Tajná historie

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Richard se po roce studia na univerzitě zařadí mezi elitní kroužek pěti studentů studujících řečtinu u skvělého pedagoga Juliána Morrowa. Není lehké se mezi tyto studenty dostat, protože tvoří uzavřenou skupinu v rámci univerzity. Richard je zcela nadšený výukou, profesorem i svými novými přáteli: Charlesem a Kamilou, Francisem, Edmundem (Bunny) a Henrym. Tráví spolu téměř veškerý čas, víkendy tráví ve Francisově domě na venkově, ale Richard vycítí, že studenti mají i aktivity, které před ním tají......celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/78_/78152/tajna-historie-78152.jpg 4.3103
Orig. název:

The Secret History (1992)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Osveta (SK)
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (35)

Kniha Tajná historie

Přidat komentář
Pisquosus
12. února

Od Tarttové přečtení druhá kniha (první byl Stehlík).

Na můj vkus zdlouhavě popisované pasáže, které nebyly (dle mého názoru) podstatné.

Čekala jsem od knihy hlubší pointu s ohledem na to, že hlavní hrdinové studovali starověkou řečtinu - to dávalo přebalu knihy tajemné kouzlo, které se však zcela vytratilo, studium starověké řečtiny bylo v celém kontextu poměrně dost nepodstatné.

OK, kniha neublížila, nebyla to ztráta času, ale nehltala jsem ji tak, že bych se každý večer těšila, až ji otevřu.

invocation11
20. ledna

Mám ráda ty školské/internátní příběhy, ať už filmové (Trhliny, Like minds, Pod hladinou) nebo knižní (Hráči), jsou něčím vnitřně děsivé, až zvrácené... To uzavřené prostředí přímo láká k nějakému tajemství, zakázanému spolku, paktování či zločinu...

Bavilo mě, jak Tarttová vykreslila Bunnyho. V kontextu celého příběhu měl čtenář až chuť sám něco udělat, nějak ostatním pomoci... záměrně tak čtenáře stylizovala do pozice, kdy až „ospravedlňoval“ jednání a činy zbytku skupiny. Ovšem na to, jak je kniha detailní a popisná (Camilla a její téměř neviditelné mateřské znaméno pod okem), místy až zdlouhavá, postrádá spád a detaily na tam, kde by je čtenář uvítal, ba přímo po nich prahne (bakchanálie, rokle). Alespoň já jsem se pořád těšila a doufala, že se k nim vypravěč jednou vrátí, poví nám víc... Tyto dva celkem stěžejní okamžiky se „jakoby“ zrychleně přeskočily a po nich se děj opět vrátil k normálu, tj. k popisnosti a detailům, líně se plazícímu ději. Cítila jsem se proto trochu „podvedená“, že se tak nestalo.

Knihomlok2015
16. ledna

Takhle kniha je alespoň pro mě důkazem toho, že existují lidé, kteří píši knihy, a pak spisovatelé.

Dajine
28.12.2018

Skvělá kniha. Přemýšlím, co více napsat, nenacházím slova. Tak snad jen - doporučuji.

soukroma
21.10.2018

Jak mne navnadila první stovka stran s "řeckou" tématikou, tak jsem pak byla stále více roztrpčenější z celé knihy (a ve zbytku už nic řeckého nebylo ani náznakem). Bez vyzrazení prvků děje se nelze pouštět do detailů, ale celkově mě všichni hrdinové bez výjimky skrz naskrz zklamali a znechutili, aspoň v autorčině pojetí (ne vše bylo řečeno). Mnohé pasáže jsem považovala za masochisticky přehnané, předlouhé a neskutečné (ve smyslu, že k nim prostě nemělo dojít, nebo snad šly trochu lépe zvládnout, čistěji se z nich vybabrat). Celkový dojem je deprese, nevěřícnost a zklamání - nejen z jednání hlavních postav, ale snad spíše z toho, nač dala autorka důraz a co zcela upozadila, čímž prostě pocity nelibosti a nevolnosti ve mně výrazně umocnila, současně ovšem s nevěrohodností (nikdo svých hloupých ani zlovolných skutků nelitoval, jen a pouze každý litoval sám sebe? - děsná představa nastupující generace ve společnosti).

