Arianne komentáře u knih

Dočetla jsem. Snažila jsem se ji šetřit, ale dneska jsem prostě zhltla poslední třetinu. A byla úžasná. Musím si jí co nejdříve přečíst znovu. Jeden důvod, proč se do téhle knihy zamilovat. Je to příběh dívky, která si zvyká ve škole a snaží se skloubit realitu se světem Mágů, kde se cítí jako doma. Není plná napětí a nepředvídatelných zvratů, takže je možné číst ji znovu. A znovu a znovu a znovu. Ne, že by se tam nic nedělo. Jen nevadí, když už víte, co se stane.
Cath je jako imaginární kamarádka. Nikde nejsou mnohaslovné vrstvené popisy toho, jak kdo vypadá nebo jaak se cítí, ale nebrání to čtenáři vcítit se do postav. Především těch vedlejších. Vnímáme je prostřednictvím Cath, takže ano, přečteme si stopadesátkát o Leviho vlasech a úsměvu. Ale ani po stopadesáté první to není otravné, protože jsme s Cath. Jakoby to byl čtenář, kdo je její opravdové dvojče.
ˇUryvky ze Simona Snowa jsou důležité a mistrně zapracované. Nejde jen o části textu před každou kapitolou, ale i o pasáže, které cath čte. Vždycky do toho někdo promluví nebo se zavrtí apodobně, takže nejde o knihu v knize, ale o svět, ve kterém hlavní hrdinka žije. Je její součástí a proto je nezbytné, aby byl součástí knihy.
PS: Jedno malé stydlivé přiznání. Při vypjatých situacích u včerejšího zápasu s Finskem, jsem si knížku tiskla k hrudi jako talisman :-)

4 15.05.2015

Bridget je pořád Bridget. Je sice starší, zodpovědnější a méně potrhlá, ale ze stránek pořád dýchá mladiství nadhled a životní optimismus. Kniha je neskutečně živá, chvílemi veselá, chvílemi smutná a plná obyčejných životních situací. Je třeba číst a číst, jen aby člověk zjistil, zda bude osamělá matka dvou malých capartů zase šťastná.

4 30.09.2014

Hlavní hrdinkou příběhu je pětatřicetiletá Cassie, vdova, jejíž manžel před několika lety spáchal sebevraždu autonehodou. Cassie pracuje jako servírka v New Orleanské kavárně a směny tráví tím, že pro své hosty vymýšlí životní příběhy. Je typickou šedou myškou, která žije v představě, že by po ní žádný muž nikdy nemohl toužit. Proto když jí vyjádří obdiv její šéf a zároveň přítel Will, odmítne jeho nabídku. Běh událostí se spustí ve chvíli, kdy její nejoblíbenější zákaznice, pohledná blondýnka, zapomene v kavárně zápisník. To, co se v něm Cassie dočte, v ní probudí části osobnosti, o nich neměla ani tušení. Brzy poté přichází nabídka stát se členkou velmi exkluzivního tajného společenství, jehož úkolem je pomáhat ženám najít sebe samu a tak je navrátit do života plného potěšení a uspokojení.
Přestože kniha svým obalem připomíná nějaký mysteriózní erotický román, svým obsahem působí trochu jako příručka, která se na příkladu základního stereotypu ženy, která nemá ráda sama sebe, pokouší ukázat ženám, jak najít svůj ztracený střed. Cassie je provázena starší členkou klubu, která jí chlácholivými klišé otevírá jiné pohledy na život. Tato dáma považuje smu sebe za jakousi terapeutku, navrací ženy zklamané životem do pomyslného sedla tím, že jim pomáhá plnit si své sexuální fantazie. Cassie je tak vrhána do situací, kdy nemá jinou možnost než přijmout Krok nebo podlehnout svému zaběhlému stereotypu, říci ne a už nikdy o klubu T.A.J.N.O.S.T.I neslyšet. Její fantazie ale nenesou jedinou stopu zvrhlosti, jsou to obyčejné touhy ženy, jejíž manžel – alkoholik nikdy nedokázal myslet na nikoho jiného, než na sebe a během svých nepříčetných stavů nešel pro ránu daleko.
Spíše než nějaké napínavé čtení jde o sérii kroků, kdy každá kapitola obsahuje jednu sexuální fantazii, kterou pro Cassie připravily členky klubu. Nemá se tak čeho obávat, vše je pečlivě zorganizováno a řízeno shora. Příběh je velmi čtivý, nicméně po čase to začne být trochu nuda. Autorka sice svou hrdinku vytrhává ze stereotypního života šedé myšky a mění ji v sebevědomou přitažlivou ženu, sama však svým vyprávěním do stereotypu upadá. Cassie na začátku každé kapitoly čeká, co se bude dít, pak je někam odvezena, dozví se podstatu své fantazie, dostane strach, překoná ho, následuje ne příliš autenticky popsané sexuální opojení a dar přívěsku představujícího dokončení Kroku. A tak pořád dokola.
Trochu mě mrzelo, že Cassie nemá žádného ducha. Ze stránek nevyzařovala jediná osobnost. Nejen z hlavní hrdinky, ale ani z vedlejších postav. Někdy postavy vystoupí ze stránek a díky tomu s nimi můžeme prožívat jejich životní peripetie, nicméně tady byli všichni ploší a bez jakéhokoli jasu nebo charismatu. Osobně hodnotím knihu jako průměrnou, je to příjemné čtení na deštivé odpoledne, kdy člověk jen odpočívá a nemá potřebu pouštět se do něčeho, kde bude muset čelit životním situacím spolu s hrdiny příběhu.

