Claudius přečtené 393

Rázová vlna 2017, František Kotleta (p)

(Před)poslední díl trilogie Spad měl vše, co jsem od něj čekal. Zachoval si charakter roadtripu apokalypsou, neb, jak si někdo stěžuje níže, se tam pořád někam cestuje. Současně poskytuje dostatečně silné, výbušné finále, jak jsme u Kotlety zvyklí. Pořád to bylo krvavé a humorné, ale tak nějak rozumněji. Tato nová poloha mistra Kotlety se mi docela zamlouvá. Protože jsem už asi 20 knih pozadu, jsem zvědavý, kam se autor svým stylem dostal dále.... celý text

Idiot 2008, Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Přečteno před měsícem, hodnoceno a komentováno až teď. Kniha se vám musí trochu rozložit v hlavě. Z počátku jsem byl nadšený, neboť poklidný, spíše konverzační román mi svou povahou a tempem velmi sedl. Současně se však místy dostavuje zmatení, které s postupujícím příběhem sílí, neboť kníže se v ruské společnosti dopouští různých společenských trapností, což čtenář, neznalý dobového standardu, někdy zjistí až z reakcí knížetova okolí. Nebudu dále shrnovat stokrát shrnuté nebo hodnotit stokrát hodnocené. Chci jen poznamenat, že jsem to asi čekal horší. Kníže byl nakonec docela rozumný, nenechal s sebou úplně vláčet, naopak, na závěr si přese všechno zvolil podle sebe a znepřátelil si všechny přátele. Asi nemůžu jinak, než naplnit klišé a dát oblíbené knize dobré hodnocení.... celý text

Kalimdor 2022, Sean Copeland

Úvodem si povzdechnu, že nemáme čtvrtý díl WoW kroniky. Dále si povzdechnu, že jsem si k Vánocům 2023 moc přál třetí Putování Azerothem - Northrend, neb jej z podstaty věci znám nejméně. Kalimdor je můj oblíbenější ze dvou "hlavních" kontinentů, protože je to ten "Horďácký" a jsou na něm zajimavější lokace než jen další pohromou zničený lesík (které zabírají cca polovinu Východních království). Ruku v ruce s tím, že jsem v Kalimdoru strávil více času, mi kniha dala méně, než předchozí díl. A byť oceňuji dvoustránkovou kresbu Thunder Bluffu, ilustrace taky byly hezčí. Dejte mi čtvrtou kroniku!... celý text

Půl války 2021, Joe Abercrombie

Budu se opakovat, ale Abercrombie píše skvěle, a Tilcer jej výborně překládá. Hvězdičku dávám dolů jen za závěr. Nalezení střelných zbraní a na nich postavená porážka velekrále je po dvou dílech shromažďování spojenců a přípravy na střet hrozný Deus Ex Machina. Ani se kniha moc nezabývala dopady vnesení nových zbraní do středověké společnosti Moře střepů. Trochu škoda. Taky mi úplně nesedl charakterový vývoj Jarviho, který je prezentován jako mistr pletichář, aby jeho pletichy byly vyřešeny, jak je uvedeno výše. A aby byl odhalen a zkrocen na základě školácké chyby Skarou (jo, a taky se mi pletla Skara a matka Skaer, ale co už).... celý text

Poslední smrtelné pouto 2017, Brian Staveley

Konečně jsem dočetl tuto sérii a nyní ji mohl zhodnotit jako celek (byť je to komentář jen k třetí knize, pak finále série je vždy jen tak dobré, jak série sama). Budu stručný. První díl je jedna z nejlepších fantasy, které jsem kdy četl, a z obou pokračování jsem tak zklamaný, jako už dlouho ne. Nemám pocit, že by se něco vyřešilo, natož pak zajímavě. Finální konfrontace se smrskla na boj s Urghuly, kteří byly celou dobu prezentováni jako podružný problém. Hlavní, donekončna plánující záporák poražen naprosto pitomým způsobem. Kladně hodnotím jen Rassambur. Obrovská, srdce-lámající škoda.... celý text

