alekis
komentáře u částí děl
Rozkošná povídka psaná tak interesantně, tak dokonale, že jsem se při jejím čtení potěšením až tetelila.
Poznáváme na pár stranách mlhavé, páchnoucí, plné krys, nemocí, zločinců a zločinu - město Sipanii s jeho velmi nebezpečnými ulicemi, a rovněž - kolik asi? - nepočítala jsem - plno postav a postaviček všeho druhu.
Povídka samozřejmě není založena vůbec na tom, co se nachází uvnitř tajemného balíčku! Celičký ten frmol okolo něj je pouze zástěrka. Máme poznat město a jeho lidi a kochat se cvrkotem...
Kochala jsem se! Byla to prostě nádhera! :-)
SPOILER
Povídka je dost kratičká a mně se moc líbila, přestože využívá známý námět. Lidé se dostali na cizí planetu, byli zotročeni tamními obyvateli a na svou minulost, na to, kým byli, po staletích či tisíciletích zapomněli. Toto všechno je povídce jenom naznačeno, ale je to jasné.
Uprostřed parku ve městě Husirů stojí Hvězdná věž, o niž vlastně nikdo nic neví, k čemu je a kdo ji postavil.
Dvěma mladým lidem se na základě písně, kterou si zpívají lidé, podaří dostat se dovnitř, nastartovat a odletět...
Nebylo to špatné, ten svět mě zaujal tím, jak jej autor realisticky popsal. Páni lidí - Husirové, jsou poloviční velikosti a někteří jsou dobří a jiní horší a se svými lidskými otroky zacházejí krutě. Proto někteří svobodní lidé žijí divoce v horách.
Představila bych si povídku s podstatně bohatším dějem rozepsanou do románu.
SPOILER
Nic moc námět, který byl už víckrát použitý. Zavražděný (podotýkám, že nikoliv bez příčiny, byl to otcovrah, jestli se nepletu) přichází každý rok na výročí svého utopení spoluvesničany - a chce se pomstít. A mstí se jim.
Povídka je psaná velmi čtivým stylem a to se mi líbilo. Zaujalo mě jen, že za poslední obětí neuronila čerstvá vdova málem ani slzu - autor to nějak nevychytal.
Přesto - je to malé, krátké počteníčko a přečtení nelituji :-)
Zkraje to vypadalo, že půjde o pobyt na planetě mezi inteligentními dinosaury... ale není to tak! Tam se vůbec nedostaneme, pořád se motáme v lidské vesmírné lodi... Autor si vybral téma z jiného soudku... Je možné zapřemýšlet, jak bychom se zachovali my, být na místě člověka, který se musí rozhodnout.
Vyslechnuto jako audio. Kratinké... a vskutku drsné. Mráz mi běhal po zádech při představě, kvůli čemu šli vojáci do ztracené bitvy - a tudíž na jistou smrt.
Otec Brown je jeden z mých oblíbených detektivů.
Mimořádně skvělá povídka, kterou bych si přála číst v trochu větším rozměru. Možná by vydala i na knihu.
Ovšem, ať nechci zas moc: v tomto krátkém literárním útvaru je obsaženo vše, pokud se čtenářka spokojí s tím, co je naznačeno a pokusí se domýšlet a představit si třeba předešlou historii oněch velice neobvyklých vztahů mezi dvěma rasami - lidí a tamtěch...
Bohužel, nepodařilo se mi získat autorčinu trilogii Xenogenesis, která by mě po nadšení z Dítěte mohla hodně zajímat... ale to už je jiný problém.
Doporučuji rozhodně přečíst, krátké - a perfektní.
Miluje ji, tak zůstane na Zemi, i když je svými vlastnostmi o trochu "výš" než lidé.
Praktické a trvalé využívání možnosti cestovat časem: zimu přeskočíme a vzhůru do lepšího půlroku :-).
Rozhodně zajímavé. Každý je ovlivněn svým prostředím, tak i mimozemšťan vyrůstající mezi lidmi...
Vynikající povídka, vyslechnutá jako audio. K požitku z příběhu přispěl herec Petr Kostka, jehož skvělý přednes povýšil můj zážitek opravdu hodně vysoko.
Hlavní postava, samorostlý detektiv Black, vymýšlející si bez zábran manželky, odrostlé dcery či malá díťata, dokáže svým trochu nelegálním přístupem získat veškeré potřebné informace a nakonec záhadu rozřeší.
Souhlasím s prvním komentářem od Naias, a dodávám, že Daphne du Maurier je moje veskrze oblíbená autorka! :-)
Jenom pár stránek... Ale když to srovnám s tím, co jsem zatím od Feista přečetla, tak je to opět pecka - no, řekla bych, spíš pecička...
Tentokrát žádná vražda, ani cestování parním vlakem z některého z londýnských nádraží, ani telegramy, přestrojení a jiné a jiné... Příběh tak jednoduchý, že ho můj oblíbený detektiv Sherlock Holmes jako obvykle vyřešil raz dva... a dr. Watson zas jako obvykle nevěděl, která bije... a inspektor Lestrade... tak ten byl jako obvykle úplně mimo a hledal mrtvolu, která neexistovala :-).
Jako vždycky: u mě dobrý!
Kratičký příběh, ve kterém Sherlock Holmes samozřejmě opět prokazuje svoje dokonalé deduktivní schopnosti. Pachatel byl s bravurou odhalen, zatčen... a nejspíš pověšen, ale o tom už nás autor neinformuje.
Mě zaujala psychologická stránka věci. Myslím, že podobný příběh, samozřejmě asi nekončící vraždou a uřezáním uší obětí, se určitě stal nejednou i v realitě. Nechci prozrazovat nic bližšího, snad ale mohu říct, že - bohužel - pevný a krásný vztah dvou lidí může být dokonale rozbořen a zničen vnějšími vlivy.