Amazonka72 komentáře u knih

Příběhy o nesebevědomí... Tři příběhy ze současnosti, každý naprosto odlišný... a každý až nesnesitelně "mrazivý".
Poznávala jsem situace, které znám ze své vlastní zkušenosti. I když v trochu "jiném vydání". Možná proto pro mě bylo velmi těžké některé příběhy číst (především první příběh, který je nejobsáhlejší). Vymanit se ze sítě stojí velmi mnoho úsilí, ale ve chvíli, kdy uniknete a máte možnost se opět nadechnout, nebo roztáhnout křídla a proletět se, se Vám velmi uleví.
Myslím si, že je potřeba občas se na svůj život podívat očima někoho jiného, a klidně prostřednictím příběhu... uvědomit si, co jsem ještě já, a co už je někdo jiný.
Nepovažuji tuto knihu za "skvělý literární počin", každopádně velké díky paní Dvořákové za její napsání, protože může mnohým (a asi především ženám) pomoci překonat strach z neznáma a dodat sílu a odvahu ve svém životě něco změnit.

Kniha má velmi vysoké hodnocení, ale pro mě to zase takový literární zážitek nebyl. Téma je určitě zajímavé, ale již tolikrát "ohrané" v jiných knihách. A troufám si říci, že jsem již četla poutavější příběhy, které se odehrávaly za holocaustu a také v Terezínské pevnosti. Vzpomeňme třeba na "Hanu" Aleny Mornštajnové.
Jde o další knihu anglicky mluvícího autora (autorky), jejíž děj se odehrává v Československu. Je vždy zajímavé podívat se na situaci v Protektorátu očima "Nečecha"... trochu s nadhledem, který nám někdy schází.
Příběh odehrávající se za holocaustu byl standardní, co mi však na knize již trochu vadilo, byl příběh zasazený do současnosti. Je téměř nereálné, aby se manželé po 70-ti letech setkali při takové příležitosti, při které se opět potkala Lenka s Josefem.
Neříkám, že nevěřím v osudovou lásku, ale tohle mi již přišlo opravdu nereálné. Americká pohádka se šťastným koncem... "a žili spolu šťastně až do smrti..."

Zajímavý příběh podle skutečné události. Je znát, že autorka není spisovatelka, ale pouze pubilicistka. Příběh na moři, přežívání na gumových člunech po potopení jachty kdesi v Pacifiku byl opravdu napínavý... knihu jsem doslova "zhltla" během jednoho víkendu proloženého běžkováním... Ale musím souhlasit s předchozími komentáři, že po záchraně Maurice a Maralyn šla úrověň knihy již hodně zkopce... Dočetla jsem ji pouze díky setrvačnosti, a protože mi bylo líto posledních 20 stránek nedočíst.
Je obdivuhodné, že po takových útrapách, kdy oba dva přežili jenom díky vytrvalosti a neutuchajícímu optimismu Maralyn, po "mediálním kolotoči", který se rozeběhl krátce po jejich záchraně, se vydali na další dobrodružnou cestu přes oceán. Museli to mít v krvi, touhu po nepohodlí, dobrodružství a vlastně i neustálé pnutí, pokud setrváte na jednom místě.
Maralyn byla úžasná, Maurice asi dosti nesnesitelný. Po smrti Maralyn bylo pro něj již obtížné tyto své negativní vlastnosti "obrušovat". Přesto jejich láska překonala mnohá úskalí a dokázala tak, že naprosto odlišní lidé spolu mohou prožít šťastný a naplněný život.

Opravdu zvláštní kniha. Místy se četla jedním dechem, místy byla velmi těžko stravitelná. Nádherné popisy přírody a života obyčejných lidí na březích Volhy. Zaujalo mě, jak kolem hlavních postav "proplouvaly" velmi bouřlivé dějiny Ruska na poč. 20. století. Příběh dcerky, která vyrůstala tak dlouho mimo realitu, schovaná před světem a jeho krutostí. Ale touha po životě je tak velká, že se nakonec i ona vydá do světa.
Zajímavé pro mě bylo shrnutí historických faktů té doby - myslela jsem si, že příběh je celý smyšlený, o to větší překvapení bylo, že se opírá o příběhy skutečných lidí.
Celá historie Povolžských Němců i jejich osudy je velmi zajímavá, ostatně asi osudy většiny lidí, kteří měli tu "smůlu", že prožili 20. století v zemi, která se jmenuje Rusko.

