Půlnoční vlny

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Po desetiletích válčení je pět kmenů Tiste Edur konečně sjednoceno pod vládou nesmiřitelného hirotského krále-zaklínače. Ale mír byl vynucen za strašlivou cenu – byla uzavřena smlouva se skrytými silami, jejichž motivy jsou přinejlepším podezřelé a přinejhorším smrtelně nebezpečné. Na jihu zatím rozpínavé království Leder, nenasytné a chladnokrevné, spolklo všechny méně civilizované sousedy. Jeho lid upírá lačné pohledy k severu na bohaté a vydatné země a pobřeží Tiste Edur. Zdá se, že pod dusivou tíhou zlata či ostřím meče Edurové musí padnout. Alespoň tak to předpověděl osud. Jak se blíží shromáždění, mající dojednat klíčovou smlouvu mezi oběma národy, probouzejí se prastaré síly. Nadcházející zápas dvou civilizací je totiž pouze bledým odrazem mnohem vážnější, prapůvodní bitvy – střetu se stále otevřenou ranou staré zrady a touhy po pomstě hluboko v srdci. Tiste Edur – lidé Trulla Sengara – věří, že nejtemnější touhy ducha přinášejí vlny od jihu a tyto vlny přicházejí o půlnoci… Válka a zrada, magie a mýty, to vše se střetává v této senzační páté kapitole úžasné Malazské knihy Padlých Stevena Eriksona....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/2984/big_pulnocni-vlny-FYV-2984.jpeg 4.7352
Série:

Malazská Kniha padlých 5.


Žánr:
Literatura světová, Romány, Fantasy

Vydáno: , Talpress
Originální název:

Midnight Tides, 2004


více info...
Nahrávám...

Komentáře (51)

Kniha Půlnoční vlny

Hadati
09. dubna

Stejně jako předchozí díl, i tenhle se odvíjí v jiné době a na jiném místě, než hlavní události týkající se Malazské říše. Minulý díl se týkal zejména Karsy Orlonga, z rasy Teblerů, potomků Toblakai, který pak v závěru knihy propojil svůj osud s osudy Malazské říše.

Podobným propojením je v Půlnočních vlnách Trull Sengar, který měl v předchozím díle krátkou roli, kdy jsme se o něm dozvěděli pouze to, že je svým národem považován za zrádce. Na rozdíl od Karsy Orlonga od začátku knihy víme, že se jedná o tu samou osobu (pokud si v té přehršli postav vzpomenete, že jste se s touto osobou už setkali), kdy je vyprávěn (nejen) jeho příběh předtím, než byl označen za zrádce Tiste Edur. K propojení s událostmi z Malazu tu však ještě nedojde.

Kromě Trulla Sengara tu pak nevystupují žádné další postavy, které bychom znali z předchozích dílů, pokud tedy pomineme Chromého boha. Sledujeme zde události nového kontinentu, kde žijí kmeny Tiste Edur, které se dostanou do sporu s lidským Lederským královstvím, arogantní zemí považující se za nadřazenou všem ostatním a tím způsobem také jednající.

Z pohledu Trulla Sengara a jeho bratří můžeme sledovat události z pohledu Tiste Edur, což je dlouhověká rasa žijící v kmenovém společenství. Naopak z pohledu Tehola a jeho bratří, zase sledujeme události z pohledu Lederu.

Tehol je na jednu stranu důležitá postava, přestože z počátku to tak nevypadá, na druhou stranu zde slouží i jako komická figurka, podobně jako byl Kruppe z Darúdžistánu. Přestože mi tyhle pokusy o humor k Malazské kronice padlých moc nesedí, byl mi Tehol se svým humorem daleko bližší, než Kruppe, který mi spíš než vtipný přišel trapný. U Tehola jsem se i párkrát upřímně zasmál.

Stejně jako v ostatních dílech je tu spousta nových postav, více či méně zajímavých, kdy také můžete odhadovat, které budou pro další pokračování podstatné. Je zřejmé, že členové Rudé gardy se brzy stanou další významnou silou tohoto světa.

Nejvíce nového se dozvíme o Tiste Edur, a to i o důvodech, proč jsou nesmiřitelnými nepřáteli Tiste Andi. Díky tomu se i dozvíme další střípek o Anomanderovi. V této knize dojde i k setkání s legendárními rasami jako jsou K'Chain Che'Malle, Jaghuti, Toblakai, Forkrul Assail, diversové a v neposlední řadě i bohové. Někteří se zde objeví pouze jako vzpomínka z minulosti, jiní však zasáhnou i přímo do běhu současných událostí.

Přestože si po tak tlusté knize musím dát zase na chvíli oddech, moc se těším na další pokračování.

RickyRicardo
30. března

Pro mě zatím nejlepší díl série. Uvidíme jak si povedou Lovci kostí.


Dominik_13
14. ledna

Jak překvapit čtenáře předchozích čtyř dílů? Třeba tak, že přesunete děj na zcela nový kontinent, obývaný desítkami postav, o nichž jste nikdy neslyšeli, se systémem magie odlišného od toho stávajícího, s panteonem bohů, kteří dosud neměli žádný význam. Je to problém? Nikoliv! Lederas si zamilujete.

Sandor
09. ledna

Erikson je naprostej šílenec. Utnout děj předchozích dílů a rozehrát další partii na jinym světadíle. Tam, kde magie je odporná, syrová síla mrzačící její uživatele. Skvělé protipóly jako vtipní Bugg a Tehol (groteskní dvojka) na jedné straně, a po moci prahnoucí Tiste Edur, pro které není žádná oběť příliš vysoká. Konec knížky jsem docela dlouho rozdejchával.

