Atrament komentáře u knih

Ačkoliv píšu tento komentář pod první díl této ságy, platí beze změn pro všechny ostatní díly této obrovské tetralogie. Tak obrovské, že české vydání vyšlo v osmi svazcích, kdy každý jeden díl byl rozdělen do dvou knih.

Jde o neuvěřitelně propracované a rozsáhlé dílo, kombinující mistrně prvky sci-fi, fantasy, horroru a cyberpunku. Autor na obrovské ploše rozehrává s vesměs sympatickými a originálními postavami dechberoucí děj plný napětí, strachu a akce. Rozjezd knihy může působit poněkud rozpačitě a zdlouhavě, a taky možná trochu zmateně, ale jakmile se jednou nitky osudů jednotlivých postav protnou, nastane zběsilá jízda napříč světem Jinozemě a všechno dostane zpětně svůj smysl. Vzhledem k prostoru knihy jsou všechny postavy perfektně prokreslené a čtenář si k nim tudíž může vytvořit opravdový vztah, který ještě více umocňuje zážitek z dobrodružství.

JInozemě není kniha na jedno nedělní odpoledne, vzhledem k jejímu rozsahu opravdu trvá než se jí člověk prokouše, ale o to déle pak v člověku ten děj rezonuje, dávno po dočtení.

Tato kniha je pro mne zajímavá ještě z jednoho důvodu - byla to totiž právě TA kniha, která mně přesvědčila, že e-knihy mají smysl. Vlastním celou sérii jako paperbacky (v originále), a ono číst to jako bichli vážící bezmála půl kila s necelou tisícovkou stránek a nebo jako e-book na lehounkém a tenoučkém Kindlu, to je prostě rozdíl.

(čteno v anglickém originále i českém překladu)

3 14.02.2015

(SPOILER) Navzdory tomu, že mojí nejoblíbenější knihou je Pán Prstenů, nemám vlastně fantasy literaturu moc rád. A táto sága je krásným příkladem proč.

Na začátku samotného příběhu je kýčovitý prolog, který nejenom že nastíní pozadí toho co se bude dít, ale rovnou i vyzradí celou budoucí zápletku - protože jde přece o proroctví. Takže čtenář si pak už během čtení jenom doplňuje postavy podle toho co se dočetl v prologu - ahá tohle bude ten čaroděj, no jo tohle je jasný dlouho ztracený potomek těch králů, jo tahleta malá rozmazlená princezna to bude nejspíš jeho budoucí manželka...

Děj samotný se pak drží klasického fantasy klišé - svět je v ohrožení, musíme získat jistý orb a za tím účelem musíme putovat z místa a do místa b. Takže se čtenář dočká hodně zdlouhavého popisování putování divokými krajinami s občasnou zastávkou v civilizovanějších místech. Samotné 'společenstvo Orbu' se skládá z postav, které mi od začátku k sobě moc nesedly, přišly mi tak nějak víceméně náhodně poskládané dohromady, chyběla mi nějaká opravdová chemie mezi nimi, něco co by je doopravdy pojilo (kromě rodinných svazků tří z nich).

Co mi ale chybělo daleko víc, byl jakýkoliv pocit napětí, či naléhavosti. Celé to jejich putování za odcizeným orbem by se dalo označit jako takový pěkný rodinný výlet. V žádné jeho části jsem necítil ani to nejmenší ohrožení, hlavně díky tomu, že celé to společenstvo se skládalo ze samých superhrdinů na něž si nikdo jen tak nepřišel. Toto byl velmi citelný nedostatek první knihy, ale nijak se to nezlepšilo ani v dalších, ale to bych nerad předbíhal.

Takže bohužel musím hodnotit tento úvodní díl pouhou jednou hvězdičkou, protože jako úvodní díl 'ságy' u mně selhal na celé čáře - nevzbudil můj zájem ani o příběh ani o postavy. Vlastně jediný důvod proč jsem v sérii pokračoval byl ten, že jsem si chtěl ověřit jak dobře jsem celý průběh děje na začátku odhadl. A musím samolibě dodat, že jsem jej odhadl naprosto přesně.

