Atrament
přečtené 236
Zachráníš mě ráno
2008,
Joy Fielding
Narazil jsem na audioknihu tak jsem si ji poslechl. Je až příliš citelné, že je to kniha psaná ženou, takže chlapi asi moc neocení to neustálé zdlouhavé omílání toho kdo má co na sobě a co zrovna cítí. Vraha jsem správně odhadl hned při druhém úryvku z deníku vraha, a autorčin pokus zhruba v polovině knihy zmást čtenáře a nasměrovat jeho podezření jiným směrem byl celkem směšně průhledný.... celý text
Mise Saturn
2018,
John Sandford (p)
Příjemné čtení, takové trochu starosvětské sci-fi, které mi místy hodně připomínalo práce A.C. Clarka (nabízí se především srovnání se Setkáním s Rámou a s Vesmírnou Odysseou). Moc nechápu to srovnání s Marťanem v anotaci, protože to s Marťanem má společné jenom to, že jde o sci-fi. Bavilo mě, že přesně po vzoru starých scifáren je zde boj USA vs ti druzí (akorát Sovětský svaz tentokrát nahradila Čína). A samozřejmě USA jsou ti správní Mirkové Dušínové, zatímco Čínani jsou většinou skrz naskrz zloduši :) Líbili se mi všechny ty technické detaily a vychytávky, to že kladli důraz na sci místo na fi. Co mě mrzelo bylo, že se autoři u Clarka neinspirovali úplně důsledně co se týče charakterů. Jejich posádka na mě totiž ani zdaleka nepůsobila jako tým špičkových odborníků a astronautů, ale naopak po většinu času se chovali a mluvili jako parta teenagerů na školním výletě.... celý text
Duna
2006,
Frank Herbert
Další z těch knih u nichž je mi jejich popularita záhadou. Snažil jsem se ji přečíst několikrát, pokaždé jsem ji znuděně odložil, až letos konečně jsem se zapřel a dopracoval se aspoň ke konci prvního dílu. Dál to prostě nedám. Největším problémem této knihy je její strašlivá nevyváženost. Úvod knihy je zbytečně zdlouhavý, nezajímavý a to co by se dalo shrnout svižnějším způsobem na mnohem menším prostoru je tady nemístně natahované zbytečnými škrobenými dialogy. Naopak když dojde k dějovému zvratu (napadení Harkonneny a následný útěk) tak to je odbyto jenom jako taková podružná záležitost na pár stránkách. Na krátkou chvíli jsem si myslel, že jsem Duně dlouho křivdil, a že jenom potřebovala se trochu rozjet, bohužel jsem byl trpce zklamán, když se po pár stránkách relativně zajímavé akce vrátila k zdlouhavým nudným dialogům, popisování praštěných domorodých mystérií a zvyků, a sledování proměny hlavního hrdiny na jakéhosi supermana co všechno ví a všechno zná a nikdo ho nemá šanci přeprat. Po takovýchto úmorných pasážích se opět na chvilinku děj rozjel, ale to co by správně mělo být vyvrcholením děje celé knihy (konfrontace s baronem Harkonnenem a Imperátorem) bylo opět jen tak zkratkovitě odhrkané na snad ještě menším prostoru než předchozí dějový zvrat. Scifi to není ani omylem, navzdory tomu, že se to odehrává na jiné planetě. Vědeckého v tom není skoro nic, celý děj se opírá a mystično a náboženství.... celý text
Bohové Atlantidy
1983,
Ludvík Souček
Potenciálně zajímavý námět totálně zpackaný nesmyslným a primitivním dějem a křečovitou snahou o humor v každé druhé větě...
