alekis komentáře u knih

Druhá část trilogie ani omylem nezaostává za tou první. Děj velmi dobře navazuje, čas se sice posunul, ale potkáváme staré známé postavy a poznáváme nové. A je to velmi dobré čtení!
Níže pode mnou je dost komentářů, které napoví a snad přitáhnou pozornost čtenářů a čtenářek.
Za sebe - doporučuji přečíst, jak pro zábavu tak pro poučení. Na konci je sice trochu krátký, ale ledacos vysvětlující doslov autorky, který doplňuje fiktivní děj románu.

Je to vskutku skvělá záležitost a měla jsem přání oslavit dočtení této části příhodným veršíkem... Jenomže je tady tolik děje a tolik událostí, že inspiraci se nezdařilo... Mnohé události v knize jsou radostné a mnohé zas smutné, až tragické. Tak mě napadlo cosi, co jsem možná vymyslela už dřív, nebo to napsal kdosi jiný:

S rozbřeskem znovu jasné slunce vyjde...
Po temné noci zas nový den přijde :-).

9 01.09.2023

Toto není román, je to Román.
Není to příběh... je to Příběh.

Některé názvy mě, nevím až tak proč, odrazují od čtení a tak jsem si málem, přes vysoká procenta a pochvalné komentáře, nechala ujít tuto knihu!
Ale nikdy není pozdě, dokud ještě žijem!
Jsem zvědavá, jaká bude druhá část. Doufám, že stejně dobrá, jako tato první. Ještě pořád se mi zjevují scény a scenérie, tak jak se v průběhu čtení v mojí mysli objevovaly.
Nemá to chybu!

12 26.08.2023

Vymyslet příběh, a to hodně složitý, uspořádat si ho v hlavě a dát mu psanou podobu, zkompletovat a pak si ho celý přečíst, požádat další lidi o zhodnocení, neboť víc očí víc vidí a víc hlav víc vymyslí, opravit chyby a nelogičnosti - i když nikdy není možné úplně vychytat mouchy a mušky... Udělat zkrátka (jde tuto práci vůbec nazvat "zkrátka"?) všechno pro to, aby literární dílo mělo požadovanou podobu...
... a potom ho vyslat - svoje papírové dítě, do ulic.

Takto nějak si představuju pozadí, které zůstává nám čtenářům skryto, a jehož ukončením je otevření knihy, vstup do děje - a pokud je kniha dobrá, tak je to dar z nebes.
Neboť dnes, zdá se mi, je taková nadvýroba všeho možného, včetně literárních děl, že hledáme a často nenalézáme to, co by nás opravdu chytilo, pobavilo, poučilo a v závěru nám dopřálo vydechnout a pomyslet si: tak toto bylo něco!

Dosti filosofického vykecávání! Bylo to složité, občas jsem se ztrácela v postavách, ale arcipadouch nakonec neušel trestu a Jožík, který už přichází do let a chystá se na výminek, v závěru knihy oženil staršího syna :-).

Detektivka je detektivka, mordy, loupeže a bezpráví, to vše se dá dobře využít pro napsání románu. Ale autor pentalogie o Jožíkovi Bukovském měl (bohužel, měl...) nádherný dar: dokonale přiblížil a skvěle popsal prostředí i dobu, kam svoje příběhy zasadil. Pro mě - nemělo to chybu!
:-)

12 25.08.2023

Závěrečné postelové potěšení Britt a Raleye, jímž kniha končí, je třešinkou na dortíku Kouřové clony.
Bohužel, pro tentokrát se odskok od knížek, které mám rozečtené, nezdařil úplně nejlíp. Sandra Brown, prověřená autorka... má taky občas své dny.
Možná to chtělo zkrátit o pětinu, dlouhé rozhovory nebyly moc zábavné. Zato akce... Jo jo, akcí bylo na stránkách docela hodně. Autorka zručně mlžila až do úplného konce... Až to bylo trochu přes míru. Nikdy neuhádnu pravého zločince, ale tentokrát, musím se pochválit, jsem jisté podezření měla...
Konec dobrý, všechno dobré. Statečný švarný hasič a krásná zuřivá reportérka... Co z toho mohlo vzejít? Jedině happyend!

