Poslední léto ve městě

Pre mňa nehodnotiteľná kniha....zdala sa mi dobrá, ale aj tak sa mi ťažko a dlho čítala. Z technického hľadiska jej nebolo veľmi čo vyčítať, forma, jazyk, "vývoj" príbehu, všetko malo niečo do seba. Tak prečo som na ňu zabudol ihneď, ako som ju zatvoril? Možno to bol jej cieľ, mohol by byť. Ak hej, je to súce 5*. Kto chytá v žite ma ale zasiahlo ďaleko viac, porovnávať ich mi príde ako omyl.

3 31.12.2022

Brilantní. Nádherný jazyk, kniha vyvolá takový stesk po Římě,ze se tam chcete okamžitě zase rozjet... Hromada zoufalců aneb najděte jednoho sympaťáka. Jiný závěr knihy si moc neumím představit...

1 09.12.2022

Atmosféra, antihrdinovia, život nikam. Super!

6 04.10.2022

"...Řím má v sobě zvláštní opojení, které pálí vzpomínky. Spíš než město je to vaše tajná součást, skrytá šelma. S ním je jakákoli polovičatost vyloučená, buď je to velká láska, nebo ho musíte opustit, protože tohle ta něžná šelma chce: být milována."

Jsou knihy, které ve mně rezonují na té úplně nejhlubší úrovni a nedokážu říct přesně proč, jestli je to jazykem, vnitřní filozofií či atmosférou, ale Poslední léto ve městě do nich zapadlo hned po několika stránkách. Kdo má rád film Velká nádhera, toho tato kniha uhrane úplně stejně.

Calliragich totiž chápe, že nepropadáme jen lidem a jejich kráse i nešvarům, ale i místům a městům především. Že i město může být láskou vašeho života, kterou jednou budete muset opustit. Láskou, která je mlčenlivá, ale setrvává na místě, trpělivá, jestli si k ní cestu najdete nebo ne. A je jedno, jestli je to Řím, Praha nebo Lisabon.

Původně jsem přemýšlela o 4 hvězdičkách za zpomalení děje ve 3/4, ale poslední odstavec byl natolik monumentální, že bych jich dala i deset. Z pěti.

6 18.09.2022

Na zakončení léta jsem si vybrala ideální čtení, kdy jsem se přenesla do svého milovaného Říma. Do kouzelného města, ze kterého dýchá historie a sálá teplo z rozpálených uliček.
O knize od Gianfanca Calligariche jsem slyšela poutavé povídání v podcastu Záložka a kniha mě nadchla svou melancholií a italskou rozmáchlostí.

V příběhu poznáváme třicetiletého Lea, který se potlouká městem a protlouká životem. I když se kniha může jevit jako návod na klasický sladký život a nicnedělání, dlouhodobě by mě osobně toto nejspíš nebavilo. Ale hlavní hrdina si vysloveně libuje v četných a nekonečných večírcích, posedávání a klábosení v kavárnách na náměstí, v záplavě alkoholu, vášně i hysterie. O to horší pak bývá Leovo vystřízlivění do reality všedních dní, kdy jeho existenciální letargie a neukotvenost začínají nanovo.

Krásně je v knize popsán i samotný Řím - nejen jeho statická podoba architektonických skvostů, ale i vyzdvižení genia loci. Moc se mi líbilo přirovnání města ke skryté šelmě - Řím jako město, které je jako tajná součást každého, kdo jej navštíví.

Příběh tak pěkně líně plyne a kdo (stejně jako já) čeká, až se něco stane - tak nechť čeká trpělivě, ale jistě nebude zklamán tím, co od knihy dostane. Já zklamaná rozhodně nebyla a knihu doporučuji nejen milovníkům italské kultury.

9 11.09.2022

Jedna z nejlepších knížek, co jsem četl.
Leo je klasickým antihrdinou s prázdnou kapsou a melancholickou myslí ploužící se Římem, pozorovatelem života jiných. Nelze mu přistoupit na "dospělý" život, postavit se zodpovědnosti a zařadit se do společnosti. Namísto toho si čte, chodí přepisovat mizerné články do sportovních novin (i když má navíc), pije, schází se s přáteli jen aby někde trávil čas. Poetika knihy mi připomněla Fanteho a jeho Bandiniho.
Z pochmurné apatie ho vytrhne Arianna, u které čtenář tuší, že by u Lea mohla zažehnout plamen, nebo jej definitivně uhasit.
U některých částí jsem se smál, u jiných smutnil.
Pokud tohle někdo napsal v šestadvaceti letech, klobouk dolů.
Poslední odstavec knihy je něco, na co se těžko dá zapomenout.

6 05.07.2022

Číst Poslední léto ve městě v 35 stupňovém horku dodalo čtení ten správný prožitek. Jak jsem se společně s Leem protloukala rozpáleným Římem, cítila jsem to na vlastní kůži. Pravda, nepopíjela jsem u toho tolik alkoholu, takže některé prožitky jsem si musela jen představit...ale přesto, velmi sugestivně napsaná kniha, ten pocit totálního zmaru, konce, nechuti a nadbytečnosti byl úplně hmatatelný.