Bez motivu
Povídka od:
Daphne du Maurier
Z knihy:
Milenec a jiné povídky, Bez motivu, 15 pátračů, 13x zločin od třinácti nejlepších autorů detektivního žánru
Mladá a šťastná novomanželka jednoho dne vezme do ruky pistoli a prostě se zastřelí. Její manžel to nedokáže pochopit a povolá detektiva, který se pustí do rozplétání nitek, vedoucích do minulosti mladé ženy.
No Motive
Rok vydání originálu: 1952
Komentáře (8)
Přidat komentář
Povídku jsem poprvé slyšela jako rozhlasovou záležitost v podání Petra Kostky a byla jsem naprosto nadšená. Začala jsem se pídit a narazila na celou sbírku povídek. Bez motivu je neotřelý příběh plný psychologie a nečekaných zvratů. Tato mozaika pak vede čtenáře až k závěru, kdy se cítí jako Uroboros. Zkrátka vynikající povídka, která celou sbírku vyzdvihuje. Dafne du Maurier zkrátka uměla psát. Vytvořila totiž detektivní povídku, o které můžu říci jen jedno: dokonalost.
Vynikající povídka, vyslechnutá jako audio. K požitku z příběhu přispěl herec Petr Kostka, jehož skvělý přednes povýšil můj zážitek opravdu hodně vysoko.
Hlavní postava, samorostlý detektiv Black, vymýšlející si bez zábran manželky, odrostlé dcery či malá díťata, dokáže svým trochu nelegálním přístupem získat veškeré potřebné informace a nakonec záhadu rozřeší.
Souhlasím s prvním komentářem od Naias, a dodávám, že Daphne du Maurier je moje veskrze oblíbená autorka! :-)
Souhlasím s Naias a potažmo i s Janem Zábranou..Povídka je znamenitá..Nesouhlasím s tím, že povídka nenese žádné poselství. Nese a jaké, jen mu někteří nerozumí...Krom jiného je to vše o tom, jak se tvoří lidská identita, ta, která je součástí každé anamnézy každého jedince, a pak i ta falešná, v níž také někdo druhé učí žít...Když pak náhoda spustí osudný řetězec událostí, pak v tomto případě hrdinka neunese srážku s minulostí,kterou dříve vytěsnila a ona ta minulost najednou na asociačním principu přirovnání, které vysloví sloužící, ožije.To, že to vede k tragédii, není nadnesený závěr..Kdyby se vyšetřovatel Black rozhodl zachovat "profesionálně", tak by tragédie pokračovala dál, neb by se tím vším, co se stalo jeho ženě už od jejího dětství, zaobíral její manžel a ocitl by se sám v bludném kruhu, jenž by z něj vysával energii a životní síly..Právě "pia fraus" vyšetřovatele dává dílku katarzi, hodnou řeckého dramatu, která umožňuje dospět k závěru. Pozoruhodné je, jak se opakovaně říká v příspěvcích tomu, když se někdo svěří, vzpomíná, pátrá v minulosti...Už ten výraz "vyslepičit" patří spíš do jazyka, který cokoli, co někdo druhý prožije a okolí je toho svědkem a vybavuje si to, degraduje až někam do záporných hodnot...Nalim 13555
Ze začátku to vypadalo na zajímavou výpravu do duše mladé ženy poznamené traumatem, bohužel nic takového se nekonalo. Téma je zpracováno velmi povrchně, psychologie postav žádná. Jednání postav těžko uvěřitelné, žadné vyšetřování, detektiv se jen tak prochází, všichni mu vše vyslepičí a on se nakonec rozhodne zachovat spíše jako nějaký rodinný přítel než profesionálni detektiv. Naprosto zapomenutelná povídka, která nenese žadné poselství.
„Detektivka je pro mně pohádka pro dospělé, nikoli realistický román.“
Jan Zábrana
Aj s týmto plne súhlasím.
Tak vykonstruované a překombinované, až to bylo zajímavé. Žádná profesní diskrétnost zřejmě neexistovala, protože kohokoliv se ten detektiv na něco zeptal, tak každý mu vyslepičil všechno. A taky pamatovali si všichni všechno do detailů, a to i 10 let od zkoumané události. Konec mě velice převelice zklamal a též jej považuji za profesní selhání toho detektiva.
Odkedy som si prečítala Bez motivu, je mi veľmi ľúto, že Daphne du Maurier nepísala detektívky. Jan Zábrana o tejto poviedke prehlásil: „Je to nejlepší detektivní povídka, jakou jsem kdy v životě četl.“ A ja s ním súhlasím.
Nastávající maminka a šťastná manželka spáchá sebevraždu. Absolutně bez motivu. Jenže v moment, kdy soukromý detektiv začne na žádost manžela vyšetřovat, začnou na povrch vyplouvat znepokojivé věci.
Skvěle napsaná detektivní povídka, jejíž budování v rámci přidávání informací z minulosti, bylo prostě skvělé. A měla úplně všechno.
Konec se mi moc líbil. Myslím, že to co teď napíšu, není spoiler, ostatní už stejně napsali víc: Co je pro vás lepší? Chcete znát pravdu, aby to změnilo názor na toho, koho jste milovali a ztatili a dál žili jeho tragédii, nebo chcete lež, aby vaše vzpomínky zůstaly takové jaké byly, protože minulost je občas lepší, když zůstane v minulosti?
Jenom zamyšlení nad tím, proč se někomu konec líbil a někomu nelíbil. Což chápu. A odpověď na to, proč mě se líbil. Občas je totiž lež lepší než pravda. A špatného člověka to z vás nedělá...
Občas je lepší, když tragédii necháte zemřít než jí zbytečně prodlužovat.
Doporučuji :)
(Čteno ve sbírce Milenec a jiné povídky.)