Amazonka72 komentáře u knih

Zvláštní, ponurá kniha. Asi tak, jak dokáže být ponurý Island. Nebylo vůbec jednoduché příběh číst. Na druhou stranu byl napsán natolik poutavě, že nebylo těžké ho dočíst... i když jsem několikrát měla chuť knihu odložit, protože na mě působil opravdu depresivně. Zajímavý náhled do historie Islandu, který je v knize popsán přesně takový, jaký opravdu je. Příběh Agnes, která se stala obětí doby, společenského nastavení Islandské společnosti. Agnes, která toužila po lásce, která jí nebyla dopřána...

6 03.09.2022

Posloucháno jako audio kniha na ČR.
Příjemné poslouchání dokonale se hodící na dlouhé letní večery a na cestování autobusem a letadlem. Prostředí tančírny je mi velmi blízké, protože se tanci sama věnuji. Je to úchvatné místo, ve kterém se odehrávají osudy různých lidí... A protože je tanec sám o sobě velmi osobní a intimní záležitostí, máme možnost díky povídkám nahlédnout do života lidí, kteří tančírnu navštěvují.

6 31.07.2022

Knihu jsem si vybrala především kvůli námětu, kterému se věnuje. Asi proto, že patřím mezi generaci, která ještě vyrůstala bez počítačů a mobilů (i když počítače jsme už ve škole měli - takové velké krabice, které věčně nefungovaly), je pro mě současný stav sociálních sítí a sdílení všeho možného tak trochu "nepochopitelný". Rozumím tomu, že jde pokrok vpřed, a že dochází, v mém případě, ke klasickému střetu generací, když se snažím svému skoro dospělému synovi vysvětlit, že povídat si s kamarády je mnohem lepší na živo než přes obrazovku počítače. Je však velmi těžké si to připustit a smířit se s tím... Kniha je vlastně "děsivá". Kam až může zajít touha po tom, být viděn, obdivován a milován. Melanie sama je obětí, obětí svých rodičů, kteří ji nedokázali dát to, co v dětství potřebovala - lásku a pozornost. Je však alarmující, že využívání dětských "protagonistů" na youtubu a dalších sociálních kanálech, je společností tolerováno a dokonce i vyžadováno. Pokud by tomu tak nebylo, tak by se na ta videa nikdo nedíval...
Příběh, při kterém bychom si měli uvědomit, jak nepřirozené je sdílení našich životů s desítkami dalších lidí... o co všechno přicházíme, když dobrovolně svůj život sdílíme...
Určitě je velmi dobrým počinem, že taková kniha vznikla, a že si našla své místo i mezi českými čtenáři. Rozhodně doporučuji.

6 08.06.2022

Další z audio knih, resp. počinů ČR2, která zařadila četbu této knihy do svého prázdninového programu.
Moje první setkání s autorkou. I přesto, že literaturu, která se odehrává v historii, zrovna moc nevyhledávám, začínám až tak na přelomu 19. - 20. století, mě tato kniha zaujala. Nejsem si jistá, zda bych ji zvládla přečíst (obávám se, že bych se ztratila v množství postav a jmen), ale audio podoba byla velmi zdařilá a každý večer jsem se už těšila na příběh Mary a jeho pokračování. Skvěle vykreslená ponurá atmosféra anglického venkova. Zajímavé zakončení celého příběhu.

6 29.08.2021

Z této knihy jsem přečetla několik příběhů při dlouhé cestě vlakem. A naprosto záměrně jsem ji otevřela kvůli příběhu Emila Zátopka ve chvíli, kdy jsem vlakem putovala na běžecký závod. K jinému sportu nemám takový vztah, snad jen k běhu na lyžích, takže výběr byl přirozený. Ano, příběh Emila Zátopka mě fascinuje a mnohdy si na něj vzpomenu, když polykám kilometry, nohy bolí a do cíle je tak daleko. Je fascinující sledovat, jak vůle dokáže dovést člověka až k samému cíli. A když už jsem byla začtená do jednoho sportovního příběhu, s chutí jsem si přečetla i další. Sport je úžasná věc, která dokáže náš život obohatit. Ale i přesto jsem přesvědčená, že radost je to do té doby, dokud se z něj nestane profese. Pak je to již velmi zavazující, ostatně jako vše, co se snažíme dělat naplno.
Proto je lepší sportovat pro radost a o tom vrcholovém sportování si jenom číst. Třeba povídky pana Oty Pavla, který je v psaní sportovních příběhů mistr.