2 27.01.2021

Na žánr Young Adult překvapivě dobré, jenom škoda toho nanicovatého konce. Ačkoliv je děj velmi předvídatelný, i tak se to četlo dobře.

2 08.01.2021

(SPOILER) Kratičká knížečka, jejíž četbou jsem strávil snad méně času než shlédnutím solidního seriálu s výborným Trojanem. Krátkost a žurnalistická stručnost knížce bohužel škodí, námět by si zasloužil poněkud důkladnější propracování.

Příběh je hodně přitažený za vlasy, a plný různých fabulací a prapodivných teorií (proroctví útoku na dvojčata v 'ďáblově bibli' bylo už hodně za hranou stejně tak poslední věta knihy), které jsou specialitou pana Vašíčka. Všechny ty religiózní a gematrické teorie jsou samozřejmě k smíchu, ale když se nad to člověk povznese, tak dostane svižně odsýpající zábavnou jednohubku na jedno odpoledne.

Pozor spoiler!!!!
Pořád mi vrtá hlavou jaký smysl dává, aby na sebe ďábel neustále vymýšlel takové ultrasložitosti jako v této knížce, kdy pomůže mnichovi vytvořit Codex Gigas, přičemž do knihy propašuje magický čtverec, který je potřeba vyplnit krví 36ti obětí, jež je třeba vybrat na základě toho jaké číslo vyjde sečtením číslic jejích jmen a teprve potom může ovládnout svět. Proč ten svět nemůže ovládnout normálně bez této překombinované záležitosti?

Ale je mi jasné že se pohybujeme na půdě náboženství a tam se moc logiky očekávat nedá... :)

Mimochodem v Plzni svého času existovala, možná ještě pořád existuje, kapela Sorath...

2 17.12.2020

Jediné co se tomu dá vytknout je autorova tendence se občas opakovat, někdy tam bylo i pět šest po sobě jdoucích vět, říkajících každá totéž jenom jinými slovy. Ale jinak výborné čtení. Neskutečná odvaha těch lidí, co se prostě sebrali a vyrazili, aniž vlastně věděli co je čeká...

2 27.02.2020

Opravdu jsme všichni četli stejnou knihu?? Protože já při čtení vysloveně trpěl, a v třetí části jsem to prostě vzdal.
Hlavní hrdina si mě zvládl znepřátelit už na prvních stránkách a s postupujícím 'dějem' jenom dále klesal. Jeho myšlenkové pochody a akce mi byly úplně cizí, co třeba měla znamenat ta akce s házením petard do kanálů??
Slovo dějem jsem dal do uvozovek schválně, protože se v knize prakticky nic neděje. Hlavní hrdina kdoví proč musí najednou vyzvedávat duše zemřelých, které se schovávají v různých předmětech, které červeně září, což vidí jenom on. Kdyby se na to vykašlal tak by se staly hrozné věci. Jaké a proč to se v knize nedozvíme, pokud to teda není řečeno někde na posledních stránkách, kam jsem to ale nevydržel.
Autor se navíc vyžívá ve škatulkování lidí a národních stereotypech. Takže ruska všechno přirovnává k medvědovi, a číňanka zase sní o pečínkách ze psa. Do toho neustále omílá jakési podivné teorie o alfa a beta samcích, které byly otravné až na půdu.
Tak čistý odpad si ode mne žádná kniha nezaslouzila už pěkně dlouho.

Pamatujete na počátek devadesátých let, kdy v televizi běžel pořad, ve kterém borci předávali divákům energii prostřednictvím nastavených dlaní a urputného pohledu? Na stejné úrovni debility se pohybuje tato sračka...