Claudius
08.09.2020

(+ SPOILER) Autor se rozhodl opustit hlavní vytyčenou linku a vrhnout se na "boční" příběh, který chce odvyprávět. Trochu škoda, že z Dómu řetězů už se s Trullem Sengarem známe a víme, kde a jak nakonec skončí. Akorát nám autor na některé otázky odpovídá, proč. Taky je nám paradoxně odpovězeno na původ podivného "zaplaveného" světa, kam se dostane Karsa Orlong. Každá odpověď dobrá, ale tíží mě malinko jiné otázky.
Zaprvé je zde opět velmi evidentní propracovanost všech národů. Tiste Edur i Leder mají své zcela unikátní tradice, charakter, názvosloví a rituály. Některým může připadat zbytečné naučit se další specifická slova pro vojenské hodnosti, mně se to ovšem líbí. Každý národ se stává jedinečným.
Zadruhé je zde perfektní linie Tehola Beddikta a jeho sluhy Bugga. Obecně melancholický a temný příběh je skvěle odlehčen, nenásilně prodchnut humorem a ještě se místo věčného válčení soustředí na ekonomii.
Zatřetí a na závěr musím bohužel říct, že jsem malinko zklamaný z celé té války s Lederem. Proto taky ubírám hvězdu. Je to celé klasický scénář - podceňovaný protivník objeví novou temnou magii a zničí nepřipraveného favorita. Od Eriksona jsem asi čekal něco víc.

marcel8328
22.08.2020

Pěkná vsuvka ve světě ????

Thekingofdisco
13.08.2020

Ze začátku jsme se do pátého dílu nemohl vůbec začíst, ale pak se povedlo a knihu sem dočetl během pár dní.
Věřím, že spoustě lidí bude dělat problém další změna prostředí a nové postavy/pravidla světa/systém magie atd.

Závěr knihy opět epický, jak to umí jen Erikson.
Rudá garda, a jejich Kalený meč si okamžitě získali moje sympatie, a doufám, že o nich ještě uslyším.

Y.F.N.
15.05.2020

(+ SPOILER) Pátý díl Malazu je oproti trojce i čtyřce velké zlepšení, to bezpochyby. Autorovi jen svědčí, že naoko začal od znova, přes to je i v tomto díle několik věcí, které jej sráží hodně dolů.
Úvod je vcelku přitažlivý, nový svět, nové postavy, jenže zde nastává problém číslo jedna: postavy nejsou zas až tak nové - motivy se až nápadně podobají předchozím dílům, charaktery postav se opětovně překrývají - viz ženy v Lederu, které by se daly charakterizovat jako muži bez penisu a varlat (laskavý čtenář této "kritiky" promine). Autor nám naznačuje intriky v paláci, ale bohužel už není schopen je uvést v život, a tak sledujeme jen sérii hloupých, nelogických rozhodnutí záporáků, respektive těch, kterým podle autora nemáme fandit, to jest zejména prince a královny.
Dějová linka u Edurů je ještě horší a banálnější. Chybí zde překvapení, čtenář tak nějak od začátku tuší, jak to dopadne. Ví, že žádný hlavní Edur při sebezběsilejší výpravě nebude zabit. Což je škoda, protože to pozbývá moment překvapení, oproti např. GoT. V případě malazu víte, komu máte fandit, kdo má být ten klaďas a nic proti tomu, v případě pána prstenů to funguje skvěle, jenže tam jsou zas kladné postavy opravdu kladné. Tady to neplatí, takže bych ocenil, kdyby autor byl více nestranný, stejně jako v případě 1. dílu.
Cca v půli příběhu už se dostává vyčerpání, děj je naplněn k prasknutí rádoby filozofickými úvahami každé druhé postavy, kterým všichni okolo připadají hloupí a chamtiví. A možná to byl autorův zájem, stvořit svět, kde je každý přesvědčen o zkaženosti všech ostatních jen o své dokonalosti, leč je to poněkud otravné, když se takto chová takřka každá postava.
Ke kvalitě literárního jazyku není moc smysl se vyjadřovat, opětovně je katastrofální. Každá kapitola je zakončena potutelným úsměvem, chechotem vševědoucna, údiv je charakterizován jen a pouze koulením očima, fráze se opakují apod. Začínám být přesvědčen, že je to způsobeno překladem, nechce se mi věřit, že by někdo mohl takhle špatně psát. Fyzicky mě bylo z několika stránek zle a někdy jsem opravdu nezvládl více jak stránku či dvě přečíst najednou.
Závěr je lepší, zde čtenář promine stylistické chyby, protože děj nabírá spád a je plný zajímavých zvratů. Na druhou stranu se jeví počínání většiny postav, jako nesmyslné a bizarní viz smrt Tehola, Cedy - ta byla obzvlášť vtipná, čímž se dostávám k další slabině malazu, která se opakuje z předchozích dílů. Autor vypracuje směsici zajímavých dějových linek, aby je utnul tím, že se ze stínu objeví ruka, meč, oštěp a ukončí životy druhých.
Celkově vzato je Malazská kniha padlých pohodová oddechovka pro dlouhé dny v karanténě, ale podobně jako hotovka od vitany ničím neoslní ani nezaujme. Lepší 2/5.

1