Claudius komentáře u knih

Seriál je srdcovka a je určitě lepší než kniha, ale ani tohle nebylo špatné. Sice bych osobně zkrátil linii halucinace, ale i ta měla něco do sebe. Překvapivě stravitelné a rozhodně velmi vítaný titul v seznamu povinné četby.

14 19.02.2017

(SPOILER) Až si příště někdo povzdechne, jak dříve bylo líp, lidi si pomáhali, pracovali celý den a obecně to byla prostší, poctivější doba, dám mu přečíst Zabijáka. Jak někdo může místo toho, aby nastoupil do práce, jít a tři dny se v kuse opíjet? V době, kdy nemají žádné zdravotní pojištění, sociální zabezpečení, pracovněprávní ochranu? I dneska by někdo takový zřejmě letěl na místě a ještě by jej nikam jinam nepřijali. A tady se všichni vesele opíjejí jak je týden dlouhý před zavedením záchytek, zadlužují se bez dalšího před zavedením insolvencí.
A přitom to působí tak snadně, že? Gervaise začne jako pradlenka co tře bídu s nouzí, a za pár let je schopna si pronajmout krám? A stát se mistrovou, zaměstnat kolik, čtyři zaměstnankyně? A prostě si vesele podniká. Dneska abyste si oběhali deset povolení a razítek, všechno danili, platili sociální a zdravotní pojištění, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, hlídali BOZP a platili přesčasy svým zaměstnancům. Gervaise si prostě pronajme krám a hotovo.
A přestože toto všechno je o tolik jednodušší, než dnes, je Gervaise schopna všechno prochlastat a projíst. Po celou dobu jsem měl pocit, že za to nemůže alkohol. Pořád jsem čekal, v jaký moment se stane nějaká tragedie, která nažene manžele Coupeauovi do náruče alkoholu. Ale ono nic, Coupeau jen spadne a narazí se, nic hrozného, a pak si tak nějak svorně řeknou, že se jim vlastně pracovat nechce, a tím to hasne.
Jediný, kdo za nic nemohl, a jediný, kdo je tragickou postavou a nevinnou obětí románu, je nebohá malá Lalie.

13 16.01.2023

Browna jsem měl vždycky rád pro jeho šifry, sledování vodítek a postupné odhalování tajemství. To se v Počátku bohužel skoro vůbec neděje.
Kniha od počátku vlastně jen dokola a dokola zdůrazňuje a čtenáři opakuje, jak je to jakési odhalené tajemství neskutečně důležité, převratné a změní to celý svět. Tajemství, které Langdon odhaluje, je většinu knihy tak jedno. Jakmile je toto první tajemství konečně vyřešeno (po půlce knihy), naši hrdinové hledají místo, kde jej uplatnit, No a to je celé. Kdo je "záporák" je tak strašně jasné a očividné, až to je nudné. Ten scénář je totiž vždycky stejný - někdo, kdo vypadá hodný na začátku, pak vlastně hodný není, a to je pořád dokola a pokaždé. Naopak na koho kniha ukáže, že je zlý, tak vlastně za nic nemůže. Do toho pobíhá nějaký ten vyšinutý zabiják, který dostává pokyny od nějakého "učitele" nebo jiné tajemné přezdívky. A to je vše.
Tak prosím podle toho natočte film s Hanksem a krásnými exteriéry, aby z toho bylo aspoň něco.

13 24.06.2021

Tato kniha je něco jako fanfikce - autorka vzala známé, byť omezené informace jako základ a založila na nich příběh tak, aby jim co nejvíce odpovídal. A tak musela nastudovat stohy knih, aby správně vystihla, jak její postavy vypadaly, mluvily, myslely, oblékaly se, co a jak jedly, jak se oslovovaly nebo o čem se bavily ve volném čase.
Autorka se snažila napsat knihu tak věrně, jak jen se ji to mohlo za současného stavu poznání římské historie podařit. Čtenáře tím pádem vůbec nešetří. Je to kniha trochu pro pokročilé - musíte mít aspoň základní přehled a vůbec se nestyďte před samotným románem strávit nějaký čas vzadu v glosáři. Ale až se do toho trochu dostanete, budete odměněni znalostí historie a úchvatným příběhem k tomu.

