CdC komentáře u knih

Očekávání jsem neměla žádná, a hle, ono to vůbec nebylo špatné! Celou dobu jsem si říkala, kde se objeví ten aha moment - tohle jsem nečekala, a když se objevil (nebudu spoilovat), udělalo mi to radost. Závěr jsem čekala trochu jiný, ale nevadil. Michal Prokop si při všech těch technikáliích musel překlad teda užít! Od autora si ještě něco přečtu, až zase budu chtít sáhnout po nějakém sci-fi oddechu.

11 07.08.2023

Moje první setkání s Ishigurovou tvorbou, ale určitě ne poslední. Nejvíc se mi na knize asi líbil způsob vyprávění, protože se o světě budoucnosti okolo dozvídáme pouze útržkovitě z pohledu Kláry, která tedy má být neuvěřitelně inteligentní, ale poznatky o současném světě jí jaksi nikdo nenahrál, tudíž musí vše okolo sebe pozorovat. Ishiguro si tu tak skvěle zahrává s tím, co Kláře věříme/nevěříme - opravdu je její plán, jak zachránit Josie reálný, když jí uniká mnoho dalších věcí? Nejvíc jsem si oblíbila Ricka, protože byl ze všech postav nejlidštější a na svůj věk i nejvyspělejší. Postavy dospělých nejděsivější. Jinak by mě zajímalo poznat více svět, který v tomto románu Ishiguro "nakousl".

9 10.09.2023

(SPOILER) Och, tak asi se ze mě asi stane fanynka druhých dílů, protože tenhle mě bavil ještě mnohem víc než první. Sice se mi moc nezdá, že by Tamlin byl až takový netvor, to mi moc nesedí s tím, jak se choval v jedničce (a to mi zrovna nebyl po chuti), ale velkou radost mi udělal Rhys. Feyre se taky dost vyvinula oproti prvnímu dílu, hned se vrhnu na třetí, je to návykové!

8 29.03.2023

Conrada jsem se snažila číst už kdysi v originále, ale byla to pro mě houšť, přes kterou jsem se dostávala jen těžce. Překlad Jana Zábrany mi byl tedy přístupnější. Tahle kniha se může interpretovat tolika způsoby - mně je asi nejbližší onen motiv cesty do hlubin, kdy Marlow dozvídá nejen něco o krajině kolem, ale i o sobě. A moc se mi líbí ony dvojakosti - mrtvý kormidelník svržený přes palubu bez řádného pohřbu může být pro někoho známkou Marlowovy krutosti, přestože je aktem milosrdenství, když už má na palubě kanibaly. Tenhle příběh má v sobě cosi zneklidňujícího - a jistá horečnatost se přenáší i na čtenáře.

8 20.03.2023

Tohle pro mě byl takový průměr. Ano, repetitivnost, ano, postavy nejsou popisovány jako v evropské literatuře - nic z toho mi zas tak nevadí. Ale otravovalo mě to "mentorování " - o kávě apod., jinými slovy, pasáže za mě naprosto zbytečné, a až moc okaté rozuzlení příběhů.

6 13.08.2023

Musím se přiznat, že normálně YA literaturu moc nečtu, protože se pak obvykle od knihy neumím odlepit. A to se mi stalo i u této. Příběh má parádní start, hned vás vtáhne do děje, akční scény se střídají s romantikou a napětím, takže člověk snad na každém konci kapitoly prostě musí pokračovat dál. Je to taková „red urban fantasy“, červená knihovna s nadpřirozenem, co se odehrává ve městě, ale není to nijak přeslazené, spíš hodně vtipně napsané. Všechny tři hlavní postavy jsou v něčem zvláštní, což vychází z toho, kým ve skutečnosti jsou, Layla má svůj ostrovtip, který mě bavil, Zayne na mě působil trochu suchopárně a Roth… no, stačí, aby se objevil a příběh dostává větší šťávu. Do toho ta krásná existenciální rozervanost, když je vám sedmnáct a chcete se konečně s někým sblížit, ale jaksi to nejde, tedy pokud nemáte v plánu svou drahou polovičku přizabít (nebo hůř). Sice žádný Sartre, ale skvělý nápad to rozhodně je.