Nejprve jsem čekal vykrádačku Písně ledu a ohně, po pár stranách jsem se zase bál, že půjde o variaci na Zaklínače. Naštěstí to nebylo ani jedno. První část velmi čtivá a zajímavá, druhá dost ztrácí dech a hodně situací mi přišlo tak nějak utnutých a nerozvinutých. Český přepis jména hlavního hrdiny mi přišel velmi rušivý, ať jsem dělal co jsem dělal, pořád jsem četl Velín, takže další díly si dám raději v originále.

2 06.09.2015

Strhující úvod do nejlepší knižní trilogie, a do nejlepšího knižního příběhu vůbec. Tolkien je nejen mistr jazyka, ale i mistr vyprávění, takže od samotného začátku dokáže vzbudit čtenářovu zvědavost a udržet si ji po celou dobu. Navzdory obecnému přesvědčení, nejsou v knize prakticky žádné nudné dlouhé popisné pasáže, Tolkien dokáže popsat krajinu a situaci stručně a přitom dostatečně výstižně, tak aby čtenářova fantasie jednak měla nějaké vodítko a jednak dostatek prostoru pro vlastní invenci.

Příběh sám mistrně střídá pasáže kdy čtenář spolu s postavami zažívá dočasné pocity hřejivého bezpečí a pasáže krajního nebezpečí, kdy čtenář ani nedýchá a hltá text jen aby se dozvěděl jak to dopadlo. Tolkien začal psát Pána prstenů nedlouho poté co Hobit zaznamenal úspěch a čtenáři se dožadovali dalších příběhů ze Středozemě. Je zajímavé sledovat, jak to co započal jako pokračování Hobita, které se mělo nést ve stejném žertovně dobrodružném duchu, postupem času nabralo úplně jiný směr, než sám autor zamýšlel, mnohem temnější a vážnější.

Jednu výtku tomuto jinak takřka dokonalému dílu bych ale přece jenom měl - na můj vkus příliš moc poezie.

2 31.08.2014

Takhle to dopadá, když se chemik a novinář pustí na tenký led historických fabulací a konspiračních teorií. Vznikne text záživný asi jako peroiodická tabulka plný tolika senzacechtivých nesmyslů a nejelementárnějších faktických chyb, že odpad je jediné myslitelné hodnocení...

Potenciálně zajímavý námět totálně zpackaný nesmyslným a primitivním dějem a křečovitou snahou o humor v každé druhé větě...

1 22.05.2021

(SPOILER) Docela příjemně překvapen Saeculem jsem se pustil do Erebosu, ale tentokrát jsem byl zklamán. Jde o autorčinu prvotinu a je to z ní pořádně cítit. Děj knihy je nevyvážený, ústřední zápletka je naivní a nedotažená a ani po slohové stránce to není žádný skvost. Měl jsem velký problém se samotnou hrou Erebos, protože tak jak ji autorka vylíčila, to vypadalo na pravděpodobně tu nejnudnější mmorpg hru o které jsem kdy slyšel. Hráč pořádně neví co má dělat a proč, buď jenom rube nějaké ty orky nebo pavouky a nebo jiné hráče v aréně a nebo dřepí u ohně s jinými hráči a plká. Žádná možnost svobodného zkoumání světa Erebosu, žádný dechberoucí děj, prostě nic z toho co obvykle hráči na těchto hrách oceňují. Jediná zajímavost hry byla inteligence NPC postav, která by pravděpodobně prošla Turingovým testem, což je sice zajímavé z hlediska počítačové vědy, ale zároveň to podkopává celou motivaci tvůrce Erebosu k jeho konání, především k jeho sebevraždě. Pokud uměl stvořit umělou inteligenci na takové úrovni, asi těžko by tak těžce nesl, že byl podveden a okraden o jednu mizernou hru, když by byl žijící počítačová legenda a velikán, který rozlouskl jeden z největších oříšků počítačové vědy. Daleko pravděpodobněji by si užíval slávy a bohatství, které by získal zveřejněním svého objevu, válel by se na lehátku u moře s laptopem na klíně, popíjel by nějaký chlazený drink, obklopený krásnými dívkami v bikinách a pracoval by na Erebosu, ze kterého by se tak snad stala pořádná hra.

