CdC
komentáře u knih
Novacén: Nadcházející věk hyperinteligence
James Lovelock
(SPOILER) Možná se smířím s vlastní pomíjivostí, ale brát takhle v klidu, že lidská rasa víceméně zmizí, no, z toho zamrazí. Futurologie, to mě teď bude víc zajímat.
Stříbrné dobrodružství
Eduard Petiška
Nevím proč, ale něco mi na této knize od Petišky nesedělo. Potenciál přitom je skvělý, stříbrný mrak hlavně s dětskými hračkami úchvatný, i to poselství, že nemáme ustupovat agresorům, ale stejně... Něco tomu chybělo.
Klára a Slunce
Kazuo Ishiguro
Moje první setkání s Ishigurovou tvorbou, ale určitě ne poslední. Nejvíc se mi na knize asi líbil způsob vyprávění, protože se o světě budoucnosti okolo dozvídáme pouze útržkovitě z pohledu Kláry, která tedy má být neuvěřitelně inteligentní, ale poznatky o současném světě jí jaksi nikdo nenahrál, tudíž musí vše okolo sebe pozorovat. Ishiguro si tu tak skvěle zahrává s tím, co Kláře věříme/nevěříme - opravdu je její plán, jak zachránit Josie reálný, když jí uniká mnoho dalších věcí? Nejvíc jsem si oblíbila Ricka, protože byl ze všech postav nejlidštější a na svůj věk i nejvyspělejší. Postavy dospělých nejděsivější. Jinak by mě zajímalo poznat více svět, který v tomto románu Ishiguro "nakousl".
Šest postav hledá autora
Luigi Pirandello
Předlouho jsem se na tuto knihu těšila a naštěstí se zklamání nedostavilo. Na to, v jakých letech to bylo napsané, tak je kniha i docela odvážná. Vrhnu se ještě na něco dalšího.
Vojcek
Georg Büchner
Tady mě až překvapilo několik poetických obratů. Četla jsem, aniž bych o knize cokoliv věděla, takže za mě vyústění děje překvapivé, zpočátku se to dost sunulo, ale pak to nabralo grády.
Nesnesitelná lehkost bytí
Milan Kundera
No prostě Kundera. Už na střední mi přišel nesnesitelný, a i přes další uplynulé roky se to moc nezměnilo. Jednu hvězdu za Nietzscheho, byť překrouceného, další za snahu o jakousi muzikální kompozici a poslední dost paradoxně za to, že dovedl napsat knihu, která do sebe zapadá v naprosté přetočenosti a neuvěřitelnosti chování a pohnutek postav.
To bylo tvé jméno. 01
Makoto Šinkai (p)
Viděla jsem nejprve jako film, a natolik mě to okouzlilo, že jsem si musela přečíst i mangu. Příběh je opravdu zábavný, ale časem člověka zasáhne. Musím tady vyzdvihnout překlad - oproti jiným mangám, co mám za sebou, bylo tohle opravdu krásně česky! A ten doslov! Kvůli Jakubovi Stříbrnému si najdu i jiné jeho překlady.
Mimo dosah
Samanta Schweblin
Toto je naprosto skvělá ukázka toho, že když umíte vyprávět, podaří se vám velké věci. Strašně se mi líbily už Ptáci v ústech, tohle mě ani trochu nezklamalo. Už od začátku tísnivá atmosféra, hlas v kurzívě člověka hned zneklidní, a děs se s dějem buduje dál, na to téma matky a dcery, nebo vůbec pouta mezi matkou a dítětem - to bylo výborné. A přestože tam byl duchařský prvek a hraje si to na příběh, který se jen tak nemůže stát, horor je právě v tom, jak by se tohle mohlo proplížit do naší každodennosti. A tady mi ani tak nevadilo, že se ten konec nabízel. Skvělá kniha, škoda toho slabšího hodnocení.
Než vystydne káva
Tošikazu Kawaguči
Tohle pro mě byl takový průměr. Ano, repetitivnost, ano, postavy nejsou popisovány jako v evropské literatuře - nic z toho mi zas tak nevadí. Ale otravovalo mě to "mentorování " - o kávě apod., jinými slovy, pasáže za mě naprosto zbytečné, a až moc okaté rozuzlení příběhů.
Berserk 13
Kentaró Miura
12 a 13 jsem si dala dohromady, uf, teď se nemůžu dočkat dalších dílů, protože po shlédnutí anime mi utkvělo hlavně Eclipse, jak jinak. Manga samozřejmě ještě trýznivější!
Den falešné kočky
Pasi Ilmari Jääskeläinen
Tak tohle bylo bohužel hodně slabé. Četla jsem na doporučení, možná byla očekávání až moc velká, ale nenaplnila se. Konec jsem tušila velmi záhy, pořád jsem doufala, že mě autor něčím překvapí, ale až na ten další časový posun tam nebylo nic. Hvězdičku za pilousy a za to, proč jsou příběhy důležité: "bez nich bychom museli mlčet o tom, o čem nemůžeme mluvit". Další tvorbu autora nejspíš vynechám.
O Kátě, která chtěla být dědečkem
Signe Viška
Podle mě je kniha skvělá - výborný nápad, není to nuda, a je krásné, že má Káťa tak pěkný vztah s dědečkem. Bílý obláček prostě famózní, i my máme vlasatého dědu :-) Kresba záměrně dětská, počmáraná, proč ne. Jen bylo velké překvapení, že to najednou skončilo! Jinak bych si jako někdo tady nestěžovala na překlad, ono to určitě bylo takto i v originále, něco takového si překladatel obvykle jen tak z prstu nevycucá. Mně to tam sedělo do celkové poetičnosti textu. Za mě tedy super!