Co v mých očích ale knihu sráželo, byl místy velmi slabý překlad. Některé pasáže se četly samy, ale pak tam byla opravdu velká spousta kostrbatých vět, nebo vět, kterým jsem sice rozuměla, ale česky prostě nebyly. Vždyť my si „neodsouváme“ vlasy z obličeje, ale „odhrnujeme“, a někdy jsem se až rozesmála, například u spojení „mohutně osvalená ruka“ (hádám ruka samý sval a šlacha), nebo když už nevím komu „svetr objímal hrudník“, takže mu asi narostly ručičky (takže raději obepínal), a i když vím, že všechny tři postavy nejsou lidi, tak přece jen to, že mají „mezeru mezi hlavou a ramenem“, no nevím, anatomicky by na tom snad měli být jako my, ne? V jednu chvíli jsem kvůli tomu chtěla dát knize o hvězdičku míň, ale pak jsem si to rozmyslela, protože autorka za to nemůže, a i přes kopu míst, kdy jsem protáčela panenky, mě stejně příběh strhnul, takže to znamená, že je opravdu dobře napsaný.

Výtky co jsem četla na anglických webech, že je Layla až moc dokonalá a nevinná oproti ostatním ženským postavám, které jsou vyobrazené jako rajdy, moc nesdílím, ona ta Layla přece taky není žádné neviňátko, a to z ní dělá dost uvěřitelnou a pro mě opravdovou postavu. Jinak kdo třeba vládne angličtinou a nemůže vydržet, jak to bude dál, tak na netu je druhý díl online zdarma, já jsem teda neodolala, ale spoilovat nebudu :-)

Za mě tedy byla kniha docela jízda a jsem jen ráda, že mě ještě čekají další dva díly.

6 09.05.2022

No prostě Kundera. Už na střední mi přišel nesnesitelný, a i přes další uplynulé roky se to moc nezměnilo. Jednu hvězdu za Nietzscheho, byť překrouceného, další za snahu o jakousi muzikální kompozici a poslední dost paradoxně za to, že dovedl napsat knihu, která do sebe zapadá v naprosté přetočenosti a neuvěřitelnosti chování a pohnutek postav.

5 05.09.2023

Tak mám oči jako angorák, jak jsem četla hluboko do nocí, ale stálo to za to. Nejvíc oceňuji to, že to autorka měla celé tak promyšlené a neohýbala si postavy podle toho, jak se jí to v kterém díle hodilo, ale spíše ukázala, jak i kladné postavy můžou mít klapky na očích a být zaslepené. I když celý svět dál bobtnal a rozšiřoval se, zvládla ho Maasová udržet, za to taky další bod (přestože ke konci už Myriam a spol. na mě možná byly trochu moc). Oblíbenou postavou se u mě stal Suriel, a to asi hlavně i kvůli tomu poselství, o které se snaží i ostatní postavy - a to vysnít si lepší svět a snažit se o něj (leč Maasová to tam teda nemá napsané tak klišé, jako teď já :D). Jako výtku bych pak měla asi časté nadužívání minulého času tam, kde by měl být v překladu přítomný (to ve všech třech dílech), ale zase se mi překlad hodně líbil po lexikální stránce. Dám si teď asi na chvíli pauzu, ale čtvrtý i pátý díl určitě jednou dočtu :-)

4 02.04.2023

Ech, tak jsem si řekla, že zkusím i tuhle sérii. Zpočátku jsem měla pocit, že autorka chtěla psát úplně jiný příběh (a posléze po přečtení obálky a onoho kráska a zvíře motivu jsem asi i prokoukla, co to bylo), ale pak už se to jen lepšilo. Feyre je dost těžko uchopitelná postava - a vlastně i její sestry a otec. Moc jsem nechápala její myšlenkové pochody a chování, které jako by se spíš hodily k rozvíjení příběhu - ale třeba se v dalších dílech ukáže, že je to jinak. Nebo je prostě neuvěřitelná drsňačka, která se ničeho nebojí. Tamlin za mě nudař, který mi moc nesedl. Jinak ale smekám klobouk nad Maasovou, od poloviny knihy mi to připadalo propracované, srší kupou nápadů a příběh má spád. Závěr sice není otevřený, ale i tak se musím vrhnout do dalšího dílu hned, což bude asi tak největší výtka :-)

3 26.03.2023

(SPOILER) Celou dobu při čtení jsem měla pocit, že mi to něco připomíná, ale doteď jsem neodhalila co. Kniha je napsaná dobře, líbí se mi, jak se v ní proplétá hned věcí najednou - ona otázka kdo je vlastně monstrum, trocha ekologie a třeba i to, jak nás příroda vlastně může nakonec pohltit - ale trochu mě iritovala sama Sheila. Mně se těžko věří, že uviděla svého ex s dírou v hlavě, co jí tak ničil, řekne si, že to asi ten joint, a pak si ho dá zas a znovu. A po blízké kámošce zbude jen mobil (i když předtím po chlapíkovi v loďce zbyly i vyschlé vnitřnosti apod.) a vlastně jen tak pokrčí rameny. Identifikace tedy nula, ale zas na druhou stranu mě do konce knihy neužíral pocit, jak to s ní dopadne, protože mi byla celkem ukradená. Jinak ale nápad dobrý a celkově se mi kniha líbila.

