brabofka komentáře u knih

Milánkové, tak to mě teda zastřelte. Je to pěkně egoistická, cílevědomá dáma, která vypráví svůj zlatý příběh. Jde si tvrdě za svým, ať už jsou Dinellovi, Bert a nebo zmrzlina. Občas nekouká nalevo ani napravo a má sakra ostré lokty. Ale není to právě to co dělá americký sen americkým snem? A jak v průběhu jejího vyprávění zjistíte i jako stará "babka" se nenechá nachytat na švestkách, ani od svého vnuka. Konec už se nese lehce v nostalgickém duchu a nebyl by to americký sen, bez drobného happyendu. Bylo to čtivé, zábavné i napínavé. Jsem ráda že jsem se ke knížce dostala a mohu jen doporučit.

5 21.09.2019

Extáze. Jak málo stačí, než se z Vás najednou stane Alma. V jednu chvíli sedíte doma v horké Praze v křesle, a v té druhé jste v Benátkách, svádí Vás Gustav Klimt jako mladou dámu. Ve Vídni se účastníte večírků, dvoří se Vám budoucí secesní umělci a velikáni. A pak to přijde. Stejně jako Alma i Vy se seznámíte s živoucím uragánem v podobě Gustava Mahlera. Celých 9 let pak prožíváte s Almou pády i vzestupy. Její strasti i radosti, nadšení i pocit totálního vyhoření, vyčerpanosti. Její pochybnosti o lásce manžela k ní samé, myšlenky které jí neustále proudí hlavou. Ty najednou plynou hlavou i Vám. A v tu chvíli Vám dojde, že vlastně prožívá něco podobného co Vy. Že stejné otázky, které má ona ihned po porodu první dcery, jste měla i Vy. Že vlastně nezáleží v jakém století žijete. Že i před více jak 100 lety, měly ženy stejné potřeby, tužby. A že i když nikdo v tuto chvíli nedokáže s určitostí říct zda to všechno se jí v hlavě opravdu honilo, nebo je to jen výplod autorčiny fantazie (aby kniha nebyla jen prostý sled faktů) i tak si na konci nedokážete představit, že je konec. Že těch pár večerů a odpolední, které jste trávila u Mahlerů doma, už nikdy více nebude. Vlastně bude. Jedna z mála knih, kterou stojí za to mít doma v knihovně. Škoda jen, že to končí Mahlerovou smrtí. Dál by mě zajímal pohled na její nový život. Život po životě. Jejím srdcem prošlo několik dalších osudových mužů... byť to určitě nebyl takový uragán jako s GM, i oni by stáli za to, aby byli zvěčněni, v dalším pokračování. Za mě 5h!

5 01.07.2019

Martin opět nezklamal. Skvělá detektivka. Myslím, že s každým dílem Martina Servaze se autor lepší a lepší. Mělo to děj, mělo to šťávu, mělo spád... Nicméně i zde bych vytkla: konec a vyřešení bylo trochu uspěchané. Ale zas až tak to nevadí. MS mám ráda. Když srovnám první díl s tímto, je tam vidět autorům velký posun (nebo záleží i na překladu?). Prvním dílem jsem se ze začátku prokousávala, tady jsem otevřela knihu, první písmenka, první stránka a už to jelo...

5 28.06.2019

Nedá mi to abych ještě před dočtením (pokud má zvědavost bude dostatečně silná), sem přidala komentář. Anotace, příběh, vše vypadá na první pohled jako výborný předpoklad pro skvělou knížku. Nicméně už po necelých 80 stranách začíná něco drhnout. Z knihy jsem unavená, mám pocit jako bych Bo měla vedle sebe a ta nezavře pusu. A jede a jede. Po 150 stranách (a to jsem stěží ve 1/3) už přeci nepotřebuji vědět že Říďa je jakej je - prostě chlap se vším všudy. Že je to hora masa, která řídí hummer (ano i některé blondýny ví co je to za autíčko a co umí), že je ješitnej, namyšlenej chlap. A Bo? Superžena,supermatka a superbabina? To přeci stačí hned na úvod a pak se můžeme věnovat ostatním věcem. Ale když už po milionté čtu všechno dokola, unavuje mě to. Díky bohu za světlé body ve formě vzpomínkového deníku Johanna Proskeho. Zatím mě u toho drží jen zvědavost, kterak se popasují s projením Johann x Bo x vila... Tak hlavu vzhůru..