Palác zrady 2016, Jason Matthews

Psát komentář ke knize, které dáte 3 hvězdičky, je vždycky nejobtížnější. Je jednoduché knihu vychválit nebo zcela ztrhat, ale co psát o knize, která vás ani nenadchla, ani neurazila. Příběh nebyl špatný, místy byl i docela napínavý, zejména ve chvílích, kdy se Dominika dostala do nejvyšších kruhů. Mělo to nicméně jisté rušivé elementy. Trochu jsem podezíral autora, že si tím realizuje nějaké své fantazie. Dominika se podezřele často ocitá spoře oděná, neboť ji buď roztrhají šaty, nebo se kvůli misi musí svléknout. Současně Nathanielovi padá k nohám každá krásná dívka v okolí. Tyto podivnosti působily dost podivně a příběh rušily. Závěrem zmíním totéž, co v komentáři u prvního dílu, neboť tím zřejmě trpí celá série - autor je bývalý agent a v knize je přítomna snaha o realističnost, kterou ale sráží již výše nastíněná béčkovitá dokonalost postav. Je to, jako kdybyste se snažili Jamese Bonda podat realisticky - vyjde vám z toho dokonalý agent ubitý byrokracií a nebude to bavit vůbec nikoho.... celý text

Popel vítězství 2005, David Weber

Někde u dřívějších dílů Harringonovské série jsem komentoval, že všechny Harringtonovky mají zavedenou strukturu, a že mi to nevadí. Nu a zde autor onu strukturu zřejmě definitivně opustil, resp. natáhl ji na tři díly. Tedy poté, co máme V rukou nepřítele vyskytnutí se problému a v Ozvěnách cti pak vyřešení problému, v Popelu vítězství následují nezbytné ovace, návštěvy královny, povýšení, vyznamenání, šlechtické tituly. Kniha se bohužel trochu odcizuje od Honor, která si odpočívá na svém novém sídle nebo přednáší na ostrově Saganami, a my ji potkáváme jen epizodně, bez řešení nějakého závažného problému. Hlavní děj se nyní odehrává bez Honor, na Havenské frontě, a pak samozřejmě přímo v Nouveau Paris. Ze závěru mám trochu obavy, neb hladce fungující soukolí Hvězdného království je mé oblíbené místo a autor mi teď do toho soukolí sype písek. Moment, vážně je u komentáře plného kritiky pětihvězdičkové hodnocení? No samozřejmě, však je to Harringtonová, nic lepšího jsem letos nečetl.... celý text

Stopa černého draka 2019, Chris Pierson

Do náruče prvního dílu trilogie Taladas mě vehnala pandemie a tento mě s nulovými očekáváními překvapil, ba dokonce navnadil na další pokračování. Což byla zřejmě chyba, neb ke Stopě černého draka jsem přistupoval s nějakými očekáváními, a ta nebyla naplněna. Ona to není vysloveně špatná kniha. Má mnoho dobrých myšlenek, jako je celý koncept království, ve kterém lidé spolužijí s minotauri, nicméně nevládnou lidé, ale právě minotauři. Hezká byla i až hororová sněžná pasáž, a oceňuji i partyzánské půlčíky. To, co srazilo mé hodnocení až na dvě hvězdičky, bylo provedení. Kniha je k uzoufání nudná, nezajímavá, plná berliček a oslých můstků. Působí to na mě tak, že hlavouni stojící za celým DragonLance hodili autorovi nápady, co tam má a může použít, a autor rutinér prostě vzal skupinu hrdinů a těmito motivy je bez hlubšího zájmu provedl až do nezáživného finále. Závěr je tak nějak klasicky špatný. Máme zde záporáka, jehož moc je neustále zdůrazňována, a rovněž je zdůrazňováno, jak nedává smysl, aby naši hrdinové na něj vyzráli. No a ano, naši hrdinové na něj v rámci možností skutečně vyzrají (to není spoiler, že ne, má to přece třetí díl), a ne, nedává to smysl. Nu což, když už jsem se dostal v Taladasu takto daleko, byla by škoda nezařadit se do elitního klubu 5 lidí, co to tady na databázi vůbec četli celé. Tedy tak do roka mohou všichni fanoušci očekávat (zřejmě rovněž první a jediný) komentář k závěrečnému dílu této zapomenuté série.... celý text

