brabofka
komentáře u knih
Nebe nad Jemenem
Tomáš Šebek
Nečetla jsem zápisky ani z Afriky, ani z Haity. Ale rozhodně to udělám. Zajímavé, byť ze začátku trošku kostrbatější. Ale jakmile si zvyknete na styl, už sledujete jeho pobyt v nemocnici, případy, kolegy a z menší části i život v této zemi. Jak je někde níže v komentářích uvedeno, že je to na sílu, možná i ano. Pořád se točíte kolem války a jejích obětí, zahalených žen a nebo toho že jejich životy jsou v rukou muže - otce a pak manžela. Přesto dávám 5h. Zase trošku jiné než Blízký východ od Jakuba Szantó.
Hrdinky: Příběhy významných českých žen
Renáta Fučíková
Velice zajímavá kniha o velice zajímavých ženách! Docela mě překvapilo kolik jich znám ať už jen podle jména a nebo i činy. Rozhodně začnu hledat zda mezi knihami neexistují jejich příběhy. Ať už podané formou beletrie jako o Vlastě Kálalové, divadelní hrou podaná Vitka Kaprálová a nebo životopisně sepsaná Milada Horáková. Určitě doporučuji. Na ty 2 večery, které jsem se všemi strávila dlouho nezapomenu.
Josef Mareš - Moje případy z 1. oddělení
Martin Moravec
Opět skvělý rozhovor. Stejně jako u p. Benešem, i zde je rozhovor veden a podán velice čtivě a zajímavě. I když. Asi jako u každého policajta, jeho historkám lze věřit tak na 50%. Někde je přidáno, někde ubráno. Docela zajímavé je, že on i v té knížce mluví jen o případech, které už šly v Devadesátkách a nebo Případech. Nepřidá nic dalšího. Jako kdyby to měl naučené, co přesně chce říct. O tom co může, netřeba ani diskutovat. Stejně jako u p. Beneše, i v tomto rozhovoru mě překvapilo (je to správné slovo?), jaké má sebevědomí a jak o sobě přemýšlí a mluví. I tento člověk je nejlepší, nejdokonalejší jako člověk, šéf, policajt. I zde si můžeme říct, že kdyby nebyl takový tak by na takovéto pozici nikdy nebyl, ale...
Přesto, to pro mě bylo zajímavé. A to nejen proto, že jsem si ověřila že všichni policajti jsou stejný. Stejně mluví, stejně myslí, stejně jednají... Jsem velice zvědavá na p. Hecla.
Polední hodina
Dörte Hansen
Ze začátku hodně náročné vyznat se v ději a postavách. Postupně ale jak se začítáte se před Vámi odkrývá příběh 1 vesnice a jejích obyvatel. Můžete tak srovnat starý a nový venkov. A nemusí to být ani Německo. Stejné příběhy najdeme i u nás. To, že knihu přeložila V. Hanišová mě ani nepřekvapilo. Její styl se mi moc líbí a krásné ho preneslai do tohoto příběhu.
Houbařka
Viktorie Hanišová
Velice emotivní. Hodně mi to připomnělo díl ze série Soukromých pastí - Tatínkova holčička. Tam, stejně jako tady mě otec, hlava a živitel rodiny totálně odboural. A matka, maminka, ta co má ochraňovat, pečovat a bít se jako lvice za svá mláďata, se s lahví v ruce bije jen sama za sebe, a své pohodlí. Ostatně je to pohodlí? Dokážete si jako matky vůbec něco takového představit? Že partner, člověk Vám nejbližší toto udělá? Každá věta, každé slovo, všechno to, co je součástí tohoto příběhu do něj zapadá. A postupem času, kousek po kousku, do sebe zapadá, a celý příběh uceluje. Temné, jako šumavské lesy, studené jako potoky a říčky, a děsivé. A silné jako Sisi. Paní Hanišová s každou knihou u mě boduje čím dál víc.
Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie
Karin Lednická
Ze všeho nejdříve asi překvapení. Čekala jsem knihu s příběhem jako Šikmý kostel. Místo toho jsem našla kombinaci vyprávění s dokumentem. Každopádně mě to dostalo! Je až s podivem, co všechno se stalo, ale hlavně co všechno nevíme. Díky paní Lednické a jí podobným za připomínání. Nesmíme zapomenout !!!
P.S.
Aňa Geislerová (p)
Myšlenkové pochody AG mě trochu míjí. Nějak jsem se nedokázala napojit na její styl a uvažování. Někdy mi to přišlo, jak kdyby musela něco napsat a to co se jí honí hlavou je moc krátké. Tak to nastaví, nastaví a nastaví. Sem tam jsem se usmála, že vlastně jako matky jsme si dost podobné. Ale to bylo opravdu výjimečně. Jako nouzovka mi kniha pomohla překlenout čekací dobu na balíček s vybranou knihou a na splnění rezervace v knihovně. Nicméně jsem si potvrdila, proč nečtu časopisy podobného typu a fejetony v nich tuplem. Jo nicméně myšlenka "vyzdobit" knihu byla asi ta nejlepší co AG napadlo (jestli to napadlo jí). To se mi fakt líbilo. Proto 3*.
Dlouhá trať
Viktorie Hanišová
Zajímavá povídková kniha. Každá povídka stojí za zamyšlení.
Má cesta za štěstím
Karel Gott
Zajímavá kniha. Spousta fotek, textu, komentářů. Je vidět, že si s tím p. Gott dal opravdu velkou práci. Nicméně kdo čeká nějaké šokující, bulvární informace, ať není překvapen. Nic takového se neděje. Je to jen opravdu zmapování celého života tohoto zpěváka jím samotným.
