Měsíční zahrady

1 07. listopadu

Stačilo na začátku pár poznámek, soustředit se a šlo se v té změti postav a dějů vyznat. Postavy zajímavé a od druhé půle mě to již vyloženě chytilo. Kniha neobsahuje vatu, pořád se něco děje, rozhodně plus po takovém Mistbornu od Sandersona, kde šlo knihu o třetinu stránek osekat.
Na druhou stranu motivy a fungování světa nejasné. Proto musím hodnotit níže. Dám krátkou pauzu a určitě budu pokračovat Domem mrtvých.

1 23. října

Měsíční zahrady se těžko hodnotí. Podle mě důvod, proč tuhle ságu fantasy fanousci milují je ten, že už přečetli dost podobného čtiva a rádi se nechají motat do složitějších zápletek. Taky nadšence do nejrůznějších stolních RPG by mohla kniha bavit, občas je to psáno tak, jako kdyby v pozadí běhala legendární D12 kostka. Kdo umře? Komu padne bonus? Takovým lidem Erikson moc vysvětlovat nemusí a podle stylu bohužel na jiné čtenáře tak nějak úplně ser...kašle.
Osobně mám rád městské fantasy příběhy z řekněme podsvětí, takže část z Darúdžistánu byla odměnou za předchozí tápání ve tmě. Tam mi přišlo hlavně při druhém čtení (s celou ságou sem skončil kdysi někdy na konci osmého dílu) že vyprávění doopravdy nemá slabiny a doslova každá věta dává smysl a je svým způsobem geniální. Jenže na to, aby člověk přečetl přes tisíc stran a pak se zase vrátil na začátek a lebedil si, jak to všechno chápe musí být jeden dost velkej magor nebo mít hodně času (díky covide).
Autor si jinak s postavami hraje jako na šachovnici, kostka vzadu se točí a v závěru začne všechno lítat...fakt. Koho nebaví začátek, zkuste přeskočit na Darúdžistán, město založené na pověsti :)

3 05. září

Šest set stránkový špatně napsaný prolog, k doufejme epické fantasy sérii. A já potřebuji na nějakou dobu pauzu.

2 10. července

Dokončeno třetí čtení.
Čtení Zahrad je náročné, zmatené, místy nudné a celkově mozku nepříjemné. Jako první kniha série je na první čtení příšerná, nevhodně napsaná a odstrašující. NEVZDÁVEJTE SE!

Na druhé a další čtení je lepší a lepší. Stále ji považuji za nevhodně napsanou, ale nelze ji upřít genialita. Pozorný a Malazu znalý čtenář v ní objeví moře informací, které poprvé nebyl schopen zařadit.

Člověk by ji tedy měl i s někdy zatnutými zuby přelouskat, klidně si dohledávat při čtení nejasnosti na internetu, aby se udržel v sedle, protože to stojí za to. Vydržet a nezabalit to se vyplatí. Malazská Kniha padlých je jedna z nejlepších a nejhlubších knižních sérií na světě. Čtenářský zážitek z následujících knih je totiž skoro až dechberoucí.

Kvalitou by si kniha zasloužila více hvězdiček, ale protože je to první kniha a odstrašila již tisíce čtenářů, tak nemohu dát více.

4 15. června

Mraky postav, mraky jmen, mraky dějových linek. Snad na každé stránce se skáče z místa na místo. Nevím, jestli tohle je ten správný úvod do top fantasy. Potenciál má však tenhle svět obrovský, ale jestli se to projeví až při čtení dalších dílů, tak to těžko říct.

2 03. června

Topka, byl jsem varován, měl trochu obavy a současně vysoká očekávání na základě doporučení. Kniha opravdu patří mezi jednu z nejlepších fantasy sérií, jakou lze v současné době číst. Ano, mnoho věcí zde již zmiňovaných je pravda, všechny ty postavy, místa, náznaky a dějové linky jsou náročné na sledování, ale za sebe musím říct, že zase ne tolik. Stačí se na to opravdu soustředit a číst to někde v klidu, pokud si to chce člověk opravdu užít. Také myslím neuškodí, pokud má čtenář něco podobného ražení a blížící se náročnosti načteno (za mě Anthony Ryan před touto sérií). Pokud jste ovšem spíše jen příležitostný čtenář, asi vám udělá větší radost spíše něco lehčího. Za mě však 95 %.

1 03. června

Po druhým přečtení zvyšuju ze 3* na 4*, protože ten úvod do toho světa je na týhle sérii asi to nejtěžší. Jakmile už má člověk aspoň trochu představu, tak to tady najednou i docela dává smysl a není problém si ten detailní a propletenej svět naplno užít.