Tahle rána plná ryb
Lorena Salazar Masso
Toto je opravdový klenot! Jsem zvědavá, jestli autorka udrží tak vysokou laťku i v dalších knihách. Závěr je očekávatelný i neočekávatelný zároveň, ale myslím, že nikoho nenechá chladným. Skvělá kniha!
Spasitel
Andy Weir
Očekávání jsem neměla žádná, a hle, ono to vůbec nebylo špatné! Celou dobu jsem si říkala, kde se objeví ten aha moment - tohle jsem nečekala, a když se objevil (nebudu spoilovat), udělalo mi to radost. Závěr jsem čekala trochu jiný, ale nevadil. Michal Prokop si při všech těch technikáliích musel překlad teda užít! Od autora si ještě něco přečtu, až zase budu chtít sáhnout po nějakém sci-fi oddechu.
V pasti pohlaví: O politice, péči, sexu, násilí a postavení žen v Česku
Silvie Lauder
Asi jsem si měla dělat poznámky - ale tak tematicky obsáhlou knihu asi nejde ohodnotit v jednom krátkém komentáři. Věci, které se mi líbily - upozorňování na přepisování dějin, zakotvení stereotypů, které tady s námi jsou odnepaměti, ale které "jsou v platnosti" ve skutečnosti jen několik dekád, apel v závěru na občanskou aktivitu jedince, zajímavé příklady, o kterých často nemáme povědomí. Nicméně tím, že jsem knihu přečetla v jednom zátahu během neděle, častokrát jsem si říkala: už zase toto? Vždyť o tom už se tady psalo? Plus vysvětlovat význam slova gender po tom, co jsem jej už xkrát použila, může být pro někoho poněkud pozdě. Nicméně jsem byla mile překvapená, že mě autorka dovedla svou knihou dostat z onoho stereotypu, že feminismus je buď přežitý nebo není nutný, a začala jsem díky ní i polemizovat ohledně kvót, které jsem vždycky neuznávala. Takže shrnuto - kupu věcí člověk ví a zná (zde ale asi záleží na rozhlednu každého čitatele), ale přece jen tam byly věci, na které jsem změnila náhled, nebo mě přinejmenším donutily se zamyslet, a toho já si na knihách cením.
Kam se bojí vkročit andělé
Edward Morgan Forster
Román, na který jsem se dlouho těšila. Mám ráda onu citovou vyhrocenost doby, která se hezky otiskla do románu. Věta, kterou si musím uchovat do budoucna: "Vlak dorazil na nádraží Charing Cross a rozloučili se - on šel na jakési matiné, ona nakupovat spodničky pro obtloustlé chudé." (str. 97). Asi se mi vždycky budou líbit tady ty příběhy o míjení lidí, to je nadčasové.
Helenka a Princezna
Eduard Petiška
Jak tam dá Petiška kočku, tak je to vždycky super. Moc se nám Helenčin příběh líbil, mně hlavně to, jak se rozezlila, že některé děti můžou zapomenout na své rodiče. A ta Eva!
Fakt šílená jako já
Jo Watson
Aj, asi to bylo na mě zbytečně dlouhé a předvídatelné. Možná i trochu nepochopitelné. Frankie se v městečku chová úplně příšerně, ale jsou tam natolik milí lidé, že ji všichni hned tak žerou, i přes všechno, co se jim stalo právě v souvislosti s mobily a sociálními sítěmi? Ono taky to facebook sem, instagram tam bylo dost otravné. Ale líbil se mi překlad, jen si teda neodpustím drobnou výtku: opravdu člověk, který říká wow a sorry bude používat v přítomném čase knižní "i"? Jako "vážně potřebuji"? Jinak nejlepší postava rozhodně Hárún, na zbytku mi až tak moc nezáleželo. Plus ještě vidím v tom, že autorka zvolila téma sociálních sítí a odtržení od reality, které způsobují, přestože někdy trochu moc tlačila na pilu.
Tichý blázen
Rosa Montero
To je lahůdka, která potěšila mé srdce. Kde jinde se dozvědět pikantnosti o P. K. Dickovi, ale i Tosltém? Velmi čtivé, o daimonech, brownies (neplést si s jídlem!), šílenství a zamilovanosti. Zpočátku jsem autorce i obálce knihy věřila, že tam najdu nějakou tu autobiografii (ano, ona tam je!), ale pak mě autorka krásně principem tří otevřela oči, což mě velmi mile (i když zpočátku nemile) hodilo do reality. A souhlasím, že ženská literatura neexistuje, ale přesto se tam zrovna ženským autorkám a odkazu žen v literatuře jednu kapitolu věnuje na mě až zbytečně moc. Čeština pěkná, kultivovaná, jen mě zarazilo, že při redakci unikla taková hrubka, jako je "aby jsme". Nicméně kniha mi dala další inspirace do čtení - rozhodně sáhnu po Robertu Walserovi. Jednou.
Štěstí
Rosa Montero
Och ten jazyk! Četlo se to krásně, mám doma i originál a z převodu jsem nadšená - výborně stylisticky odlišené promluvy postav, ale i skvělá volba adjektiv, někdy jsem opravdu zažívala pocity hnusu. Autorce se daří vytvářet napětí, je to takové hořkosladké, očekávání jsem neměla žádná, ale líbilo se mi to. Brzy se vrhnu i na Tichého blázna.