Pěšec proroctví
1995,
David Eddings
Navzdory tomu, že mojí nejoblíbenější knihou je Pán Prstenů, nemám vlastně fantasy literaturu moc rád. A táto sága je krásným příkladem proč. Na začátku samotného příběhu je kýčovitý prolog, který nejenom že nastíní pozadí toho co se bude dít, ale rovnou i vyzradí celou budoucí zápletku - protože jde přece o proroctví. Takže čtenář si pak už během čtení jenom doplňuje postavy podle toho co se dočetl v prologu - ahá tohle bude ten čaroděj, no jo tohle je jasný dlouho ztracený potomek těch králů, jo tahleta malá rozmazlená princezna to bude nejspíš jeho budoucí manželka... Děj samotný se pak drží klasického fantasy klišé - svět je v ohrožení, musíme získat jistý orb a za tím účelem musíme putovat z místa a do místa b. Takže se čtenář dočká hodně zdlouhavého popisování putování divokými krajinami s občasnou zastávkou v civilizovanějších místech. Samotné 'společenstvo Orbu' se skládá z postav, které mi od začátku k sobě moc nesedly, přišly mi tak nějak víceméně náhodně poskládané dohromady, chyběla mi nějaká opravdová chemie mezi nimi, něco co by je doopravdy pojilo (kromě rodinných svazků tří z nich). Co mi ale chybělo daleko víc, byl jakýkoliv pocit napětí, či naléhavosti. Celé to jejich putování za odcizeným orbem by se dalo označit jako takový pěkný rodinný výlet. V žádné jeho části jsem necítil ani to nejmenší ohrožení, hlavně díky tomu, že celé to společenstvo se skládalo ze samých superhrdinů na něž si nikdo jen tak nepřišel. Toto byl velmi citelný nedostatek první knihy, ale nijak se to nezlepšilo ani v dalších, ale to bych nerad předbíhal. Takže bohužel musím hodnotit tento úvodní díl pouhou jednou hvězdičkou, protože jako úvodní díl 'ságy' u mně selhal na celé čáře - nevzbudil můj zájem ani o příběh ani o postavy. Vlastně jediný důvod proč jsem v sérii pokračoval byl ten, že jsem si chtěl ověřit jak dobře jsem celý průběh děje na začátku odhadl. A musím samolibě dodat, že jsem jej odhadl naprosto přesně.... celý text
Erebos – Hra, která zabíjí!
2011,
Ursula Poznanski
Docela příjemně překvapen Saeculem jsem se pustil do Erebosu, ale tentokrát jsem byl zklamán. Jde o autorčinu prvotinu a je to z ní pořádně cítit. Děj knihy je nevyvážený, ústřední zápletka je naivní a nedotažená a ani po slohové stránce to není žádný skvost. Měl jsem velký problém se samotnou hrou Erebos, protože tak jak ji autorka vylíčila, to vypadalo na pravděpodobně tu nejnudnější mmorpg hru o které jsem kdy slyšel. Hráč pořádně neví co má dělat a proč, buď jenom rube nějaké ty orky nebo pavouky a nebo jiné hráče v aréně a nebo dřepí u ohně s jinými hráči a plká. Žádná možnost svobodného zkoumání světa Erebosu, žádný dechberoucí děj, prostě nic z toho co obvykle hráči na těchto hrách oceňují. Jediná zajímavost hry byla inteligence NPC postav, která by pravděpodobně prošla Turingovým testem, což je sice zajímavé z hlediska počítačové vědy, ale zároveň to podkopává celou motivaci tvůrce Erebosu k jeho konání, především k jeho sebevraždě. Pokud uměl stvořit umělou inteligenci na takové úrovni, asi těžko by tak těžce nesl, že byl podveden a okraden o jednu mizernou hru, když by byl žijící počítačová legenda a velikán, který rozlouskl jeden z největších oříšků počítačové vědy. Daleko pravděpodobněji by si užíval slávy a bohatství, které by získal zveřejněním svého objevu, válel by se na lehátku u moře s laptopem na klíně, popíjel by nějaký chlazený drink, obklopený krásnými dívkami v bikinách a pracoval by na Erebosu, ze kterého by se tak snad stala pořádná hra. Takže jsem měl opravdu problém uvěřit, že by valná většina z těch hráčů neposlala celý Erebos do háje hned při prvním svévolném vypnutí a odmítnutí se opět zapnout, a nešlo radši pařit něco jiného a dvd s Erebosem nepoužilo jako podšálek pod hrnek s čajem. Vzhledem k nezajímavosti samotné hry, byly ty herní pasáže doslova utrpením pročítat, naneštěstí tvořily velice podstatnou část knihy. O něco málo zábavnější byly pasáže z reálného světa, ale ty zase byly poznamenané naivním předpokladem, že by se všichni nechali tak zfanatizovat nijak výjimečnou hrou. Takže můj celkový dojem z knihy byl dost slabý, na jednu hvězdičku maximálně.... celý text