Ve stínu Říše 2017, * antologie

Jako ostatně všechny povídkové antologie je i tato kolísavé kvality. Na jednu stranu zde máme nesporně nejlepší povídku od Kotlety, u které se přiznám, že jsem o něm v kontrastu s ostatními povídkami přestal smýšlet jako o autorovi zábavných ptákovin, a zařadil jej mezi kvalitní autory zábavných ptákovin. Dále bych chtěl zmínit povídku pana Fritze, ve které autor opět prokazuje, že povídky umí, a stejně tak umí na krátkém prostoru vytvořit působivou atmosféru. Potěšila i Sněgoňová, které jsem přes její všeobecnou oblíbenost zatím na chuť nepřišel. Na druhou stranu tu máme ten zbytek. Zejména Stroj na výrobu havranů je příšerný, ale bohužel i Oni, úvodní povídka sbírky, je slabá až hanba. Zde se dostávám k další výtce směrem k celkové koncepci sbírky - kdyby editoři nešli po poměrně zbytečném chronologickém řazení, ale třeba tradičněji, tj. otevřít něčím energickým, pak zařadit mladé autory a experimenty a na závěr dát Kotletův bonbonek, byl bych spokojenější a nebyl bych odrazen hned na začátku. Zároveň je tím zbytečně potlačena jinak velmi svěží žánrová a tématická různorodost jednotlivých povídek. V podrobnostech zdvořile odkazuji na komentáře k jednotlivým povídkám.... celý text

Říše popela 2020, Anthony Ryan

Po rozpačitém prvním dílu a divném druhém dílu tu máme divně rozpačitý díl třetí. O světě jako takovém jsme se toho moc nedozvěděli (zlatý Skorazin a Korvus ve druhém díle), neboť tento je v plamenech. Jediný důvod, proč se nám "kladné" síly drží v boji proti Bělokožci, je, že chrlí převratné technologické novinky, které doteď zřejmě nikdo nebyl schopen v mírových a korporátních laboratořích vytvořit, ale v nouzových bojových podmínkách náhle stačí jen dovezený šrot a genialita prof. Lethridge. No dobře. Celá linie s Mechanikem/Všeumělem těžce nedotažená, stejně jako utnutý příběh Macaria. Už tak nic moc knihu sráží nedobrý překlad ("all stop" vysloveno kapitánem lodi není "všichni zastavit", ale spíše "vše zastavit" nebo "zcela zastavit"). Ryanova tvorba se, alespoň v mých očích, bohužel postupně zhoršuje. Snad se vykoupí Čepelí krkavce.... celý text

Vichr smrti 2009, Steven Erikson (p)

U tohoto dílu už musím jít bohužel na tři hvězdičky. Celou dobu se jen na něco čeká. Silchas Zmar někam jde a všichni stresují z toho, co bude, až tam dojde. V Lederas se celou dobu čeká, až se císař utká s šampiony, a všichni stresují jak z Karsy, tak z Icaria. A nezapomeňme, jak se čeká, až Tehol rozbije celou ekonomiku říše. Zase. No a na oulanských pláních se čeká na střet mezi lederskou armádou a Rudomaskem. Ostatní linie jsou klasické - nevíme, o co se ty postavy vlastně snaží (Bloud a Péřová čarodějka, Rychlej). Jediný, kdo to zachraňuje, jsou mariňáci. Většinou si v komentářích povzdechnu, že dílu něco chybí, něco na úrovni Psího řetězu nebo Coralu. Ale tady není ani nic na úrovni boje o Y'Ghatan. Tehol s Buggem mají minimum prostoru. Konec císaře mohl být mnohem, mnohem působivější moment. Škoda.... celý text

Potoky krve 2013, Steven Erikson (p)

Zabiják 2013, Émile Zola

Až si příště někdo povzdechne, jak dříve bylo líp, lidi si pomáhali, pracovali celý den a obecně to byla prostší, poctivější doba, dám mu přečíst Zabijáka. Jak někdo může místo toho, aby nastoupil do práce, jít a tři dny se v kuse opíjet? V době, kdy nemají žádné zdravotní pojištění, sociální zabezpečení, pracovněprávní ochranu? I dneska by někdo takový zřejmě letěl na místě a ještě by jej nikam jinam nepřijali. A tady se všichni vesele opíjejí jak je týden dlouhý před zavedením záchytek, zadlužují se bez dalšího před zavedením insolvencí. A přitom to působí tak snadně, že? Gervaise začne jako pradlenka co tře bídu s nouzí, a za pár let je schopna si pronajmout krám? A stát se mistrovou, zaměstnat kolik, čtyři zaměstnankyně? A prostě si vesele podniká. Dneska abyste si oběhali deset povolení a razítek, všechno danili, platili sociální a zdravotní pojištění, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, hlídali BOZP a platili přesčasy svým zaměstnancům. Gervaise si prostě pronajme krám a hotovo. A přestože toto všechno je o tolik jednodušší, než dnes, je Gervaise schopna všechno prochlastat a projíst. Po celou dobu jsem měl pocit, že za to nemůže alkohol. Pořád jsem čekal, v jaký moment se stane nějaká tragedie, která nažene manžele Coupeauovi do náruče alkoholu. Ale ono nic, Coupeau jen spadne a narazí se, nic hrozného, a pak si tak nějak svorně řeknou, že se jim vlastně pracovat nechce, a tím to hasne. Jediný, kdo za nic nemohl, a jediný, kdo je tragickou postavou a nevinnou obětí románu, je nebohá malá Lalie.... celý text