3 26.03.2023

(SPOILER) Můj oblíbený díl celé série. Layla se plácá ve všem, co se dá - tím, kým je - démon nebo Strážce? - které schopnosti u ní nakonec vyhrajou? - mezi Rothem a Zaynem, který najednou projevuje zájem, i když předtím byl tak nedosažitelný - a nakonec se plácá v celé té záležitosti s Lilinem. Nic není jasné, všechno je otevřené, a člověka žene dopředu, že potřebuje vědět, jak to celé dopadne. Asi proto se mi tenhle díl tak líbí. Plus mě hodně bavila dvojice Cucka a Kaňka, o těch bych si klidně přečetla i nějaký spin-off. Četlo se mi to dobře, jako hnidopich bych si i v české verzi samozřejmě něco našla, ale čeho si spíš u Armentroutové všímám, je to, že ty knihy častokrát stojí tak nějak o samotě, i když se díly prolínají, protože některé věci autorka využívá jen jednou, protože se jí prostě hodí (to je nejvíc vidět v trojce, kde je jeden brutální kiks). U téhle knihy jsem nechápala, a teď spoiluju: proč všem přijde normální, že Lilin ovládá přízraky po tom, co vezme duši, ale nikdo se nepozastaví nad tím, že Layla, i když duši vzala, to neumí? Třeba u toho "dortíčku". No, ale já si i přesto knížku užila, finále je parádně našlapané a Roth a jeho hlášky jsou prostě super :-)

3 04.03.2023

(SPOILER) Tuhle knihu jsem si chtěla přečíst už dost dlouho, protože souzní s mou fascinací Japonskem a japonštinou, a jak je to ještě literatura v literatuře, tak mě to dost baví. Odhaduju, že hodně věcí bylo i autobiografických, jak už to v prvotinách bývá (ostatně kde nejsou autobiografické prvky, že), ale tady to mělo krásný přesah – a to hlavně kvůli ústřednímu motivu, kterým je zrcadlení, tedy Zdvojení, jako povídka Kawašity. Stejně jako Kawašita píše Milence, aby si urovnal svoji minulost, Jana vypráví svůj příběh, který je vlastně nakonec taky o milencích – o ní a o doktorandovi Klímovi, a který taky převypráví, co se jí v životě událo. Zdvojení se samozřejmě ukazuje i v tom, jak se rozštěpí ona a její toužebná myšlenka zůstat v Japonsku (plus další věci, jako například strašidlo). A tady se zase ukázalo něco, co jsem velmi ocenila – sedmnáctiletá Jana by s Nakadaiem hned chodila, kdežto Jana na vysoké už Akiru nechce, protože nemá chuť ho zachraňovat. Prostě lidi se musí potkat ve správný čas na správném místě.

Jinak jsem vůbec neměla pocit, že by byla Jana arogantní jen proto, že nechce s holkama klábosit o šminkách a raději si přečte knihu, ani mi konec nepřišel otevřený – vždyť Jana-myšlenka se potřebovala dostat za hranici, aby opustila Šibuji, a v momentě, kdy ji Klíma pustí, tak může zmizet, a jako vypravěčka tudíž už nemůže vyprávět dál.

Měla bych jen pár hnidopišských výtek: v jedné scéně si Klíma udělá culík nejspíš jednou rukou, protože druhou musí držet Janu-myšlenku za ruku (a přitom se to všude jinde tak hezky pohlídalo), trochu jsem se podivila, že Jana-myšlenka po tom, co se naučí 300 znaků nemá ve slovní zásobě sloveso zemřít, a ještě jsem se pozastavila nad tím, že Jana, která od malička leží v knihách a japanologii studuje kvůli literatuře, nezná v druháku na magistru Rolanda Barthese (aspoň podle jména).

Ale to mi nesmazalo zážitek z knihy, kdy jsem si jednou dokonce musela držet ruku před pusou, abych se nerozchechtala na celé kolo, a pak jsem i velmi ocenila reálii o ceduli „upozorňující na výskyt úchylů v týhle uličce“. Styl psaní se mi líbil, byla to pěkná živá čeština. A Anně Cimě se i skvěle podařilo do románu vplést prvky detektivky, duchařského příběhu a krapet dívčího románu. Plus jsem samozřejmě ráda za spoustu tipů ke čtení a brzy se vrhnu na Případ astrologických vražd, který už autorka mezitím stihla přeložit.

