Jak jsem rodila indiánského syna z kmene Čerokí
Danka Štoflová
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/517589/bmid_jak-jsem-rodila-indianskeho-syna-z--647df070bae27.jpg
4
219
219
Danka Štoflová, autorka úspěšného blogu na portálu iDNES, představuje knižní podobu vtipně a s nadhledem vyprávěných příběhů ze života indiánů kmene Čerokí o velké rodině, muži a dětech, společně žijících na půdě, která indiánům po staletí patří, uprostřed hlubokých lesů v Severní Karolíně, na úpatí pohoří Great Smoky Mountains. Vtipně, svěže a poutavě se šarmem Betty MacDonaldové předává mýty, životní postoje a jednoduché moudrosti okořeněné sžíváním se s naprosto odlišnou, evropskou kulturou v osobě samotné autorky. S pokorou vypráví příběhy indiánů a ve snaze moderního člověka jednoduše zušlechtit se zamýšlí nad svým životem, zažitými stereotypy, nad ctí, hrdostí, láskou, vztahem k rodičům, dětem, starým a nemohoucím, k přírodě, ke zvířatům, ke smrti a k hvězdné obloze. Každý si totiž hluboko uvnitř, přeje být právě tím, co v dětství tolik obdivoval. Indiánem.... celý text
Přidat komentář
Kniha mě bohužel neoslovila, a to hned z několika důvodů. Autorka nikde neuvádí, že by skutečně žila mezi Indiány, ale přitom svůj příběh prezentuje, jako by šlo o vlastní zkušenost. Na jejích sociálních sítích navíc nenacházím nic, co by tuto autenticitu podpořilo – spíše naopak, působí to nedůvěryhodně a esteticky nevyrovnaně, což mě u umělkyně a malířky překvapilo.
Další věc, která mi vadila, bylo bagatelizování užívání drog – v knize jsou líčeny jako jakási magická cesta k sebepoznání, což mi přijde hodně zkreslené. A nakonec – pokud by autorka opravdu žila tak hluboce propojená s indiánskou kulturou, proč by se spokojila s životem v ČR a občasným psaním bizarních blogových článků? Celkově na mě kniha působila spíš jako fikce vydávaná za skutečnost, a to mi hodně vadilo.
Nezvyklé téma. O indiánech z pera Češky jsem asi nikdy nečetla. A je jedno, že je to fikce nabalená na opravdové zážitky, četlo se to příjemně. Kniha obsahuje 37 prožitků a tudíž nám nemusí každý kápnout do noty. Střet dvou naprosto odlišných kultur nám autorka přibližuje s nadhledem a humorem. Ale přiznávám, že tak u 20 příběhu už na mě toho nadhledu bylo moc. Asi málo koukám na hvězdy. Chvílemi mi indiáni přišli tak čestní, rodinní a soudržní, že jsem měla dojem, že jsem omylem sáhla po mayovce. Nejvíce se mi líbila příhoda o hledání vlastního stromu. To se blíží našemu "zasaď strom" a stromy, potažmo les, k životu potřebujeme. Co mě mrzí je, že se nedalo poznat, co je skutečný indiánský zvyk a co si autorka vybájila, aby nám přednesla poselství o tom, jak být šťastný. Každopádně jít v Severní Karolíně na houby musí být ohromný zážitek. I když nevěřím, že by zrovna indiáni nevěděli, že se dají jíst.
Po dlouhé době kniha, která mě pohladila po duši - alespoň tedy první polovina. Indiánské (pro nás Čechy někdy neuvěřitelné) zvyky, svět s minimem technologií, spojení přírody s člověkem, ale také napojení člověka na druhého blízkého člověka, to vše jsem autorce věřila a také brala jako skutečnost. Ovšem druhá polovina trochu pokulhávala, příběhy v knize mi začaly připadat méně a méně uvěřitelné, na konci už mě vyprávění vyloženě nudilo a knihu jsem začala považovat za fikci. Škoda, nebýt druhé poloviny, dala bych knize pět hvězd.
Já se nepřipojím k nadšeným komentářům, ano začátek se mi moc líbil, paní autorka je velmi vtipná. Krásně popsané nadpozemské jevy, spojení s přírodou. Druhá polovina mi přišla jako "vaření z vody". Dále mi vadilo, že nevím, co je pravda, co fikce, ráda se dozvídám nové věci, takhle jsem nevěděla, na čem jsem. Zkusím ještě druhý díl.