6 12.07.2020

Tak tohle byla opravdu náročná kniha. Nejen svým rozsahem, ale i obsahem a formou. Rozhodla jsem se však, že ji zvládnu přečíst a rozhodně to nebyla ztráta času.
Filozofický román, kde se proplétají osudy protagonistů se symboly řecké mytologie. Pro mě někdy velmi těžký oříšek, protože se v řecké mytologii zrovna moc dobře neorientuji. Místy mi děj tak trochu připomínal některé z knih H. Murakamiho (svět, ve kterém se ocitl hlavní představitel, byl občas na hraně s realitou), ale tohle bylo mnohem obtížnější čtení.
Mnohovrstevnatost románu, spletitý příběh, pátrání ve vlastním nitru, láska a zklamání, zrada, zvědavost, to jsou asi prvky, kvůli kterým jsem se musela tímto obsáhlým románem prokousat. Potřebovala jsem zkrátka zjistit, kam až mě autor zavede.
Jediné, čím si nejsem tak úplně jistá je skutečnost, zda jsem opravdu pochopila o co autorovi šlo. Co bylo hlavním sdělením této knihy. Nějaký pocit ve mě nechala, je-li však ten "správný" , včetně pochopení všech náznaků, symboliky apod., to opravdu netuším. Ale to není asi podstatné, stačí, že jsem se pohybovala ve svém vlastním "knižním světě", který byl pro mě pochopitelný, a který mi sám odkrýval některá tajemství a příčinny jednání hlavních postav. I proto má smysl takové knihy číst.

6 07.05.2020

Další z rozsáhlých válečných románů. Kniha, která popisuje válku z pohledu obyčejných “malých” lidí, jejichž životy a osudy významně ovlivnila. Nevím, je tu spousta pochvalných komentářů, ale mně tato kniha až tak moc neuchvátila. Občas jsem se ztrácela v dějivých liniích (příběh německého chlapce Wernera a francouzské slepé dívky Marie-Laury). Občas mi přišlo, že některé situace byly popisovány zbytečně složitě. Ale možná jsem tento román vzala do rukou v nápravou chvíli.
Něco bych však ráda zmínila. Osudy obou hlavních postav byly popisovány velmi citlivě. Měla jsem je ráda a držela jim palce. Bohužel válka je krutá a s osudy lidí si někdy velmi nepěkně pohrává. Spousta lidí ztratila ve válce někoho blízkého.

6 01.10.2019

Ačkoli jde o Ziburovu první cestovatelskou knihu, četla jsem ji až jako poslední. Opět místy velmi vtipné postřehy z cest. Ale ze všech tří knih se mi tato líbila asi nejméně. Zřejmě to bude tím, že Turecko a Izrael pro mě nejsou destinacemi, kam bych se toužila vypravit. Do Izraele ještě možná ano, ale Turecko mě opravdu neláká. Obdivuji Ládíkovu houževnatost a boj s úmorným vedrem. Já měla možnost zažít jednoho dne v Bosně 50 stupňů na slunci, a asi bych nepřežila každý den se v tomto horku pohybovat a ujít třeba 30 km. Ládíkovy cestopisy jsou vtipné, vše popisuje s nadhledem, nechybí zde sebeironie, je to příjemné čtení.
“Snad každý člověk při cestě do úplně neznámé země jistý strach. Bojí se, že se nedomluví, okradou ho, chybně exotickou chorobu a zemře v krutých bolestech. Sotva zemi alespoň trochu pozná, většina původních obav se rozplyne. Zjistí, že tam žijí lidé jako on, nikdo ho nechce zabít a chytne maximálně průjem. Je škoda, že si tento svůj omyl neuvědomujete při hodnocení zemí, ve kterých jsme nikdy nebyli. Možná bychom je tak snadno neodsuzovali.”

