bosorka komentáře u knih

Kalmann je lovec žraloků a druhý nejlepší výrobce hákarlu na Islandu (hned po jeho dědečkovi), bydlí v nejzapadlejší vsi na konci světa, které dokonce hrozí, že tam přestane fungovat škola. Dědu má v domově důchodců, mámu ve vedlejším městě a je na to vše tak trochu sám. Nejen na ty žraloky, ale i na to, co se teď v jeho okolí děje. Kalmann je detektivka, ale taková trochu jiná. I přesto, že je tam mrtvola (tedy vlastně není) a policie se snaží odkrýt, co se událo. Vše je vyprávěné samotným "šerifem" Kalmannem, který je také trochu jiný než jeho okolí, ale který si umí všímat a umí vnímat a občas by ho člověk fakt obejmul a přál mu jen to nejlepší. K tomu všemu, k historkám a pátrání a ke Kalmannově mysli dostaneme ještě pořádný kus islandské přírody. Jo a hákarl bych asi fakt někdy zkusila, i když výroba zní poněkud nelákavě.

8 05.12.2023

Zapomeňte na neděli je prvotina od Valerie Perrin, která se k nám dostala až po úspěšné knize Vyměnit vodu květinám. Takže je možná malinko patrné, že se v tomto příběhu autorka teprve nějak "vypisovala", nicméně její rukopis už tady získává pevné kontury. Zapomeňte na neděli je hlavně o příbězích a o naslouchání. Což autorka dobře umí. A jestli my budeme naslouchat jí, dostaneme řádnou porci lásky, ale i zrady, kus naděje a mnohé ztráty. Dostaneme příběhy staré, kterým hlavní hrdinka Justine naslouchá, ale i ty nové, které sama prožívá (nebo spíše rozkrývá). Dostaneme toho hodně a hlavně jistotu, že Valerie Perrin je výborná spisovatelka, co to umí s jazykem. Její zvláštně sekané věty mi opět přirostly k srdci.

8 07.11.2023

Potřebovala jsem něco klidnějšího, co se se jednak dobře čte, ale zároveň i pobaví. A ono takových knížek vlastně zase není tolik na výběr, všude spíše různá dramata. Proto mě knížka sebraných příběhů ze života mezi indiány fakt potěšila. Je to lehké (v tom nejlepším slova smyslu), vtipné, ale i zajímavé z hlediska poznání - pro Středoevropana. Ono většinou knihy, které popisují život v jiných krajích, pobaví, nicméně i tak potřebují mít v sobě i tu šťávu, co nejen bublá, ale z které nakonec vznikne skvělý pokrm. Plný chuti, který nasytí i zahřeje. A ten Danka Štoflová navařila fakt výborně.

8 07.11.2023

Ideální do letních teplot (zvlášť když z čtení máte pocit, že někde je ještě mnohem tepleji a vy jste vlastně v pohodě). Je to svižné čtení, vtipné, přesně na zklidnění po náročnějších textech. Navíc autentické, kdy autorka dané prožila a ještě to umí i vesele vylíčit. Kapitoly jsou krátké a tak čtení ubíhá jak cesta sledovaná ze sedadla spolujezdce v dodávce divokých hudebníků. (Možná tam tedy už pak bylo až moc exkrementů a jiných tělesných šťáv, ale nedělám si iluze...)
PS: Autorku obdivuju, že to s tou bandou zvládala a neměla častěji chuť o ně něco přerazit :)
PPS: Darko musel být boží (ač tohle přídavné jméno zní v metalovém kontextu nějak trochu nepatřičně tedy).

8 12.07.2023

Někdy asi taky dost záleží, v jaký okamžik se člověk k té které knize dostane. Nejen v jakém je rozpoložení, nebo třeba i v jakém věku, ale vliv má i to, co dočetl předtím a je tím ovlivněn. Po knize U severní zdi jsem potřebovala něco lehčího a i tak se mi začítalo nějak hůře. A popravdě, i když mám ráda knížky a miluju kočky a tak by to mělo být přesně pro mě, možná jsem už přerostlá. I když pohádky mám ráda, ale tady mi něco chybělo, přišlo mi to takové moc přímočaré a trochu ploché. A hlavní postavy až na kocoura mi nebyly moc sympatické. Nic moc mě netáhlo číst, spíš jen pocit, že už bych chtěla mít dočteno. A to není dobře. Některé okamžiky a myšlenky byly pěkné. A poselství knihy taky. Ale... ale prostě mě to za srdce úplně nevzalo.

