Měsíční zahrady
Steven Erikson (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/112781/bmid_mesicni-zahrady-4nY-112781.jpeg
4
1000
1000
Malazská Kniha padlých série
< 1. díl >
V rozlehlé Malazské říši to vře, podrobené státy téměř vykrvácely během dlouhých let nekonečných válek, čistek a bratrovražedných bojů, a také při srážkách s pánem Měsíčního Kamene. Císařovna Laseen však dál vládne tvrdou rukou s pomocí svých obávaných asasínů. Nyní svůj nenasytný zrak upřela na Darúdžistán, poslední ze Svobodných měst Genabakis, starobylou a ušlechtilou baštu nezávislosti, která ještě vzdoruje. Nicméně říše není jediným hráčem v této hře. Svůj první tah ze stínů učinila ještě zlověstnější síla… Tato skvěle vymyšlená epická sága je zasazená do dokonale ztvárněného světa a uvádí do říše fantasy literatury nový zajímavý hlas. Přináší chytrou a napínavou zápletku, temnou a složitou mytologii, divokou a vrtošivou magii a houf přesvědčivě napsaných postav.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2002 , TalpressOriginální název:
Gardens of the Moon, 1999
více info...
Přidat komentář
Kniha se mi líbila moc, příběh, jazyk, fantasy prvky, postavy, svět, vše krásně propracováno a vtáhne čtenáře do děje. Jen je to opravdu složitější čtení, člověk se občas ztrácí a někdy si musí hodně domýšlet mezi řádky, často je něco jen naznačeno nebo naopak hozeno "do placu" bez vysvětlení, jako byste měli vědět, o co jde - a vy nevíte. Těším se ale na další díl.
Složitější čtení. V některých chvílích bylo těžké se orientovat, kdo kam patří a za jakou stranu bojuje. Ale...i přes tu složitost to dokázalo vtáhnout do děje. Ale musíte dávat pozor :) určitě si přečtu další díl.
Velmi dobře napsaná fantasy, koneckonců už jméno překladatelky Dany Krejčové je zárukou kvality. Má to nápad, příběh, spád i překvapení, prostředí i zajímavé a dostatečně psychologicky prokreslené postavy. Zádrhelem kvůli orientaci v ději – pro někoho menším, pro někoho větším – může být právě velký počet postav, jejich záměrů a dějových linek. Dát to všechno v závěru dohromady je mimořádně náročné, a leckterý autor právě proto ve finále selže (nicméně Erikson to podle mě v této knize zvládl). Kromě toho se autor nechová ke čtenáři někdy úplně fér, čas od času prostě vytáhne nějaké dosud neznámé eso z rukávu a zasáhne do děje naprosto nepředvídatelným způsobem, což třeba já osobně nemám moc rád, protože s oblibou odhaduji, jak se příběh té které postavy vyvrbí. Ovšem podle doslovu se dá soudit, že tímhle nešvarem trpí hlavně první díl, protože leccos se vysvětlí v těch dalších (to naznačuje i rostoucí hodnocení dalších dílů). Takže už se těším na pokračování.
8/10. Tohle nebylo snadné. Ten neustálý vtíravý pocit, že vám něco uniká je frustrující. Čtěte první díl ze série, přesto se cítíte jako kdyby jste začali odprostředka. Tolik jmen, názvů, pohnutek a postav. Celé to funguje jen díky bravůrnému jazyku spisovatele. Erikson umí psát akorát vám nic nedá zadarmo.
Největší zklamání v životě. Na knížku jsem se strašně moc těšil, už kvůli muzice Caladan Brood a pozitivním ohlasům z okolí. Šetřil jsem si ji, až budu mít klid a čas, abych si to mohl užít.
Zkusil jsem nejdřív v originále, ale měl jsem dojem, že mi cosi uniká. Pořídil jsem si ji tedy i v češtině, ale ten pocit se absolutně nezměnil. V té knížce se NIC neděje a když už děje, je to útrpně nudné a obtížně uvěřitelné. V půlce jsem to zahodil, na tohle už mi nezbývá dost života.
Uf, to bylo ale těžké čtení.
