Ztracený obzor

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Skupina čtyř lidí v rychlosti opouští Indii v malém letadle, avšak místo do bezpečí letí vstříc neznámému osudu. Při nouzovém přistání v Himálaji jejich pilot-únosce zahyne a oni se ocitnou v zoufalé situaci. Kam až oko dohlédne, prostírá se jen zasněžená planina se štíty hor. Spásu jim přinese skupinka mnichů, která zdánlivě náhodou prochází planinou. Odvádí je sebou do kláštera ukrytého v překrásném údolí. Nikdo z čtveřice ovšem netuší, že modravě zasněný svět bájného Šangri-La, ráj na zemi, kde mohou být věčně mladí, se změní v rajské vězení. Lámové Šangri-La věří, že lidské utrpení lze odstranit jedině tak, že v sobě potlačíme touhu žít, touhu po rozkoši a ulpívání na životě, a snaží se dosáhnout stavu naprosté lhostejnosti k životu - nirvány. Conway a jeho přátelé se mohou těšit ze všech duchovních požitků, ale pod jednou podmínkou: musí zpřetrhat svazky z vnějším světem. Toto tiše zasněné, zduchovnělé prostředí, v němž se lidé proměňují v jakési šeptající stíny, vnímá každý ze čtyř unesených jinak. Zatímco Conway vstřebává moudrou, nad marnost světa povznesenou filozofii lámaserie a Šangri-La je pro něho dlouho hledaným vysvobozením, pociťuje Mallinson především její diktaturu, neboť považuje Šangri-La za kruté vězení a odmítá se přizpůsobit. Tento mladý muž potká v klášteře Číňanku Lo-Tsen, členku císařské rodiny Mandžu, kterou tam před sto padesáti lety přivedli jako osmnáctiletou dívku a jež stále nevypadá ani o den starší. Mallinson se do ní vášnivě zamiluje, a přestože jsou v ráji, rozhodnou se milenci utéct. Neobejdou se bez Conwayovy pomoci, ten se musí rozhodnout - zda bude žít ve věčném ráji, nebo pomůže upřímné lásce, podle něho nesmyslné a beznadějné....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/17711/ztraceny-horizont-17711.jpg 4.2121
Žánr
Literatura světová, Romány
Vydáno, Alpress
Orig. název

Lost Horizon, 1933

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (28)

Kniha Ztracený obzor

Přidat komentář
julika
07.03.2020

Když mi moje maminka vyprávěla o této knížce, zatoužila jsem se i já dostat do krásného údolí, kde může být člověk věčně mladý, prožít klidný, umírněný život vyplněný duchovním rozjímáním. Jenže....Tak jednoduché to zas není. Máme tu závazky a pouta, které volbu pro Šangri - La komplikují.
Úžasná myšlenka a velký dík, že jsem se v rámci 200 stran objevila ve snovém světě, kde jsem byla šťastná...
Proto se přimlouvám, aby každý, kdo sem vstoupí náhodou či cíleně hledá, svůj kousek tichého štěstí našel! ;-)

Mercatino
08.02.2020

Po dočtení knihy jsem se cítil tak nějak svěžejší, moudřejší a šťastnější. Připadal jsem si tak nějak odlehčený od starostí světa. Pane Hiltone, za to, co jste se mnou provedl, mi nezbývá nic jiného, než vám hezky poděkovat. Ve svém životě jsem podstatně zpomalil a po dlouhé době jsem začal uvažovat nad slovem umírněnost s láskou.


veneta
30.01.2020

Čtivá kniha, krásný jazyk s archaismy, napínavý děj ( zvlášť v době, kdy se mnozí snaží zajistit si přístup do buddhistických klášterů, je nápad pobytu v něm s veškerým komfortem a umírněností ve všem :-), jen s nemožností z něj odejít, velmi svěží )

danielavachova
20.10.2019

Kniha mi zpočátku přišla jako cestopis,postupně jsem ji začala vnímat spíše jako duchovní zamyšlení nad tím ,proč tady vůbec jsme,proč se věci dějí tak jak se dějí.Z knihy jsem cítila ,že je asi i něco více nad naší myslí,přinesla mi takové celkové zklidnění.Vím,že se k ní určitě vrátím.

