Pilíře země

Opravdu dlouhý román, který se točí kolem několika hlavních (a na tu dobu extrémně nadaných) postav, spojnicí je pak klášter v Kingsbrige (a to asi budou ty Pilíře země:)). Dobové reálie jsou podané velmi čtivě a příjemně, byť nejsem historik, tak nevím jestli se dá všemu věřit. Co se týče hlavních postav, děj začíná jejich mládím a končí stářím. Nakonec kniha je na to dlouhá dost a také si pomáhá tím, že občas několik let v ději přeskočí. Na knížce mě neseděli dvě věci. Některé "romantické" scény jsou možná zbytečně moc "podrobné". Několikrát se před hrdiny objeví do jisté míry neřešitelná překážka, která je v zapěti šťastnou náhodou vyřešena... Jinak je to čtivé a chytlavé, až jsem na konci nevěřil, že to tak rychle uteklo.

Dávám čtyři hvězdičky - a je to možná trochu nefér, protože kniha mě začala bavit na posledních 250 stránek. Do té doby jsem přemýšlela, jestli sáhnu po dalším díle :-o

Takže sáhnu. Prý už to nebude o shánění kamene a plstění vlny :-P

A už budu vědět to, co jsem si myslela celou dobu, ale posledních 25 stránek mě trošku nahlodalo: je to smyšlený příběh (v Kingsbridge řádná katedrála nebyla, není a dlouho ještě nebude), který se z těch či oněch důvodů odehrává v minulosti. Události nejsou volně inspirovány a přeházeny a upraveny s jistou dávkou umělecké licence, prostě se nestaly. Ale ten závěr - ten mě zviklal. A přitom by to byl největší hardcore, kdyby zrovna tohle...! - a přitom je jasné, že se to nemohlo stát, už jenom kvůli "bílým místům" případně jistým rozporuplnostem v textu....

27.11.2025

Nejsem příznivce historických románů,
knihu bych asi nečetla, ale našla jsem načtenou, a při nezáživných domácích povinnostech nechala číst profíka.

Některé pasáže mi přišly příliš "moderní", hlavně milostné zápletky.
Tu romantiku jsem jim moc nevěřila. Místy jsem měla pocit, že čtu Jude Deveraux nebo Jenifer Blake, a ne autora thrillerů.
Skutky Williama mi působily děsné sny, a myslím si, že většina panstva a rytířstva se chovala podobně. To samé bylo s Richardem. Nechat se vyživovat a ještě držkovat, postavení žen - prostě středověk, a samozřejmě pokrytecká církev.

Putování ženy s novorozeným dítětem v ruce přes celou Evropu...
.... kdo si to umí představit, doslova zde platí, za trochu lásky šel bych světa kraj....
Tak se psala historie.
Abychom dnes mohli vejrat do telefonů a chodit na plastiky.

Nejprve jsem byl trochu zklamaný, že kniha nenavazuje na 0-díl. Že už se s hrdiny nesetkám. Postupně mě ale zklamání opouštělo a zcela jsem si užíval fantastický zážitek ze čtení této dalo by se říci bichle. A ještě že takový rozsah má. Musím uznat, že spojení místem má něco do sebe. Čtenář nemusí chvátat k dalšímu dílu a v klidu počkat na příslušnou náladu. 92% hovoří samo o sobě a nemá cenu pět další ódy na tento příběh, fantasticky na přeskáčku vyprávěný 5 hlavními hrdiny.
V orientaci v historických souvislostech mi obrovsky pomohla znalost pentalogie Kay Penman.

V okamžiku, kdy se do všeho zamotají intriky, lásky i stavební chaos, začnete mít pocit, že stavět katedrálu je vlastně mnohem jednodušší než udržet si pozornost u něčeho takhle chytrého a zároveň neskutečně zábavného. Všechno tu stojí na pevných základech brilantních nápadů, které vás chytí a nepustí, i když už máte půlnoc a ráno musí zazvonit budík. Emocemi se tu nešetří, ale nikdy nepadají do kýče, spíš vás přesvědčí, že i středověk může být divočejší než dnešní reality show. Ironie si tu dává šálek čaje s historií a vy si uvědomíte, že někdy i kámen může mít větší charisma než většina dnešních influencerů. Žádná nuda, žádné patetické slzy, prostě jízda s grácií, kterou zvládne ocenit každá ženská s lehce dobrodružnou duší. Při čtení se zaručeně neztratí ani ten, kdo se o gotiku zajímá jen kvůli drahým šperkům a tajemným věžím. Výsledek? Knihovna o něco bohatší, nálada lepší a do světa se jde zase trochu odvážněji.