Některé kapitoly skrývají moudrost, jiné zní jako pohádka. Moc se mi líbí jak se indiáni starají o své staré rodiče.
Překrásně napsaná kniha, autorka má rozhodně dar vyprávění. V audioverzi je navíc skvěle ztvárněná, takže máte pocit, že vám příběhy vypráví sama autorka. Vřele doporučuji, obzvlášť pokud se chcete na chvíli přenést daleko odtud, do přírody Severní Karolíny.
Knihu jsem četla ve vlaku. Smála jsem se tak moc, až jsem málem spadla pod sedadlo. Ty dojemné části, u kterých jsem brečela přišly naštěstí až doma. Trošku mě mrzí, že to není celé skutečné, ale způsob psaní mě bavil tak moc, že jsem si knihu okamžitě koupila (čtená byla z knihovny). Občas ji jen tak náhodně otevřu, najdu začátek kapitoly a nechám se pohladit po duši. Kniha je v mé TOP5 pro rok 2024.
Čtivé, zábavné, žádné drama. Neřešila jsem, jestli autorka fabuluje. Bavilo mě číst o indiánském životě, i kdyby byl zčásti vymyšlený. V záplavě dramatických a těžkých témat, kterých jsou v poslední době knihy plné, bylo humorné vyprávění milou změnou a osvěžením.
Já jsem na rozpacích, asi tomu hvězdy dávat nebudu. Knížku jsem našla náhodou u mamky na stolku, která si ji půjčila od babičky. Oddychovka, čtivý styl psaní, vtipný i dojemný. Po prvních dvou kapitolách jsem byla nadšená, pak přišly první pochybnosti o pravdivosti příběhu a já začala trochu pátrat. A skoro nic jsem nevypátrala. Jen to, že něco je pravda a něco fikce. Snažila jsem se to prostě brát jako fikci celé, a neřešit, ale v hlavě mi už pak po celou dobu hlodal červík pochybností. Byla autorka někdy v Americe? Vážně probíhají tamní porody takhle? Opravdu je tohle pravá kultura a mystika z kmene Čerokí, nebo je to fantazy svět inspirovaný původními obyvateli USA? Jsou Smoky Mountains místem magické přírody, kde jsou všichni moudří, s bezmezně milujícími muži, kteří vám přes den přivedou 8 fantastických orgasmů a večer jdou v poklidu zírat do ohně? Ptám se hlavně kvůli té přírodě, že jo (a jestli jo, mám šanci i když nejsem blond?). Nevadily mi „ezo“ sny a tak, ty mě baví, ale chtěla bych vědět, jestli je tohle opravdu o kultuře Čerokézů nebo je to náhodný výběr, kam zasadit fiktivní děj. A ano slovo „klišoidní“ v komentářích níže mi přijde docela trefné. Vyznělo to na mě v některých pasážích tak trochu moc idealisticky, pohádkově.
Takže, mě ta knížka vlastně chvílemi dost dráždila. Jenže… jsem ji stejně přečetla celou za dva dny, při odpolední procházce lesem jsem ho tak nějak víc vnímala a nakoplo mě to vytáhnout po dlouhé době vlastní štětec a barvy. Vlastně mi v tom autorčině světě bylo hezky. Je to oddechová literatura (ani to nic jiného nepředstírá) a já si hezky odpočala.
Jako je to dobré, autorka psát umí, ale nějak jsem čekala víc, tak od půlky už je to pořád to samé dokola a ztrácí to trochu spád. Druhý díl číst určitě nebudu.
Pro mě opravdu nádherná a vyjímečná knížka! Veselá, vtipná, dojemná, k zamyšlení, k pohlazení. Někdy jsem měla slzy od smíchu, někdy dojetím. K některým věcem si člověk musí sám dojít a pochopit. Já moc děkuji za takou krásnou knihu....Howgh.
Na články na blog je to zajímavé téma. Na knihu mi to nepřišlo dost.
Začátek byl slibný, těšila jsem, že se dozvím něco o kultuře, která je mi cizí. Bohužel se z toho stalo odsuzování jakékoli jiné společnosti než té indiánské, a i když je jasné, že moderní svět je uspěchaný a lidem by bylo lépe v přírodě, nemyslím si, že jeho odsuzování v každé kapitole je nutné. Některé příběhy byly zajímavé, někdy jsem se i zasmála, ale čekala jsem víc.