6 07.09.2019

Lost Horizon - kniha, která vznikla před více jak 80-ti lety, avšak stále aktuální. Některé myšlenky z této knihy jsou tak moc současné, že z toho až mrazí. Filozofické rozmlouvy Conwaye a Čanga se týkají otázek, které si dnes klademe možná častěji, než současníci pana Hiltona. Kniha, která nutí k přemýšlení o světě kolem nás, o tom, co je důležité, jak moc naše životy ovlivňuje čas.. Ano, čas a umírněnost, nejčastěji používaná slova. Času se nám opravdu nedostává, stále se za něčím honíme, zastavit se je luxus dnešní doby. O to více rozumím Conwayovi, že podlehne iluzi klidného a dlouhého života, kde dostatek času je tou hlavní devizou. Rozhovor s Mallisonem v závěru knihy je tím nejlepším z celé knihy. Těžko se přiklonit na jednu či druhou stranu, toto dilema si musí vyřešit každý čtenář sám v sobě. Ale ať tak či tak, život v Šangri-La obklopeného hradbou hor, je možná tím pravým životem - člověk se zde vrací k postatě sebe sama a života.
Několik stále současných myšlenek, které jsem si musela poznamenat:
“Vy se na všechno díváte jinak, v tom to vězí - pro vás čas neznamená tolik, kolik pro většinu lidí”.
str.110
“Víte, my věříme, že vládnout dokonale znamená vyvarovat se toho, aby se vládlo přespříliš. A přitom přece nemáte žádnou demokratickou mašinerii - volby a tak podobně? Ovšemže ne. Naše lidi by šokovalo, kdyby museli prohlašovat, že jedna politická linie je naprosto správná a jiná naprosto špatná”. str.114
Možná bychom v době předvolebních kampaní a povolebních jednání měli přemýšlet o tom, jak moc tyto tahanice o moc ovlivňují naše životy. A co je vlastně demokracie.

6 20.10.2018

Kundera se vším, co k němu patří. Poetický jazyk, filozofické úvahy a otázky, vyhrocené milostné vztahy, velmi problematické hlavní postavy. Život je jinde je pro mě velkým překvapením a čtenářským zážitkem. Ano, Jaromil je ryze nesympatická postava, nemohu se však zbavit pocitu, že je pouze obětí své doby a své matky, jejíž všeobjímající mateřská láska vychovala ze syna sobeckého jedince. Duchem básníka, který se narodil do špatné doby. Hledajíc své místo v dospělém životě stává se sloužícím komunistického režimu, o jehož smyslu a významu nemá nejmenších pochyb. První měsíce po převratu v roce 1948 musela být těžká doba. Ponurá, chaotická, plná strachu. Nikdo nemohl tušit, co, resp. kdo opravdu se skrývá za tváří jeho přátel, sousedů, spolupracovníků. Ve jménu lepší budoucnosti se lidé houfně udávali. A i přesto, že se velká část románu odehrává právě v tomto období, není na první pohled v textu cítit “pach doby”. Příběh Jaromíra však tento “pach” nese s sebou, pod rouškou lyrické textu a lyrických básní. V tom je, podle mého názoru, kouzlo této knihy a vlastně většiny Kunderových knih. Je z nich cítit atmosféra doby, která mě vždy doslova zaplaví nepříjemnými pocity. Proto bychom se k nim měli vracet, abychom nezapomínali a tu podivnou atmosféru neustále na vlastní kůži prožívali.
A co je na knize ještě krásné, jsou vsuvky vracející se k zivotům jných velkých básníků. Jakoby byly jejich životy navzájem propojeny, a to i s životem básníka Jaromila. Lermontov, Puškin, Rimbaud, Wolker...
“A pak odložil pero a raději chvíli snil; snil o tajemného prahu, který musí překročit chlapec, aby se stal mužem; zdálo se mu, že zná jméno tohoto prahu; nebylo to jméno láska, ten práh se jmenoval povinnost.”
“A jestliže náhle odhalíme vlastní malost, kam od ní utéci? Od ponížení lze utéci jen směrem vzhůru!”