7 23.08.2023

Konstatuji, že už mám asi paměť přeplněnou knihami a celkem životními událostmi (je třeba pořídit nový počítač - tedy, snad novou hlavu), protože jsem už dříve přečetla další sérii z Trhlinových válek a dokonce jsem k jednotlivým dílům (Mág ad.) psala komentáře! Že by skleróza? Nic si z toho nepamatuju a bylo to před třemi lety! Ó jé! Vjemy a dojmy asi smázly jiné záležitosti... No, každopádně, pokud vydržím do trnek, se k zapomenutému můžu vrátit...

Takže jak pokračuje opakování pozapomenuté Ságy o Impériu druhou částí? Skvěle! Proto to taky čtu podruhé. Nebudu natahovat - v závěru jsme vstoupili do výšin politiky... a naše přítelkyně Mara z Acomy tam nemůže chybět. Předtím ale musela přestát mnohá nebezpečí. Vydržela... i když mnozí její věrní, od důstojníků armády až po poslední služebníky ztratili životy při obraně její a jejího domu. Jo, je to boj!
Ale jak je známo, my ženy vydržíme hodně. Maro, fandím ti!
Je tu malý problém. Případní čtenáři, navnadění mými oslavnými ódami, by se mohli oprudit, dostat kopřivku a pod., protože by mohli zjistit, že je tu... nedej nejvyšší bůh fantasy... že je tu romance!!!
Lidi!
Ta "romance" zabírá asi 2% textu, sex je jenom naznačen a žádná uslintaná vyznání v této knize nenajdete! A buďme probůh přející! Mara žije ve stálém napětí, bojuje s ohrožením a zatím pořád přežívá, též díky lidem, které má kolem sebe! Dopřejme jí tu milující náruč! Dopřejme jí lásku muže... který, jak se zdá, ačkoliv je jen literární postavou, tak ve skutečnosti by stál za hřích a za potěšení :-).

8 23.08.2023

Čtvrtá kniha ze série o Jožíkovi Bukovském mě pobavila stejně jako tři předešlé. Autor si dal práci a měl takový dar vyprávění a psaní, že svému dílu dokonale vdechl punc staré doby. Díky tomu jsem všechno, nejen samotný kriminální příběh, prožívala velmi reálně.
Je to detektivka, a to hodně zamotaná. Ale nejde jen o zlosyny a jejich ohavné činy. Je tu postava Jožíka, jehož charakterové vlastnosti stále lépe poznáváme, jeho rodina a ještě pár dobrých lidí, kteří stojí jako protiváha padouchům - ti se vyskytovali a vyskytují vždycky a neblaze tuším, že tak to bude napořád.
Konstatuji pár drobných nesrovnalostí, nad kterými jsem mávla rukou... Při takovém rozsahu textu, když vzpomenu celou postupně vskutku dobře navazující sérii, se chybička vloudit může. V minulém díle se nejmladší synek jmenoval Josífek, tady je z něj dospívající Jindřich...

Zaujalo mě, že část děje se odehrává na Malenovickém hradě, což je hodně daleko od Pelhřimovska, kde žije náš vyšetřovatel Jožík. Přidám dva kratičké filmy, jen pro představu :-).
https://www.youtube.com/watch?v=NJhxXpUHmY0
https://www.youtube.com/watch?v=44FbCQGRG_Q