... přiznám se, že miluju knížky...
a taky se musím přiznat, že v mé rozsáhlé knihovně byste našli jen nepatrné množství knih od českých autorů - nevím proč, stejně jako nevím, proč nečtu detektivky ...
a taky se musím přiznat, že je v ní spousta knih o stromech a taky o indiánech...
možná právě proto si ke mně našla cestu právě tahle kniha...
párkrát na mě někde vykoukla a když už to začalo být podezřelé (náhody neexistují), i přesto, že je od Blonďaté a České autorky a přesto, že jsem jí ve skrytu duše šancí moc nedávala, mě nakonec Absolutně Pohltila...
možná jsem v ní dokonce našla přesně to, co pořád úplně v knihách o indiánech a o stromech nemůžu najít... totiž přesnou podstatu toho, co cítím, že tam být má ale zatím to nikdo neuměl správně nacítit a na(po)psat...
když jsem se ale začetla do téhle knížky, dýchlo na mě přesně to indiánské, svobodné, spjaté s přírodou, naslouchající, užaslé... takové to krásno, které umí tak, jako indián, vypovědět jen málokdo...
a proto, pokud si chcete přečíst něco hladivého po duši, a zároveň se zasnít po indiánsku, počtěte si... Howgh...
Autorku ani blog neznám, ale úplně náhodně kniha na mě vykoukla a anotace mě navnadila. Vyprávění bylo úžasné moc jsem si knihu užila takový jiný čtenářský zážitek, kulturní život indiánu mě vždy přitahoval. Já to měla jinak jak autorka od mládí jsem vyrůstala na dobrodružných knihách, filmech Vinnetou nebo spisovatel Karel May - Poklad ve Stříbrném jezeře, Old Surehand atd to byli moji hrdinové...
Už na mě čeká pokračování, vřele doporučuji
Poslechnuto jako audio kniha. Začátek mě nadchnul a už jsem si v mezičase hledala druhý díl. Mrzelo mi, že kniha je jen z části pravdivá a zbytek je fikce, ale nepřišlo mi to přehnané. Moje nadšení asi po třetině knihy úplně opadlo. Autorka začala hnát všechno do extrémů a nevěřila jsem jí už vůbec nic. Je to škoda, téma je určitě zajímavé a není potřeba z toho dělat komický výstup.
Poslouchala jsem jako audioknihu a bylo to velmi milé překvapení. Kniha byla vtipná, téma bylo zajímavé a poslouchala se velmi snadno. Jako odpočinkové čtení nebo poslech určitě doporučuji. :)
Nejdřív jsem objevila autorčin blog a když jsem zjistila, že vyšla i kniha, musela jsem ji mít. Kniha je psaná lehce, čtivě a místy i dojímavě. Jediné, co mně trochu mrzí, je přeskakování časových období, v tom jsem se trochu občas ztrácela (jednou pohřeb a pak je ten člověk o pár stránek živý jakoby nic).
Jinak je to kniha, u které se zasmějete i zamyslíte vhodná snad pro každého. Kulturní rozdíly jsou popsané s nadhledem a často humorně, jsem ráda, že jsme měli možnost nahlédnout do života indiánů, byť není známo, které části jsou realita a které fikce. Přínosné byly i části, jak indiáni souznějí s přírodou, jak vnímají vztahy mezi sebou, život i smrt.
Líbil se mi o pohled indiánských žen na vztahové problémy a jejich řešení, chování k nejstarším členům rodiny je taky moc hezké a měli bychom se inspirovat. Kdo čeká vysokou literaturu bude asi zklamán, nicméně pro ostatní, kteří mají rádi příběhy psané srdcem vřele doporučuji.
Me knizka moc bavila. Navrat k prirode, tema k zamysleni. Humorna i plna zajimavych postrehu a myslenek.
Kniha pobavila. Zároveň v ní najdete řadu celkem jednoduchých a zapomenutých rád do života.
Autorovy další knížky
| 2023 |  Jak jsem rodila indiánského syna z kmene Čerokí |
| 2024 | Indiánský erotikon: Zaručený recept na chutné manželství |
To vydávání za skutečnost mi tu vadí. U některých knih je fikce v pohodě, ale tím jak je tu příběh prezentován jako autentický se člověk cítí spíš nejak podvedený. Také detaily o indianech jsou zde přehnaně slunickarske, zjednodušené. Taková červená knihovna o životě s indiány. To pozitivní na knize je její pozitivní naladění, humor a umění vyprávět magicke pohádky o zivote prirodnich národů. Kdyby to vydala jako pohádkovou knihu o indianech dám čtyři a půl.