BabaJaga11
27.08.2019

Knížku jsem našla mezi tituly vyřazenými z obecní knihovny. Obálka (mám vydání z roku 1991) mi byla povědomá a byla jsem přesvědčena, že jsem knihu kdysi dávno, snad během gymnaziálních let, měla vypůjčenou... no, možná měla, ale nejspíš jsem ji vrátila nepřečtenou. Nic z textu mi nebylo povědomé, tím víc mě tato celkem útlá knížka mile překvapila.

Můžete ji číst různým způsobem. Jako poutavý, dobrodružný cestopis do nejzapadlejších končin světa a k jeho lidem. Nebo jako historický román. Obojím je kniha ovšem jen na povrchu. Můžete se na ni dívat jako na soubor úvah o povaze a poslání lidstva. Nebo jako putování do vlastního nitra... Je to od každého kousek a ještě něco navíc. Nesmírně inspirativní kniha s otevřeným koncem, která Vám nedá spát...

Kamcatak
29.07.2019

Kniha plná zajímavých myšlenek k zamyšlení.

První půlka byla v některých momentech trochu zdlouhavá, rozčilovaly mě zbytečně dlouhé scény, kdy se Mallison rozčiloval, ale druhá část knihy už probíhala skvěle. Ke konci knihy si i autor se čtenářem trochu pohraje.

Celkově jsem z knihy nadšená, moc se mi líbila a čte se skvěle.

Pavlice126
14.02.2019

Jako jsem ráda, že jsem si knihu přečetla (doporučil mi pan knihovník), ale že by to byla taková pecka..., tak to u mě není. Na to, že toto téma mi moc blízké není, tak se to četlo dobře. Takže jako rozšíření obzorů dobré, už vím, co je šangri-la. Doteď jsem o tom neslyšela.A ani mi nepřišlo, že je kniha relativně stará, klidně bych odhadla, že je to napsané před dvěma, třemi, lety. Takže vlastně možná o hvězdičku víc.

Amazonka72
20.10.2018

Lost Horizon - kniha, která vznikla před více jak 80-ti lety, avšak stále aktuální. Některé myšlenky z této knihy jsou tak moc současné, že z toho až mrazí. Filozofické rozmlouvy Conwaye a Čanga se týkají otázek, které si dnes klademe možná častěji, než současníci pana Hiltona. Kniha, která nutí k přemýšlení o světě kolem nás, o tom, co je důležité, jak moc naše životy ovlivňuje čas.. Ano, čas a umírněnost, nejčastěji používaná slova. Času se nám opravdu nedostává, stále se za něčím honíme, zastavit se je luxus dnešní doby. O to více rozumím Conwayovi, že podlehne iluzi klidného a dlouhého života, kde dostatek času je tou hlavní devizou. Rozhovor s Mallisonem v závěru knihy je tím nejlepším z celé knihy. Těžko se přiklonit na jednu či druhou stranu, toto dilema si musí vyřešit každý čtenář sám v sobě. Ale ať tak či tak, život v Šangri-La obklopeného hradbou hor, je možná tím pravým životem - člověk se zde vrací k postatě sebe sama a života.
Několik stále současných myšlenek, které jsem si musela poznamenat:
“Vy se na všechno díváte jinak, v tom to vězí - pro vás čas neznamená tolik, kolik pro většinu lidí”.
str.110
“Víte, my věříme, že vládnout dokonale znamená vyvarovat se toho, aby se vládlo přespříliš. A přitom přece nemáte žádnou demokratickou mašinerii - volby a tak podobně? Ovšemže ne. Naše lidi by šokovalo, kdyby museli prohlašovat, že jedna politická linie je naprosto správná a jiná naprosto špatná”. str.114
Možná bychom v době předvolebních kampaní a povolebních jednání měli přemýšlet o tom, jak moc tyto tahanice o moc ovlivňují naše životy. A co je vlastně demokracie.

1