5 07.06.2019

Nesmíte si myslně myslet, že kniha bude pátráním po bájné nestvůře, kterou se hlavní hrdinka snaží najít. Až poté, kdy si uvědomíte, že nestvůra není hlavní hybatelkou děje, dojde Vám co máte v rukou. Milou knížku, která mi hodně připomínala Větrnou hůrku. A jak se píše v anotaci, je to příběh o svobodě, protikladech které se přitahují ale také o přátelství a lásce. Dávám 5*.

5 01.03.2019

Zpovědí z koncentračních táborů mám přečteno několik. Nejvíce mě asi zasáhla kniha Treblinka - slovo jak z dětské říkanky. Knihu jsem 2x odložila abych se k ní stejně vrátila a občas měla nutkavý pocit jít se vyzvracet, jak mi z popisovaných hrůz bylo špatně.
Kniha o tatérovi byla tedy procházkou růžovou zahradou a to doslova. Lalemu vycházelo prakticky cokoli o co se pokusil. Od kontaktu s vyvolenou spoluvězenkyní, přes sehnání léků až po schovávání šperků. To za co by každý jiný dostal kulku, Lalemu směle procházelo. Myslím, že jako námět na hollywoodský trhák s happyendem to není špatné. A tak je potřeba k této knížce přistupovat. Škoda že Lale již nežije. A škoda, že tak není již možnost s ním zarchivovat skutečný příběh. Ten bez příkras. Protože se mi prostě nechce věřit, že by na pozadí celé té hrůzy, byl možný takovýto reálný příběh. I když proč ne? Občas se i zázraky dějí, a proč tedy ne zrovna v Osvětimi?

5 01.03.2019

Nad prvními stránkami knížky jsem se byla hodně zvědavá, jak se do skoro tisíce stránek dá vložit stavba katedrály a ještě tak aby byla atraktivní pro čtenáře. Musím uznat, že to autor zvládl na 1 s *.

5 03.01.2019

Když vezmete 1 MG, 1MS, přidáte písmenka, listy a zabalíte to do knihy, získáte perfektní příběh jednoho pražského policajta, který ztratil chuť žít, pracovat a jakkoli se účastnit života. Odjíždí tedy na "prázdniny" na Moravu do rodné vísky.
Ten pro koho Miko není žádný nováček ví, že to nebude jen tak. Ale myslím, že určitě nečeká to co nastane. Tahle smršť, která se kolem mě prohnala, byla úžasná. Knihu jsem v neděli otevřela ve stylu "jedna kapitolka, a zbytek zítra". Z jedné kapitolky byla půlka knížka a tu druhou jsem si dala včera. Takže pana Goffo, co uděláte, když jsem Vaši poslední knihu s Mikem zhltla za dva večery? Jako co teď budu číst? Jak to jako vydržím do dalšího dílu s Mikem? To asi nepůjde!! Chci pokračování!
Mám pocit že co kniha, tím ještě lepší příběh. Příběh, který jakobyste poslouchali jak někdo vypráví a vy jste najednou jeho součástí. Ta opravdovost a každodenní realita z toho tak čiší...
Za mě, mít možnost udělit víc jak 5*, udělám to. Skvělé.

5 18.09.2018

Každou knihou mě Kateřina Tučková nepřestává udivovat a překvapovat. Mé první setkání bylo s Žítkovskými bohyněmi. Říkala jsem si, "no tak to už nepřebije". Pak přišla na řadu Gerta - a opět to samé. Co kniha, to unikát, to naprostá bomba. Když přišla s Fabrikou, říkala jsem si, to už nedám. Na bohyně ani Gertu to mít nebude a ono ejhle. Když jsem slyšela o Vitce a o tom, že je to divadelní hra, moc nadšená jsem nebyla. Nicméně i tak jsem byla zvědavá jak se k tomu autorka postavila, a i trochu už jsem čekala že mě nezklame. Nezklamala! Škoda jen, že příběh byl tak krátký, stejně jako život Vitky Kaprálové.
Klobouk dolů.

5 24.08.2018

Moje první setkání s autorem. Musím říct, že dopadlo na výbornou. Jak bravurně, s lehkostí a grácií nacpat do 184 stránek tu obrovskou fantazii. Příběh, který vlastně mohl prožít kdokoli z nás - protože boj se zlem, bytostmi až nadpřirozenými - jsme v 7 letech sváděli snad každý den. Nevím proč, ale pořád jsem čekala nějaké logické vysvětlení, cosi jako pohled dospělého, který řekne, že se mu to zdálo, že to prázdninové dobrodružství bylo jen jako. Ale nic. A ono to vůbec nevadí?! Knize to vůbec neubírá na půvabu, na čtivosti ani na napínavosti. Takže za mě maximum *.

