Vzpomínky ledu

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Na rozervaném kontinentu Genabakis se zrodila nová, děsivá říše - Pannionské dominium. Jako příval zkažené krve se rozlévá po kraji a pohlcuje všechny, kteří odmítají uctívat slova jejího nepolapitelného proroka, Pannionského věštce. Do cesty se jí staví nejistí spojenci: houfec Dujeka Jednorukého a Whiskeyjackovi Paliči mostů a s nimi jejich staří nepřátelé. Fanatici Pannionského věštce jsou proti nim v ohromné přesile a oni sami se snaží zapomenout na své dřívější rozpory. Musí se pokusit získat další spojence, včetně neznámého žoldnéřského bratrstva, Šedých mečů, které bylo najato, aby před fanatickými hordami bránilo město Capustan. Ale přicházejí i starobylejší klany. V odpověď na volání povstaly řady nemrtvých T'lan Imass. A něco mnohem temnějšího a zlovolnějšího zřejmě ohrožuje samotnou podstatu tohoto světa. Chodby jsou otrávené a všude se povídá o Zmrzačeném bohu, jenž se osvobodil a chystá strašlivou pomstu... V této knize se vrací mnoho klíčových postav z Měsíčních zahrad a přestavuje se zde houf pozoruhodných nových hráčů....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/53_/5349/vzpominky-ledu-5349.jpg 4.8361
Série:

Malazská Kniha padlých (3.)

Orig. název:

Memories of Ice (2001)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Fantasy
Vydáno:, Talpress
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (58)

Kniha Vzpomínky ledu

Přidat komentář
Claudius
28. února

Tento díl je přelomový. Po dvou dílech a 1294 stranách, kterými jste se se štěstím Oponn nějak prokousali, už víceméně chápete zákonitosti světa. Znáte motivaci většiny postav a děj vám konečně dává smysl. Pokud jste vydrželi až sem, jsou Vzpomínky ledu vaši zaslouženou odměnou.
Prakticky každá postava má dost charakteru k tomu, aby dokázala sama o sobě utáhnout samostatný román. Každý z Eriksonem vytvořených národů má bohatší historii a kulturu než Spojené státy a každý z nich má své místo a smysl ve světě malazském. A ta magie! Jsme zvyklí na světy, ve kterých je magie jakože normální věcí, a když ji někdo použije na úrovni, kterou zvládne dvanáctileté dítě, jsou všichni úplně na větvi (aneb mnoholičný lektvar vyřeší všechny vaše problémy). Magie ve světě Malazské Knihy padlých je uvěřitelná, smysluplná. Lidská společnost opravdu vypadá a chová se tak, jakoby v sobě měla magii (a pološílené bohy) odjakživa.
(Následující část obsahuje vyzrazení děje) A co se konce týče, nemůžu říct, že bych byl překvapený. Anotace i recenze mě neustále přesvědčovaly o krutém zacházení Eriksona s postavami. V komentářích sem tam naleznete smutek truchlících čtenářů. A on byl prostě moc dobrý, moc dokonalý, aby nebylo jasné, že tohle nemůže dobře dopadnout.
Budete postrádán, seržante.

MagdaFish
29.12.2018

Nádhera! Díl od dílu lepší a lepší. Dobývání Korálu ... co Vám budu povídal, slzela jsem jak želva. Whiskeyjack ... to musí každého chytnout za srdce. Líbí se mi, že kromě velkých událostí Erikson dává prosto i těm malým lidským, tiste andijským, rhivským, barghastským atd. emocím, strachům, radostem, láskám, pomstám a vykoupením. Vracím do knihovny a jdu si pro další díl.

denniys
27.12.2018

Perla žánru, třetí ve šňůře, stejně dokonalá..žádný zbytečný řádek, příběh nevídaně vymakaně složitě vypointovaný, autor geniálně nelítostně nemilosrdný, hrdinové hrdiny všech hrdinů, humor černej krutě vtipnej, úvahy filozoficky chytře hluboké, krutost zvráceně nechutně odporná, bolest opravdu bolestivě dojemná.....posledních hodně stran padaly slzy jak hrachy, prožila jsem gurmánský literární zážitek....v předchozím díle nezapomenutelný Coltainův řetěz, teď Whiskeyjack, Paliči mostů, Itkovian a scény co berou dechberoucně dech.. a tohle že má dalších, podle hodnocení, skvělých 7 dílů????!!!! emoce u této epické temné fantasy ságy jsou silně silné..vím, že Malazskou Knihu Padlých si budu pamatovat a jsem hrdá, že patřím k těm, kteří ji milují od 1.dílu a užívají si vymakané vyjímečné knižní dílo.....100% a dala bych víc

Riokai
16.11.2018

Dlouho jasně nejlepší díl série. Čtenář už ví co čekat, Erikson naopak nepolevuje v přidávání postav a dějových linek. Přesto jde rozhodně o velký posun oproti prvním dvěma dílům v tom, jak jsou dějové linky napsány. Klasicky pomalejší rozjezd je vystřídán skvělou jízdou plnou událostí, která mě jen utvrdila v tom, že tohle chci prostě dočíst. Tohle je přelomový díl, pokud se čtenář ani tady nechytne, nejspíš to není pro něj. No a ke všemu ten závěr, kterému se vyrovnala později snad jen jedna scéna ze sedmé knihy. Až tady jsem si pořádně uvědomil, že tahle série nemá hrdiny ani padouchy. Poprvé plné hodnocení a zasloužené. Whiskey, Whiskey...