000nugatovej
22.09.2018

Tarttová výslovně odkazuje na Zločin a trest. Samozřejmě konec XX. století není stoletím XIX. A taky USA nejsou Rusko. A hrdinové Tarttové se svými vysokoškolskými mejdany, alkoholem i kokainem nejsou Raskolnikov. Mají jiné motivy než on a taky svůj čin prožívají jinak. Ten koktejl jejich cynismu a výčitek svědomí je působivý. Chvílemi strhující. Ale Tarttová není Dostojevskij. Chvílemi rozvláčné a nudné.

Kniho.mol.ka
16.09.2018

"Smrt je matka krásy."

Úžasná kniha, i když rozhodně ne pro každého - ať již rozsahem, či tématem. Ale která kniha pro každého je, že..Skvěle vykreslená psychologie postav, mimochodem postav neobyčejných a právě to mě tak bavilo. Ústřední téma, zločin, zas tak neobyčejné není. Přesto je na ní něco znepokojivého. Když nad tím tak přemýšlím, tak nejspíše fakt, že každý z nás má v sobě temnou stranu, která je schopná nejrůznějších činů. Dočetla jsem ji včera, ale přetrvává ve mně jakási přjemná melancholie...

karel9045
15.09.2018

Slavný Isaac Asimov vzpomínal ve své autobiografii Já Asimov na jednu nepěknou událost z dob studií na vysoké škole. Jakýsi učitel tam požádal své žáky, aby zajistili pro účely praktické výuky, jednalo se o pitvu zvířete , biologický materiál. Asimov ulovil toulavou kočku, kterou pak přinesl mrtvou do školy. Ta kočka ho pak ještě po mnoho let strašila ve snech. Pětice hlavních hrdinů románu Donny Tarttové se dopustí mnohem závažnějšího činu a ani oni ve chvíli jeho plánování netuší, že si tím uvážou na krk balvan, který budou muset nést po zbytek svých dní. Téma knihy není vůbec nové, naopak jedná se o jedno z nejklasičtějších a je proto důležité, jak je zpracováno. Autorka vykreslila portréty jednotlivých aktérů natolik sugestivně, že se během četby stávají součástí života čtenáře. To je podle mě vždy známkou velkého literárního talentu. Tarttová tak nečiní formou sáhodlouhých popisů, které by brzy začaly nudit. Naopak, využívá drobný detail zachycený na několika řádcích. Banální reakci nebo určitý zvyk dané osoby v běžné situaci, která je však klíčem k jejímu pochopení. Hlavní protagonisté románu, kromě vypravěče samotného, pocházejí z vyšších sociálních vrstev, což se obráží i v jejich životním stylu a jednání. Je to i jedna z věcí která je spojuje, protože jinak jsou značně rozdílní. Geniální, distingovaný a chladný Henry, dvojčata Charles a Camilla, poněkud rozmazlený Francis a jazykově nepříliš nadaný, zato však potměšilý a vychytralý Bunny. Jakmile se vypravěč příběhu Richard a jeho prostřednictvím my čtenáři seznámíme s touto partičkou, začíná skutečný příběh, z jehož průběhu je stále jasnější, že nemůže dobře dopadnout.
Již tímto svým prvním románem ukázala Donna Tarttová světu, jak velikou je spisovatelkou. Vytvořila si svůj vlastní, rozpoznatelný styl, kdy příběh neplyne lineárně z časového bodu A do bodu B, ale jako by se jednotlivé situace, ze kterých se skládá, stále znovu opakovaly, jen vždy v mírně pozměněné variantě. Tak jako je tomu i v reálném životě. Při četbě románu Malý kamarád jsem měl pocit, že by se mohl trochu zkrátit. U Tajné historie tomu tak nebylo vůbec. Jen jsem občas zatoužil zastavit jeho protagonisty, vrátit se o pár stránek zpátky a umožnit jim, aby si své jednání ještě promysleli a rozhodli se jinak.