4 02.06.2013

Krásné... Humor, láska prýští z každé stránky. Od počátku jsou nám jasné Aaronovi pohnutky, ale autorce se povedlo krásně popsat vyvíjející se vztah, takže se ani chvíli nenudíme a s každým otočením stránky si říkáme: "Tak už?"

3 20.06.2023

Dá se popsat jedním slovem - průměr. Těšila jsem se na hezký kýč, ale některé věci už i na mě byly dosti přehnané. Musel být celý prošpikovaný piercingy a počmáraný tetováním, které ani nemělo nějaký hlubší smysl? Ivy nedávala smysl, nejdřív má panickou ataku, když ji chce spolužák ukázat cestu na kolej, a v nějaké zaplivané samoobsluze by se vybavovala s člověkem, který se představí jako "ekonomický novinář". Násilná zápletka před koncem byla děsně vyumělkovaná, čekala bych spíše nějaký sofistikovaný dlouhodobý teror a sladký konec už byl akorát odfláknutý. Prostě klišoidní průměr.

3 08.09.2022

Uff, tak začneme asi tím pozitivním. Že je to prakticky fanfikce na Dvory mi zas až tak nevadilo. Když jedu na vlně, ráda si přečtu knihu, která je jako ta, na níž ujíždím. A pak asi.... Finn. A tím to končí.
Proč? Proč musí hlavní hrdinka být vždycky ta nejnuznější z nuzných se zachranitelským komplexem vůči členům rodiny? Ano, chápu, že vlastní sestru nenechám napospas otroctví, ale už je otravné jak tyto rádoby silné ženy berou na svá bedra všechny problémy všech. Navíc když si užívala života v paláci a obdivovala široká ramena jednoho a silná stehna druhého, nijak za sestřičkou nespěchala.
Milostný trojúhelník je děsný a nechutný. Víc k tomu asi nejsem schopna napsat, abych nespoilerovala. Ale ještě jsem se snad nedostala ke knize, kde bych se štítila jednoho, litovala druhého a ji nesnášela. Pravda, nebyla takový spratek jako Aelin, ani tak přehnaně hustá jako Feyre, ale úplně bez nějaké osobnosti a charakteru, což je možná ještě horší.
Pokračovat budu jen kvůli Finnovi, což je jediná postava, která za to stojí a jako taková měla mizerně málo prostoru.
Nebo si půjdu přečíst Dvůr mlhy a hněvu, to bude o dost větší kvalita.