8 12.06.2023

Krása, Jan Štifter opět nezklamal. jeho jazyk krásně plyne a hladí, příběhy, které píše, jsou zdánlivě obyčejné, ale přitom mají velkou sílu. Paví hody stavějí na autorově osobní zkušenosti, resp. vyprávění jeho předků a rozjíždějí se do více směrů, přičemž se nakonec stejně spojují u jelenských. Jelikož pocházím nedaleko od "místa činu", krásně mi tam leccos secvaklo - tedy některé z vyprávěnek předků mých. Skvělá knížka, velmi doporučuji.

8 31.10.2022

Valerie Perrin je pro mě velký objev - Vyměnit vodu květinám byla jedna z mých top knih loňského roku, Naprosto mi sedl autorčin styl. I román Tři se četl krásně (až na občasné obraty překladatelky, jak už zde bylo zmíněno - mám tolik roků apod.), a ač byl místy velmi překvapivý a příběh tří kamarádů z dětství mě bavil, přeci jen pro mě nedosahoval té košatosti, dojemnosti a vůbec emocioánální jízdy předchozí knihy. Ale i tak, opět výborné čtení.

8 19.08.2022

Jak jsem si u minulé přečtené knihy (Neviditelný život Addie LaRue) libovala, že mi přesně sedla jako něco nenáročného a odpočinkového, což v současnosti asi trochu potřebuju, tak Soběstačný byla zase ťafka pěkně na druhou stranu. Není to nenáročná kniha ani krapítek - vlastně tedy je v tom, jak rychle plynou její stránky. Stylem psaní příběh sviští, čtenář se nezadrhává a jen s jazykem na vestě hltá jednu sodu za druhou. Až je člověku líto knižních postav za to, co jim autorka naložila na bedra. Zvlášť pak Štěpánovi, který je kvůli okolnostem nucen předčasně dospět. Autorka tedy občas některé věci trochu přepálí, například tatínek hipster mi přišel tak nějak moc přitaženej za bradku (btw vymetaj hipsteři takhle ve velkém IKEA?). Pěkný vhled do života pokladní v supermarketu, nedělám si iluze, že to tam funguje jinak. Ale byla to teda hustá knižní cesta, až jsem se semtam zalykala lítostí a lapala po dechu v tom kalném rybníku, co jsem v něm snažila doplavat na protější břeh.

8 28.03.2022

Já tu ženskou miluju. Její psaní mi sedí, je v mnohém trefná, navíc aktuálně jsme se ocitly ve stejném věku a komentuje tedy mně mnohdy velmi blízká témata. Jak jsem při knížce"Jak stvořit dívku" zavzpomínala na svoje dospívání a do hrdinky se přímo vcítila, jak jsem si při čtení "Jak být ženou" tolikrát říkala: "Ta ženská vážně trefuje kladivo do hřebíku naprosto přesně." Tak i u Víc než žena s Caitlin Moran souzním. Zase jsem neudržela smích, zase jsem měla chuť číst úryvky nahlas lidem na potkání, klidně i v mhd (takhle si toho pár vyslechl aspoň manžel).
Zároveň ale Moran šlápla i do několika velmi citlivých témat - už dlouho mi nebylo tolik úzko jako u kapitoly Hodina běsu. Jak si umí sama ze sebe i ze svého okolí dělat legraci, nebojí se vzít si pod pero cokoliv, nic jí není "svaté", tak jak se jedná o děti, jde i u ní ten humor na dřeň trochu stranou. Ale zase se ukazuje, že umí psát i o závažných tématech stylem, že se vás dotknou v takové hloubi, o níž skoro ani nemáte tušení, že tam ještě někde je. Mám aktuálně dospívající děti a dceru třináctiletou, takže kapitoly o poruše příjmu potravin, depresích, sebepoškozování a pokusech o sebevraždu dětí mi přímo ždímou srdce, načež ho obrací několikrát naruby. Je to silné a bolavé, něco, co si rodič v životě nepřeje zažít.
Caitlin Moran stárne (a není sama), ale umí to výborně, stále přesně ví, kam píchnout a kde polechtat. A stále platí, že bych s ní někdy zašla na gin s tonikem. Nebo třeba jen na čaj. Končím stejnou větou, jako u knížky Jak být ženou. Svěží závan do ponurého února.