13 28.04.2021

Ještě v první půlce knihy mě jímaly pocity rozmrzelosti a neočekával jsem, že bych knihu hodnotil lépe než třemi hvězdami. Některé pasáže To má strašlivě (a poměrně zbytečně) dlouhé. Každý jeden z hlavní sedmice si musí odbýt své setkání s Tím, a to dokonce v obou časových liniích. Chápu, že se autor snaží budovat atmosféru, ale tohle mě někdy docela nudilo. Nemluvě o tom, že čtenář stejně ví (zejména v linii padesátých let), že postava svůj zážitek přežije. Pak se ještě náš klub Smolařů musel tak pět set stran dávat dohromady (resp. pohádat se s manželkou a přicestovat do Derry), než se mohlo konečně něco začít dít.
Navíc mi celkový dojem kazil vyloženě odfláknutý překlad (pád místo podzim, sestřenice místo bratranci apod.) a korektury (opakovaně chybějící předložky hlavně v závěru, posunutý text typu "al brzye" atd.). A to jsem prosím četl úplně nejnovější vydání z roku 2019. Takové chyby už by dávno měly být opravené.
Ovšem nakonec jsem dal hvězdičky čtyři, a to z toho důvodu, že jsem se zvládl prokousat až k závěru. Závěr je něco úplně jiného. Úchvatný, silný, a pohlcující. Rychlé prolínání časových linií dodává knize dosud nevídané tempo, finální konfrontace s Tím a rituál Chüd zase temný, až lovecraftovský nádech. Jakkoliv vám můžou být postavy během většiny příběhu úplně ukradené, jakmile se dostanou do kanálů, jste tam s nimi.
A ta Želva už jim tentokrát nepomůže.

13 30.11.2019

Prostá, přímočará, oddechová knížka, jejíž jedinou drobnou nevýhodou je, že celý děj by se dal popsat pouze slovy "bum bum" a "ach ach". Rozhodně si plánuji přečíst další díly.

13 03.04.2015

Autorka si to nijak neulehčuje. Poté, co velmi intenzivně nastuduje prostředí starověkého Říma, oblékání, oslovování, zvyky, stravování, tradice a politiku; pošle své hrdiny mimo Řím.
A čtenář si plesá, protože prostředí se nestihne okoukat a najednou tu máme Pontos, provincii Asia, Arménii, Řecko, Bíthýnii. Společenská válka, Sullův pochod na Řím, Mithridates. A já se nemůžu dočkat třetího dílu a Sullovy diktatury.
Sullu obecně jsem si velmi oblíbil a byť se nám tu ve výborném světle představuje mladý Gaius Julius, Gnaeus Pompeius (který rovnou řekne, že si zvolí cognomen Magnus, abychom věděli, že je to TEN Pompeius) a Cicero, Sulla je hlavním hrdinou a přestože čtenář ví, jaký je to bezcitný chladnokrevný vrah, člověk mu musí fandit.
Bylo by fajn, kdyby tato série vyšla znovu v nějaké pěkné nové reedici. Obávám se, že v této knize kousíček textu chybí - jedna pasáž končí uprostřed rozhovoru.