3 05.12.2021

Jo, je to šílené. Ona je jako Allie od Mony Kasten, on je jako Avery od J.Lynn a teď to má dohromady nějak fungovat. Příběh založený na fňukání prakticky nad vším, co jim přišlo do cesty. Co oceňuji, je střídání vypravěčů, v těchto knihách to bývá dost osvěžující.
Jediným světlým bodem zde byli June a Mason, takže doufám, že si druhým dílem trochu spravím chuť.

3 05.11.2021

Všechny knihy jsem zvládla během týdne, což nebylo úplně fér k dětem a teď jim to budu muset vynahradit. Tuhle jsem si nechala nakonec a byla jsem ráda, Dawn byla prakticky spojovacím článkem mezi všemi knihami a na její příběh jsem se o to víc těšila, čím víc jsem ji v ostatních příbězích poznávala.
Knihy bych zhodnotila jako slabší průměr. Jako vážně, někde jsem měla pocit, ze čtu variaci na J. Lynn, jinde jsem jen protáčela oči. Ale nemohla jsem přestat číst. Jakmile jsem čtečku odložila, hned jsem ji zas měla v ruce a zanedbávala všechno okolo.
Takže se opravdu skláním před autorkou, protože napsat nic moc příběhy tak, aby se od nich čtenář nedokázal odtrhnout, tomu říkám skutečné umění.

3 09.02.2021

Zajímavý nápad a velmi oceňuji, že také někdo převyprávěl něco jiného než Krásku a zvíře. Ale bohužel jsem se většinu knihy nudila, nedokázala jsem propadnout té avizované gotické atmosféře. Posledních pár kapitol a bylo strhujících, ale závěr to opět zazdil. Slabé a je to veliká škoda

3 01.02.2021

A mě se to líbilo. Bylo to jiné, než na co jsme od autorek zvyklí, ale opravdové. Přestože se vlastně nic moc nedělo, žádné přemety a salta, každá věta nutí čtenáře pokračovat na další. A další a další, až zjistí, že už nemá moc smysl knihu odkládat. Dopisní části ty dějové hezky doplňují a závěr se podařilo procítit až do konce, žádná ukvapená a překotná honba za "The End".
Jediné, co bych vytkla je obálka a název, neb působí trochu lacině.

3 19.01.2021

Od letní romance člověk nečeká nic moc hlubokomyslného, ale u téhle jsem se vyloženě nudila. Dost kostrbaté, prvoplánové a nucené.

3 12.07.2020

Pěkně čtivé, je zajímavé sledovat, jak Charley postupně rozkrývá pravdu o sobě samé. Detektivní zápletka na pozadí nebyla nijak odfláknutá a dodává příběhů dávku napětí. Ale co se týče Reyese, myslím, že by mohla připustit, že lidé (nebo i jiní) mají někdy pro své jednání dobré důvody a její názor a přání není jen ten jediný správný. Uvidíme, jestli mě v dalším díle přesvědčí o tom, že měla pravdu ona a ne Reyes.

3 24.01.2019

Smutné, opravdu smutné. Začalo to obálkou, která je šílená. Dále název, který toho sice hodně vypovídá, ale člověk nad ním protočí oči. Ale pořád je to Christina Lauren, tak do toho jdete. A tuto mantru si opakujete 3/4 knihy, aby vám zabránila ji odložit. Pozitivní na tom je, že se to čte opravdu rychle. Autorky psát umí a drží si svůj styl. Nicméně příběh? Banální, neoriginální, o ničem. Jelikož je téma "zamilovaných kolegů" tak neoriginální, čekala bych, že právě tyto autorky, které prokázaly už mnohé kvality, z toho vytáhnou něco noblesního. Hlavní postavy se skoro vůbec nevyskytují spolu, jen o sobě neustále přemýšlí. Psáno v přítomném čase, tak vnitřních monologů se vede opravdu hodně. Jako nepotřebuju mít sex na každé stránce, ale to, co se mezi nimi odehrává, má k romantice daleko. Žádné jiskření, ani když na sex konečně (konečně!) dojde, není v tom nic, co by ve čtenáři vzbudilo zájem o jejich vztah. Upřímně mi bylo úplně jedno, jestli se dají nebo nedají dohromady. Oceňuji střídání vypravěčů, ale bez jména v záhlaví kapitoly a osobních přídavných jmen bych ani nepoznala, kdo z těch dvou je kdo. A konec celého příběhu bylo tak neskutečné klišé, že se mi ani nechtělo věřit, že by to skutečně napsaly. Tohle se zkrátka vůbec nepovedlo. Jdu si spravit chuť nějakým Božským.

