Chromý bůh

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Lovci kostí táhnou do Kolanse vstříc neznámému osudu. Jsou na pokraji sil a vzpoury, ale pobočnice Tavore se nehodlá vzdát. Aby zachránila svět, musí přejít vražednou Skleněnou poušť a postavit se děsivým nepřátelům. Forkrul Assail hodlají zbavit svět všech lidí a znovu nastolit řád, zatímco starší bohové chtějí zpět své bývalé výsadní postavení. Magie a touha po moci, kterým bude muset pobočnice a její spojenci čelit, jsou strašlivé. A zatím v Charkanas, dávno ztraceném městě Tiste Andii, hrstka obránců pod velením Yedana Derryga zoufale bojuje s nenasytnými Tiste Liosan toužícími po ovládnutí Kurald Galain. Toto je poslední kapitola neobyčejné Malazské Knihy padlých....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/13_/139469/malazska-kniha-padly-139469.jpg 4.8175
Série:

Malazská Kniha padlých (10.)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Fantasy
Vydáno:, Talpress
Orig. název:

The Crippled God (2011)

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (31)

Kniha Chromý bůh

Přidat komentář
denniys
27.12.2018

a je to tu..KONEC...desátý díl je nepopsatelný..to bylo tak smutné, tak odvážné, dechberoucí, čestné a opravdu smutné...tolik jsem toho chtěla napsat, ale každé slovo se mi teď zdá nicotné a bezvýznamné..závěrečný díl je opravdovou třešínkou na dortu, skvostem mezi knihami..tak strhující, velkolepý, epický příběh!!!
Celá Malazská kniha je naprosto vyjímečným dílem!!! čtvrt roku jsem strávila prokousáváním se záludnostmi tohoto příběhu a teď, když končí, cítím podivnou prázdnotu. Ještě jsem nečetla nic tak složitého, vymakaného a naprosto mě autor šokoval, když všechno nakonec zapadlo do sebe a viděla jsem tu čistou genialitu. Tolik postav, světů, ras, propleteností a vazeb jsem ještě v žádné knize neviděla. Když se nad tím člověk zamyslí, zjistí, že žádná postava není černobílá, nelze říct kdo je klaďas a záporák, jelikož jsou postavy tak dokonale vykreslené, čtenář chápe jejich pohnutky a vidí jejich očima.. ovšem jsou postavy, jejichž jména mi chvíli ještě budou bloudit hlavou...
Miluju Geslera, Bouřňáka a Šumaře, jejichž osud mě stál mnoho slz..scénu s hořící Sinn a dvěma zničenými hrdiny nemohu dostat z hlavy, stejně tak slova, kterými to Kalyth popisovala Korlat..
Tavore, která dokázala nemožné a dokonce se dočkala i pochopení a krásného setkání..chvíle, kdy křičí na bojišti mnou hodně zamávala..a poslední proslov pro lovce kostí..
Icarium a jeho hledání vzpomínek..
Ublala Pung a jeho geniálně jednoduché myšlení..
Draconus a Anomander Dlouhý Vlas..
Tolar a jeho pohnutý osud..konec jeho příběhu mě zahřál na duši..
Corabb si mé srdce získal pod hořícím Y'Ghatanem..
Tehol a Bugg mě dokázali nejvíc rozesmát, jejich vybroušené dialogy jsou skvostem knihy..
Mistr Kápě ohromil a jeho suchý humor totálně zabíjel ( forkrul assail jsem nikdy nepřišel na chuť )..
Bryss, Karsa Orlong, Yan Tovis, Yedan Derryg, Lostara Yil, Rychlej Ben, Flaška, Zobák, Rudomask, Příval, Dujek Jednoruký, Itkovian, Caladan Chmur, Mappo Poříz, Konývka, Šurk Elalle, Trull Sengar, Toc Mladší, Abrastal...a tak strašně moc dalších postav by stálo za zmínění...
...no a na samém vrcholu po boku Gese a Bouřňáka stojí Coltain a Whiskeyjack..
na Malazskou knihu padlých a její hrdiny nezapomenu, jsem hrdá, že jsem je mohla poznat a strávit s nimi všechny ty chvíle...jen teď nemám chuť do dalšího čtení, protože jakou knihu teď můžu číst, když jsem právě zavřela Chromého boha?!
kéž by byl čas, přečíst si to v budoucnu ještě jednou...
Děkuji panu Eriksonovi, páč u tohoto nejde jinak, než čůrat kostky ledu a obdivovat mysl, která tento gigant stvořila...