Je evidentní, že čtení této knihy vyžaduje 100 % koncentrace a i tak to ani zdaleka nestačí k pochopení všeho. Problém (a slovo problém v tomto případě nevnímejme nutně negativně) není počet postav (není jich zas až tak moc), ani komplikovanost děje (vážně není až tak komplikovaný). Problém je, že autor prostě píše jinak, než je většina z nás zvyklý. Nic tu není servírováno na stříbrném podnose, naopak jsme od první strany hozeni do mlýnku na maso a musíme si s tím nějak poradit.
Přesto je kniha výborná, epická, má uvěřitelné postavy, originální rasy (na elfy, trpaslíky a podobnou havěť tady s klidem zapomeňte), unikátní systém kouzel, chodeb... Zatím jsou to pro mě 4 hvězdy, nutnost je (minimálně) ještě jednou knihu přečíst znovu, možná i s tužkou na poznámky. Pak to nejspíš bude na 5 hvězd.
Musím říct, že na knihu, respektive ságu, jsem se dlouho chystal. A jak dlouho jsem se chystal, tak dlouho tento první díl četl. Trochu to bylo zapříčiněno létem, ale více spíš tím, že mě kniha nijak neoslovila a po 300 stranách jsem přemýšlel, jestli mě to vlastně baví nebo ne.
Svým způsobem neotřelé, ale počet postav je znát a než se zorientujete, kdo s kým, proti komu, je konec.
Magie dobrá, chodby jsou dobrý nápad. Na další díl ještě počkám a uvidím...
Tak tohle byla PECKA.
Utrpení prvních 100 stran než zjistíte, co se zatraceně děje, kdo je kdo a jak se ta knížka vlastně čte.
Ale pak jako lusknutí prstů, vše zapadá jak puzzle. Nestačíte otáčet stránky a přesto, že je to bichle budete mít MALO. Pokaždé co si řeknete, že se vklidu nadechnete Erikson se na vás s šibalským úsměvem podívá a řekne NE.
A nebojte se otázek jak? proč? cože? Já jsem třeba Eriksona proklela do osmého kolene jeho rybičky. :D a to byl první díl...
Tak konečne po tom, čo sa mi podarilo zohnať vydanie Měsičních záhrad z roku 2008, som sa do tohto toľkokrát spomínaného strašidla pustil. Nie je to oddychové čítanie, to dávam za pravdu všetkým, spočiatku som bol aj ja veľmi zmätený z množstva postáv, dejových línii a lokácií. Nikam som sa však neponáhľal a postupne začalo do seba všetko zapadať ako skladačka. Vždy je to chaos, ale pochopiteľný. Svet, ktorý Steven Erikson vykreslil ma začal fascinovať už od prvej knihy, jeho nevyspytateľnosť, fungovanie mágie, ale hlavne komplexnosť jednotlivých postáv, z ktorých pravdepodobne ani jedna nie je úplne čierno-biela.
Škoda, že je túto knihu v tlačenej forme tak zložité zohnať. Hodnotím 4/5* a ak je pravda, že ma tento svet naplno pohltí až pri ďalších dieloch, verím, že sa mám na čo tešiť.
Tahle kniha byla teda síla. Totálně rozsáhlý svět, neuvěřitelné množství postav, děje a zápletek. přiznám se bez okolků, než jsem se jakž takž v příběhu začal orientovat a zjistil, kdo je kdo, na čí straně je a pod, byla pryč skoro polovina knihy. Přesto pro mě byla velmi zajímavá, právě tím množstvím rozličných postav, jejich úmysly, snahou a vlastnostmi. Takovouto fantasy jsem ještě skutečně nečetl. Má nejoblíbenější postava? Jednoznačně pobočnice Lorn :-)
Tahle kniha pro mě byla opravdová výzva, upřímně fantasy téma není mou nejoblíbenější kategorií ale jelikož v mých kamarádských kruzích tato kniha "frčí" říkala jsem si že jí musím taky přečíst. Jsem příjemně překvapená, čekala jsem složitou literaturu která mě nebude bavit (což některé části splňovaly), ale většinou to byl zajímavý děj, celkem pochopitelný a závěr propojil všechny dějové linky. Zároveň je v knize načrtnuto pokračování. Jediné co musím vytknout je přemíra postav (všechny si zapamatovat je vážně nadlidský úkol) a moc mi nedává smysl slovníček na konci knihy. Mě nic nevysvětlil takže jsem ho nakonec ani nepoužila.