9 21.08.2023

Některé knihy si s odstupem času čtenář(ka) rád(a) přečte podruhé. I mně se to stává.
Sága o Impériu mě při prvním čtení velmi oslovila a tehdy jsem si slíbila, že přečtu všechno o Trhlinových válkách... Nadarmo se neříká, že slíbené drží sto roků :-). Takže pro případ krize si zajistím silnější brýle na čtení a v budoucnu se určitě vypravím na Kelewan, potažmo na Midkemii.
Anotace dost výstižně navozuje, o čem tento složitý příběh vlastně je. Pokud přijmeme jako fakt, že na Kelewanu je feudální zřízení a pokud nebudeme požadovat, aby se myšlení a chování postav přiblížilo tomu našemu, neboť třeba pojem cti, jak se mi zdá, se z naší kultury víceméně vytrácí (naštěstí, věřím, že ne úplně, že čest a dané slovo tu sem tam ještě přece jen přežívá), tak máme šanci představit si něco neobyčejně zajímavého, mimo obvyklé kulisy fantasy a můžeme se dokonale pobavit.
Výborná série, doporučuji. Je tu méně fantasy a o to více příběhu z fiktivního světa, více propracovaného děje a zajímavých postav... Je to zajímavé, je to skvělé!
:-)

8 18.08.2023

Obrovská hromada klišé, vidlemi je přehazovat! Využito do písmene všechno, co se v romantických škvárech používá! Nic nechybí!

Za prvé: Maxx je prostě nej... Dokonalý holčičí sen!
Slintala jsem, když jsem četla jaký je velký a urostlý, jaké má svaly, oči, tvář... a ještě cosi, co popíšu až po 22 hodině :-)!
Takové borce bez výjimky milují holky z naší školky přes další věkové skupiny až po babky z domovů důchodců.
Zkraje je tu vtip a legrácky, potom, o málo později až po konec příběhu: ta neskutečná výdrž! No, papír snese všechno, Maxxi :-).

Za druhé: zrzavá Charly, to je taky kus! Je tak krásná, jak hvězda jasná! Jsou takové vůbec? Zvládá všechno. Uřídí všechno. Autoservis, kuchyň i Maxxe. A ta výdrž! O tom si nechám tak leda zdát... :-)

Tak jsem svoji nejnovější přečtenou ČK (červená knihovna) pěkně strhala a teď: proč jí dávám za 5*?
No protože je to rozkošně napsáno a myslím, že i přeloženo, moc dobře se to čte, je tam děj, pobavila jsem se... Nemá to chybu!

Kurnik šopa, tož to né, zas mám koment dlouhý, předlouhý! Níže pode mnou to napsala lucakuca krátce a výstižně. Takže na závěr už jen volám: holky všeho věku - jděte do toho! :-)

18 15.08.2023

Bouřliváku... Havrane... Jestřábe ve vrboví...
Vaše dušejméno mi napoví,
že ve vás krev rigantská,
i když třeba jen kapka, plyne.
Můžeš být kým chceš, nezapřeš ji.
Je to tvé dědictví a nebude to nikdy jiné!

S Bouřlivákem jsem se scházela po chvílích ve čtečce před usnutím, a trvalo docela dlouho, než jsem se pročetla na konec.
Závěr Rigantské ságy je podle mě nejlepší ze všech dílů a v žánru hrdinské fantasy si zaslouží jedno z předních míst!
Hodně zvratů. To, co čteme na začátku a to, co je na konci, jsou dvě strany jedné mince. Naštěstí jde většinou o situace, kdy se padouch obrátí k dobru a ne naopak. Spousta postav v příběhu se změní. Některé vztahy skončí a některé se překvapivě zrodí. A tak dál... Nesmím psát nic konkrétního, abych potenciálním čtenářům nezkazila požitek a překvapení... Ale... Stálo to za to!
Když stručně shrnu celou tetralogii, i když tento žánr mě trochu míjí, nebyla to vůbec ztráta času. Příliš mnoho vraždění a bojů, příliš mnoho mrtvých, ale také mnoho statečnosti, hrdinství, přátelství, mnoho dobrých vztahů mezi svými, ale i jejich zrození mezi bývalými protivníky... o tom všem to je, milé čtenářky a čtenáři :-).
Soudím, že i mládež vyššího stupně základní školy by příběh mohl upoutat a ukázat jim nenásilně, co je v životě důležité.

