Tajná historie

Dechberoucí četba.

Donna Tartt vás nenápadně vtáhne do uzavřeného světa několika studentů a postupně kolem nich buduje stále silnější pocit izolace, neklidu a narůstající paranoie.

Kniha je neuvěřitelně čtivá. Přestože čtenář od začátku ví, jaká tragédie se odehraje, napětí ani na chvíli nepoleví. Naopak jsem měla pocit, že s každou další kapitolou se pomyslná smyčka kolem postav utahuje víc a víc.

Velkou zásluhu na tom mají samotné postavy. Donna Tartt je napsala tak živě, že jsem jim věřila každé rozhodnutí, i když bylo sebehorší. Tajná historie je inteligentní, podmanivý román, který mě naprosto pohltil…

Už když jsem četla "Stehlíka" jsem si říkala, že se musím někdy k Donně Tartové vrátit. Konečně se mi to po letech povedlo a musím říct, že se mi i s časovým odstupem její krásně popisný a čtivý styl líbí. Tentokrát to bylo jako pomalu houstnoucí a nenápadně se rozpínající zlověstná mlha, čímž chci neobratně (a rádoby stejně košatě jako paní Tartová) říct, že to bylo zvláštně temné. A napínavé, i když trošku jiným způsobem než klasická detektivka. Prostě to bylo super čtení, které neumím lépe popsat, protože holt nejsem Tartová...

"Ačkoliv dnes mám dojem, vzhledem k okolnostem a ke svým povahovým sklonům, že bych se cítil nešťastný kdekoliv."

Zločin a trest z Nové Anglie

Atraktivní prostředí i téma. Trochu víc jsem si užila první část před vraždou. Číst to dřív, bylo by moje hodnocení asi nadšenější, ale stejně to hodnotím jako dost povedené.

Tajná je historie kniha, kterou může přečíst desetkrát a stejně ho vždycky něco překvapí. Já ji četla podruhé, a rozhodně ne naposled. Dokázala bych strávit hodiny, snad i dny, čtením všech možných teorií, analyzováním každé věty, každého slova, úplně všeho. Nikdy jsem nečetla něco takového a vím, že už nikdy nic takového nikdo neodkáže předčít.
Donna Tartt je geniální autorka, jež se zapsala do historie, přestože zatím vydala pouze tři romány. Tajná historie je její debut, ale už zde můžeme zpozorovat, jak chytře a nezapomenutelně své příběhy zpracovává. Píše nádherným způsobem, který prostě nejde popsat slovy. Používá nádherná slova, ale způsobem nebijícím do očí. Text plyne jako temná noc, kloužeme do hlubin jejího slova a pomalu se noříme do tmy.
Příběh je velice specifický. Asi není pro každého, ale pokud vám nevadí příběh bez velké akce soustředící se na atmosféru, postavy a detaily, je pro vás stvořený. Donna Tartt brilantně vytváří něco jako moderní zpracování klasické řecké tragédie, kdy jsou všechny postavy nejenom morálně šedé, ale vyloženě temné až do morku kostí. Příběh pomalu přechází z vysněného života na vysoké škole plného radosti a dobré společnosti do chvíle, kdy jsou všichni totálně zničení a psychicky vyřízení.
Nejdůležitějším prvkem celého příběhu je vypravěč a hlavní postava Richard Papen, jež (pokud si všímáte detailů) nám na začátku knihy jakoby náhodou sdělí, jak výborný lhář je. V průběhu děje pak můžeme párkrát postřehnout, že lže i v situacích, kdy to není ani trochu potřeba. Pointa je, že Richardovi nemůžeme věřit - dudíž nemůžeme věřit vůbec ničemu, co řekne. Kvůli tomu, a taky kvůli spoustě nenápadných znamení v textu, nevíme, co se vlastně doopravdy stalo. A teorií je nespočetně mnoho.
Pokud jste jako já milovníkem knih, které vás nutí myslet, přečtěte si Tajnou historii. Pravděpodobně vaši mysl jen tak neopustí. Já osobně vnímám tuto knihu jako naprosto geniální počin a jako něco, na co do smrti nezapomenu. Jestli jsem někdy na něčem byla opravdu hyperfixovaná, je to Tajná historie. Přečtu si ji znovu. Nejraději bych to udělala hned teď.