6 08.09.2018

Cituji: “Tohle je teď nejdůležitější, odmítnout být obětí. Pokud to nedokážu, nemůžu dělat nic. Musím se zříci staré víry, vzdát se starého přesvědčení, že jsem bezmocná, a že tudíž nic z toho, co udělám, nemůže nikomu ublížit. To je lež, která byla vždycky mnohem škodlivější než skutečná pravda.” Kniha “Z hlubin” pochází opravdu “z hlubin” vědomí nás všech. Velmi zajímavá a nevšední kniha, protkaná tajemnou atmosférou odehrávající se na břehu nejmenovaného kanadského jezera. Uprostřed nedotčené přírody postupně rozkrýváme vztahy mezi hrdiny knihy (čtveřicí přátel), z nichž každý pomaličku a polehoučku, ale zato velmi důkladně, “obnažuje” svoji povahu. Anna touží po uznání a respektu, ale nechává se opakovaně ponižovat. Ačkoli to může být těžko pochopitelné, nechce z tohoto nevyrovnaného vztahu odejít, setrvává v něm s vědomím, že si nic lepšího nezaslouží. Hlavní hrdinka jde opravdu až na dno své duše, podstaty svého bytí. Včetně návratu k samému počátku lidství - přerodu “divokého zvířete” v “myslící lidskou bytost”. K tomuto návratu jí slouží hledání otce, ztraceného kdesi v divočině... Hluboký příběh plný hlubokých myšlenek. Slova se vrývají hluboko pod kůži. Název knihy dokonale vystihuje její atmosféru.

6 09.08.2018

Nebudu zastírat, že jsem po knize sáhla z jiného důvodu než z toho, že se stala součástí mé Knižní výzvy pro tento rok. Ano, jsem nositelkou stejného jména jako hlavní hrdinka. Jsem však moc ráda, že mě výzva k této knize dovedla, protože jinak bych po ní opravdu asi nesáhla... Jeden z důvod, proč Knižní výzvu přijmout a plnit, může nás dovést k titulům, které bychom jinak vůbec nezaznamenali. Ale zpět ke knize. Je pravdou, že jsem se začátkem knihy vůbec nemohla prokousat, dokonce jsem měla pocit, že to vzdám a odložím ji. Vytrvala jsem a ejhle, ve chvíli, kdy jedna ze sester zahynula při neštěstí na lodi, mě kniha začala neskutečně bavit. Od té doby byla každá stránka překvapením. I když někdy trochu převídatelným. Přečetla jsem ji doslova jedním dechem. Bavil mě i poněkud archaičtější jazyk, dlouhé věty, popisy. Stále jsem čekala, jak moc ještě se děj zkomplikuje a jaké všechny překážky bude muset hlavní hrdinka, Martina, překonat. Neskutečné, někdy těch nástrah bylo trochu moc na jednu křehkou dívku, ale jakoby to k té knize patřilo. Trocha patosu, romatnické zápletky, vše umocněné na druhou. Druhá stránka příběhu je v rovině psychologické. Často, a to především ve chvílích, kdy nám osud zrovna moc nepřeje, máme pocit, že ostatní (nebo alespoň někteří) mají život krásný a jednoduchý. V duchu si představujeme, jak by mohlo být krásné, kdybychom byli někým jiným. Přijali jejich život. Ale ono to tak jednoduché není. I ten sebelepší život a osud je něčím komplikovaný. Jenom to nemusí být na první pohled vidět. Možná se musíme naučit být spokojení s tím co máme a hledat vlastní štěstí v maličkostech, které nás obklopují. Pokud člověk ztratí svoji identitu, pak ztratí sám sebe. A s tím se pak těžko žije. Souhlasím s názorem, že pokud by pan Beneš napsal knihu dnes, jistě by se stala bestselerem. I to, že byla přeložena do několika cizích jazyků a stala se předlohou k filmovému scénáři, svědčí o tom, že téma knihy i celý příběh má co říci a je poskládán tak, aby byl srozumitelný a zajímavý pro širokou čtenářskou obec.

