alekis
diskuze
Jaro :-)
K večeru ticho na dědině...
Jenom sem tam pes zaštěká...
Děťátka usínají u maminek v klíně...
Jsou v bezpečí a nic je neleká...
Ó, krásné jaro, nad smaragdy zelenější,
jsi tolik veselé a pestré, nekonečně svěží...
Zůstaň nám stejná, drahá země zdejší!
S lidmi, s městy a s dědinkami...
a s kříži na vysokých věžích...
Tento blog nepatří úplně do 100 věcí, ale zábavy není nikdy dost, je tu víkend a lekce z hanáčtiny se vždycky hodí!
https://1url.cz/Yu7My
Zas něco zajímavého od Ivo Fencla, o obřích klíšťatech apod. :-)
https://1url.cz/kuyqn
Vážní pánové naložili Thomase do nákladního auta. Když se chtěl podívat ven, zjistil, že celty zakrývající úložnou plochu jsou pevně zašněrovány a utěsněny.
Po pěti hodinách ho bolela každá kost. Když náklaďák konečně zastavil a pánové mu dovolili vystoupit, viděl Thomas kolem sebe mimořádně smutnou krajinu. Pahorkatý terén plný kamenů byl obehnán vysokými ploty z ostnatého drátu. V pozadí, před pochmurným lesíkem, zahlédl opršelou, šedou budovu. U vstupní brány stál voják v plné výzbroji.
Oba špatně oblečení pánové šli k nepřátelsky hledícímu strážnému a předkládali nesčíslné množství průkazů, které voják vážně studoval.
Mezitím přicházel po cestě starý sedlák s vozíkem naloženým dřívím.
„Máš to ještě daleko, dědečku?“ zeptal se ho Thomas.
„Čert aby to vzal. Síly docházejí a já musím jít ještě dobré tři kilometry až do Saint Nicolas!“
„Kdepak to je?“
„No tady dole. Přímo před Nancy.“
„Aha,“ řekl Thomas Lieven.
Oba jeho průvodci se vrátili. Jeden mu vysvětloval: „Musíte prominout, že jsme vás v náklaďáku zavřeli. Přísný rozkaz. Jinak byste možná poznal krajinu. A vy v žádném případě nesmíte vědět, kde jste.“
„Aha,“ tvářil se chápavě Thomas.
:-)
J. M. Simmel - Nemusí být vždycky kaviár
Eicherik: jak je ten film - Bůh odpouští, já ne! :-))
Jistě je ti odpuštěno.
Keri. H: Myslím, že milý Pán Bůh vidí do našich srdcí, co jsme a jací jsme... a jestli pereme, uklízíme, nebo kultivujeme zahrady... to pro něj určitě není to nejdůležitější :-))
Pavlína 197
Přesně tak, musím potvrdit. Odedávna vím od mojí milé babičky, že na Velký pátek se se zemí nemá hýbat, což jsem letos dokonce někde i vyčetla.
Také všem přeji pěkné radostné Velikonoce :-).
Přitom si něčeho všiml. Nesouhlasně zavrtěl hlavou: „Ale Bastiane, ty už jsi zase šel na koňak!“
„Jenom doušek. Byl jsem trochu rozrušený.“
„Nech toho! Stane-li se něco lidského, budu potřebovat tvou jasnou hlavu. Sotva se ti podaří pana ředitele zmlátit, když budeš pod párou.“
„Toho tlusťocha si beru na starost, i kdybych měl třeba delirium tremens!“
„Klid! Znamení zvonkem jsou ti jasná?“
„Ano.“
„Opakuj.“
„Jedno zvonění: přinesu další chod. Dvě zvonění: přinesu fotokopie. Tři zvonění: přijdu s pytlíkem písku.“
„Byl bych ti vděčen,“ dodal Thomas Lieven při pilování nehtů, „kdybys to laskavě nepopletl.“
:-)
Johannes Mario Simmel - Nemusí být vždycky kaviár
Toto vlákno nesleduji, snad neopakuji, co už tu bylo
Fiktivní dobrodružný cestopis. Cestovatel poznává neobvyklé kraje a jejich ještě neobvyklejší obyvatele... Někteří jsou úžasní a jiní úplně pitomí :-)
Je to určitě Ronja, dcera loupežníka, Astrid Lingren
Eicherik
Měla jsem dobrý úmysl přečíst co jen je možné od O. F. Protože to stojí za to. No nevím, sešel z očí, sešel z mysli... a tys mi ho teď připomněl, tak pokud do zítřka nezapomenu... :-)
Zítra je už zase pondělí a v dohledu je první jarní den :-).
„Co to z tebe! To přece!!! Tys byl... Tys byl v bord... !!!
...v bordelu!!!“
„A?“ řekl jsem jak nejklidněji jsem mohl.
Tentokrát Drákulu nehrála, tentokrát to bylo doopravdy:
„Pfivnáváf fe???!!!“
„Promiň, přes ty zuby ti není rozumět.“
„Přiznáváš se???!!!“
„Ne, konstatuju - proč bych se měl přiznávat?“
Ovládla se opravdu v poslední chvíli - pěst jen hvízdla. „Co je ti do toho, kam chodím nebo nechodím?“
Cítil jsem, jak ji to bodlo, ale mě ještě víc. Kdo tu kdy říkal, že jsem hodný člověk? řekl jsem si, ale vůbec mi to nepomohlo.
„Já já,“ zakoktala se a rozepnula spacák. Za chvíli už byla u Fiony.
„A co čekáš?!“ zvedl jsem se na ruku: „Rok jsem žil v Americe, v podělaný nejprudérnější čtvrti podělanýho nejprudérnějšího města, co tam snad mají, a teď se po mně každou noc vlní nejhezčí, nejvoňavější, nejvláčnější, nejhladší, nejpružnější a nejkrásnější ženská, jakou jsem kdy viděl! Já nevím! Vy upíři si asi šlehnete dvě slepice a jste v pohodě! Já jsem jen člověk! Krucinál! Člověk!“
:-)
Jiří Kulhánek - Vyhlídka na věčnost
RamonVarga
Cesta: hlavní stránka DK - Knihy - Štítky. Témata: narkomafie - 17 knih, závislost, narkomanie - 141 knih, feťáci, narkomani - 40 knih
Je to tady! Zas kvete dřínek v potoce a bledule pod rybízem, a u sousedů zlaté deště... :-)
https://www.youtube.com/watch?v=tEGBXUANVaQ
Eicherik
Já vím, že ty máš hmyzáčky rád... :-)
Já k nim přistoupím vždycky radši opatrně, s respektem... Někteří mají kusadla, jiní žihadla, někteří smrdí a barví (mandelinka) a někteří vylezli z bůhví jakých temných propastí - krtonožky... :-)
Jistější je to na fotkách :-)
Chtěla jsem pokračovat ve čtení započatého Pádu titánů, rozečten delší dobu a pořád na začátku, ale titány asi převálcují zombíci - Kulhánkova Vyhlídka na věčnost... :-)
Marika
Jak jsem pochopila, většina těch broučků je naživo hodně malá, mně se naopak ty zvětšeniny moc líbí - spíš ale jen na fotkách :-).
Broučí seriál na Blogu iDnes stále trvá a měl by mít už 60 dílů.
V předjarním pátku zas jedno krásné setkání s hmyzáčky :-). Lidi ať dál blbnou na kvadrát, příroda si kráčí svým tempem, ať je teplo nebo zima :-). Hezký víkend všem :-).
https://petrsiroky.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=814021
prostitutka, která má vysoké cíle - muž pitomec - nešťastná dívenka