Las_T
20.10.2018

Vzpomínky ledu jsou považovány za špici série. No každopádně se mi líbily víc než první dva díly ale ne o moc. Jedná se o klasického Eriksona, v knize je mnoho linek, které se na konci knihy spojí a vyústí do smutného konce.

Prvních asi 400 stran je pohodový rozjezd. Pak přijde obléhání Capustanu a jde do tuhého.Autor si vymyslel rolnickou armádu tenescowri a nejspíš si řekl, že je musí v očích čtenáře udělat co nejvíce odpudivými což se mu daří. Celé obléhání bych vlastně přirovnal k zombie apokalypse. Po Capustanu mě okolo strany 600 přepadla deprese jako u Měsíčních zahrad a měl jsem v plánu čtení vzdát ale týdenní pauza od knihy stačila. Třetí část knihy Vzpomínky ledu (posledních cca 250 stran) jsou naprosto výtečné fantasy. Je tam akce, napětí, humor a u Eriksona i velmi vyjimečná láska. A samozřejmě i smrt.

*SPOILER ALERT*
Co se týče samotného obsahu tak je tu asi 5 hlavních linek. Paliči mostů jsou prostě nejlepší a jejich kapitoly si užijete jak nic. Vrč je super, bohové si ho vyvolí za svého zástupce a on jim plivne do tváře, že už práci má a ať jdou do háje. Pak je tu Itkovian, toho si člověk společně se šedými meči velmi oblíbí. Linka, která mě ale zaujala asi nejvíc byla ta s Tocem Mladším. Jeho putování s Onosem, Závistí a Segulehy jsou v první polovině knihy fakt super avšak po Capustanu jeho kapitoly skoro zmizí a když už nějaká je tak o ničem.

Na druhou stranu mince, jsou v knize i nudné kapitoly. Nejvíc otravná je samozřejmě Mhybe, která v otravnosti vystřídala Felisín z dvojky. Číst o tom jak ve snu běhá po louce je fakt až k smrti nudné. Nudné jsou i kapitoly Colla a Murillia a trochu i Bauchelaina a Korbala Špičáká.
A abych nezapomněl v knize je i jedna podle mého názoru velmi špatně napsaná postava. Kallor. Ten celou knihu dává najevo jak nenávidí Stříbrnou lišku, dokonce ji řekne že ji zabije a nikdo mu nevěří. Na konci opravdu neočekávaně zradí a zabije nejoblíbenější postavu knihy a všichni jsou překvapení. W.T.F. Chmur a Korlat potom ještě řeknou , že to měli očekávat a zabít ho. :D Fakt nevím proč si ho nechávali mezi sebou, možná jsem přehlédl ,že je to nějaký velmi vyjímečný healer nebo co ale fakt nevím.

Měl jsem v plánu Vzpomínkami ledu ukončit svou četbu Malazu , ale už nemůžu. Musím to dočíst a hrozně fakt hrozně mě to štve.
Btw. Rychlej Ben je bezkonkurenčně má nejoblíbenější postava. Žádná jinou postavu jsem si neoblíbil ani z poloviny tak jako jeho. Doufám že se ještě ukáže.

První dovnitř, poslední ven - motto Paličů mostů

Rinalee
16.07.2018

Co na to říct, prostě Malaz a Steven Erikson :) To, co mě na celé sérii dostává je její realismus. Jedno máchnutí a ocitnete se před bránou mistra Kápě. Žádné náhlé zesílení postav na prahu smrti, žádné slitování ani záchrana na poslední chvíli. Vše je dokonale propracované. Humor, napětí, děj, postavy, svět - dokonalost. Steven Erikson je pro mě zkrátka literární bůh.

kyklop123
05.07.2018

Zatim asi nejlepší díl, už relativně známé postavy a tak, finále uplně super.

Thekingofdisco
12.05.2018

Spousta lidí hodnotí tento díl, jako nejlepší z celé ságy. A já dostávám strach, co je se mnou špatně. Jsou zde opravdu epické scény, bitvu o Capustan bych chtěl jednou vidět zfilmovanou... Můj problém se Malazem vidím v tom, že nemám absolutně žádný vztah k žádné z postav. Vlastně o nich ani nic moc nevím. Opravdu jsem se těšil na další ságu, kde se můžu bát o hlavní hrdiny, protože nikdo není v bezpečí. Co ale z toho, když zemře postava, o které vím jen minimum informací a nemám k ní žádnou citovou vazbu... Dále mám trochu pocit, že autor se snaží být za každou cenu epický a velkolepý, ale informace o tom, kolik tisíc let je ta a ona postava stará, na mě opravdu moc nezapůsobily.

Při čtení se mi nestalo, že bych se vyloženě nudil, ale po dočtení nemám ten pocit, že potřebuji okamžitě číst další díl, nevisí nade mnou žádná nezodpovězená otázka, která by mě trápila, nemám strach o život žádné z postav...