6 11.07.2018

Po knize jsem sáhla hned po přečtení Dívky, která spadla z nebe. Tudíž jsem neměla problém s navázáním na příběh Marian odehrávající se za války. Přišlo mi naprosto přirozené, že se děj posunul o pár let dále. Období počátků studené války je velmi zajímavé a rozhodně málo prozkoumané a v beletristických dílech zmiňované. Není možné se vcítit do osoby Marian, zvláště pokud jsem neprošla tím co ona... a můj život je vlastně naprosto bezpečný a “nudný”. Ale dokázala jsem pochopit, proč jedná tak jak jedná. Toužící po lásce, ale vlastně citově vyprahlá. Jdoucí za svým přesvědčením, ale vlastně nejistá. Stroj, jehož “vnitřek” je neuspořádaný, ale pečlivě uzavřený. Kniha mě nezklamala, ale ani nijak zvláště neuchvátila. Zajímavé téma, poutavě napsáno, dala bych 3 a půl hvězdičky, ale vzhledem k sympatiím k panu Mawerovi, půl hvězdičky přidávám.

6 18.02.2018

Syrový, ničím nepřikráslený příběh o hledání kořenů. Příběh chlapce, který se potřebuje vyrovnat se svou minulostí, resp.najit svoji matku, aby pochopil... příběh odehrávající se na břehu vysychajícího Aralského jezera, které jako memento představuje nesmyslné chování diktátorských režimů. Příběh z oblasti, kde lidský život a lidská důstojnost nemají žádnou cenu. Z tohoto příběhu Vám nebude veselo, ale bohužel i to je realita 20. a 21.století.

6 31.10.2017

Myslete na děti - za mě určitě větší čtenářský zážitek než tomu bylo u knihy "Dítě v pravý čas". Zajímavé téma - jak moc se nechámá ovlivnit ideologiemi a ostatními lidmi... Jak je složité v těchto případech rozhodnout, co je v zájmu někoho druhého. Jak těžké je povolání soudce, který někdy musí rozhodnout - dilema, zda naprosto striktně dodržovat zákon či do rozhodování zahrnout i přirozené lidské pocity, soucit, lásku, pochopení. Není to jednoduché. A do toho hlavní hrdinka prochází svojí vlastní manželskou krizí.
Možná jsem až moc ovlivněna svým postojem k víře, pro mě bylo rozhodnutí, jak postupovat v případě Adama naprosto jednoznačné, ale chápu, že to může být velké dilema. Kniha mě oslovila, to určitě. Rozhodně jde o téma, nad kterým musíme přemýšlet.

5 26.09.2022

Jsou knihy, které čtete doslova jedním dechem. Zpěv velryb je jednou z nich... Od samého počátku se ponoříte do příběhu Dolores a dokud knihu nedočtete do samého konce, je Dolores Vaší součástí.
Další z knih, které byste si v knihovně možná ani nevšimli, ale která si Vás najde sama, protože ve chvíli, kdy si ji někdo přečte, předává informaci o tom, že "tahle kniha je zkrátka ta pravá" ostatním čtenářům a přátelům.
Je to příběh ze života, mnohdy velmi neradostný (ale on ten život opravdu takový je, červená knihovna je pouze iluzí), ale přesto plný naděje!
Křehká dívka, která se potřebuje vyrovnat se ztrátou otce, znásilněním a následovně i smrtí matky. Vyrovnává se s tím po svým, zpočátku ne zrovna šťastným způsobem. Ale naděje existuje vždy, a možná o to více si uvědomujeme, jak někteří lidé jsou pro náš život důležití.

5 10.08.2022

Příjemná "osmihubka" mého oblíbeného autora. Některé povídky se mi líbily více, některé méně, každopádně celkový dojem je opět velmi pozitivní.
Za mě asi nejlepší povídka s mluvící opicí - tyto skryté metafory mám u Murakamiho asi nejraději. Díky povídkám "Charlie Parker hraje bossanovu" a "With the Beatles" jsme se přesunuli do oblasti muziky. Stejně tak v povídce "Karneval". Při čtení těchto textů mám vždy chuť pustit si jazz nebo Beatles a nechat se unášet atmosférou Murakamiho literárních děl.
Pokud máte chuť na něco lehčího z dílny tohoto japonského autora, tuto povídkovou knihu vřele doporučuji.

