Clara_C komentáře u knih

I přes rozpačitý začátek hodně dobré čtení. Období, které je i mně blízké, lidské povahy, které se až tak moc nemění, události, které nejsou tak jednoznačné, jak se zdají zkraje být..
Moc dobře umíchaný koktejl, silný a místy hodně hořký.

17 05.10.2020

Vynikající a dechberoucí kniha.
Pokud se dá něco takového napsat o hrůzách, které se děly. Ale oproti Trhlině napsáno naprosto bravurně, hrůza se na vás valí z každé stránky, z každé věty.
V první části mě zaujal víc příběh z Ameriky, o mafii a jejich klanech, pravda dobrý výcvik před koncentrákem. Ovšem další čtení už pouze z Osvětimi a východu, celou slavnou mafii naprosto rozprášilo.
Pasáže z Německa a poté z masového vyhlazování Židů na východě mi hodně připomínaly knihu Laskavé bohyně, ale tam to bylo brutálnější a celá kniha byla z pohlednu nacisty, tady bylo vše velmi osobní, díky skvěle vystavěnému příběhu dávného přátelství Němce a Židů.
Přečteno rychle, ovšem u Mengeleho pokusů s přestávkami, jako matku mi určité stránky dávaly dost zabrat. Rozhodně nedoporučuji slabým povahám, ale ve mně bude dlouho doznívat vše, co bylo napsáno v knize a že toho nebylo málo..

" Svině! mumlal, když procházel kolem zmasakrovaných dozorců. Vůbec je nemuseli zabíjet, nebylo to potřeba, říkal Jonasovi a vrtěl hlavou. Ani Ress, kráčející za nimi, takové barbarství nechápal. Co jim ti muži udělali? Jenom hlídali věznici, určitě měli rodiny a děti. "
- Myšlení nacistů, kteří vybíjeli Židy po stovkách tisíc bylo vskutku zvrácené.

Stejně tak nelze odsoudit činy, které byly páchány na německých civilistech:
"Hiler k nim žádný soucit ani lítost. Němci, jejich vlastní lidé, tohle všechno vyvolali. Osobní vina už dávno nehrála roli, kdyby k nim pocítil lítost, nebo se jich nedej bože zastal, zradil by stotisíce svých mrtvých, kteří byli taky nevinní. Navíc Němcům nevadilo, co se děje, dokud jejich vojáci na frontách vítězili. Ani jednoho z ružomberských Němců neviděl Viktor na vlakovém nádraží, když je hnali do dobytčáků a posílali do Osvětimi. A nikdo z těch, kdo tam tehdy nestáli a nesnažili se tomu zabránit, pro něj nebyl nevinný."

NĚKTEŘÍ LIDÉ JSOU MOŽNÁ Z PRACHU TÉ SAMÉ HVĚZDY.

17 05.09.2020

Líbilo. Moc. Ale chápu, že pro někoho je téma nezajímavé. Já jsem litovala, že už je konec, chtěla bych znát další osudy Cécile, Francka i Leonida. Život v Rusku byl a zřejmě stále je jedna velká neznámá.

"Člověk nemá spřádat sny a považovat iluze za realitu"

Na tom něco bude:-)

17 06.07.2020

Síla... Nechápu uvažování takové matky..Otec hodně upozaděný, ale tak to v knížkách paní Dvořákové bývá.. Nejhorší na tom je bezmoc, protože lidé jako Barčini rodiče nepochopí, že dělají něco špatně.

17 15.04.2020

Nemůžu dát málo hvězdiček za knížku, kterou jsem přelouskala jako málokterou. Detektivky Angely Marsons jsou prostě výborné. A vždycky přinesou i něco navíc, není to jenom o vraždách, a v tom mají pro mě svoje kouzlo. Kim spolu s jejím týmem prostě nelze nemilovat.