Takže jsem měl opravdu problém uvěřit, že by valná většina z těch hráčů neposlala celý Erebos do háje hned při prvním svévolném vypnutí a odmítnutí se opět zapnout, a nešlo radši pařit něco jiného a dvd s Erebosem nepoužilo jako podšálek pod hrnek s čajem.

Vzhledem k nezajímavosti samotné hry, byly ty herní pasáže doslova utrpením pročítat, naneštěstí tvořily velice podstatnou část knihy. O něco málo zábavnější byly pasáže z reálného světa, ale ty zase byly poznamenané naivním předpokladem, že by se všichni nechali tak zfanatizovat nijak výjimečnou hrou. Takže můj celkový dojem z knihy byl dost slabý, na jednu hvězdičku maximálně.

1 16.01.2021

Tato kniha se zde nabízí jako ekniha zdarma, takže jsem neváhal. Ekniha samotná je po grafické stránce strašné kvality, musel jsem nejprve strávit pár minut její úpravou, aby se dala vůbec číst. Nechápu proč někdo tvoří eknihu, a nezarovná ji rovnou normálně do bloku. Ale tak je to zdarma, tak si nemám co stěžovat.

Nicméně ani poté co jsem si knihu upravil aby se dala číst tak se mi nečetla dobře. Vyprávění v přítomném čase je nejvyšší absolutní zlo. Ale ani to nebyl ten největší důvod proč dávám této knize tak nízké hodnocení. Tím je autorova naprostá neschopnost vtáhnout čtenáře do děje. Tento je totiž podán tak suchým a jednotvárným jazykem, že mě opravdu překvapuje, že autor se údajně živí či živil jako učitel češtiny. A přitom námět v sobě skrývá přímo ukázkové příležitosti se krásně a napínavě rozepsat o nočních pochodech temnými lesy, osvětlenými pouze měsícem a hvězdami, pod neustálou hrozbou ze strany pohraničníků. Ale kdepak, autor to prostě jen tak odhrká pár suchými větami.

Navíc tam má postav jak na orloji a místy je dost těžké se v nich orientovat částečně i díky druhému nejvyššímu zlu moderní české literatury - častému začínání kapitol větami bez vyjádřeného podmětu. Takže se člověk kolikrát až po půlce stránky nové kapitolky dozví, o kom vlastně zrovna čte. Nejhorší jsou v tomto směru dialogy, které jsem občas musel číst nadvakrát, abych si v hlavě přeskládal kdo komu co vlastně zrovna říká, protože napoprvé jsem to odhadl špatně. A jednou jsem dokonce v průběhu dialogu překvapeně zjistil, že si povídají úplně jiné postavy než o kterých jsem si myslel že zrovna čtu.

Takže jedna bídná hvězdička, za zajímavý námět.

1 08.05.2020

No myslím, že se z tohoto tématu dalo vytěžit daleko více, než plochý a nudný příběh chlapíka, co neustálě kňourá, že se mu stýská po manželce, a který je navíc plný nesmyslů a nelogičností...

1 04.04.2019

Po Prvok, Šampon, Tečka a Karel je toto moje druhá 'Hartlovina' a nejspíš i poslední. Zatímco PŠTaK bylo místy vtipné a sedlo mi, tak tohle bylo obrovské zklamání. V knize sledujeme osudy naprosto nezajímavých postaviček, které řeší prakticky jediné - vztahy. Postav je tolik, že jsem měl místy opravdu problém se v nich orientovat, a aby toho nebylo málo tak se dost často skáče i v čase sem tam. Občas jsem fakt nevěděl, kdo je zrovna centrem dění, to ale bylo celkem jedno, protože postavy byly vesměs snadno zaměnitelné, žádná nebyla ničím vyjímečná nedejbože zajímavá. Ději chybí jakákoliv pointa a kvůli nesnesitelně přeslazenému happyendu mám sto chutí odebrat jednu hvězdičku. Nakonec ale ponechám dvě, přece jenom musím uznat, že má Hartl ženskou psychiku solidně zmáknutou (nedalo by mi práci uvěřit, že to napsala ženská) a je to napsané docela čtivě.