5 26.07.2022

Velmi netradiční a neobvylká kniha. Vůbec to nebylo lehké čtení... Na každé stránce je patrné, že autorem je básník. Určitě je to kniha, která v každém musí něco zanechat, nějaký pocit.
Autor píše dopis své negramotné matce a velmi otevřeně mluví o jejich vztahu, o svých pocitech, o své sexualitě, o své identitě. V době, kdy prožíváme válečnou hrozbu nedaleko našich hranic, je velmi emotivní číst o důsledcích, které každá válka zanechá v myslích a srdcích lidí, kteří ji prožijí na vlastní kůži. A o tom, jak se tato válečná traumata přenášejí i na další generace.
Rozhodně stojí tato kniha za přečtení, protože je to úplně jiná "liga" než většina komerčních titulů v našich knižních obchodech.

5 01.04.2022

Tohle je kniha, kterou je nejlepší "zhltnout" na jeden zátah, třeba během deštivého víkendu. Plná zajímavých myšlenek, které se nám často honí hlavou...
Oceňuji, že jsou tyto myšlenky zasazeny do celkem zajímavého příběhu. Díky tomu nevyznívají tak pateticky. Nemám ráda knihy a návody typu: "jak být šťastný, úspěšný, aktraktivní... atd". Mnohdy jde o klišé, která moc hezky vypadají napsaná na papíře, ale o to hůře se aplikují do skutečného života. A ono to většinou tak jednoduché není. Proto je dobře, že autor svoji úvahu o tom, co je v životě opravdu důležité, zasadil do příbehu Johnatana, který si myslí, že má před sebou posledních pár měsíců života. A najednou si začíná uvědomovat, nebo spíše začíná intenzivněji vnímat, svět a dění kolem sebe.
V knize se objevuje spousta "pravd", které si uvědomujeme, ale někdy se jim podvědomě bráníme. Protože nás nutí měnit své životy. Spousta z nás již také přišla na to, že peníze, majetek a ani vysoké postavení není zárukou spokojeného a šťastného života. Že štěstí, nebo životní vyrovnanost, je důsledkem úplně jiných věcí.
Kniha mě donutila se nad některými věcmi opět zamyslet, podívat se na ně z více stran. Ale... konec mi přišel poněkud uhlazený, jako z červené knihovny. Zkrátka moc prvnoplánovaný, aby vše dobře skončilo. Jsem z toho trochu v rozpacích, mám pocit, že to celou knihu poněkud znehodnotilo.
V životě se postupně vyrovnáváme s osudem, bojujeme sami se sebou a nakonec zvítězíme. A to i přesto, že všechny věci kolem nás nemusí skončit vždy šťastně.
Za mě 3,5 hvězdy, za čtivý jazyk a opravdu velmi pěkně formulované myšlenky, ke kterým se chci i v budoucnu vracet, dávám nakonec 4*.

5 02.08.2021

Tak já nevím... pocity trochu rozporuplné, asi jsem od této útlé knihy čekala něco jiného. Text jsem vnímala spíše jako filmový scénář, takže mě nepřekvapuje, že je autorem filmový scénarista. Dokonce si docela živě dovedu představit, že se příběh zfilmuje. Pokud by se podařilo vytvořit ve filmu tu pravou atmosféru města Říma před 50-ti lety, mohl by to být moc hezký biják...
Další z příběhů "ztracené generace" počátku 70. let minulého století. Příběh Lea, který proplouvá svým životem a svými vztahy. Jako-by jenom klouzal po povrchu, nikdy nejde hloběji. Nemá své pevné místo, a zdá se, že po něm vlastně ani netouží.
Každá generace je poznamenaná dobou, ve které vyrůstá. Jsem zvědavá, jaké příběhy se budou psát o generaci současných čerstvě - cetiletých za 50. let.

5 16.03.2021