17 07.11.2019

Ještě teď mám z některých pasáží husí kůži. Pořád se zabýváme první a druhou světovou válkou, řešíme zvěrstva a nelidskost v nich spáchaných, ale války jsou zde pořád. Stále jsou někde šílení vojáci a Nura jako jejich svědomí.
Člověka formuje život, činy jím spáchané, ale i přesto se nakonec ukáže, zda se ještě dokáže podívat sám sobě do očí nebo ne.
Krásná a v mnoha ohledech krutě pravdivá a současná kniha.

" Jestliže bylo možné, aby udělali, co udělali, jestliže bylo možné, aby on udělal, co udělal, aby mu v tom nikdo nezabránil, aby je nikdo nezastavil, jestliže bylo možné, aby Aljoša jen tak zmáčkl spoušť a aby Nuře svírali hrdlo, jestliže bylo možné, aby všichni vládli nad životem a smrtí, aniž za to museli zaplatit, jestliže bylo možné vmžiku odložit lidství jako starý plášť, pak lidství nemá žádnou cenu.
Každý krok, který dosud v životě udělal, protože se domníval, že je správný, byl jenom ztrátou času. Ve světě, kde máte na výběr buď stát se vrahem, nebo si sám prohnat kulku hlavou, ve světě, kde se znásilňuje proto, že se naskytla příležitost, už neexistovalo žádné správně.

Přišli jsme na místa, kde jsme neměli co pohledávat, a dělali jsme věci, které jsme dělat neměli. Proti své vůli jsme se podrobovali vůli jiných a namlouvali si, že je to naše vlastní rozhodnutí. Myslíš, že jsi byl třeba jen na vteřinu svobodný? Myslíš, že na světě existuje svobodný Rus? Že někdy existoval? Svoboda je vykoupená neviditelností a mlčením, anebo vyústí v pracovní tábor nebo přinejlepším v cele o devíti metrech čtverečních. Naše svoboda je buď nečinnost a apatie, nebo strach. "

16 24.02.2024

No. Tomu říkám rozklad osobností v jedné porci. Tedy knize. Nejen zločin a trest, ale i pýcha a pád. Rozhodně slušná nálož charakterů, velmi se ztotožňuji s hodnocením Maléhomedvěda. Už netřeba psát víc.
Spíš jen - kolik z nás se v podobném vlaku, či vleku druhých už vezeme. Ani to netušíme. Natož, abychom si řekli, že už je čas rozhodnout se něco změnit.

16 28.06.2023

Už dlouho jsem nečetla knížku, kde jsem spěchala se čtením až do konce. Nešlo si děj moc vychutnávat, naprosto mně pohltil, stejně jako dům své nájemníky.
A byť je to lehce fantaskní, ani v životě není nic zadarmo. Vždycky je to něco za něco. A někdy je cena hodně vysoká.

16 22.01.2023

Nevím, dá-li se psát o knížce nabité tolika depresemi, že byla pěkná. Témata silná, vskutku ze života. Je těžké vstát ráno z postele, když není pro co žít, nebo kdy se člověk nemůže vyrovnat s minulostí, s tragédiemi, které jej postihly. Jak říkáme tady, zlomená ruka se zahojí, ale zlomená duše či to, co se jiným líhne v hlavách, s tím se těžko něco dělá. Za mně nejvíc Brácho. Ale všechny povídky byly velmi osobité.