11 09.08.2023

Na Vysočině se stále vraždí... a tentokrát opět z docela zajímavých důvodů.
A přesto, že se tam chvílemi dějí věci hodně neveselé, lidé stále žijí své rodinné i pracovní životy, roční období se překulují, v této knize do zimy a k Vánocům, dál a dál, den za dnem.
Kdo je dobrý a v dobro věří, ten, třeba i životem bitý a otřískaný, ho umí poslat dál, zatímco ubohý degenerovaný mizera, podléhající svým niterným posedlostem, se neohlíží na nikoho a na nic.
Tak to bylo, tak to je. Svět prostě byl, je a bude přepestrý, a že to pokaždé nebudou barvičky veselé a nadějeplné, ale občas pošmourné, až černé, jako ze samého pekla vyletěvší... To zas závisí jenom na aktérech velké lidské komedie.

Kniha se mi velmi dobře četla, jakož i obě předešlé. Jsou tu dvě zajímavé dějové linie, které se nakonec... Ale ne, dál neřeknu ani slovo! Kniha má jen 29 přečtení a ti, co ji četli, vědí své - pro většinu čtenářů to, stejně jako pro mě, stálo za to :-).

9 05.08.2023

Výborná druhá část série krimi případů Jožíka Bukovského! Historické detektivky, to je moje, a tato je podaná tak rozkošně, s takovými slovními obraty, že nemohu než tleskat! A přitom - tak málo přečtení! Bohužel, a stejně jako u první části - přehlíženo. Není to holt americký krvák...
Autorův styl psaní mi dokonale sedí, příběh je sestavený tak, že se zabýváme nejen případy hrozných vražd, ale také rodinnými a pracovními vztahy. Je to o životě před několika staletími a protože nejsem odbornice - historička, protože je všechno podané velmi přesvědčivě a autor svou knihu nepochybně před vydáním konzultoval, konstatuji: nemá to chybu!
Důležitá indicie nechybí, ale vcelku, pro úplné rozkrytí, je potřeba se příběhem pročíst až ke konci, abychom pochopili, že lidí s pokřivenou myslí nebylo a není nikdy dosti.

10 03.08.2023

Vražda knihy v přímém přenosu! Obálka a název "napovídají" o čem asi tohle bude. Navíc zařazení do šuplíku "pro ženy"!
Nečíst! Obejít širokým obloukem! Jen hloupé husičky s růžovým gelem namísto mozku mohou vzít zavděk tímto škvárem!

Teď již vážně a co možná krátce: osmnáctiletá Penitence, koktavá puritánka, připluje z nějakého důvodu a s nějakým cílem z Nové Anglie do Londýna. Krátce potom nastane morová epidemie... a mnoho a mnoho dalších událostí. Než na konci románu opustíme Penitenci o něco starší, přečteme si toho opravdu hodně. A stojí to za to. Některé okamžiky, když napovím - třeba hledání tajné místnosti a jejího skrývaného obyvatele zparchantělým oficírem, jsou vskutku dramatické!

Proč se vzrušovat nad horory a krvavými kriminálkami, když stačí, kromě skvěle utkaného fiktivního příběhu, výlet do dějin, v nichž se střídají politické a náboženské převraty, války mezi državami a jejich vládci, výlet do dějin posetých mrtvými...
Drsné časy... tehdy i nyní... a přece přátelství a láska mezi lidmi žijí stále... a doufám, že budou žít napořád!
Odhaduji, že romantika tam je, ale tak 1 - 2%. Tak nevím... Jak se rozhodnete, čtenářky a čtenáři? :-)

7 02.08.2023

Skvělá kniha, moc mě pobavila.
Drobné výhrady - přeskakování v čase mezi přítomností a minulostí, a trochu chaos ve vyprávění jednotlivých epizod příběhu, mi celkový dojem nezkazily.
Není to literatura faktu, je to jednoznačně psáno s úmyslem čtenáře zaujmout a poskytnout mu zážitek. Což se v mém případě 100% stalo.
Souhlas s komentářem od hanzmb, až na ten Křemešník, tam se asi nezatoulám... škoda :-).

8 16.07.2023

Ke čtení mě občas inspirují, krom jiných, komentáře oblíbených uživatelů, momentálně ten, který napsal - viz níže - Terror (ale přečetla jsem si i ostatní).
Terror to napsal moc hezky (škoda, že komentáře ke knihám píšeš dost sporadicky), já to vidím trochu jinak, i když v hodnocení se shodneme.