3 18.12.2022

Čekala jsem, že kniha bude mnohem slabší, ale nakonec mě tam docela dost věcí mile překvapilo. Hlavně styl vyprávění, který nekopíruje okoukaný a jednoduchý styl bestsellerů à la minulý čas, třetí osoba, vševědoucí vypravěč. Sice mi místy přišlo, že ono vrstvení všech těch věcí, co jde s lidmi dělat - SPOILER - tedy laboratoře, výběh jak v Hunger Games a mrchožrouti - KONEC SPOILERU - někdy ani nedávalo smysl nebo si protiřečilo, ale asi mi to nakonec tak moc nevadilo. A autorce se - aspoň v mém případě - hezky podařilo vyvolat to, abych sympatizovala s hlavním hrdinou, když už všechny ty hrůzy odsuzuje. Samozřejmě se to dá číst i jako alegorie, ale vzhledem k tomu, že je autorka vegetariánka, tak je dost nasnadě, že se snaží tou brutalitou v knize někomu otevřít oči. Podruhé si to asi nepřečtu, ale kniha to špatná není.

3 06.11.2022

Viděla jsem nejprve jako film, a natolik mě to okouzlilo, že jsem si musela přečíst i mangu. Příběh je opravdu zábavný, ale časem člověka zasáhne. Musím tady vyzdvihnout překlad - oproti jiným mangám, co mám za sebou, bylo tohle opravdu krásně česky! A ten doslov! Kvůli Jakubovi Stříbrnému si najdu i jiné jeho překlady.

2 05.09.2023

Podle mě je kniha skvělá - výborný nápad, není to nuda, a je krásné, že má Káťa tak pěkný vztah s dědečkem. Bílý obláček prostě famózní, i my máme vlasatého dědu :-) Kresba záměrně dětská, počmáraná, proč ne. Jen bylo velké překvapení, že to najednou skončilo! Jinak bych si jako někdo tady nestěžovala na překlad, ono to určitě bylo takto i v originále, něco takového si překladatel obvykle jen tak z prstu nevycucá. Mně to tam sedělo do celkové poetičnosti textu. Za mě tedy super!

2 08.08.2023

Román, na který jsem se dlouho těšila. Mám ráda onu citovou vyhrocenost doby, která se hezky otiskla do románu. Věta, kterou si musím uchovat do budoucna: "Vlak dorazil na nádraží Charing Cross a rozloučili se - on šel na jakési matiné, ona nakupovat spodničky pro obtloustlé chudé." (str. 97). Asi se mi vždycky budou líbit tady ty příběhy o míjení lidí, to je nadčasové.

2 07.08.2023

(SPOILER) Možná se smířím s vlastní pomíjivostí, ale brát takhle v klidu, že lidská rasa víceméně zmizí, no, z toho zamrazí. Futurologie, to mě teď bude víc zajímat.

1 11.10.2023

Tak tohle bylo bohužel hodně slabé. Četla jsem na doporučení, možná byla očekávání až moc velká, ale nenaplnila se. Konec jsem tušila velmi záhy, pořád jsem doufala, že mě autor něčím překvapí, ale až na ten další časový posun tam nebylo nic. Hvězdičku za pilousy a za to, proč jsou příběhy důležité: "bez nich bychom museli mlčet o tom, o čem nemůžeme mluvit". Další tvorbu autora nejspíš vynechám.

1 13.08.2023

Asi jsem si měla dělat poznámky - ale tak tematicky obsáhlou knihu asi nejde ohodnotit v jednom krátkém komentáři. Věci, které se mi líbily - upozorňování na přepisování dějin, zakotvení stereotypů, které tady s námi jsou odnepaměti, ale které "jsou v platnosti" ve skutečnosti jen několik dekád, apel v závěru na občanskou aktivitu jedince, zajímavé příklady, o kterých často nemáme povědomí. Nicméně tím, že jsem knihu přečetla v jednom zátahu během neděle, častokrát jsem si říkala: už zase toto? Vždyť o tom už se tady psalo? Plus vysvětlovat význam slova gender po tom, co jsem jej už xkrát použila, může být pro někoho poněkud pozdě. Nicméně jsem byla mile překvapená, že mě autorka dovedla svou knihou dostat z onoho stereotypu, že feminismus je buď přežitý nebo není nutný, a začala jsem díky ní i polemizovat ohledně kvót, které jsem vždycky neuznávala. Takže shrnuto - kupu věcí člověk ví a zná (zde ale asi záleží na rozhlednu každého čitatele), ale přece jen tam byly věci, na které jsem změnila náhled, nebo mě přinejmenším donutily se zamyslet, a toho já si na knihách cením.

1 07.08.2023

Jak tam dá Petiška kočku, tak je to vždycky super. Moc se nám Helenčin příběh líbil, mně hlavně to, jak se rozezlila, že některé děti můžou zapomenout na své rodiče. A ta Eva!

1 06.07.2023