" Jsem slušný člověk. Musí to o mně říct každý, kdo objektivně posoudí můj život. Však to taky často od přátel slýchám, ty jsi tak dobrá, všechno děláš strašně správně a pořádně. Mají pravdu. Chodím do práce a starám se o děti, dělám s nimi po večerech úkoly a pak jim před spaním čtu pohádky, třídím odpad a kompostuju, kupuju vejce od šťastných slepic, v supermarketu si nevybírám z regálů to nejlepší ovoce, protože na něj nemám větší nárok než ostatní spotřebitelé, trpělivě naslouchám přátelům, když mluví o svých problémech, a neuděluju jim nevyžádané rady, rozdávám věci po dětech a nic za to nechci, a když jsem jednou při parkování odřela lak na vedlejším autě, nechala jsem jeho majitele vyvolat v obchodě a zaplatila opravu. Z vnějšího pohledu se mi tedy nedá nic zásadního vytknout. Někdy si však říkám, že můj takřka dokonalý život je jen fasáda a ve skutečnosti kdesi uvnitř mě dřímá něco, co mě definuje mnohem víc. Ve chvílích, kdy se dostanu do situací, které psychologové nazývají mezní, přestávám kontrolovat své vědomí a z mého podvědomí začínají vylézat myšlenky, s nimiž bych se nedokázala svěřit ani své terapeutce. Vůbec se totiž nehodí k obrazu, který o sobě buduju pro své okolí. Vynořují se pouze vyjímečně, ale jsou to myšlenky tak černé a těžké, že je s sebou budu namáhavě vláčet životem až do smrti. Jsou mimořádně zákeřné, napadají moje tělo zevnitř jako sněť a likvidují jeden orgán za druhým. Doufám, že tahle choroba, která mě rozežírá zevnitř, není infekční a že se před mou smrtí nerozšíří do okolí. Že s mou smrtí zanikne a že na děti tuhle nemoc nepřenesu. Nechci, aby měly život, který musím žít já. "

16 28.11.2021

To mi zase King nasadil do hlavy brouka. O cestování v čase nic nevím, nikdy jsem to nezkoušela a ani toto téma nijak nevyhledávám. Nejsem člověk, který by se nějak výrazně zabýval myšlenkami Co by, kdyby. Ale v podání Stephena Kinga se mi rozvířily myšlenky všemi směry. Možná byl prostředek knihy moc popisný a zdlouhavý, ale díky němu jsem se ocitla přesně v tom čase a místě, kde se děj odehrává. Už už jsem si přála, aby to zamilovanému párečku dobře dopadlo, když jsem si uvědomila,kdo tu knihu napsal! :-) Každopádně skvěle napsáno, konec vynikající, ještě mi bude všechno dlouho rezonovat v hlavě. A to přece jde, ne?

" Hloupost je jedna ze dvou věcí, které vidíme nejjasněji až při zpětném pohledu. Tou druhou je propásnutá šance.

Život je příliš krásný na to, než aby se ho člověk vzdával bez boje, nemyslíte?

Sarkastičtí lidé bývají pod tvrdou slupkou hrozné měkkoty. Já nejsem jiná.

Čas je strom s mnoha větvemi. "

16 02.08.2021

Říkáte si, jo super, skvělé hodnocení, kniha pro mládež, není sentimentální, má cca dvě stě stran, taková jednohubka. Přelouskáte jí téměř celou, víte o co jde, jo netvor jako vypravěč příběhů, že svět není spravedlivé místo, posledních čtyřicet stran si necháte, že je dočtete další den a naprosto vás rozsekají na kusy. Mám třináctiletého syna, takže Conorovi velmi rozumím, i tomu strachu, že by měl zůstat sám..No, jeden kapesník mi nestačil, ale krásně zvládnuté téma, dá-li se to o smrti říct. K tomu chválím příhodné ilustrace, takže dojem je dokonán..

" To je ten pocit, takhle to vypadá na samém konci světa, kde se kameny na okraji propasti drolí. Conor jí drží za ruce, přesto mu vyklouzává z dlaní a padá.
Nééé, křičí. Nééé. To nééé!
Mlha se rozplynula a on znovu stál za babiččiným domem, kde si netvor hověl na střeše kanceláře.
Tohle není žádná moje pravda, demolil otřesený Conor. To je jen noční můra. "