"Vysoká škola dospělé high fantasy"?
Za mě obří zklamání. Základní děj je naprosto fádní válečný konflikt. Spisovatel píše neskutečně nepřehledně a ještě k tomu v hádankách. Všechny postavy mluví v hádankách. Má to působit neskutečně chytře a komplexně, ale na mě to působí jen jako zmateně napsaná podprůměrná fantasy, která si hraje na přechytralé veledílo. Absolutně nelze pochopit žádné souvislosti děje, dokonce jsem nebyl schopen ani pořádně porozumět psanému textu. - autor se evidentně na každém řádku snaží čtenáře přesytit nevysvetlenými názvy, pojmy a událostmi, které bez kontextu nedávají smysl a nejspíše mají podnítit čtenářovu snahu proniknout do podstaty věci. To se tedy u mě vůbec nepovedlo.
Jako jedna ze skutečně mála fantasy knih, zůstává Eriksonova nabubřelá spatlanina nedočtena.
Mám rád fantasy, kde jsou příšery, čarodějové, bohové a zároveň působí dospěle. To zde rozhodně platí. Od začátku jsem se potýkal s nejistotou správného pochopení děje a postav a s napětím čekal, kdy se vše rozjasní. A ono to ne a ne přijít, musel jsem stavět na domněnkách. Dokonce jsem si na internetu asi v půlce knihy začal hledat, jestli jsem nepřehlédl nějaký předchozí díl. Ale z nějakého záhadného důvodu mě to přesto bavilo, dokonce jsem jednou večer i vyměnil hraní PC her za četbu a to se mi už moc nestává. Jdu na další díly.
Tak tohle mě baví.
Na dobrou fantasy potřebujete minimálně dvě ingredience, dobrý svět a dobré postavy. Erikson nabízí originální svět, kde potkáte malicherné Bohy, netradiční rasy, magii prýskající ze záhadných zdrojů, říše a jejich armády, promyšlenou historii, spoustu tajemna a nevyřčeného a vůbec vše, co je potřeba.
A postavy? Ano, je jich více než v podobných dílech, ale ani jedna nebyla ... jak to říct. Znáte to, ve většině knih je vždy minimálně jedna postava, která Vám vadí, nebo přímo pije krev. Opravdu jsem dlouho přemýšlel, ale na žádnou takovou jsem si po přečtení nevzpomněl.
Velký počet postav umožňuje Eriksonovi na dlouho udržet v knize fázi kolize, neustále zvyšuje napětí, přikládá pod kotel a oddaluje vyvrcholení. Život v tom napětí má své kouzlo. Kéž by další díly byly stejně dobré. Uvidíme.
Bál jsem se toho.. Série o deseti dílech dávala tušit pomalý rozjezd se spoustou postav a odboček a vaty.. Jenže ouha!! Víc jsem se snad ani splést nemohl! Tohle bylo skvělé, jízda od prvních stránek,žádné prázdné místo v ději.Neskutečně čtivé a i když postav je tu poměrně dost, neměl jsem s nimi takový problém jako třeba v Ryanovo Stínu krkavce.. Ty bohové motající se do lidských životů a starobylé síly.. To mě prostě chytlo a já se už strašně těším na další díl!
Hrozně moc bych to chtěl mít rád. A moc mi to nejde.
Jediné, co mi po dočtení zůstalo, je pocit, že autor odvyprávěl průměrný fantasy příběh zbytečně zašmodrchaným způsobem, což, pokud bych chtěl být zlomyslný, označím jako autorův záměr pro odvedení pozornosti od toho, že ten příběh je skutečně průměrný.
Taky se vám ta moje zbytečně složitá věta nelíbí, že? Mně taky ne.