12 19.09.2021

Podmanivý výklad historie království na úrovni středověku, který by mohl být nakrásně reálný, nebýt těch draků, že ano. Začátek je trochu rozpačitý - Martin nás musí uvést do všech těch jmen, míst, vztahů a výrazů. Vláda krále Aeryse a jeho bratra Maegora je ještě taková nezáživná. Opravdu jsem se bavil až za krále Jaehaeryse I. Usmiřitele - konečně rozumný král, kterému se dalo fandit. Tanec s draky pak přinesl osvěžující akci a bojové scény. Už aby tu byl druhý svazek.
Překlad není až tak špatný, ale nechápu některé změny. Proč máme v hlavní sáze (a v seriálu) Pobočníka krále, v Rytíři Sedmi království zase královu Ruku, a tady je najednou místokrál? Žádný z těchto výrazů není lepší než předchozí, tak proč se některého nějak konzistentně nedržet? Aspoň jsem teda rád, že nechali konečně být lorda Vysokověžného a nechali nám lorda Hightowera.
Na závěr bych připojil doporučení, ať čtou opravdu jen zarytí fanoušci ságy, a ne každý, komu se jen líbil Jon Sníh v seriálu; a taky jednu poznámku k praporům. Během Tance s draky často někdo změnil stranu, a na důkaz své změněné oddanosti vyvěsil prapor protistrany (zlatý drak krále či čtvrcený prapor královny). Někdy i během okamžiku. Nemohl jsem se než podivit, zda mají všichni v Západozemí připravený prapor protistrany, kdyby se jim náhodou zachtělo přeběhnout, který pak jenom vytáhnou ze sklepa a slavnostně vyvěsí na hradbách?

12 29.09.2020

Pro mě je hlavním hrdinou knihy Stingo. Přestože po Sophii je to pojmenované a její příběh je nosným tématem celé knihy, se Stingem se dokážete sžít. Vzhledem k tomu, že po stránkách knih nepobíhá mnoho dvacátníků bez kouzelných hůlek nebo upírských zubů, byl mi Stingo pro svou obyčejnost a lásku k literatuře blízký. A to až do té míry, že mi přišlo líto, když zrovna skončila Stingova pasáž a nastoupila Sophiina.
Sophiina linie byla výborně gradovaná, jako spirála kroužila kolem toho momentu, k té finální a zvrácené Sophiině volbě. A to je bohužel problém celé této linie. Každý, kdo dokončil aspoň základní školu, ví, jak tato kniha končí a v čem spočívá ta titulní volba. Takže v okamžiku, kdy čtenář po stále víc a víc napínavém finále dorazí k pasáži, u které má jen nevěřícně a v šoku zírat na řádky knihy, si spíše jen smutně povzdechne.

12 31.05.2019

Neotřelé, zajímavé, poutavé téma. Jsem velmi zvědavý na další díly a opravdu doufám, že v nich bude ještě více zvratů, a že se objeví konečně nějaký pořádný cliffhanger, jaký je pro tento žánr typický. Juliette nemůžete jinak než vřele fandit, smrti postav dost bolí, padouchy nesnášíte, vše jak má být. Nejlepší je ale silo jako takové - ten systém, jak funguje stabilní a soběstačná společnost nahnaná do obří podzemní věže, je geniálně vymyšlený a právě objevování tohoto systému a zákonů života v silu mi přišlo na celé knize to zdaleka nejlepší.

12 14.10.2017

Nádherná, lehkým jazykem a s laskavým humorem napsaná publikace mistra starověku, pana Zamarovského. Přináší jistou fascinaci, radost z objevování, kterou zejména v závěrečných kapitolách Zamarovský vykresluje tak dokonale, že čtenář má pocit, že je sám v Egyptě, prochází se ve stínu pyramidy v Sakkáře a pod nohami mu křupe písek.
Hvězdičku ubírám jen za úvodní kapitolu, kterou se musí čtenář nějak prokousat (edit: po dvou letech láskyplného vzpomínání na tuto knihu hvězdičku doplňuji). Výčet toho, kdo všechno u pyramid byl a co o nich napsal je jistě zajímavý a přínosný, ale někdy, bohužel, zbytečně zdlouhavý. Myslím, že čtenář knihy tohoto typu nepotřebuje znát všechna měření pyramid, která kdy kdo provedl, přičemž povětšinou nepřesná.
Dodatečnou kapitolu o pyramidologii a pyramidiocii by měli u pyramid vytesat do žulové stély. Bohužel můžete najít fantasmagorické knihy pyramidiotů i zde na databázi a u nich jak velkorysá hodnocení, tak oslavné komentáře plné "otvírání očí".
Jinak naprostá spokojenost, krása, a velké navnadění k dalším publikacím pana Zamarovského.