16 22.03.2021

Co napsat? Jsem ráda, že jsem si knížku mohla přečíst, na můj vkus byla trochu přeslazená, ale i to člověk někdy potřebuje k životu. Pasáže o přírodě i o přežívání dívenky v bažinách byly úžasné, pro mě coby člověka obdivujícího přírodu, na kterou se dívám s velikou pokorou a respektem, obzvlášť. Je znát, že je autorka z oboru, její popisy bažin a životě v nich jsou obdivuhodné. Konec mě nepřekvapil. Ale stejně mě celou dobu irituje ten název, pořád si nemůžu zvyknout na to, že by v tichu přírody mohl zpívat rak a ne racek :-)

16 22.01.2021

Moc milá knížka, nádherný jazyk, v určitých pasážích jako bych stála na zahradě s ostatními a dýchala čerstvý jarní vzduch, slyšela bzučet včely a viděla vesnici kolem..
Jak se říká, pokrok nezastavíš, ale přijít o chalupu, pozemky ať už kvůli elektrárně nebo přehradě musí být ohromná ztráta a bolest, kterou ničím nepřebijete.. Málem se v tom smutku Hana utopila a nelze jí to mít za zlé..

"Honza seděl bez hnutí a díval se na lidi, kteří vystupovali z vlaku, nesli tašky nebo aktovky. Jiní nastupovali, bavili se nebo smáli nebo mračili, ale každý jel někam, aby se zase vrátil. Každý měl nějaký život, své starosti a štěstí. Jeho oči hltaly ten všední život tam za oknem. Stouply mi do očí slzy, ale snažila jsem se, aby Honza nic nepoznal. Když najednou promluvil, skoro jsem se lekla. Spíš té úzkosti, která mu svírala hlas.
Pamatuješ, jak jsi mi jednou v létě u strejdy četla že Švejka?
Jenom jsem přikývla, v hrdle jsem cítila dusivý nástup pláče, ale několikrát jsem polkla.
Zrovna zrály letňáky, občas nějaký jabko spadlo na střechu veradny, na ten vlnitej plech, a ty ses vždycky hrozně lekla...
A ty ses mi smál.
Byla jsem tam, v tom letním dni na verandě chalupy u Vltavy. Když jablko spadlo, ozvala se dunivá rána a já sebou cukla. Ségra, ty jsi debil, smál se mi Honza, seděl naproti mně na chladivé podlaze z betonu a poslouchal předčítání z ohmatané, potrhané knihy. Jediná kniha, kterou měl strejda Venca doma kromě několika knížek o rybách a včelaření."

16 16.09.2020

Pěkně sarkastické čtení. Konec vyrazil dech, byť se něco podobného dalo čekat, když si někdo hraje s ohněm. Četla jsem poprvé knížku od M.H. a rozhodně jsem nebyla zklamaná. Ale není to čtení pro puritány ani příliš jemné duše:-) Téma zápaďacké kultury přinejmenším zaujalo.

" Dávat tělo jako zdroj rozkoše, to už zápaďáci neumí. Naprosto ztratili smysl pro dávání. Můžou se přetrhnout, ale už nejsou schopni prožívat sex jako přirozený. Nejenže se stydí za svoje tělo, které nedosahuje standardů porna, ale ze stejných důvodů je už vůbec nepřitahuje ani tělo druhého...
Stali jsme se chladnými, rozumnými, příliš si uvědomujeme svou individuální existenci a svá práva; hlavně se chceme vyhnout odcizení a závislosti; navíc jsme posedlí zdravím a hygienou: to skutečně nejsou ideální podmínky pro lásku.."

16 19.08.2020

Naprosto dokonalá, melancholická knížka. Není to pouze o krizi první čtvrtiny života, jak se píše v doslovu, je to zkrátka o životních krizích, kdy člověk najednou neví co sám se sebou..Skvěle poskládaný příběh kousku života, proložený uměleckými díly ( ty si časem projdu všechny, někdy je až neuvěřitelné, co všechno se dá považovat či schovat za slovo umění ). Ještě mi chvíli potrvá, než se z toku Franiných myšlenek vzpamatuji. Je to možná i tím, že se s ní v mnohém velmi ztotožňuji, byť neprožívám krizi překročení čtvrtstoletí, to už dávno ne :-)