Příběh je to totiž celkem jednoduchý, až tak se mnou nezacloumal. Klidně mohl být napsán jako kratší literární útvar a pravděpodobně by mnoho pozornosti nevzbudil.
Ovšem, naprosto unikátním ho dělají ilustrace a v nich vložené texty. Ty ilustrace jsou prostě nádherné a příběh tak dostává úplně jiné grády!
Nenacházím, nemám slov!
Já nevyhledávám komiksy! Protože i tohle je komiks! Čtu texty, ne obrázky!
Ale...
Je to nádhera, je to krása, je to opravdu unikum! Jak prostředí, tak postavy a postavičky... A že je tam, kromě krásných dobrodružství a krásného přátelství tří kluků také skrytý smutek nad vším, koho a co odnes čas... Tak to je prosím pěkně... život sám.

Přečteno - prohlédnuto během chvíle, ale okouzlení, tuším, potrvá :-).

13 12.07.2023

Trochu Krasoněm a trochu Drsoněm
musí být literární romantický hrdina!
Takový, co o něm čtenářka sní
a na něj před usnutím vzpomíná...
Zkrátka - musí být třída!
Pod tvrdou kůrkou se skrývá měkká střída...
Neexistuje, ale je prostě nej a to je jisté,
stejně, jako že den se s nocí střídá!
:-)

Překladač mi nabídl název Tlustý jako zloději - stejně podivné, stejně mi to nesedí, jako Tajnůstkáři, ale... vzal to nešť!
Sandra Brown je profík a přes to vlak nejede. Četla jsem od ní sice už lepší krimi romance, ale tato byla taky zábavná... i když...
Sandro, je mi to jasné: kam pořád máš chodit na ty nápady? Ale jo, stálo to rozhodně za přečtení, zaujalo a pobavilo. Neváhej a piš dál!
:-).

8 11.07.2023

Inspirace z DK...
Přiznávám, že minimálně vyhledávám komiksy. Je to jakýmsi mým omezujícím viděním, podstatně víc vnímám text než obraz.
Navíc toto je můj první Thorgal, přitom v pořadí již osmý... Uvidím, co se dá na tom poli neoraném udělat :-).
Tudíž: ačkoliv tvrdím, že obrázky jsou u mě víc mimo, tentokrát je to jinak. Kresba je totiž mimořádně pěkná, všechno velmi přehledné a tuším, že i další díly budou stát za podívání. Takže za 5* :-).
Příběh samotný - bohužel, na tak malém prostoru se asi víc udělat nedalo. Podle toho to taky dopadlo. A tak si čtenářko domýšlej: opravdu se ten zelenovlasý mužíček...
A dál nesmím pokračovat, byl by to spoiler!
Podle mě je příběh sotva za 2*...
Tož co včil? Obrázky jsou ale moc hezké... Ještě si to nechám projít hlavou :-)

6 07.07.2023

Další várka výtečné zábavy! Druhý díl je trochu jiný, ale stejně, když jsem musela opustit, co mě baví, když jsem nemohla číst a musela se věnovat nějakým opruzujícím banalitám, byla jsem v myšlenkách v Nočním klubu... :-)
Myslím, že je nezbytně nutné poznat blíž Jiřího Kulhánka, když ne osobně tak aspoň jeho další knihy :-).

8 02.07.2023

Otvírá se Noční klub...
Čtenářko, neváhej, vstup!
Kolkolem tma, mlha hustá...
Příběh podle mého gusta!

Jiří Kulhánek, moje pole neorané..? Až při čtení jsem zjistila, že jsem už od něj četla Vládce strachu, protože v Nočním klubu je letmá zmínka o Richardu Adolfovi.
Vládci se mi moc líbili, i když už z paměti víceméně vypadli. A teď jsem, jak mám ve zvyku, namátkově sáhla pro zpestření a vložení mezi již rozečtené knihy po téhle perle... a jsem nadšená!
Moc jsem se pobavila a jasná zpráva - druhý díl v závěsu následuje! :-)

12 29.06.2023

(Knihu jsem četla pod názvem V zemi obřích trav, komentář se mi ocitl pod tímto vydáním.)