Emocionálně velmi silná kniha. Krásný příběh, krásně napsaný. Vnitřní boj o tom, co je sprvné a co ne. Kdy máme právo zasahovat do života druhých a kdy ubližujeme již jenom sami sobě. Je to příběh o hluboké lásce, a to jak partnerské, tak ale také lásce mateřské (a otcovské).
Příběh o splynutí s přírodou.
Příběh o tom, co je v životě opravdu důležité.
Příběh plný beznaděje, tak hluboké, že Vás při čtení fyzicky bolí u srdce.

Pro mě první kniha od této autorky a přiznám se, že asi i poslední. Námět je určitě zajímavý, každopádně nejde o knihu, která by mi byla blízká a to především způsobem psaní.
Na textu je vidět, že jde o mladou autorku, občas mi připadalo, že čtu maturitní práci velmi šikovné studentky.
Téma vztahů mezi Čechy a Poláky dané situací, která na Severní Moravě nastala po vzniku Československa v roce 1918 je nosným tématem a byla to právě to, co mě přesvědčilo si knihu v knihovně půjčit a přečíst. Paní Miriam Blahová má však tu smůlu, že před pár lety se podobným tématem zabývala také Karin Lednická, která stvořila (pro mě naprosto fantastický) romám věnovaný Karvinsku - Šikmý kostel. Pokud srovnám způsob zpracování obou autorek, je asi jasné, proč pro mě byl Příběh mateřídoušky zklamáním.
Nemohla jsem "pochopit" ani paraelní příběh Anny, který se odehrával v současnosti a popisoval rozpad jejího manželství.
Mezi mladší generací si autorka určitě najde své příznivce, mě její tvorba však nezaujala.

Velmi silný příběh z doby války ve Vietnamu. Trochu jiný příběh než v první knize (Hory zpívají), ale stejně působivé. Líbily se mi všechny 3 roviny vyprávění, které se v závěru knihy spojí v jeden...
Za mě byl konec již trochu překombinovaný, moc velká náhoda propojení jednotlivých příběhů. Každopádně to nic nezměnilo na kvalitě knihy a dojmu z ní.
Je důležité si tyto okamžiky 20. století připomínat, ukázat vždy realitu z obou dvou stran... protože mince má vždy dvě strany.

Po doporučení jsem od této knihy čekala více. Příběh o tom, jak snadné je uvěřit, když toužíme po lásce, po pozornosti a po "spřízněné duši". Určitě je správné, že kniha poukazuje na jeden z dalších problémů dnešní "on-line" doby, problému, který se tentokrát týká "starší" generace. Tedy těch, kteří se s moderními technologiemi začali seznamovat až ve zralém věku. Anonymní svět komunikace je plný nástrah, ale mnohdy si to neuvědomujeme. Právě díky tomu, že nám něco chybí.
Líbily se mi některé dialogy mezi rodiči a dětmi, zvláště těmi v pubertálním věku. Někdy je příjemné zjistit, že ten "mimozemšťan", který sedí se sluchátky na uších ve vedlejším pokoji, se nachází v mnoha dalších domácnostech. Že nejsme v tomto ohledu výjimeční rodiče.
Prima počtení na volný večer či víkend.
A za mě se občas i zasmějete...
Ale upřímně, si by mi opravdu přišlo podezřelé, pokud by mi napsal Brad Pitt :-)

Kniha plná příběhů, které mohly být zapomenuty... kdyby nepřišel nápad, natočit, zaznamenat, zapsat skutečné příběhy lidí, kteří vyrůstali ve 20. století... a kteří pomalu z tohoto světa odcházejí. Často mě napadlo, jaká je škoda, že moje babička svůj příběh nikdy nesepsala. Narodila se ve 20. letech na Ukrajině, přežila hladomor ve 30. letech, ve 40. letech byla deportována do Německa na nucené práce a zde se potkala s mým dědou, klukem z Moravy. Takto se dostala do Československa, kde prožila celý svůj život.
Kniha se mi líbila, je plná krátkých příběhů jejichž společným jmenovatelem je "láska". Některé se šťastným koncem, některé nikoli... Ale kniha nevyznívá smutně, je plná naděje, víry v lásku, která mnohdy dokáže nemožné. A díky které někteří přežili těžké chvíle ve svých životech.
Blízké mi byly příběhy z "komunistické minulosti", snad pro to, že jsem tuto dobu již zažila.
Příběhy "pamětí národa" by měly být uchovány do budoucnosti, bez ohledu na to, zda jde o příběhy milostné či nikoli. Každopádně, ty milostné v sobě mají vždy špetku naděje a víry v dobro. A objího je stále potřeba...