Marcela52
15.08.2018

Kniha je opět napsaná tak, že je čtenář už od první stránky v napětí, kam se děj bude vyvíjet. Autorka má velký vypravěčský dar, díky kterému dokáže velmi plasticky a věrohodně nejen popsat prostředí prestižní americké university, ale i perfektně vykreslit psychologii jednotlivých postav. Určitě mimořádný čtenářský zážitek, po kterém si musíte dát pauzu a přečtené déle vstřebat a přemýšlet nejen o přečteném, ale také o tom, kam až jsme schopni zajít, abychom se zbavili nesnesitelných přátel. Ani to nejlepší vzdělání, dostatek peněz od rodičů a exkluzivní podmínky ke studiu nezaručí hrdinům této knihy to, co většina z nás marně hledá, bezproblémový život. Ten totiž neexistuje a pokud si hrdinové této knihy chtějí užívat a nejsou schopni převzít odpovědnost za neomluvitelný zločin, musí příběh nevyhnutelně dopadnout tragicky. Silný příběh, rozhodně doporučuji náročnějším čtenářům.

FakinAdsso
11.07.2018

Po přečtení Stehlíka, ze kterého vstřebávám zážitky z neuvěřitelné formy psaní, jenž vás dlouhým, velice podrobným vyprávěním dostal nejen na místo dění, ale i do zákoutí každé myšlenky a samotné duše protagonistů, podpořena příběhem, který byl přesný a barvitý jako sám život, ne-li víc, ještě dnes, dva roky poté, jsem se konečně dostal k Tajné historii.

Donnu Tartt jsem zde našel o několik let mladší a nutno dodat, že kdyby sama sobě nenastavila laťku tak neuvěřitelně vysoko, bylo by to za plný počet. Historie však oproti Stehlíkovi tu a tam maličko ztrácí tempo i imerzi, v soukolí ostatních literárních titulu je to však stále nanejvýš úctyhodný počin, který vám poskytne velice podobný zážitek.

Mne, jakožto studentovi humanitních studií jen navyšoval chtíč po pocitu uniknout z periferií nuzných všedních životů někam daleko dál, kde vaši cestu vede mysl, o berličkách hutných faktů o člověku a lidstvu jako takovém společně s fantazií jemně dotvářející raison d'être, tenkou nití sešitou právě s duhy i neduhy reality samotné. Nadevšechny superlativa k projevu autorky v jejich knihách, bezmezně perfektně vytvořeným postavám i kulisám musím dodat, že je trochu škoda, že v těchto vytvořených podmínkách nešla právě dál do hlubin hedónismu, a samotná zápletka tu a tam začala pokulhávat, vždy ji ale podpořil když ne její vývoj samotný, tak náhled pod pokličku Henryho, dvojčat, či hrdiny samotného.

Donna Tartt v jednom rozhovoru řekla, že by chtěla za život napsat alespoň 5 knih. A já s nedočkavostí a smutkem zároveň čekám na dvě další, i když to bude až za cca 10 a 20 let.

Pampalini
12.06.2018

S týmto som bojoval dlho, dvakrát som za požičanie zaplatil pokutu. Kniha má zopár silných chvíľ a zábleskov, ale mám pocit, že cieľom autorky bolo predovšetkým rozvláčne opisovať situácie a pohadzovať si s postavami. Veľká literatúra musí mať hĺbku a nadčasovosť. Zábavná a oddychová si žiada dej a spád. Toto nemá z toho nič. Akoby sme chceli jedným jogurtom nakŕmiť desať ľudí. Ich gurmánsky zážitok bude na úrovni tušenia. Kniha určená pre nežnejšiu časť ľudstva vo veku 30-40 rokov, s dvoma deťmi a nostalgickými spomienkami na obdobie štúdia. Najlepšie filozofického smeru.

bigben
21.05.2018

Rozvláčný začátek, ale pak jsem se tak začetla, že mě mrzelo, že je konec. Zajímavý příběh, výborně popsané postavy...