8 18.02.2022

Bylo i pár slabších záseků, ale ty nebyly nikterak rušivé oproti zbytku povídkové knihy, proto dávám za 5*. Jan Štifter, který mě oslovil naprostou náhodou v jednom povídkovém výběru, mi Sběratelem sněhu posléze potvrdil, že mě bude bavit. A se Světlem z Pauliny tomu není jinak. Autor se se slovy laská, píše poeticky a čtivě, vnáší do vět impresi a náladu. A krásně navodí atmosféru té které doby. Povídky byly z různých dob, ale drobně propojené takovými malými náznaky a záchvěvy. Záchvěvy jsou pro mě to, co mi knížku charakterizuje. Takové mírné, jako když zašustí listí na stromě, jako když pták mávne křídlem, květina se pohne ve větru, kočka nahrbí hřbet... dojmy jsou to, co vnímám ze Štifterových počinů. Ten zlomek vteřiny, kdy zmáčknete spoušť vlastní duše.
Nejvíc utkvěly povídky Kluk za plotem, Toho dnes šel městem Ježíš, Rodinná sešlost, Andrlíkovec. Nejmíň pak Dvakákáčko a Zpráva o nás třech.

8 19.11.2021

Krátké, ale velice silné. Jen pomocí dopisů mezi dvěma přáteli dokázala autorka vykreslit vztah měnící se zásahem zvenčí. Kdy předválečné napětí v Evropě zasáhlo až do USA. Silně a fatálně. Příběh měnící se společenské situace pomocí jednotlivých osudů. Působivé, zvlášť pak s přihlédnutím k době, kdy kníha vznikla. Někdy není potřeba mnoho slov a stran... 4 a půl. Posloucháno jako audio.

8 15.10.2021

Skvěle vystavené figury. K postavám si čtenář nutně musí vybudovat nějaký vztah, když se pak přistihuje, že některým z nich fandí, je jim jich líto, jiné ho nadmíru znechucují. Detektivně-thrillerový žánr Kingovi dost sedí, bavilo mě to a určitě tuto sérii chci číst dál.

8 11.08.2021

Jiří Šulc fakt umí. Podat historii čtivě a napínavě a to je kniha Zrádci postavena především na dialozích. Četla jsem bez dechu a bylo mi chvílemi úzko. A byla jsem strašně naštvaná, jakým směrem se tehdy dějiny nakonec hnuly. V knize je sice hodně postav, ale jejich jednotlivé činy a akce jsou nakonec poměrně pěkně a srozumitelně dávkované. Stačí se jen trochu přeorientovat, jestli jsme zrovna v sídle zpravodajských služeb, nebo u financů v Sudetech. Jestli v Čechách, nebo v Německu. Pohled do zákulisí mě vážně bavil. 4 a půl.

8 27.07.2021

Zábavné jako vždy, Lars hláškuje jako vždy, bavilo jako vždy. Ideální čtení, když člověk potřebuje vypnout a jen konzumovat. Mrzely zbytečné překlepy. Možná rychlé vydání čtvrtého dílu bylo poněkud překotné a redakce nestíhala. Zvlášť bota ve jméně Jamese Hetfielda zaráží, když už je Lars takový fanoušek Metallicy. Příště prosím nespěchat a vydat raději o kousíček později. 3,8

8 10.05.2021

Nelze jinak než za 5. Harry Bosch má čím dál větší grády. Na stará kolena neohrožený, pálí mu to a je to sympaťák až na půdu. Opět dva případy, které ovšem Michael Connelly prolíná naprosto zručně a ten jeden z nich dovede do výborného soudního finále. Jak se k Harymu přidá Mickey, nemá to už vůbec chybu. Dva bratři, každý bojující o nějakou pravdu a každý trochu různě. Stojí tak vedle sebe detektiv ze staré školy, přímý a rovný jak vodováha, který jde lži po krku, a právník-obhájce, co umí kličkovat jak zajíc v hustém lese a té lišce prostě pomocí úhybných (a semtam dosti na hraně) manévrů zvládne zdrhnout o několik mil. Oba jsou skvělí a Connelly umí!