Je úžasné, jak se měsíční zahrady mění s druhým přečtením. Když už člověk tento svět zná a chápe zákonitosti. Měsíční zahrady jsou skvěle napsané, což se na první pohled zdát nemusí. Ale příběh je skvěle odvyprávění, postavy jsou všechny uvěřitelné, mají vlastní motivy, a když člověk dává pozor a již něco zná, i chápe, co se děje. Jazyk, který Erikson používá, je na vysoké úrovni. Rozhodně nelituji, že jsem se pustil do znovučtení.
Neviem, akú chodbu to na mňa Erikson otvoril, ale aj keď mi väčšiu polovicu knihy nič nedávalo zmysel (napriek tomu, že som sa v postavách rýchlo zorientovala), nedokázala som sa od toho odtrhnúť.
„Zoufalství, říkal si seržant, vždy vyžaduje směr, ohnisko. Najdi směr a zoufalství zmizí.“
Štítky knihy
draci magie, kouzla kanadská literatura meč a magie démoni bohové dark fantasy bitvy hrdinská fantasyAutorovy další knížky
| 2002 |  Měsíční zahrady |
| 2004 | Vzpomínky ledu |
| 2009 | Vichr smrti |
| 2012 | Chromý bůh |
| 2008 | Dům mrtvých |
Měsíční zahrady jsem četl třikrát, většinu knih ze série dvakrát. I tak mě Malaz nepřesvědčil jako něco, co je "must read" žánru. Možná jsem chtěl ze zvědavosti proniknout do tajemství které se za popularitou Malazu skrývá, nicméně i po delším studiu možných i nemožných materiálů se přikláním k názoru že jde prostě o sérii plnou sraček a bláta, sem tam se dá ale zakopnout na vyleštěný diamant.
Malaz velice dobře pracuje s Worldbuildingem....ten je po většinu času excelentní záležitostí...(pokud vás tedy baví Bohové jako hybatelé děje), zato s příběhem a postavami to již tak slavné není. Baví-li vás tedy propracované světy ve kterých se dá hrabat donekonečna, jde o ideální série. Jste-li více zaměřeni na postavy a příběh....tak tam bych byl již opatrnější.
V sérii skáčeme z kontinentu na kontinent, z postavy na postavu a na některé odpovědi musíme čekat několik knih, někdy se nám ani odpovědi nedostane, nebo si jí máme jakýmsi způsobem vydedukovat. Díky tomu mnoho fanoušků ctí sérii jak něco "speciálního", něco co není pro každého a čemu je třeba věnovat úsilí. A kdo úsílí nevynaloží, ten nemá na Malaz právo...za mě je to naprostý blábol a "pretentious shit". Pokud neumí autor provést čtenáře příběhem a představit postavy tak je něco špatně.
Zpátky k Zahradám.
Postavy- Pokud knihu budete číst poprvé tak vám budou stejně nejspíš jedno. Mění se každou chvíli a je to jeden velký bordel. K nikomu se nedá přilnout protože se o nich nic nedozvíme. Jinak jde o směsici vojáků, vrahů, kouzelníků a mágů, skrytých bohů a mnoho dalších.
Worldbuilding- V prvním díle se ocitáme na kontinentu Genabackis u města Darudžhistán. Malazská říše se rozhodla tento kontinent dostat do svých spárů a v knize sledujeme snažení jak malazského vojska, tak obyvatel města v tom, jak se vyrovnat s nenadálou situací. Nedaleko měšta se cosi probouzí a "létající kámen plný temných elfů"....wtf...se blíží.
Příběh – Jednotlivé epizodky soupeřících a spolupracujících skupinek se prolínají v okolí a uvnitř hlavního města. Moudří z toho nebudete.
Plusy – Obecně temná atmosféra světa. Pokud propadnete worldbuildingu a budete studovat materiály mimo knihu, jde o velice dobrou záležitost. Některé z postav naznačí svou možnou kvalitu do budoucna. Sem tam nějáká ta akce.
Minusy – Neznámé postavy pronáší moudra o světe který neznáte. Erikson nepředstavuje postavy a jejich minulost ani náznakem. Příběh je směs událostí které vám jsou při prvním čtení jedno. Pochybuju že by v dnešní době takovou knihu někdo autorovi vydal. Pachuť snobismu.