Dokonale vystiženo komentářem od TitusPullo. Děj o obyčejných lidech, kteří se snažili dosáhnout neobyčejných věcí ... mě například popis stavby katedrály fascinoval....

No já mám prostě rád dobře napsanou historickou ságu. Navíc když je vlastně napsaná jako dobrá červená knihovna - což je u Pilířů splněno a málokdo to pozná. A jo mohlo by to být zkráceno a ano některé postavy jsou hodně ploše napsané. Ale celkově se mi to moc líbilo a bavilo mě to.

Poslouchala jsem audioknihu skvěle načtenou Vasilem Fridrichem.
Poslech doporučuji.

Měla jsem velké očekávání a kniha mě zklamala. Místy jsem měla pocit, že čtu pohádku pro dospělé (např. putování Francií). Miluju dlouhé knihy, ale tady byla délka na škodu.

Rozsáhlé, podrobné, poučné, strhující. Nemohla jsem se od toho odtrhnout. Záporák William mi notně lezl na nervy, ale věděla jsem, že je padouch. Zato Richard? Zhýčkaný, rozmazlený fracek. Vše aby zařizovala sestra, která byla jen o 3 roky starší. Tak nevím, jestli ve 12. století byli čtrnáctiletí mladíci takoví nekňubové? Kvůli tomu ubírám půl hvězdičky.

Podruhé rozečteno a opět odloženo, asi už nadobro. Příběh mě zaujal, ale styl psaní a způsob, jak autor popisuje situace, na mě působí jako slohová práce nadprůměrně nadaného žáka na základní škole.

Vymyslím příklad:

"Tom se zadíval do země a zadumaně přemýšlel, co dál. Agnes si všimla, že se Tom dívá nehybně a zeptala se Toma, co se děje. Tom o tom nechtěl mluvit, tak Agnes vzala Martu a šli pro vodu. Tom si všiml, že odcházejí a zeptal se Agnes, kam jdou. Agnes mu neodpověděla a nechala Toma v myšlenkách."

Takhle nějak na mě věty působí. Jako máma mele maso, Emil mele mámu. Strojově a bez ducha. Chápu, proč je kniha tak populární, čte se opravdu lehce, jako učebnice dějepisu na základce a jen stroze popisuje děj. Osobně si nedokážu představit, že bych tohle vydržel 1000 stran. Takže za mě bohužel. Bez hodnocení.

14.04.2025

Audiokniha. Zpočátku jsem si musela zvyknout na to celkem dost rychlé čtení pana Vasila Fridricha. Ale jakmile jsem si na tempo zvykla, dobře se mi to poslouchalo. Příběh je ale jednoduchý a kdyby autor zevrubně nepopisoval každé mrknutí oka a pohnutí malíčkem, mohla by mít jen polovinu stránek, což by jí určitě prospělo. Jsem za polovinou a příběh mě přestal bavit. Odkládám a možná ho po kouskách někdy dočtu, když se budu hodně nudit a nebudu mít k poslouchání nic zajímavějšího.

Jak nádherně někdo umí psát. Děkuji pane Follette

Už když jsem byla malá, tak se nám tahle bichlička válela doma v knihovně. V té době jsem si říkala, že jí někdy musím přečíst. Konečně po patnácti letech přišel ten čas. V poslední době jsem četla poměrně dost knih, které měly kolem tisíce stránek, ale nejsem úplný fanda historických románů, tak jsem se rozhodla, že Pilíře dám v audioverzi. A rozhodně nelituji. Audiokniha je naprosto skvěle načtená panem Fridrichem a příběh se opravdu poslouchá sám. Většinou navíc jedu knížky ve zrychlení, ale tady to nešlo. Nechtěla jsem, aby mi něco uniklo, tak jsem jela skoro celých padesát hodin bez zrychlení.
Příběh si mě opravdu brzy získal a těšila jsem se na každý volný čas, kdy se budu moci ke knize zase vrátit. Postavy jsou skvěle vykreslené, místa krásně popsaná. A celý příběh se člověk modlí, aby opravdu dobro zvítezilo nad zlem.
Vůbec nechápu, proč nečtu historické romány, protože tohle mě bavilo moc a určitě si někdy otevřu i pokračování. A poklona panu Follettovi, že dokázal vše tak podrobně sepsat a zasadit do daného období tolik zajímavých postav.