11 13.11.2020

Toto je velmi kvalitní díl. Takových těch, na Zeměplochu bohužel běžných, nepřehledných momentů, kde není jasné, co se sakra děje, je zde naštěstí celkem málo. I tak by opět prospělo lepší odlišení odstavců.
Smrť je skvělá postava a je to jeden z tahounů Zeměplochy. Imp y Cilin je trochu divný, jak je většinu knihy úplně mimo, ale Zlota a troll Perm to skvěle vynahrazují. Mágové, Kolík, knihovník a celý Morpork jsou pak staří známí, kteří skvěle fungují i zde.
Hudba s kameny je slušnej odvaz.

11 29.09.2020

Hned na začátek musím zmínit, že ta kniha je hrozně divně napsaná. Časté jsou dlouhé a nepřehledné pasáže, které obsahují jen přímou řeč, a to bez uvozovacích vět. Člověk musí počítat řádky, aby udržoval krok v tom, kdo zrovna mluví. Navíc postavy často bezdůvodně mluví v krátkých, krkolomných větách. Dokud tak mluví Arťom, budiž, přeci jenom už mu tak trochu hrabe. Ale když tak mluví všichni, není to Arťomem, ale stylem psaní. Nebo překladu. Upřímně nevím, jestli to tak pan Glukhovsky napsal, nebo to jen někdo blbě převedl do češtiny. Ten překlad je totiž sám o sobě někdy docela úsměvný (vstal místo vystoupil apod.).
Příběh je trošku lepší než rozpačitý druhý díl, je zase tak nějak úplně jiný než předchozí dva, ale pořád tak docela nefunguje. Metro je najednou úplně jiné, nikde nejsou mutanti, v tunelech nejsou halucinogenní plyny, na povrchu je podezřele bezpečno, Kreml je... normální. Asi si budu muset zase někdy přečíst první díl, protože tu atmosféru se už podruhé zopakovat nepodařilo ani v '34, ani v '35.

11 16.05.2020

Sice to není tak osudově monumentální jako Vzpomínky ledu, ale něco málo osudové monumentálnosti se objevuje i zde. Je ovšem pravda, že nemůžeme mít v každém díle biblické tragédie formátu Psího řetězu nebo, Beru chraň, obléhání Capustanu. Kniha pak není tak "těžká" a jednotlivé stránky na vás aspoň tak nedoléhají, jako nemilosrdné strany již vzpomínaných Vzpomínek.
V tomto díle je mnohem zřetelněji zastoupeno hledání odpovědí. A to je něco, co vy, čtenář, sakra chcete a potřebujete. Čtenář tak nějak srovnal svou úroveň znalostí se znalostmi obyvatel malazského světa a na zbytek si, stejně jako postavy, už musí přijít sám. Z hledačů pravdy se tak stávají vaši spojenci a každá nová informace potěší nejen je, ale hlavně čtenáře. Zatímco Vzpomínky ledu pomohly s ujasněním událostí v Měsíčních zahradách, tak Dóm řetězů nám hezky narovnává Dům mrtvých. Ne že by čtenář v této fázi chápal všechno, však ještě nejsme ani v polovině Knihy padlých, že. Myslím, že není třeba dodávat, že se nemůžu dočkat každé mistrem Kápě zatracené bezbožnosti, jež se bude odehrávat v následujících dílech.

11 03.03.2020

Tři velmi dobré, zajímavé a skvěle napsané povídky. Jistě, překlad je mizerný, občas nám nesedí tvary přídavných jmen a některá vlastní jména osob či míst mohla být přeložena jinak, nebo aspoň nějak. Ale nad samotným Martinovým příběhem panuje naprostá spokojenost. Už aby tu byly další knihy. Ať už s Dunkem a Eggem, nebo vlastně cokoliv ze světa Písně ledu a ohně.
Původně jsem měl obavu před vyhlídkou na Oheň a krev, ale teď se fakt těším. Jen další texty, příběhy, historii, cokoliv.