Poslední strážce 2004, Jeff Grubb

Knihy ze světa Warcraftu nečtu kvůli vlastnímu příběhu, ale kvůli budování světa. Vzhledem k tomu, že už mám ve Warcraftu něco načteno, a rovněž k tomu, že z této knihy vychází Warcraft film (který je skvělý, dejte mu šanci), jsem věděl ten velký zvrat. Nicméně to nevadilo. Jak ostatně uvádí předmluva, máte si to potom, co dočtete, přečíst znovu. Asi abyste ocenili ty skryté náznaky řečeného zvratu. No a jelikož jsem o zvratu věděl, mohl jsem si tyto náznaky užívat hned a napřímo. Khadgar nemá jako mág zrovna dobrou pověst. Vzpomeňme, jak nadobro zapečetil Temný portál, který byl od té doby zprůchodněn asi tak dvacekrát. Nicméně tady ještě není ten neporazitelný arcimág, naopak se věnuje objevování a studiu. A tím se vracím k začátku tohoto komentáře - tím nejlepším na knihách Warcraftu je objevování světa. A Khadgar nám to umožňuje.... celý text

Přízeň Fortuny 1997, Colleen McCullough

Bohužel, tento díl nás stál Sullu (to není spoiler, že ne?). Naštěstí nám Sullu nahradí velmi silný nástup Caesarův, a jen o málo slabší nástup Ciceronův. Hlavně díky Caesarovi poznáváme vojenství, cestujeme po starověkém středomoří, ale sledujeme i jeho postup vzhůru po cursus honorum, a v neposlední řadě navštívíme soudy. Soudy by sice mohla být větší zábava, ale i tak příběh oživil vhled do právnického světa, dosud v sérii podstatě neviděném. Pompeius, jakkoli jsem myslel, že jej nebudu mít rád, je perfektní, skvěle napsaný, a já se těším častějších interakcí mezi ním a Caesarem. Jen ten Crassus je zatím takový nevýrazný, ale však on se nám ještě vybarví. Karty jsou rozdány, příští díl bude Caesarův vzestup ke slávě, na který se mimořádně těším. No a pak, pak už poletí kostky.... celý text

Můj přítel rys / Z medvědích a vlčích brlohů 2019, Ludvík Kunc

Ano, opět jsem si našel na Databázi knih knihu se 100% hodnocením, a opět jsem svým hodnocením procento ubral a dokonalost pokazil. Pardon. První část o Sixim je krásná, a to skoro až sladkobolně. Asi doporučuji číst to venku, v přírodě, na dovolené, nebo aspoň na zahradě. Pokud čtete, jak si pan Kunc se Sixim "lebedí" někde v horách v krásné přírodě, a přitom se nacházíte v bytě ve městě poté, co jste strávili celý den v kanceláři, nemůžete jim než smutně závidět. Jako člověku z Ostravska, který strávil podstatnou část dětství v ostravské zoologické zahradě, bylo celé vyprávění příjemně blízko domovu. Kresby pana Kunce se stále dají v Zoo Ostrava nalézt, konečně tak vím, proč je zde tolik reprezentován rys, když už v Ostravě žádného nemají. Za druhou medvědí a vlčí část ubírám hvězdičku, neboť tato část ztratí punc autentického, vlastního vyprávění, a náhle se nám dostane spíše popisného odosobnělého výkladu, sestávajícího zejm. z citací článků. Na závěr dodám, že jsem rád, že to pan Kunc sepsal. Byla by škoda o takto unikátní životní zkušenost přijít.... celý text