Pokud se pokoušíte něco psát vyhněte se Donně Tartt. Po přečtení pár odstavců zjistíte, že nikdy nebudete umět psát jako ona. Dokonalé popisy situací, postav, atmosféry, nálad a hnutí mysli, které ale nenudí. Naopak. Kniha Vás popadne a nepustí.

Tento příběh ve mně zanechal spoustu emocí. Četla jsem s nadšením i opovržením, láskou i nepochopením. Autorčin styl psaní, který barvitě popisoval každý detail, jsem četla dychtivě a knihou jsem doslova žila. Podzim, Dark Academia a melancholie jsou témata mi blízká a tím vším kniha oplývala. Nemohla jsem si vybrat vhodnější okamžik pro čtení, než čas blížícího se podzimu, který čtení této knihy dodal tu správnou atmosféru.

Jelikož jsem pouhý čtenář, nedovoluji si vytknout knize nic, neboť autorka do ní dala sebe, svůj čas a já pouze nahlédla do jejich myšlenek a nápadů, které jsou jenom její. Každé slovo je na svém místě a žádná pasáž by neměla být ani kratší ani delší. Donna je spisovatelka a já její čtenář. A jsem za tento příběh velice ráda. Je jedním z těch, který s člověkem zůstane dlouho poté, co knihu odloží.

Jedna z mých top 3 knih, když mám čtenářský blok, vracím se k ní a čtu znovu a znovu. Miluju i přes onu pozérskou intelektuálnost. (Ač to je ta pointa)

To bylo taaak dlouhé, že mě postupně přestalo zajímat, jak to s těma spratkama dopadne. Vychlastali a vyhulili toho tolik, že mohli dělat i horší
věci, než... studovat starou řečtinu. ;-)
Skvěle načteno!

Zajímavá a velmi dobrá kniha.

Když booktok objeví literaturu, vydání devadesátky...

Poslouchání jako audiokniha..
Přišlo mi to trochu zdlouhavé,ale nevšední příběh. Taková obrácená detektivka.... víme co se stálo, ale proč?...

Rozhodně doporučuji.
Čtu sice fikci, ale hlavně fantasy, dystopii, sem tam trochu scifi - Tajná historie mě uchvátila, přestože jí chybí fantasy element, který mě na čtení baví nejvíc. A to už je co říct.
Kniha je rozdělená na dvě části. Prví se věnuje období před vraždou, a druhá jejím následkům. Příběh je nádherně napsaný, dokonce jsem si musela podtrhnou citáty, které mě při čtení cvrnkly do nosu.
Příběh spadá pod "dark academia", a rozhodně velmi dobře vyjadřuje tento typ atmosféry.
Sledujeme partu studentů (přátel?) na prestižní škole, jejíž součástí se na začátku příběhu stane náš vypravěč, Richard. Ten je uchvácen nejen atmosférou školy, ale i pocity, které v něm vyvolává ona parta - všichni jsou bohatí, krásní, a chytří. Kouzelné.
Brzy se však Richard zamotá (tak trochu ne/dobrovolně) do jejich temných tajemství, přestože s nimi vlastně němá nic společného. Postupně pak odhalujeme více o jednotlivých postavách, nejvíce pak v druhé polovině. Konec je naprosto tragický ve všech ohledem - pro mrtvé i živé.
Doporučuji, doporučuji, doporučuji.

Po prečítaní tejto bichle sa nečudujem, že autorka napísala iba tri romány. Na druhej strane sa kniha v podstate čítala sama, bola napísaná pútavo.

Kniha mi bola doporučená ako inšpirácia dark academy estetiky.
Musím uznať, že najprv som celú partičku kamarátov hlavného hrdinu s ich hranou aroganciou neznášal. Postupom času sa ale ich príbehy začali odkrývať a aj oni mi začali byť svojim spôsobom sympatickí. Ukázalo sa, že aj oni sú iba ľudia a toľko ospevovaný pán profesor je úbožiak a zbabelec. Po centrálnej udalosti, ktorá mala zostať nepovšimnutá sa ale všetko vrátane hlavných hrdinov začalo sypať a epilóg bol už len trpkým koncom celej knihy.