SteveP1
24.04.2018

Tak tady budu mít asi problém vůbec něco ke knize napsat, podobně jako kdysi u knihy Zlomek celku. Ano, je to brilantní, silný a výtečně odvyprávěný příběh, ale co napsat dál aby se člověk vyhnul spoilerům ?
Hned úvodem jsme uvedeni do dění tak trochu stylem „Vítejte v klubu vražd“, kdy vypravěč příběhu a jeho přátelé někoho zabijí, a víme dokonce i kdo je oběť a jak umírá. Seznamujeme se s hlavními aktéry příběhu - šesti nadprůměrnými studenty, do značné míry excentrickými, chladnými, sebestřednými intelektuály posedlými starobylým Řeckem a mystikou, které spojuje pevné pouto společných zájmů a přátelství, a kteří tak tvoří úzce semknutou skupinku a nedotknutelný celek. Pokud se někdo rozhodne tuto pospolitost vážným způsobem ohrozit, byť je i jedním z nich, musí za to zaplatit tím nejcennějším, co má. Následně se tedy odvíjí celý příběh a vyprávění, které nám odhalí smysl, pohnutky a důvody jejich strašného činu…
Od prvních řádků je zřejmé, že autorka je obrovský talent, příběh vás okamžitě vtáhne a pohltí. Její psaní je bezchybné, styl a jazyk malebný, bohatý, její popisy jsou propracované, hluboké, pečlivé a výstižné, nebál bych se říci, že jsou až dokonalé a v dobrém smyslu slova vyčerpávající, atmosféra podmanivá a téměř hypnotická, místy tajemná až zlověstná, k tomu pečlivě budovaná se stupňujícím se napětím – to vše nás zhruba ve 2/3 knihy dovede ke zlomovému okamžiku zmíněnému v samotném úvodu a splní tak naše napjaté očekávání, dovede nás tam, kam jsme tak netrpělivě směřovali a hltali stránku za stránkou. Pak si konečně trochu vydechneme, ovšem jen na chvíli, protože příběh se vyvíjí dál a neztrácí na kvalitě, zajímavosti, originalitě a dramatičnosti.
Přestože hlavní postavy nejsou žádní vzorní studentíci, pijí a kouří celkem fest, drogy jim občas také nejsou cizí a jak víme, dopouští se vraždy, jsou tak precizně, plasticky a svým způsobem lidsky vykresleny, že je nemůžete nenávidět a chtě nechtě s nimi sympatizujete. Takže jste nakonec přesvědčeni, že za tou „venkovní fasádou“ každého jednoho z nich se v podstatě skrývá dobrý člověk. A tohle asi každý autor jen tak nedokáže a je to nejspíš i jeden z hlavních důvodů, proč je toto čtení tak fascinující....

harena
07.03.2018

Výborný román, Donna Tartt je skvělá spisovatelka, už po přečtení prvních stránek jsem tušila, že to bude malinko jiné čtení, než byly předešlé knížky. Krásná práce s jazykem, skvěle propracovaná psychologie postav, vztahy mezi přáteli, které nejsou až tak dobré, jak se jeví. Nepatří ke knihám, na které zapomenete, naopak nutí člověka k přemýšlení a věřím, že se někdy ke knize ještě vrátím. Dávám pět hvězdiček, i když Stehlík se mi líbil ještě víc. Pulitzerova cena pro Donnu zaslouženě.

Adriana.82
04.03.2018

Donno,po Stehlíkovi pro mě docela zklamání ..... :(

V28
13.02.2018

Po třetině knihy jsem myslel, že nedočtu. Kdyby nebyla první polovina příběhu stále jen uvedením do obrazu, určitě by se mi Tajná historie četla daleko, daleko líp. S dlouhým popisováním a vysvětlováním jsem měl prostě problém. Hlavně díky druhé polovině jsem dal čtyři hvězdy, ubylo právě popisů i vysvětlování - příběh dostal šanci i spád a hlavně konec knihy byl vynikající.

snimcibdim
05.02.2018

Přímočařejší než Stehlík a proto myslím, že pro mně bude i zapamatovatelnější v detailech a jednotlivostech.
Na autorce mě baví její postavy. Nejsou všední ani průměrné a dost často dělají věci, které jsou za hranicí slušnosti nebo etiky nebo toho, co považuji za "normální" - ale jsou velmi velmi zajímavé. Dokáže je popsat tak, že mám pocit, že je důvěrně znám a že mi na nich záleží. Dokonce snad i je mám ráda, přestože u některých to není jednoduché, když se chovají jak se chovají. Donna Tartt je ale nesoudí, jen popisuje, a proto nemám sklon je soudit ani já. Jen s nimi jsem v jejich příběhu.
To mně osobně na knihách obecně baví nejvíc - příběh, zajímavé postavy a schopnost autora vytrhnout mě z mojí reality a nechat mě prožít něco jiného. Donně Tartt se to v této knize podařilo beze zbytku - a účinněji než ve Stehlíkovi, který je sice svým způsobem sofistikovanější, ale proto možná pro mě vzdálenější než Tajný příběh.
U některých knih po jejich dočtení mám problém začít číst něco jiného, cítím nechuť opustit svět, v němž jsem nějaký čas pobývala. Tajný příběh je takovou knihou.