Poslední kniha "cestovatelské" trilogie. Protože jsem přečetla i předchozí dvě knihy, věděla jsem, co mě čeká... takže se žádné velké překvapení již nekonalo. Poutavé vyprávění o cestě ze severu Skotska na až na jih Anglie... neuvěřitelných 1500 km. Je až s podivem, co všechno člověk dokáže, pokud má motivaci. A vůli postavit se nepřízni osudu.
Mě asi nejvíce zaujala prostřední z knih, u posledního dílu jsem občas měla pocit, že je to vlastně stále to samé... ale upřímně, pokud putujete několik týdnů, tak je to vlastně opravdu stále to samé...
Co je na všech knihách a vlastně na příběhu Raynor a Montha nejsilnější, je jejich vztah, láska, která překoná všechny nesnáze. Opět jsem si uvědomila, jak moc důležité je najít v životě člověka, který se stane vaší "spřízněnou duší". Vaším druhým já. Tím, kdo bude stát za Vámi ve chvílích hezkých, ale především těch zlých.
A závěr knihy - plný naděje. Ano, má to smysl věřit a doufat. Postavit se životu, žít naplno!

Velmi silný příběh a velké překvapení...
Mám ráda příběhy, které se opírají o historické události 20. století. Stále se utvrzuji v tom, že pro pochopení současnosti a toho, co se ve světě děje, je naprosto nevyhnutelné porozumět právě událostem ve století dvacátém... Příbeh tří generací Tranovy rodiny ve Vietnamu je ukázkou toho, jak bouřlivé pro mnohé národy toto století bylo. Od těžkých dob v době 2. světové války, hladomoru, pozemkové reformě až po události na přelomu 60. a 70. let - válce ve Vietnamu. Toto vše se na stránkách knihy ukrývá. Velmi traumatické a těžké chvíle jednotlivých členů rodiny jsou zde však popisovány bez jakéhokoli patosu, skoro jsem měla pocit, jako bych četla "lyrický příběh" odehrávající se v těžkých dobách, ale přitom popisovaný s určitým druhem "lehkosti a nadhledu". Přikládám se k názoru, že autorka (stejně tak jako jednotlivé - a především ženské protagonistky příběhu - protože je příběh popisován s pohledu babičky a posléze i vnučky) ke všem těžkostem a příkořím, které jejich rodinu na cestě časem provázely, postavily "čelem" s tím, že je potřeba se jim postavit a hledat útěchu a sílu jít dál v obyčejných věcech. A také v neuvěřitelné rodinné pospolitosti, kdy celá rodina drží pohromadě, i když je často rozděluje válka nebo rozdnílný pohled na svět...
Pro mě velmi zajímavý čtenářský výlet do histrorie a mentality Vietnamu. Klobouk dolů před všemi, kteří tak těžké chvíle překonali a nenechali si vzít naději a vůli žít dál.

Musím se přidat ke skupině spokojených čtenářů - ano, byla to krásná kniha. Dějiny 1. poloviny 20. století v Rusku, po převratu v r. 1917 se odehrávají za zdmi hotelu Metropol... A zde jakoby se čas na chvíli zastavil. Plyne si svým tempem a bouřlivé dějiny tak vmínáme pouze okrajově... A přitom ovlivňují životy všech protagonistů příběhu. Ale pouze jako kulisa... nebo nám to při čtení alespoň tak připadá. Možná je to noblesou a kultivovaností hlavního protagonisty - hraběte Rostova, který přes nepřízeň osudu (doživotní vyhnanství v hotelu Metropol) nepropadá skepsi a špatné náladě, ale s grácií jemu vlastní proplouvá mezi zaměstanci a dalšími hosty hotelu.
Není to o historických faktech ani o přesném popisu "ruské duše a mentality". Myslím si, že záměrem autora nebylo podat realistický obraz doby. Je to kniha, jejíž děj plyne pomalu. Je však noblesní a určitě si zalouží svoje místo mezi oblíbenými knihami.