Jacck
03.12.2018

Nedávno jsem znovu prečetl pár knih z této série a napíšu svůj dojem z celé série. Nejlepší je prvních 5 knih (jako nejlepší bych viděl Vzpomínky ledu), poslední 2 považuju naopak za velmi slabé. Ke konci ságy je děj neopodstatněně natahovaný, člověk čte stovky stránek popisů o tom, jak nějaká armáda pochoduje z bodu A do bodu B a stovky stránek se de facto nic neděje. Vyprávění skáče mezi desítkami různých postav, z nichž většinu zná člověk přílis krátce na to, aby o ně nějak stál (všichni ti Smíšci, Krátkonosové, Koryci, Polibti a Sladkyšpeci), navíc autor zabředává v neúnosné míře k pseudofilosofování. Pokud jde o samotný závěr: pochybuju že Erickson to měl takto plánované od počátku, spíš improvizoval. Spousta postav se zcela měnila v průběhu ságy, např. samotný chromý bůh z vychytralého arcizlouna v oběť, Tavore z bezcitné pobočnice Laseen na nové vtělení Krista. Celé dějové linie byly zapomenuty a vyšuměly do ztracena: co se stalo s Malazskou říší a Laseen a Mallikem Relem? Prvních pár dílů to vypadalo, že se série bude točit hlavně kolem trůnu malazské říše a nakonec autor v posledním dílu ságy vytáhne jakési pitomé Forkul Assail. Stejně tak neuspokojivě bylo vysvětleno, kdo nebo co je Ben, celá Icariova linie měla neuspokojivý konec, protože na počátku slibovala zápletku kolem časově aspektovaných azatských domů, jen aby tam nakonec azathy nehrály žádnou roli a vůbec nijak dál nebyly vysvětleny atd. Takže na rozdíl od většiny hodnotících tady nemám pocit, že Erickson měl celou knihu dokonale promyšlenou, spíš myslím že improvizoval jak se dalo, pořád vymýšlel nové postavy, nové kontinenty, nové dějové linky, až už to nakonec nebylo možné nějak se ctí ukončit, protože vepsal sám sebe do koutak. Takže v rámci možností ten konec nebyl špatný, ale nadšený z něj nejsem.

Mievr
22.09.2018

TOP fantasy sága, kterou jsem četl, zamiloval jsem si ohromné množství postav (jo je to pro náročné čtenáře, tak nebrečte, že je těch postav mnoho). Zamiloval jsem si svět, rasy i démony, všechno originální, stejně jako magie. I přes některé delší pasáže, které se asi spoustu lidem zdají být nudné se mi MKP převelice líbila! Protože i ty nudnější pasáže v sobě skrývají spousty utajených mouder a věcí z všedního života, nad kterými se člověk musí zamyslet, a proto nenechte svůj život spoutat řetězy, i když svoboda taky nemá svůj význam! Všichni musíme bojovat s našimi životy, jak nejlépe umíme a každý další voják se bude hodit!