Chodila jsem do knihovny, která se pak několikrát přemístila, ale ta moje první byla nejlepší. Nikdy pro mě neměly knihy takovou sílu, jako na 1. stupni ZŠ. Plátěná taška, kterou jsem sotva nesla. Knihovnice se divila: a to všechno přečteš? A protože jsem nemohla vydržet, tak jednu jsem četla v chůzi hned cestou domů a bylo mi jedno, co si kdo myslí. Čtení v dětském věku je nejlepší zábava a musela bych psát dlouho, abych vyjmenovala všechny tehdejší oslňující oblíbence... :-).
V té staré knihovně jsem si půjčila i tuto sci-fi pecku. Od té doby jsem ji nečetla, ale naráz mi vyklouzla z paměti vzpomínka na ni a prostě nešlo si ji nepřečíst! Jenže už to bohužel není ten zázrak z dětství. Už mám jiné oči, trochu kritičtější, jiné zkušenosti a za sebou mnohé další knihy, další pecky...

Úvod knihy je poněkud zdlouhavý a závěr je hodně poplatný době vzniku. Budiž, tak to prostě je. Ale popis Země obřích trav (ZOT) a jejích obyvatel je bez konkurence, a boj o přežití dvou maličkých hrdinů je téměř neustále opravdu dramatický! Kouzelně vymyšlené a sepsané a nikoliv fiktivní! Jde o skutečné poznatky o říši hmyzu.
Musela jsem se zamyslet a hlavně politovat doktora Dumčeva. Prožil čtyřicet let, ale z jeho hlediska mnohem delší, nezměřitelnou dobu v ZOT. Když se vrátil mezi lidi, bylo to pro něj těžké. Přizpůsobil se dokonale podmínkám v ZOT a přežil... Ale jen tak honem se vrátit zpátky do bývalého života, když se změnil svět a jeho mládí uprchlo v dál... Přál si nabídnout světu vynálezy, které vymyslel na základě pozorování hmyzu, ale nikdo o ně nestál. Až nakonec drobná útěcha a smutný závěr.

Svět se mění, střídají se režimy, kácejí se říše, všechno je den za dnem jinak. Ale život jde dál... v té úžasné Zemi obřích trav :-).

10 20.06.2023

Nesnáším sousloví "úsměvný příběh" Zhusta ho užívaly televizní hlasatelky, než skončily v propadlišti dějin, jako charakteristiku nějakého veselého filmu, třeba z Bakalářů.
Ale když jsem přemýšlela, jak jednoduše popsat Saturnina, napadlo mě právě toto - že je to úsměvný příběh.
Pravděpodobně se nikdo při čtení nebude svíjet smíchy, hýkat jak osel, slzet, či tak podobně. Ale je téměř jisté, že čtenář i čtenářka se budou (skoro - ať to zas nepřeženu) celou dobu nad knihou usmívat :-).
Autor používá velmi krásně jazyk a jeho popisy prostředí a především přírody jsou moc pěkné, fakt. A musím vypíchnout něco, o čem se domnívám, že mnozí čtenáři ani nepostřehli. V příběhu o panu Brudíkovi, který marně hledá svůj dům, je dvakrát zmíněno zatemnění! První vydání totiž vyšlo v roce 1942...
Mám dojem, že kdysi jsem Saturnina už četla, vybavila se mi příhoda se zápalkami bez hlaviček... Jinak absolutně vše zapomenuto... Bylo to milé osvěžení, ale stačilo, a nyní, jak říká můj oblíbenec Rexo v reklamě: pá...pá! :-)
Ale podotýkám, že nejméně jednou by se s tím nesmírně schopným a šikovným chlapíkem měl seznámit každý!

P. S. Ještě toto musím doplnit. Tuší vůbec někdo, odkud pochází všeobecně známá informace, že tři mušketýři nebyli čtyři, nýbrž dva?
Je to sice spoiler jak Brno, ale prozradím to! Ze Saturnina!

32 19.06.2023