J.M. Guenassia patří mezi mé nejoblíbenější autory a tato kniha mě opět utvrdila v tom, proč tomu tak je. Pokud kniha dokáže čtenáře natolik vtáhnout do děje, že ji nelze odložit, že po každé přečtené kapitole musí číst dál, protože zkrátka musí zjistit, jak příběh pokračuje, znamená to, že si zaslouží pět hvězdiček v hodnocení. Děj se vůle boží patří mezi ty "vyvolené".
Příběh přátel z dětství zasazený do poloviny minulého století ve Francii, historického období, které bylo plné zvratů, stejně tak jako osudy jednotlivých přátel.
Velmi mě zaujala dějová linka týkající se vývoje atomové bomby ve Francii i převratu v Alžírsku. Na knihách J.M.Guenassiho je totiž fascinující to, že téměř vždy odráží historické události, které jsou pro čtenáře atraktivní - a vývoj atomové bomby, zkoušky v Alžírské poušti, ale i vyhlášení nezávislosti v Alžíru k tomu určitě patří.
Zajímavé bylo i uvědomit si, jak v na počátku 50. let ještě vůbec nebylo jednoduché, aby žena či dívka studovala technický obor a už vůbec ne, aby se stala inženýrkou. Jak i v demokratické zemi bylo těžké prosadit se jako žena v mužském světě.
Co se týče příběhu přátel - křehké vyprávění, smutné, ale i plné naděje... osud je nám předurčen, kopíruje naši osobnost.
Příběh o tom, jak je těžké vysvětlit i těm nejbližším, co nás v životě vedlo k uskutečnění některých životních kroků... jak křehká je pravda, jak těžké je žít s pocitem vinny, a jak potřebné je odpouštět.
Krásná kniha a krásný čtenářský zážitek.

Zajímavá kniha... které se však nepodařilo mě oslovit. Možná nepřišla v ten pravý čas, možná mě nesedl styl psaní paní autorky.
Příběh chlapce, který je, dle popisu jeho chování, nejspíše autista. Autorka nám dává nahlédnout do jeho myšlení a pocitů - určitě zajímavé pojetí příběhu, roztříštěný text (myšlenek) působil rušivě, zmateně, bylo těžké se v něm orientovat.
Více se mi líbil příběh učitelky Tess, některé postřehy z učitelského prostředí v Irsku (a očekávané zjištění, že všude je učitelský sbor vlastně stejný... tato skupina lidí má svá specifika).
Křehký příběh tří hlavních protagonistů, osob, které nějakým způsobem nezapadají do většinové společnosti, jejich pocitů a hledání cesty životem.

Připojuji se k dalším hodnotitelům a dopisuji další kritiku za velké množství chyb a překlepů v textu.

Autor a jeho trilogie mi byla doporučena. Žádné velké nadšení se však nekonalo. Nevím proč mám při čtení podobně laděných trihllerů pocit, že jsou všechny psány podle jednotné osnovy.
Navíc v této sérii (zatím mám za sebou pouze první díl) mi nebyl ani trochu sympatický hlavní hrdina - detektiv Martin Servaz, který v některých momentech jednal nepochopitelně...
Ale jako oddychové čtení to není špatné, určitě autor patří mezi vyšší spisovatelskou ligu, která se psaní trihllerů v současnoti věnuje.
Děj by se dal určitě zkrátit, další výtkou je tloušťka knihy, která se skoro nedá udržet v ruce. Pokud by se některé pasáže zkrátily, určitě by to přispělo lepšímu spádu celého děje a ubralo by to i na délce a tloušťce knihy :-)

Po delší odmlce jsem opět sáhla po knize mého oblíbeného autora H. Murakamiho. Díky čtenářské výzvě (šestá kniha zprava) padl los právě na tuto knihu. Nečetla jsem ji poprvé, nicméně asi s 10-ti letým odstupem. Je zajímavé, jak některé knihy vnímáme v průběhu života vždy trochu jinak. Stejně je tomu i u této knihy, po prvním přečtení následovalo doslova "nadšení", po druhém jsem už tak nadšená nebyla.
Knihy Murakamiho mám moc ráda, ať už jde o příběhy, které spadají tak trochu do sféry "fantazy" a jsou plné magického realismu, tak po příběhy, jako je "Norské dřevo", "Cukuru Tazaki" nebo "Na Jih od hranic, na západ od slunce", které se věnují vnitřnímu světu hlavního hrdiny, který máme možnost procházet doslova krok za krokem...
Cukuru Tazaki je muž, který celý svůj dospělý život žije s přesvědčením, že je vlastně neviditelný, ničím nevýrazný, bezbarvý. Uzavírá se do sebe a má pocit, že ho v životě nemůže potkat nic zajímavého, co by ho z jeho poklidného života vytrhlo. Do tohoto rozpoložení vstupuje Sara, která ho donutí získat odpověď na otázku, která ho celý život trápí. Proč přišel o své kamarády ze střední školy, proč byl "vystrčen" z jejich party. Hledání příčiny, resp. vnitřní přijetí důvodu, je hlavním dějovou linkou především druhé části knihy. Příběh zůstává částečně nedokončený, ale tak je to u Murakamiho zvykem. Je potřeba si "domyslet" nebo "vycítit", jak by se mohl příběh Cukurua odvíjet dál.
Milé čtení, které určitě potěší všechny Murakamiho příznivce.