8 29.12.2020

Norsko, hory, zima, příběh dvou bratrů, které pevně svazuje nejen rodinné pouto. Napínavé a velmi čtivé a to i v okamžicích, kdy nás Nesbø pouze uvádí do děje a seznamuje s postavami a prostředím. Román o obětování se, o silných vztazích, pomstě i zradách. Má vše, co pořádný román mít má. 4 a půl.

8 27.11.2020

Vzala mě. Fakt nádhera. Nejraději bych předčítala nahlas.

8 20.10.2020

Styl Jakuby Katalpy mě baví. V Zuzanině dechu rychlé v přítomném času odsekávané věty, připomínající přesně ten zrychlený dech, který provázel mnohokrát některé z hlavních hrdinů knížky. Ať už u dětských her, milostných dobrodružství, či u událostí, kdy už šlo o život. Příběh se line napříč časem, od začátku minulého století až do jeho poloviny, zvlášť se pak zastavuje u dětství Zuzany v ještě veselých letech dcery cukrovarnického továrníka. Dospívání již začíná pociťovat ostré zuby nelehkých časů konce 30. let a ty se prokoušou skrze vše radostné i v následujícím desetiletí. Tím vším prochází nezlomná a nerozmazlená Zuzana společně v trojúhelníku s dvěma kamarády z útlého dětství. Možná mi trochu vadila určitá předvídatelnost příběhu, ale četlo se to skvěle. 4 a půl.

8 20.10.2020

Skvělá grafika. A ten příběh. Skoro těžko uvěřit, že je postaven na reálných základech. Už tehdy, když probíhal médii, jsem tomu skoro nemohla uvěřit a mnohdy si dodnes říkám, že z kuřimské kauzy mohl být pěkný film či minisérie. I teď jsem se po dočtení komiksu znovu ponořila do mnoho let starých článků a nestačila zase zírat.
Komiks je skvěle zpracovaný, příběh uhání kupředu, navíc popouzí člověk k dalšímu pátrání po tom, jak to vlastně ve skutečnosti bylo. Protože komiks je logicky částečně fiktivní, vypouští některé dotčené, mění jména... zdánlivě rozplétá leccos, leccos ale nejspíš zůstane pro veřejnost nerozpleteno navždy.

8 14.10.2020

Jodi Picoult si vybírá často velmi kontroverzní témata a moc dobře ví, jak zaútočit na čtenářovy city. Píše fakt velmi chytlavě a umí jít vcelku na dřeň. Zároveň mi z Velkých maličkostí tak trochu problikává jakási prvoplánovost. Příběh Ruth, černošské porodní asistentky, která se dostává do nepříjemné situace kvůli barvě své pleti, zaujme - člověk si kolikrát až musí klepat na čelo, jak je celá ta situace vlastně absurdní. I když ví, že to pravděpodobně není zas tak moc literární licence, že kniha vychází ze skutečných příběhů. A zatím je nadčasová, protože tak moc připomíná to, co se teď zejména v USA v tomto ranku děje. Na druhé straně Jodi Picoult je velmi opatrná v soudech a chce z tohoto tématu vybruslit pokud možno bez ztráty kytičky. Jenže bez ztráty kytičky u koho? Velmi souhlasím s komentářem Metly, která mé výhrady napsala za mě.
Ale každopádně se knížce nedá upřít, že je velmi čtivá, dokáže docela rozvířit emoce a hlavně se na ni asi jen tak nezapomene, zasadí do hlavy různé otázky.

8 25.09.2020