5 14.06.2018

Asi zatím nejslabší článek celého řetězce. Toto už bylo trochu i na mě moc. Tak do třetiny to celkem šlo. Poté už následovala série náhod a všech možných i nemožných situací, které hrdinovy vycházely až s téměř 200% dokonalostí. Nevím, s českou krimi a Mikem Syrovým mi tato kniha nějak nešla dohromady. Jestli se měl autor pocit, že tomu potřebuje dát trochu té "americké" chuti, tak se mu to vůbec nepovedlo. Mikovy příběhy mám ráda už právě z důvodu té až skoro dokonalé reálnosti. Ale toto s ním nemá vůbec nic společného. POkud jsem psala u povídek s MIkem, že kdyby kniha nevyšla nic se nestane, tak v tomto případě je ten pocit ještě stonásobně silnější. U mě pořád povede žebříček Dítě v mlze a budu doufat, že další kniha sérii se k její úrovni alespoň trochu přiblíží a smaže tak pocit pachutě po Štvanici.

5 26.03.2018

Mám přečtenou celou sérii s Mikem a směle mohu říci, že toto byla nejlepší kniha celé řady. Má to děj, spád, napětí, prostě nechybí tomu nic co by dobrá detektivka mít měla.

5 26.03.2018

Anotace knížky vyzní úplně jinak když ji čtete před a po knížce. Příběh o několika láskách s jednou detektivní zápletkou. Dá se to pojmout jako Deset malých černoušků od Agathy Ch. Ale také se to dá pojmout jako růžovka od Danielly Steel. A přitom to není ani jedno. To proč je Míša na začátku v nemocnici se střelným zraněním, vlastně jen uvede do celého příběhu. Sice mi nejdřív dělalo trochu problémy si postavy zařadit, ale během několika stránek Vás to tak vtáhne, že máte problémy se zastavit.
To co mě dostalo u Bábovek, mě určitě stejně dostalo i tady. Prostě to jaké mají postavy pocity ze svého života, jak se chovají, jejich starosti.. občas mi přišlo jak kdyby občas byla u mě doma, u mě v hlavě? Tohle se nedá vymyslet, tohle se musí (alespoň zčásti) prožít. A pak ty chlapské „odskoky“, kdy je dán prostor i tomu chlapovi (a ne jednomu),… to si pak kolikrát řeknete jestli by se v tom poznal i Váš muž pokud by to četl… ? Bábovky bylo moje první setkání s RT a byla to rána z čistého nebe. Tady mě trochu děsila ta „detektivní zápletka“, která vlastně potřebuje nastartovat ten začátko-konec a pak už odemknete dveře, vejdete do bytu a … jste Míša, Julie, Alice. Máte svůj život, svoje děti, samotu, bolístky, radosti, prostě všechno čím žijete. A konec? Konec možná působí vlažně, ale když zavřete knížku, zavřete oči a ještě chvíli jste jedna z nich… Pak už to tak vlažné není. Není to happyend ani žádná trága, není KONEC a tečka, je to prostě na Vás. Ještě teď z toho mám husí kůži.
A po 2 zkušenostech, které mě totálně usadily, jdu do knihovny pro další RT.

5 11.12.2017

Z anotace knihy až mrazí. Po prvních stranách ale přijdete na to, že to je asi jediná část, která ve Vás vzbudí nějaké emoce. Nevím zda je to je překladem a nebo již takový je i originál. Ale text je zcela odosobněný. Nedokážete se z textu vžít do žádné z postav. Chybí jakékoli bližší popisy prostředí (až na pár vět "dům je uprostřed zahrad v luxusní čtvrti apod.). Celá kniha mi přišla jako text do scénáře béčkového amerického thrilleru. Nápad, zápletka a vyústění není zas až tak špatné. Jediné ale co celou dobu v knize řešíte je to, jak matce miminko chybí. Nevidíte do práce policie a najednou na konci v 5 větách rozuzlí celý případ a ještě správně. Jak zde již zaznělo níže (a určitě ještě zazní) - dobrá kniha nepotřebuje moc velkou reklamu, udělá si ji sama. Čím více, tím méně. Čekala jsem asi více. Takže zpět do Norska nebo Švédska. Tam je v tuto chvíli asi to nejlepší z krimi.