Seriál ke knize jsem neviděla, takže nemohu porovnávat knihu a scénář. Každopádně na textu je patrné, že pan Klíma je především scenárista a publicista, i když uznávám, že se jako autor beletrie také již vypracoval. Každopádně žádné hodnotné dílo tato kniha není (ve smyslu literárním), co se jí však nedá upřít je vypovídající hodnota. I takové knihy a přííběhy naše literární scéna potřebuje, protože nám nastavují zrcadlo co se vysoké politiky týče... Opravdu mě mrazilo v zádech při čtení, jak "prostá holka z malého města" ovládla ty nejvyšší kruhy... jak dokázala naprosto cíleně hýbat všemi..." Raději se nebudu vyjadovat, jakými přívlastky jsem Aničku pojmenovala. Co je však opravdu hrůzné, je prostředí, které vytváří naše vysoká politika. Není divu, že pokud chce někdo řídit stát, musí na to mít žaludek, a ač může do služby státu vstupovat s čistými úmysly, systém ho po čase neúprosně polapí a vytvaruje si ho k obrazu svému. Anička (Jana) je příkladem odporného člověka, a co je asi nejsmutněší... jak dokázala zničit slušného člověka. Jak je možné, že tuto lest neprokoukl a včas z ní nevycouval???

Nádherný poetický příběh, pomalu plynoucí, stejně tak jako pozdně letní Slunce a krátící se dny s příchodem podzimu. Nádherné popisy přírody, vůně a chuti ovoce. Čtete a máte chuť se zakousnout do zralé hrušky.
Citlivě podaný příběh dvou velmi rozdílných žen. Každá z nich si v srdci nese své trápení, postupným splynutím s přírodou se jim podaří najít společnou řeč i beze slov a zachránit svoji duši. Velmi dobrá volba pro letní čtení.

Příjemné čtení. Nesdílím však názor předchozích komentářů - bylo to milé čtení, ale mé srdce si nezískalo. Určitě jsem četla "silnější" žívotní příběhy. Zajímavé propojení kuchařských receptů a odehrávajícího se děje knihy. Dvě časové roviny, které se postupně prolínají, jak příběh postupuje.
Hluboká láska, cit, který trvá po celý život. Někdy je těžko uvěřitelné, jak pár společných chvil ovlivní život člověka. Je to velmi romantické, ale těžko uvěřitelné. Stějně tak jako urputnost Julie při rozkrývání příběhu Christopha a Sylvie a její vztah k Christophovi. Nereálnost dané situace a vztahů byla faktorem, proč si "vzpomínky plné vůní" nezískaly mé srdce.

Povídání o cestě kolem České republiky. Psané formou deníku, což je forma, která může být zajímavá pro zasvěcené, kteří buď osobně znají autora, nebo mají se samotnou cestou nějaké zkušenosti. Kniha, které vpodstatě kopíruje "stezku kolem Česka", první dálkovou trasu v naší republice. Jsem chodec, nemám za sebou sice dálkovou trasu, ale stezku kolem Česka pravidelně během léta obcházím s mojí nejlepší kamarádkou - pěkně kousek po kousku, každý rok se posuneme o kus dál. Je to o zážitcích, příbězích, nikoli o kilometrech, které ujdeme... Vždy platí, že cesta samotná je cíl a je jedno, jakým způsobem ji pojmeme... V knize mi však něco chybělo. Přidaná hodnota, něco, co ji pozvedne na vyšší úroveň než jen deníkové zápisky jednoho z chodců. Na druhou stranu tuto skutečnost uvádí autor sám již v úvodu, takže nás na ni včas upozorňuje. Kniha pro každého, kdo rád chodí a má rád naší zemi. Najdete zde spoustu popisů zajímavých míst, které mohou být inspirací na výlet. Jsem ráda, že jsem se opět utvrdila v přesvědčení, že i u nás je krásně, takže proč jezdit někam daleko... navíc putování po ČR má tu obrovskou výhodu, že se u nás všude domluvíte! A pak ty hospůdky a kavárničky po cestě... takže balím batoh a jdu.