Krásné a děsivé... Ti mladí dokážou být neskutečný zrůdy a já si užívala jak moc se do nich díky krásnému stylu psaní člověk zvládl vcítit. Příjemné pomyslné rozdělení na dvě části, v první je tušení, že se něco hodně pokazí a a ve druhé už jenom bizární jízda na vlně zvrácenosti. Krása.

Velice zvláštní příběh. Zajímavá kombinace komentářů z filosofie a příběhů lidských slabostí. Čím více čtete, tím víc se noříte do příběhu plného zvratů, ani ne tak v událostech, jako v emocích,když aktérům ujíždí zem pod nohama. Jen hledíte a hádáte, z koho se vyklube padouch, z koho spíše troska než darebák, z koho oběť, kdo ještě zařve a jestli jim to nakonec projde. Rozhodně doporučuji,vtáhne vás to.
Líbil se mi hodně i Stehlík, ačkoli byl úplně jiný.

(SPOILER) Kto hľadá príbeh spätý s gréckym pohanstvom na akademickej pôde v USA, ten môže knihu čítať od 170. strany (vydanie 2020), pretože všetko predtým je veľmi dlhá predohra. Mňa tých 170 strán nemrzí, ale zaobišiel by som sa bez nich. Postavy sú dobre opísané, dej je nepredvídateľný (hoci už na prvých stranách sa hovorí o vražde z konca knihy), takže ja som spokojný. K učeniu starovekej gréčtiny ma kniha nedonútila, ale z hľadiska pohanstva priniesla viacero zaujímavých postrehov.

550 stran a stejně mi bylo líto, že je konec. Nechápu jak je to možné, protože samotný příběh rozhodně na tolik stránek nebyl. Ale autorka z toho vytvořila bichli plnou emocí, myšlenek a charakterů. Postupně odkrýváte jednotlivé vrstvy příběhu, měníte názor. Je to jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla.

Tahle kniha mě opravdu hooodně překvapila a zařadí se mezi mé top knížky. První třetina byla trochu "jakoby detektivka" z prostředí snobské vysoké školy a hrozně moc z toho dýchala ta ryzí atmosféra dark academia. Kam to v této části směřuje víme v podstatě hned od první věty celé knihy a tak jsem se někde po 200. stránce dostala trochu do čtecí krize, protože jsem nechápala, proč mi do konce knihy zbývá pořád hrozivých 350 stran. Jenže druhá třetina, která sleduje poslední dny před vraždou a pak první dny po vraždě, jsou doslova psychologické orgie a nahlédneme opravdu hodně hluboko do samotné události, myšlení postav i obecné společnosti. Třetí třetina pak pokračuje v duchu té druhé, ale sledujeme dlouhodobější dopady události a všechny vztahy mezi jednotlivými hlavními postavami se začínají složitě zamotávat, celá událost začíná být líčena v mnohem vrstevnatějším méně jednoznaznačném podání a postavy rychle ztrácejí svoji zdánlivou nevinnost. Ke konci už jsem si vůbec nebyla jistá, jestli vůbec chci některé z postav "fandit", protože všechny ukázaly dost naplno svoje temné stránky. Ale to vůbec nemyslím jako výtku, ba naopak. Bylo to skvělé a tak nějak skutečné, nepřikrášlené, děsivé a napínavé. Myslím, že nad knihou budu ještě nějakou dobu přemýšlet.

Kromě samotného velmi propracovaného příběhu a postav bych vyzdvihla i podle mě velmi kvalitní řemeslně-spisovatelskou práci a nedivím se, že kniha i sama autorka byly dobře přijaty i v odborných kruzích. Přesto (nebo právě proto) se mně jako laikovi kniha četla velmi dobře a jednoduše (narozdíl třeba od Babylonu od R.F.Kuang, který je taky skvělý, ale na čtení náročnější).