5 05.10.2017

Tak tento poslední díl byl od začátku asi nejlepší. Nekonal se žádný zdlouhavý rozjezd, žádné pomalé probouzení se a uvádění do příběhu. Rovnou Vás kniha strhne do děje a ani na chvilku nepustí. Celých 600 stran Vás udržuje v nepřetržitém napětí, příběh vyprávěný Christine je dokonalý. Můžu říct, že občas jsem musela přestat číst, a znovu se uvést do reality, protože jsem s ní všechny ty pocity, psychické i fyzické vyčerpání prožívala. Až ten konec na mě působil, jakoby se autor zalekl že už má popsaných 600 stran, tak to celkem rychle ukončil. Myslím, že závěr by mohl být klidně ve stylu celé knihy a vůbec nic by se nestalo (a že by to dalo na ještě pár stran navíc? Proč ne?).
A J.H.? Proč zrovna dle některých je toto řešení špatně? Podlé mého je to elegantní řešení. V souvislosti s popisovaným příběhem by jakékoli jiné řešení dle mého narušilo celou knihu.

5 05.06.2017

Vysoký počet a procenta hodnocení, spolu s komentáři dávají tušit, že i tato kniha se může směle řadit mezi těch pár, které stojí opravdu za to přečíst. A můžu říci, že opravdu stojí! Nějak stále nemohu najít vhodná slova, kterými bych popsala tu aktuálnost příběhu i teď po tolika letech od vydání. Pokud Vás zaujme příběh, doporučuji i Černobílý svět. Kniha se čte lehce, příběh, který vypráví 8letá holčička Čipera je popsán jednoduše, srozumitelně a čitelně. Nádherně zde vyniká čistota dětské duše a její pojetí práva a spravedlnosti. Není to jen to soužití bělochů a černochů na jihu USA na začátku století. Jsou to radosti a starosti (a průšvihy) dvou dětí, jejichž otec je až neuvěřitelně čestný a zásadový. Pohled jejich očima na nás dospělé a stav společnosti ve 30. letech. Na to že jsem se prokousávala prvními 2-3 stranami (než si zvyknete na styl vyprávění), na konci jsem litovala, že knížka končí...! Sakra, on je konec? To snad ne? A jak to bylo dál?

5 22.04.2017

Kniha, která byť má přes 500 stránek je velice čtivá. Už od prvních řádků Vás vtáhne do děje a spolu s autorem prožíváte jeho proces v Paříži, čekání na transport na Ostrovy a následný pobyt na nich.
Byť je kniha uváděna jako autobiografická, přesto si asi tak v půli musíte říci: Je vůbec možné, aby jeden člověk, měl tolik štěstí? Aby zrovna jemu všichni měli zájem pomoci - bachaři, ostatní vězni i obyčejní lidé? A pak už to jede. Jeden pokus o útěk za druhým. Většina nepodařených, při většině jsou viníci potrestáni (jak bachaři tak vězni). Ale stejně na "Motyho" nezanevřou, nemstí se. Pomáhají mu dál.... Jednu chvíli mi přišlo, jako by kniha vzešla z pera amerického scénáristy dojemných scénářů, kterak se hrdina vlastně sám, napraví, uteče a žije v zemi zaslíbené.
Nevím, bylo to opravdu silné, krásné čtení. Ale pokud si představím, že by se to mohlo stát v reálném životě, a ještě za 2. světové války, nechce se mi tomu věřit. Přesto dávám 5h.

5 26.09.2014

Klasika pana Vondrušky pro děti. Přesto ale ani dospělý není uražen touto příjemnou detektivnou z rudolfínské Prahy. Svěží, napínavé a strhující od začátku až do konce. Jen co mi děti dorostou do věku čtenáře, doporučím jim to k přečtení. Myslím, že by ji měli učitelé dějepisu dát jako literaturu vhodnou ke studiu. Protože, jakým jiným příjemným způsobem, dětský čtenář zjistí jak se v té době žilo? A že přátelství existovali i před 400 lety?

5 15.09.2014

Mno co k tomu říct, možná samo o sobě mluví to že jsem v pátek chtěla do knihy "jen nakouknout" a to nakouknutí mne stále 5 hodin času a cca 150 stran. V sobotu už nešlo nečíst. Takže konečná bilance cca 11 hodin a kniha je přečtená.
Co dál? Autoři opět nezklamali. Opět je tu JL a jeho banda. Strhující děj, napětí od prvního písmenka (a to doslova) a opět konec který slibuje další díl.... Mňam už se těším, jenom nevím jestli ten absťák přežiju :-)

5 06.01.2014

Krátká, krásně napsaná povídka o muži, který sázel stromy. Myšlenka, celé povídky je úžasná. A když se nad tím člověk zamyslí, přeci jen by občas stálo za to občas udělat pár maličkostí, protože i z nich nakonec můžou být velikánské věci.

5 25.04.2013