Mé cesty do hlubin mozku
Martin Moravec
Napadají mě slova klasika: "Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co s tím můžeme udělat..."
A je to tak. Zajímavý rozhovor s ještě zajímavějším člověkem. Názory opravdu někdy až kontroverzní, vyhraněné a ego obrovské. Ale to k této profesi je asi potřeba. Protože bez něj by nebyl tak kde je. Za mě kloubouk dolů, a palec nahoru.
Podbrdské ženy
Jana Poncarová
Zajímavý, netradiční styl. Příběh několika generací žen z jedné vesnice. Není to zas tak zaměřené na místo a čas, ale hlavně na samotné ženy. Zajímavé sledovat příběh od prvopočátku až po finále. Sledovat jak to všechno začíná počátkem minulého století, nabaluje se a finálně končí v současnosti. Samozřejmě pro lepší představu časové osy nás minou i dějiny a 2. světová válka, kolektivizace, srpen 1968 až po současnost.
Nahoře už nikdo není
Tomáš Kozák
Poprvé jsem o knize slyšela v rozhovoru s Lucií Výbornou na ČRo. A za pár dní už byla u mě. Hodně silné byť se to ze začátku mic nezdálo. Příběh 3 přátel - Špíny, Krásy a Žižiho, který je dáván dohromady pomocí povídek z nichž je tvořená celá kniha. První povídka byla trochu náročnější. Možná také stylem psaní. Ale po 2/3 si rychle zvyknete a pak to jede.... moc se mi líbilo jak to má autor nenápadně poskládané dohromady. Za mě skvělé a mohu doporučit ! Jsem ráda, že jsem byla tak zvědavá a knihu si vygooglila. Děkuji Lucie!
Chaloupky
Štěpán Javůrek
Přečteno jedním dechem. Sice ze začátku menší zmatky v tom kdo kdo je, ale rychle se do příběhu vpravíte a pak už jen sledujete osudy míst v Krušných horách. Všechno směřuje k 1 konci a myslím, že ten je pak celkem rychle a dost povrchně podán. Ale jít asi do detailu, tak kniha nemá 250 stran. To co chtěl autor říct to řekl. Je to chytrá a milá reklama na Krušné hory. Proč ne.
Statečnost je ženského rodu
Jitka Neradová
Autorka má pravdu. O ženách se nikdy nikde nemluví. Téma je zaměřené pouze na ženy v odboji a hlavně v souvislosti s Heydrichiádou. O tomto tématu jsem četla Dva proti Říši. Je zajímavé se nyní dozvědět bližší podrobnosti z pohledu žen, které za tím také stály. A po kom vůbec jsou v dané lokalitě pojmenované ulice, zastávky tramvají atd. Útlá knížka, která doslova přetéká zajímavými informacemi. Více takovýchto knih.
Rekonstrukce
Viktorie Hanišová
(SPOILER) Za mě 5*. Sice 3/3 trochu slábla, nicméně v cílové rovince opět nabrala dech a ve finiši sprintovala. Původně sice jsme svědky pátrání Elišky po osudech své rodiny a toho co se vlastně stalo. Postupem času jsme ale spíše účastníky jejích osobního života a toho jak celé pátrání do něj zasahuje. Konec je sice otevřený, ale myslím, že hodně napovídá. Za mě velice pěkně napsané. Jdu hledat další knihy autorky.
Já jsem hlad: Příběh o zápasu s mentální anorexií, hledání, cestě a návratu k ženské duši
Petra Dvořáková
Zvláštní. Hodně podobné autobiografii Zápisky alkoholičky. U obou knížek mi přijde divné, jak jsou autorky už od mala uvědomělé, vzdělané a přesně ví co se děje. Určitě jsou obě knihy velice důležité v edukaci veřejnosti o daných tématech - jako je alkoholismus a nebo anorexie. Ale spíše bych při tomto typu literatury čekala něco více odlehčenějšího, a ne skoro odbornou literaturu. Nicméně i tato na mě zapůsobila. I když působila trochu více obtížnější než alkoholička. Asi proč nepřečíst, a nejrozšířit si obzory.
Polednice
Jiří Březina
Pohodovka. Nevím proč ale všechno mi směřovalo do Českých Budějovic, byť zmíněny nebyly. Asi se tomu nedá nic vytknout. Sice si na začátku říkáte co z toho bude, když nic není ale ono nakonec je. Myslím, že se JB s Tomášem Volfem může řadit mezi klasiku českých policajtů. Jsem zvědavá na další díly. A asi začnu poslouchat metal
Jdu s hlavou vztyčenou
Daniel Anýž
Netřeba komentáře. Kdo nepřečte, neví. Silné, moc silné. Stejně jako všichni v té knize. Smekám před nimi.
Nebe nad Perninkem
Štěpán Javůrek
Klidná oddychovka na 2 večery. Nevím proč, ale opět téma alkoholismu. Ale bylo to fajn. Taková milá promo na Krušné hory.
Zápisník alkoholičky
Michaela Duffková
Na mě moc zjednodušené, zrychlené. Ano, jsou to blogové zápisky a jako takové by měly zůstat. Pokud se rozhodneme pro knihu, myslím, že za to úsilí by stálo to trochu upřesnit. Nicméně účel to myslím i u mě splnilo. Uvědomit si, co to je si tím projít a co vůbec to je dát si 1 skleničku vína a v co se to může zvrhnout, je opravdu šílené. Nejsilnější byly nakonec pohledy maminky, bráchy a hlavně manžela.