3 21.06.2018

Už to byla nuda. Žádný zvrat, jen vznášení se na obláčku, srdíčka a jednorožci. Čekala bych, že když se jedná o tak rozsáhlý příběh, autorka se zaměří na charaktery postav. Dalo by se předpokládat, že když jsme překonali nástrahy zakázaného vztahu, bude se řešit vztah jako takový, přece jen Daniel je "emočně nevyrovnaný" a Aubrey by nemusela být pořád tak svatouškovská, upřímně mě ta její dokonalost lehce iritovala. A způsob, jakým se nechává vydržovat, je trochu pokrytecký. Rozhodovala jsem se mezi dvěma a třemi hvězdami, nakonec jsem dala tři vzhledem k sérii jako celku, ale tenhle díl už byl co se děje týče zbytečný. Pokud ale potřebujete dávku ničím nekalené bezmyšlenkovité romantiky, tato kniha (potažmo celá serie) to dokonale splňuje.

3 17.05.2018

Tak, musela jsem to chvíli rozdýchat. Upozorňuji dopředu, nechci vyloženě spamovat, ale v komentáři se mohou objevit náznaky.
Musím přiznat, že jsem čekala trochu jiný konec. A když byla půlka knihy a stále se příběh nestáčel "správným" směrem, začala jsem být lehce nervózní. Alina balancovala mezi smyslem pro povinnost a touhou po ohnivákovi. Na jednu stranu, když nepoužívala svou moc, projevovala se u ní nemoc a slabost. Takže jsem doufala, že své "grišovství" přijme jako součást sebe a bude se podle toho chovat. Ne.
Mal mi byl nesympatický od začátku, brala jsem ho jako vedlejší zápletku, tady konečně dostal směr, který mu měl náležet, takže jsem se radovala, že se chlapec s dívkou dostanou do té správné polohy jejich vztahu. Ale tak dobře, asi jenom mě by lákal víc vtipný, chytrý a milý princ rozdávající smaragdy.
Ovšem co mi vadilo nejvíce, byl způsob vítěztví (doufám, že nikoho nepohorším, přece je všem jasné, kdo vyhraje). Temnyj vnášel do světa jen chaos. Alina, která měla být jeho protipólem, by ho tedy logicky měla porazit tak, že do chaosu vnese řád. Nestalo se. Naopak celou dobu přemýšlí, jak využívat stejné prostředky. Očekávala jsem, že proti chamtivosti nasadí skromnost, proti krutosti milosrdenství. Dávalo by větší smysl, kdyby třetí umocňovač nechala napokoji.
Takže za konec jsem strhla jednu hvězdičku. Za stržení té druhé může editor. Už u minulého dílu jsem si říkala, jestli to po sobě vůbec někdo četl? Těch překlepů a chyb, snad na každé druhé stránce. Tady totéž. Když je to zrovna napínavé a já starostí téměř nedýchám, opravdu mě nabaví luštit pravý smysl věty, protože sloveso není ve správném tvaru.

