Rozdělení přehled

Koncem to končí, je proto nezbytně zajímavější než prostředek. Těžko bychom knihu obvinili z nějaké přehnaně komplikované linie, ale co už. Čistě na množství imaginovaných particlů poletujících ve vzduchu a vířících všemi barvami je tato kniha zdaleka nejnabušenějš. Považte, letka draků, armáda polobohů, taurové, trpaslíci, srstnatci, armády elfů a množství démonů v čele s Archimondem, Mannorothem a dokonce ztělesněným Sargerasem. Do toho tam v temných stínech číhají N'Zoth, C'Thun a Yogg-Saron (tedy očividně nikoliv vykradení Cthulhu a Yog-Sothoth, pravda, NZoth je patrně alespoň co do jména originální) a v okolí pobíhá mnoho dalších fantastických bestií. Tahle kniha vás utluče kouzly, boji a roztodivnými obludkami.

A proč ne, že ano? Jedná se o zábavný příběh, který sice nemůže být napínavý, nicméně není nezajímavý. Chvílemi může být smutný, někdy epický, dohromady vzato je prostě fajn. A co víc k tomu psát.

Snad jen jedno osobní zklamání, které se po letech od prvního dočtení vrátilo. Když jsem knihu poprvé četl, ohromil mě okamžik Mannorothova uvědomění, že královně Azshaře by v souboji mohl čelit snad jen Archimonde. Mannoroth dobře zná sílu svého nadřízeného a přesto myslí v kategorii "snad". Azshařina moc se jeví být naprosto mimořádnou, skoro jako by opravdu mohla být Sargerasovou partnerkou (opravdu jen skoro). A přes to, co s ní za celé ty tři knihy dostaneme? Asi 30 stran. Azshara tu vystupuje, jak už tomu tak bohužel u podobné literatury bývá, jako karikatura. Je narcistní a nic jiného. Ale to ona není, ona je víc. Ona je strašně zajímavá, ale série jí k zajímavosti nedala prostor. To je pro mne, opakovaně, patrně největší zklamání série.

Tak se jdu alespoň mrknout na toto, když nic jiného: https://www.youtube.com/watch?v=hndyTy3uiZM&t=80s&ab_channel=WorldofWarcraft