woodward
25.08.2018

V komentáři k prvnímu dílu jsem odmítal stížnosti některých komentátorů na složitost a nepřehlednost příběhu. Za tím si v zásadě stojím, pokud jde o Měsíční zahrady jako takové. Jenže co platí o jedné knize už nemusí platit o deseti. Pamatovat si všechna jména lidí, bohů, národů, zemí, míst, nosit v hlavě vztahy mezi nimi a co se mezi nimi v minulosti odehrálo – to všechno není těžké si zapamatovat, pokud jde o jednu knihu zvíci nějakých 560 stránek. Ale pokud autor předpokládá, že čtenář všechny tyhle věci udrží v hlavě přes cca 10 000 stran příběhu, v jehož každé části ta jména, názvy, události, vztahy přibývají (i když v každém dílu na začátku je uveden aspoň částečný přehled osob), tak na to by podle mě neměl ani Archie Goodwin, který o sobě tvrdí, že mezi ním a magnetofonem je rozdíl jen v tom, že magnetofonu nelze klást otázky.
Dohledávat to, co člověk zapomněl nebo si na to vzpomíná jen matně, když na vás vybafne postava nebo část příběhu, kterou jste potkali o dva-tři tisíce stran dříve (často jenom ve zmínce bez dalšího rozvádění, v jedné, dvou větách), je prakticky nemožné. Neříkám, že to není k přečtení. Přečetl jsem, ale tam, kde mě paměť zradila, jsem se rozhodl ty „díry“ ignorovat. Někdy se podařilo časem je vyplnit díky dalším připomínkám a novým událostem v příběhu, jindy moc ne, ale tak či onak, nakonec jsem celou tu záplavu spolykal.
Je to těžko přehledné, ale je to ke čtení; autor vyprávět umí, umí čtenáře překvapit, je to napínavé, postavy a dialogy jsou živé, „skutečné“. Ale trochu to připomíná Faulknerův první román z prostředí amerického jihu, Prapory v prachu, který mu dlouho nikdo nechtěl vydat, protože ve své dychtivosti povědět čtenářům o své zemi všechno, co měl na srdci, tam nacpal těch dějových linií nejmíň o jednu víc než bylo zdrávo.
Vzhledem k té – podle mého soudu zbytečné a přehnané - složitosti a „přeplácanosti“ dávám tedy za celou sérii Malazská kniha padlých jen čtyři hvězdy.

tetrisek77
15.08.2018

Znáte ten pocit, když dočtete knížku? A znáte ten pocit, když dočtete celou sérii, když jedna část vašeho života skončí, když vaši milovaní už nejsou, nikdy nebudou, nebo naopak zůstávají, ale vy si o nich přečtete znova až za dlouhou dobu? Jedna část mýho života právě skončila. Žádná série mě ještě neohromila tak jako Malazská kniha padlých. Žádnou postavu jsem ještě nemilovala tak moc, jako miluju Whiskeyjacka, Šumaře, Křováka, Nimandera, Kotiliona, Parana, Líto, Kruppeho, Karsu a další. Konec. Konec všeho a začátek něčeho dalšího, ale to už si budeme muset domyslet sami. Bezkonkurenčně a jednoznačně nejlepší fantasy série, kterou jsem kdy měla možnost přečíst.

Horus
13.05.2018

Důstojné ukončení pro mě úžasné série knih.
Příběhy všech hrdinů mě provázely doslova roky na cestách a teď už vím, že mi budou scházet.

Dervish
08.03.2018

A je to tady. Konec. Na posledních 200 stránkách jsem měl třikrát v očích nějak mokro. To nejlépe hovoří o tom, jak je kniha napsána. Je to parádní završení téhle objemné série a i když nedostanete odpověď na všechny otázky, které vás trápí (prostor pro další knihy tady rozhodně je), tak epický závěr opravdu stojí za to. A paliči mostů a lovci lebek si teď zaslouží opravdu dlouhý odpočinek.

Za pár let totiž přijde chvíle, kdy je znovu povolám do akce, druhé čtení už bude určitě jiné, detaily které teď zapadly budou vyplouvat na povrch a doplňovat tuhle neobyčejnou skládačku.

Nebudu tvrdit, že nyní rozumím všemu co mi Erikson nakládal na talíř, některé myšlenky ostatně nepochopím asi nikdy, stejně jako chování některých postav (asi nejvíc protivná a zbytečná postava pro mě byl, je a bude Icarium). Rovněž se mi nelíbí, že některé postavy se ztratily a o jejich dalším ostudu nevíme už nic (příkladem za všechny je třeba císařovna, Leoman nebo Besana), ale ono to prostě jinak asi nešlo. Udržet v ději takové množství postav je zkrátka nemyslitelné. Erikson to "skoro" zvládnul.

Jsem rád, že jsem mohl být součástí tohoto Malazského světa, našel jsem v něm totiž hodně paralel se skutečným světem, který nás obklopuje. Je čas se zamyslet nad vlastními životy a prožívat je tak, aby ani jeden den nebyl promarněnou šancí na to ukázat, že si zasloužíme tady být. Pro mistra Kápě, nechtějte přeci, aby dorazili další Forkrul Assail!

Nejlepší knihy v sérii:
-----------------------------------
VZPOMÍNKY LEDU
PŮLNOČNÍ VLNY
CHROMÝ BŮH

Gagarinuvbratr
07.03.2018

Tento Kanaďan naozaj písať vie. Strhujúce knihy.