1 06.12.2018

Je až s podivem, že podle tak slabé knížky vznikl tak dobrý film.

1 10.05.2017

Vzal jsem si tento 'skvost' jako audioknihu na cestování. Jelikož jsem neměl na práci nic jiného než sedět a koukat z okénka vlaku a posléze letadla, tak jsem knihu poslechl celou, ačkoliv být doma a číst to jako knihu, tak to odložím už po první stovce stran.

Jak už tu několikrát zaznělo, příběh je průhledný a prostinký jak bulharská striptérka. Hlavní hrdinka je neuvěřitelná ve smyslu toho, že se nás autorka snaží přesvědčit, že holka ve svých 26 letech je pořád neschopná se vzpamatovat z rozchodu po pár měsíčním vztahu ve svých 16ti letech. Veškeré 'zvraty' a 'překvapivé odhalení' jsou čtenáři/posluchači jasné dlouho dopředu. Sloh autorky taky není žádný zázrak, píše rozvlekle, často omílá naprosté zbytečnosti pořád dokola, jenom seškrtáním keců okolo kvality kávy, kterou zrovna hrdina připravuje, pije, nebo aspoň touží pít, by se kniha smrskla na třetinu.
Jediné co mě na knize při poslechu překvapilo, byla zmínka o městě Reading právě ve chvíli kdy jsem seděl v Readingu na nádraží a čekal na vlak :)

Mé první a velmi pravděpodobně i zároveň poslední setkání s tímto dneska tak populárním autorem. Děj knihy byl nezajímavý, postavy placaté a nudné a dialogy přímo otřesné. Atmosféru to nemělo takřka žádnou, napětí či akce se taktéž nekonaly a pokusy o vtipy byly hodně křečovité a trapné. Naštěstí to nebylo moc dlouhé, na dvě deštivé odpoledne, takže jsem to přetrpěl ve zdraví.

1 20.02.2016

Po výborném prvním díle následuje hodně strmý kvalitativní propad, děj mi přišel nezajímavý a nezáživný, někde v polovině knihy jsem zjistil, že se do čtení vysloveně nutím, takže jsem knihu odložil a proto ji jakožto nedočtenou ani nebudu hodnotit. Obrovské zklamání.

Nebudu si brát servítky. Toto je druhá Heinleinova kniha, kterou jsem přečetl a mám jasno v tom, že zároveň poslední. Napsal jsem 'přečetl', ale mnohem vystižnější by bylo 'přetrpěl'. Jsem ochoten překousnout naivitu děje a na sci-fi zastaralé technologie, vzhledem k věku této knihy jde o nedostatky vesměs pochopitelné. Co ale nejsem schopen přijmout je naprostá absence byť jen náznaku atmosféry či napětí. Heinleinův sloh je tak špatný, že dokonale zazdívá jakoukoliv možnost vcítit se do hlavní postavy, což je vzhledem k faktu, že je příběh vyprávěn v ich-formě, docela umění. Navíc je hlavní postava totálně nesympatická ostatně stejně jako všechny ostatní postavy v knize. Je až s podivem jak nesympatické postavy dokáže Heinlein vytvořit vzhledem ke své neschopnosti jakoukoliv postavu nějak víc do hloubky prokreslit. A ty dialogy. Ty strašlivé dialogy!! Tak ty mě budou strašit ve snech ještě pěkně dlouho...