Kniha Pilíře země je příběhem ze středověké Anglie, kde kosatost a rozsah příběhu myslím přesně odpovídá počtu stranám. To znamená, že na skoro 1000 stranách poznáte spoustu postav, které se objevují a mizí, poznáte část ne tak známé historie. Nemá cenu příliš nastinovat dej, zkrátka stačí říct, že si autor vymyslel řadu postav, které nás provazeji reálnými kulisami a středobodem vyprávění je opatstvi Kingsbridge a její svatostánek.

Ken Follet každopádně umí přesně říct to, co chce, umí vykreslit nejednorozmerne postavy a přitom vyprávět a opírat se o historická fakta. Ne vždy je samotný dej úplně strhující, zvláště prvních 400 stran je poměrně pomalych a dlouhé popisy stavby katedrály budou jistě pro některé lidi ubijejici, ale kdo je číst nechce, může je v klidu přeskočit a soustředit se na dej. Komplexnost je pak jistě tím hlavním pozitivum, které bych zmínil. Pilíře země jsou zkrátka komplexním romanem, kde po konci zůstanete dlouhé hodiny jen přemýšlet a přehrávat si v hlavě, co vše se tam tedy stalo. Je to opravdu, jakoby jste to prozili s postavami. Kdekdo navíc bude vnímat za pozitivum, že kniha není vlastně až tak kosata a obestrena filozofii, jako ty od Umberta Eca či Waltariho.
Prostě mate-li rádi velké příběhy z historie o malých lidech, běžte to toho!

Audiokniha
Skvěle načteno Vasilem Fridrichem a podtrženo výborně zvoleným hudebním doprovodem.

Na knihu jsem si brousila drápky již delší dobu, ale jejích 900 stran či 50 hodin poslechu mě poněkud odrazovalo. K samotné četbě mě popostrčil až KMK s tématem živlu v názvu knihy a tak byly Pilíře země jasnou volbou.
Nelituji, poslech knihy mě velmi bavil a krásně mi zpříjemnil můj boj s viry.

Velmi dobré hodnocení knihy napříč všemi databázemi svědčí o jejích nesporných kvalitách, i když i já uznávám, že je to pohádka pro dospělé.
Čtenář, či posluchač je neustále udržován v napětí, děj má neskutečný spád a postavy jsou tak skvěle vystavěny a popsány, že je prostě ve své hlavě musíte vidět. Popisy některých scén jsou opravdu kruté a nemilosrdné, ale středověk takový a možná mnohem horší (z našeho pohledu) byl.
I přes svou obrovskou rozsáhlost jsem se v samotném ději nikdy neztratila a autor si po celou dobu udržel mou naprostou pozornost!

Knihu řadím k nejlepším historickým knihám, které jsem četla a mohu ji jen doporučit!

Nekonečné utrpenie a nuda. Žasnem, že som to dokázal samému sebe urobiť a knihu som dočítal. Zrejme ma ošálila tá hrúbka. Zo začiatku som si hovoril, že je v pohode, že sa to tak vlečie, veď to má brutálny rozsah, tak sa to musí najskôr vo všetkých smeroch naštartovať. Od polovičky mi už dochádzalo, že to bude stále rovnaké, ale tak keď už som bol v polovičke...Ploché postavy, neustále opakovanie toho istého dokola. Vytáčalo ma správanie asi každej osoby, jeden blbší ako druhý. Škoda komentára.

Mnohovrstevnatý historický román o mistrech stavitelích, sýrovém mnichu a plačící madoně... Co musím autorovi přiznat, je rozsáhlá znalost prostředí a vynalézavost ve vyprávěcích postupech. Při popisu děje často používá kontrapunkt, čímž nechává čtenáře neustále v nejistotě, co bude následovat... Bohužel detailnost popisu scén někdy sklouzavá jen k laciné řemeslné zručnosti a hloubka příběhu ke schématičnosti a stereotypu... Nejsympatičtější postavou pro mě byla Marta, která se nejvíc nezištně obětovala...

tak já bych asi škrtal. na jednu stranu se to čte samo, ale zase přes 900 stran a to je jenom první díl, to chce pořádně zabrat. a já „zabíral“ od začátku roku. nejhorší bylo, když jsem to na pár týdnů odložil a pak se musel znovu orientovat.
tak jsem sám na sebe zvědavý, kdy se pustím do dalšího dílu:)