3 24.04.2018

To jsem si opravdu parádně užila. Není tak šíleně napnutá jako předchozí díl, ale události dostávají spád a nám nezbývá než se prokousávat dál a dál, abychom se konečně dozvěděli, jak to dopadne. Lia je neuvěřitelná "Železná lady", všichni ostatní pečlivě zapadají do soukolí příběhu a nemáme příležitost se ani chvíli nudit. Postavy se vyvíjejí, události nikde neváznou a autorčin cit pro vyjadřování mě mnohokrát ohromil a potěšil.
Závěr byl trochu ranou pro mou romantickou duši, kdy jsem trpěla celou knihu a pak se to odbylo na necelých dvou stranách, kdy jen bezmocně křičím "a to je jako všechno?????" Nicméně o romantiku zde v první řadě nejde a to je třeba respektovat, takže vlastně pro výtky ani není prostor ;-)

3 12.04.2018

Trochu jsem se bála, že půjde o stupidní banalitu. Zaváněla tím obálka, proto strhávám hvězdičku. Ale byla jsem příjemně překvapená! Citlivý milý příběh, od začátku předvídatelný, ale úžasně čtivý. Kdo by si nezamiloval nádherného plachého chlapa a mírně ztřeštěnou věčně panikařící holku?
Lehký román plný neotřelých metafor a přirovnání si mě získal a dobře jsem se bavila. Není ani tak vtipný jako úsměvný a o to opravdovější. Namísto jednorázovky jsem našla knihu, ke které se budu ráda vracet (poté, co vyhodím přebal).

3 13.12.2017

Silný příběh založený na skutečných událostech. Postupné odhalování osudu jedné čínské ženy v době, kdy Spojenými státy vířily rasové nepokoje. Dvě linky příběhu nám dávají nahlédnout do minulosti a jsme tak o krok napřed před Inarou a Danielem. Zde se ukazuje karmická zátěž, kterou si neseme a jak je občas nefér, když se s dluhy minulosti musí vypořádat ti, kteří se ničím neprovinili.

3 08.11.2017

Rozhodně to bylo originální. Je pravda, že fyzikální teorie měly jisté mezery a rozhodně bych na toto téma nechtěla diskutovat s někým, kdo tomu alespoň trochu rozumí, protože by zmíněnou teorii roznesl na kopytech. Příběh jako takový je do jisté míry dost předvídatelný a pak tu máme spoustu momentů, kdy si řekneme "Cože? jak na to přišli?"
Ale mě se to líbilo. Nejsem nijak velký fanoušek fyziky, abych se během čtení zamýšlela nad tím, co je možné a co není, raději jsem si užívala příběh. Námět je neotřelý, žádné sci-fi, čte se skoro sama. Prostě pohodová YA na dlouhé večery.

3 20.10.2017

Uf. Vážně nechápu, jak to autorka dělá. Už pátý díl, z toho třetí pěkná bichle a stále je co vyprávět. Děj nikde ani na moment nevázne, dokonce ani ve chvílích, kdy postavy vyčkávají a nedělají "nic", to není nudné. Každý v příběhu má své určené místo a je mu věnován dostatek prostoru. Líbí se mi i to, jak má každý někoho k sobě do páru a ty kolem sebe tančí.
Jediné, nad čím se pozastavuji, jak je kniha nevyvážená genderově. Chápu, že má autorka slabost pro silné a nezávislé ženy, ale tady jich je už trochu moc. Při tolika postavách, tolika dílčích příbězích, vážně tam nemůže být alespoň jeden důležitý muž? Jeřáb je možná úžasný každým coulem, ale podléhá Aelin. Dorian i když je sám za sebe, tak jeho postava je dost nevýrazná a neaktivní, jakoby ani nebyl král, ale jen přívěsek, který si Aelin s Jeřábem nosí s sebou. Možná proto jsem si oblíbila postavu Lorcana, který alespoň trochu vybočuje. Ale už mi přijde trochu divné, jak pořád ženy spřádají plány a muži pak jen zírají, co se zase přihodilo.
No a závěr nás opět dokonale odrovná, jak může být autorka ke svému "dítku" tak krutá a nezbývá než vydržet, jak to celé konečně dopadne.

3 24.09.2017