Kiisaki
28.01.2018

Tak trochu jako Zločin a trest, kdyby příběh vyprávěl Nick Carraway z Velkého Gatsbyho, a kdyby místo Raskolnikova zabíjela parta intelektuálních hipsterů (nejde o spoiler! vražda v kruhu přátel je odhalená hned na první stránce). Tajná historie je brilantně napsaný (čteno v angličtině) příběh o mladíkovi, který se nechal oslepit pozlátkem života svých bohatých a emocionálně vyprázdněných spolužáků, a kterého brzy strhla lavina hrůzných a životy ničících událostí. Postavy jsou naprosto perfektní, protože se Donně Tartt podařilo v každé z nich namíchat báječnou směs povrchnosti a hloubky, charakteru a arogance, přátelství i chladnokrevnosti. Na uzavřený kroužek studující klasickou řečtinu se díváte skrze prsty, ale přesto k nim chováte sympatie - kniha tak nutí člověka k úvahám, které ho neopouští ani dlouho poté, co knihu dočte.

boticelli
16.01.2018

Znepokojivy roman. Strhnul me dokonce jeste vic nez autorcin nejznamejsi roman Stehlik. Velice zive popisy akteru i prostredi, ktere v mem pripade vedly k tomu, ze jsem s temi studenty spise sympatizoval. Pribeh zacina i konci tragedii ale ja jsem na konci prece jen postradal par odpovedi, mozna i dusledky jsem si predstavoval dramatictejsi.

marketa6511
04.01.2018

Ač nemám obvykle knihy plné popisů ráda, tak tady jsem si to vyloženě užívala a zjevně na mě podrobné popisy vnitřních stavů zanechaly hluboký vliv. Kniha si mě získala a budu si ji pamatovat dlouho. A upřímně doufám, že se dnes v noci nebudu zase probouzet s děsem, že jsem společně s nimi vraždila.

hs777
03.01.2018

Nemohla jsem si vybrat lepší titul na zahájení nového roku. Minimalistický příběh s koncem prozrazeným v prologu jsem četla jako o život. Příběh o vyvolené výstřední skupince studentů řečtiny, o jejich touze po volnosti, nespoutanosti v části PŘED, o šťastné náhodě, která se změní v nešťastnou, o nešťastné náhodě, která se změní v tragédii, o nevyhnutelných následcích a neodbytných výčitkách v části POTÉ. Dávám plný počet a komu se líbil třeba Poslední kabriolet nebo Malý život, ať neváhá.

recenzentka
27.12.2017

200 strán prečítaných, pre mňa totálna strata času a nevidím zmysel v čítaní pokračovať - rozvláčne, bez hlbky a myšlienky, ktorá by ma obohatila.

vlcka
16.12.2017

Silná směs Zločinu a trestu, antických tragédií a moderního románu o studentech vysoké školy. Šest (většinou dost svérázných) studentů klasické řečtiny, podivínský profesor, alkohol, stará božstva, zase alkohol (a drogy) a strašlivá tajemství: protřepáno a servírováno na téměř 550 stranách strhujícího románu.
Od začátku víte, co se stalo a více méně i kdo to udělal. Jenom nevíte proč, což příběhu dodává téměř detektivní napětí. Přesto samotný zločin není tím hlavním. Důležitější jsou následky. Trest. Rozklad životů, vztahů i osobností. Možná opravdu mohlo být věnováno více prostoru studiu, řecké mytologii a starému, jistě fascinujícímu jazyku na úkor popisu alkoholových/alkoholických stavů. Ale pro mě to i tak byla nejlepší kniha od Tarttové.

saumur
05.12.2017

Uf uf... za mě zdlouhavé, místy nudné a tak trochu přitažené za vlasy - studenti neustále opilí nebo sjetí, o škole zmínky jen tak okrajově, žádná hloubka... Příběh nicméně zajímavý, ale možná tak na sto dvěstě stran, určitě ne 500+. Nebýt poslední chybějící knihy do čtenářské výzvy, asi bych ani nedočetl...