11 30.12.2019

Jakmile jsme přišli o onu fascinaci z nového a relativně originálního prostředí sila, nějak to ztratilo své kouzlo. Tento díl stále pracoval jen s pocity beznaděje a deprese. Nekonal se ani velký zvrat, který by nás donutil pohlédnout na první díl ve zcela novém světle - naopak, celý origin systému sil vysvětlil v podstatě tou nejpravděpodobnější cestou, jaká se nabízela.
Odpovědi na otázky kniha předkládá buď k uzoufání pomalu, nebo zcela nezáživně, případně zdlouhavě odpovídá na otázky, které nás zajímají jen povrchně (očekávatelný a nepřekvapivý původ Sóla). Zklamání.

11 07.04.2018

Má pouť napříč vším Kotletou je pohříchu teprve v roce 2016, neboť mistr vydává knihy rychleji, než je stíhám číst, tedy mé zpoždění nabývá velikosti kráteru, co zůstal z východního Slovenska.
Spad je velmi osvěžující posun v Kotletově tvorbě. Přízemnější, ne-nadpřirozený, s větší pozorností na budování světa a atmosféru. Méně kulervoucí akce některé fanoušky možná zamrzí, ale mě těší, že autor ve Spadu konečně změnil zažitý scénář. Děj je dokonce příjemně uzavřený, což jsem u prvního dílu série nečekal. Jsem upřímně zvědavý, kam nás dovedou navazující díly.

10 25.07.2021

Na začátku je to ještě takové opatrné. Jarvi se nechává vláčet ostatními, akorát se sebeironicky komentuje, což je sice sympatické, ale rychle se toho čtenář zají. Po velmi předvídatelném zvratu však Jarvi vezme život do vlastních rukou (pun intended) a pak už nemám žádné výhrady.
Neboť Jarvi je výborný - chová se logicky, rozumně, je vtipný a inteligentní. Nelpí na trůnu jen proto, aby měl vůbec nějakou motivaci (jak tomu občas u podobných postav bývá). Příběh je dokonce velmi příjemně uzavřený (s ohledem na to, že se jedná o první díl trilogie). Plus Abercrombieho styl vyprávění je standardně velmi kvalitní, chytlavý a čtivý. Tedy vzhůru k dalším dílům.

10 21.10.2020

Muži ve zbrani jsou nejlépe hodnocenou knihou ze Zeměplošské série, a myslím si, že právem. Zábavné, chytře napsané postavy, detektivní linka, intenzivní finále.
Městská hlídka je pravděpodobně tím nejlepším, co Zeměplocha nabízí, a kdyby to člověk četl jen kvůli ní, asi by to stálo za to. Nicméně, ostatně jako i u předchozích dílů, je trochu zmatený sled děje a událostí a někdy není snadné zjistit, kdo řekl co. Asi není špatný nápad sehnat si nové vydání ve dvojknize.

10 22.12.2019

Jednoznačně zklamání. Sestupná tendence druhého dílu se bohužel plně projevila v díle třetím.
Vyústění příběhu okolo Spojence je prostě divné, ale aspoň se nám nějakého vyústění dostane. Většina ostatních zápletek ani pořádné vyústění nemá a jejich postava jenom umře. Z celé té myriády postav mě zajímal jenom Vélin, Lyrna a Reva. Zbytek byl nezajímavý, zaměnitelný a mně naprosto ukradený. Kladné postavy vždy odhodlané, statečné, loajální a spravedlivé; záporáci naopak zcela zkažení, zlí, zrádní. V zajetí se kladné postavy chovaly vždy zcela hrdě a nezlomeně, kdežto záporné se hned pokálely (skutečně, všimli jste si, jak často se tam někdo pokálel?). Královna Lyrna měla být postavou budící rozpory, děsivá ve své pomstě. Jenomže čtenář jí vidí do hlavy a ví, že je ve výsledku naprosto dokonalá a že od ní nehrozí žádný charakterový zvrat, ostatně jako od kohokoliv dalšího.
Pro příště by mě určitě zajímalo víc Alpírie a lorda Verniera - tato část Ryanova světa má velký, a bohužel zcela nevyužitý, potenciál. Ostatně jako mnoho dalších míst a národů knihy.

10 03.08.2019