba - i když trochu očekávaná. Kam nás pan Eriksson vezme teď? Chromý Bůh přišel o svého nesmrtelného favorita, ale určitě se nevzdá tak lehce, je tu ještě pár dalších hajzlíků, kteří se rádi nachytají na nějaké to pozlátko. Takže je pořád čas na to, hodit do davu pár práskavek a svítivek. Ohňostroj ještě zdaleka neskončil.

Rudla333
18.08.2017

První kniha, která mě kdy přiměla brečet!

Kniha dlouho drží v zajímavém duchu, napětí houstne, zajímavé a nebezpečné postavy se hromadí, zvratů přibývá a zkrátka všechno se pomalu ale jistě připravuje k velkého vyvrcholení. Člověk si až říká, jestli se to všechno stihne.
A pak přijde to neskutečné tempo poslední třetiny. Bitva střídá bitvu, krev teče, magie vybuchuje a postavy umírají ještě v mnohonásobně větším počtu než v předchozích dílech.

Kniha je pro mě zatím v MKP na třetím místě, hned po Půlnočních vlnách a Vzpomínkách ledu. Za těmi trochu zaostává hlavně kvůli trošku pomalejším prvním dvěma třetinám.

Damon
01.07.2017

Ja už u Eriksona snad nemůžu hodnotit hůř než 5 hvězdami. A už ani nevím jaké superlativy použít.. prostě geniální :)
Marináci, nejslavnější dvojice sapérù, Karsa, Tehol a Bugg, Icarium, Trull, Onrak.. prostě ty postavy jsem si zamiloval..
Pomalu dostávám pocit, že na smrt nějakýho toho oblíbence jsem si u Eriksona zvyknul a pak mám najednou slzy v očích..