ziriant
03.12.2017

Zase jednou kniha, která přišla ve správnou dobu do správné atmosféry. S prvním opravdu vydatným sněhem, co jsem za poslední roky zažila. Tajná historie u mě předčila i další dvě knihy autorky a opět je silnou stránkou především schopnost zavést čtenáře do děje a udržet ho po celé dlouhé stovky stran, které ale uplynou stejně zbytečně rychle, protože se od čtení nedá odtrhnout. Vím, že ke všem třem knihám se budu ráda vracet. Snad jen opět ten závěr zcela nesedl, ale zároveň přesně nedokážu určit, čím. Ale to je jen malou vadou na kráse příběhu, který alespoň na chvíli dokáže upoutat natolik, že člověk na chvíli zapomene i na vlastní prožívané příběhy.

cace
17.07.2017

Knihu jsem dočetla (dvě hvězdy), ale stálo mě to dost sebezapření. Neustále jsem očekávala nějakou hloubku, zdálo se mi, že děl by mohl gradovat a k něčemu směřovat. Ale zůstalo jen u očekávání, bylo to takové "rozplizlé", chyběla mi věrohodnější psychologie postav. Vůbec jsem tomu nemohla uvěřit. To, co mělo být prokresleno, zůstalo bez povšimnutí. To, co "za řeč nestálo", se naopak rozebíralo. Celkově po přečtení negativní pocit.

Izu
07.04.2017

Ve me tato spisovatelka vzdy probudi neco lehce bolestiveho.At uz koncici detstvi nebo pratelstvi, vzdy ma ctenari co rict.Vyborna sonda do duse cloveka, ktery je poznamenany tragickou udalosti.Doporucuju.

knihomilka
28.11.2016

Príbeh a jednotlivé konania postáv postrádajú logickosť a veľmi pochybujem o tom, že by študenti dennodenne napájajúci sa alkoholom, ktorý majú na tácke pri každej príležitosti a na každom mieste (aj na pohrebe v kostole, aj na cintoríne si musia vypiť), neustále fajčiaci cigaretu za cigaretou, spestrujúci si tento jedálniček užívaním rôznych drog, ktoré zapíjajú zasa alkoholom, by mali mozog v tak dobrom stave, aby boli schopní študovať tak ťažký jazyk, ako je gréčtina a filozofovať a vôbec normálne komunikovať akoby nič. Najintenzívnejší dojem, aký si uchovám na túto knihu, bude, že všetci boli notorickí alkoholici a narkomani a bolo to celkom normálne, nikoho to nevyvádzalo z miery, všetko bolo v poriadku. Nie je podstatné, prečo a ako bola naplánovaná vražda, ale to, ako kto držal v ruke cigaretu a čo popíjal a aký účinok mal konkrétny "nápoj" či droga. Keby bola v anotácii zmienka o tom, že ide o študentov-alkoholikov, tak by som pravdepodobne po tej knihe nesiahla, ale moje očakávanie bolo úplne iné. Asi v polovici knihy ma to popíjanie už ozaj vôbec nebavilo...

lucifuk
24.04.2016

Úžasná kniha. Jedna z mála, ktorá mi ostáva v hlave ešte dlho, dlho po jej prečítaní.

fog
22.10.2015

U nás poměrně neznámá kniha, pro mne velké překvapení - brilantně napsaný, poněkud skličující příběh s temnou atmosférou o tragické sérii událostí – sonda do svědomí „dobrého člověka“, který se dopustil vraždy. Příběh o sobectví, aroganci a nepřizpůsobivosti, výstřednosti, odpovědnosti, iluzích a o špatných rozhodnutích… příběh bez hrdinů.
Slovy vypravěče: „Domnívám se, že kdysi jsem měl ve svém životě mnoho příhod, ale teď už není žádná jiná. Toto je jediný příběh, který kdy budu schopen vyprávět.“
Musím knihu ve své mysli postupně absorbovat, stále mi vězí v hlavě a tak už teď vím, že se k ní budu chtít s odstupem času vrátit. A protože má u nás příští rok znovu vyjít, tak doufám že i v novém překladu.