Abúsír: V srdci pyramidových polí 2017, Miroslav Verner

Takhle nějak jsem si tu knihu představoval a takhle nějak jsem chtěl, aby byla napsaná. Nic odborného a žádné zahlcení mírami a váhami, ale přeci jen malinko podrobněji, než je zvykem u klasických, povšechných encyklopedií. Čtenář si lépe představí jak jednotlivé hrobky, tak zejména vlastní archeologickou práci českých egyptologů. Vlastní hrobky, vykopávky, kontext doby, dohady a interpretace. A hlavně hlavní hvězdy toho všeho, pyramidy. Jen tak dál, česká egyptologie.... celý text

Král krysa 1982, James Clavell

Čas od času otevřu nějakou skutečnou Klasiku s velkým K, a vždycky mám trochu strach, že půjde o těžké čtení, kde plynulost a stylistika textu ustoupí historickému významu popsaných událostí či autora. Král krysa není v žádném případě tento případ. Nejedná se o temné, těžké a depresí prolezlé svědectví ze zajateckého tábora. O vlastních podmínkách v táboře je to vlastně jen tak mimoděk. Strážci a dozorci nechávají vězně víceméně na pokoji a ti si žijí vlastním životem. Nejedná se o žádné plahočící se osvětimské kostry, ale lidi s osobností, uchovávající si charakter, morálku, vojenskou hodnost. A o tom ta kniha vlastně je. Živořící skupina lidí snažící si zachovat civilizovanost v horku, hladu a špíně; tváří v tvář dobře živenému, čistému Králi. Je nemorální být sytý, čistý a oblečený v táboře plném lidí, kteří nemají víc než hadr kolem pasu?... celý text

Mrtvý na Pekelném vrchu 2014, Juraj Červenák

Lehce archetypální, skoro až zaklínačská dvojice drsného ostříleného bojovníka Steina a záletného, měšťanského, ale vzdělaného notáře Barbariče prostě zabírá. V akčních scénách "venku" se prosadí Steinův um s šavlí, ve finesách intrik a politiky ve městě zase nastoupí notářovy konexe. V tomto směru základní premisa funguje na výbornou. Samotný detektivní případ už funguje bohužel méně. Náš pár prakticky nic nevyšetřuje, jen jsou často ve správný čas na správném místě a vidí, co vidět mají, popř. slyší, co slyšet mají. Zbytek dokoná náhoda. Sama zápletka je pak možná až příliš hnána snahou udělat případ co nejvíce mysteriózní, temný až démonický; což bohužel ve výsledku nemá na rozuzlení skoro žádný efekt. Kniha se četla příjemně, nicméně pokračovat v sérii zatím neplánuji.... celý text

Návrat z ráje 1993, Čestmír Vejdělek

Je sci-fi a je stará sci-fi. No a tohle, tohle je typická stará sci-fi. Je to spíše společenský román a je to na dnešní poměry příšerně ukecané, ale i tak to má něco do sebe. Začátek je k uzoufání nudný, než zjistíme, co se kolem děje a než se náš hrdina dostane na Lucii. Začátky na Lucii jsou velmi dobré a v té fázi mě kniha velmi chytila s tím, že jsem se těšil na poznávání lucijské civilizace. No a pak jsem zjistil, že budeme číst ze dvou pohledů, a přišla Bis. Chápejte, nic proti Bis, je inteligentní, veskrze sympatická. Ale stejně bych radši objevoval planetu očima Řehoře. Jakmile skončilo objevování a začal boj s Benem, bylo to zase nic moc. Výklad dějin Lucie byl úplně zbytečný. Spousta linií nelogických či nedovysvětlených - jaký že byl ten smysl Umělých? Jak je možné, že všichni Lucijané se na konci chopili práce a začali něco budovat, když celý svůj život jen leželi v drúzách a poroučeli čtvercům? A to začali stavět lodě, které nikdy neviděli, protože celá civilizace létá? Hned opustili své složité zvyky a etiketu? Závěr byl podivně nedotažený - a to jak linie Bis na Lucii, tak linie Řehoře na Zemi. Chtěl jsem návrat na Lucii, chtěl jsem cestu Bis na Zemi, ale nedostalo se mi ani jednoho. Celé to působilo nedomyšleně.... celý text