" Se mnou vlastně nic moc není, říkám, jenom prostě nejsem jako ostatní, nechci to, co chtějí oni. A to je špatné, chci říct, že podle nich je to špatné a já mám pocit, že oni se cítí povinni nějak mě znormalizovat, že jim nepřipadá v pořádku, když někdo nechce to co oni, rozumíte? "

" Takže je to nějak tak, že já se cítím ve své kůži docela dobře, ale zároveň vím, že ta moje kůže neodpovídá představě ostatních lidí o tom, jak by se měl život žít, a z toho jsem tak trochu zničená, upřímně řečeno si moc nevím rady, jak ty dvě věci sladit : abych byla přijatelnou členkou společnosti a přitom se zároveň cítila ve své kůži"

16 09.08.2020

Jako vždy výborné příběhy ze života. Kniha sic již staršího data, ale problémy stále aktuálního charakteru. Ano, jsou to víceméně podobně modelové rodiny, matky nezvládající výchovu svého dítěte či dětí, mužský vzor buď žádný nebo vykreslený coby alkoholik a nezodpovědný element, nicméně parádně vystižené rodinné i mezigenerační vztahy. Kéž by si mohl člověk někdy o některých svých životních peripetiích přečíst a vidět je takto s odstupem..

16 28.12.2019

No, jako vždycky King. Parádní, čtivé, pomalu jako ze života, i ten je totiž někdy pěkný horor. Nejvíc mě chytla povídka Telefon pana Harrigana, ale myslím, že každá část knihy měla co nabídnout.
Můžeme si myslet, že má mistr i slabší chvilky, že některé knihy nejsou úplně dokonalé, ale klobouk dolů a přeji nám, abychom se ještě dlouhou dobu mohli těšit na nové knihy.

" Chceš vědět, co si myslím, Drewe? Myslím si, že když muž řekne - to přece víš - což chlapi dělají pořád, myslí tím ve skutečnosti JÁ to vím, protože TY jsi moc blbá na to, abys to věděla. Tudíž já chlap ti to musím vysvětlit, abys to jako ženská pochopila. "

15 07.05.2024

Obdiv za nepřikrášlované vzpomínky, pocity a za život viděný ať už jako dítě nebo dospělá žena.
Jsem ráda, že jsem nejen já jezdila tak nerada k prarodičům na prázdniny. Ovšem z trochu jiných důvodů. Ale takové byly dříve vztahy. Nikdo se s ničím tak nepáral, nebyl čas na niterné psychologické rozbory. Dnes řešíme zase jiné vztahové komplikace -:)

Za mně moc pěkná kniha a inspirující čtení.

15 03.02.2024

No uf, teda. Hodně dobře rozehraná partie. V rodině, s partnerem, absence skutečných přátel. Čtete a pomalu věříte, že si Daniela vymýšlí, přehání, zapomíná, přikrášluje. Však každý občas něco přeslechneme, spleteme se, nemůžeme si hned uvědomit sled událostí. Nebo ne?
Trochu mi to připomnělo Petrolejové lampy.

15 13.01.2024

Nemůžu hodnotit hvězdičkami něčí život.
Navíc je Tove hodně otevřená a na dobu, ve které žila a ve které psala, i dost neortodoxní. Ale právě proto byl její život divoký, nespoutaný a kromě psaní chaotický.
Klobouk dolů za upřímnost i za to, že se nesnažila dělat ze sebe lepšího člověka, ale byla prostě jen ženou z masa a kostí. Která měla velkou slabinu. Závislost. Na druhých, na fetu, na psaní. A do všeho šla po hlavě. Na druhou stranu byla dost sobec. Jela po své koleji, děti, zraňování svých nejbližších, k tomu byla zcela hluchá, alespoň soudě podle knihy.
Nelehké čtení. Tím spíš, když víte, že si Tove vzala život.